7. den – čtvrtek 25.7.2013
Tolmin, Metaldays
Celou noc se mi zdá, jako by po mě neustále něco lezlo a kousalo. Ráno za světla je to jasné. Slovinští mravenci si skrz našeho thrashportéra rozhodli postavit dálnici. Začíná nemilosrdný zákrok. Po chvíli je mi však jasné, že tohle bude boj na delší dobu. Jdeme do areálu, až do osmi hodin se dnes pohybujeme na druhé stage. Cestou potkáváme 2 kluky, kteří mají na svojí hrudi z chlupů vyholená loga supermana a batmana. Krátce zvažuji, že bych si na prsou vyholil logo DARKTHRONE, ale pak radši jdeme dál (smích). Stejně jako včera je několik prvních kapel přeházeno. První jdou na věc IMPERIUM z Mexika. Něco na půl cesty mezi death a power metalem. I když je z nich cítit velké nadšení pro svoji věc, hudba působí poněkud nedotaženě. RAVENBLOOD hrají melodický epický death, nijak zvlášť mě neoslovili, ale ani neurazili. Následující Kypřany BLYND si nějak nedokážu vybavit. Určitě jsem je viděl, ale v hlavě mi nic neutkvělo. META-STASIS, po 2 věcech jsme donuceni k odchodu, neposlouchatelný paskvil. Asi nejotřesnější hudební zážitek celého Metaldays. Odcházíme si dáchnout do auta a vracíme se v 17:15 na THE ROTTED. Nejsou pro mě žádnou neznámou, viděl jsem je vloni na Fekal párty. Hrají něco mezi death metalem, crustem a grindem. Celkem fajn. ANAAL NATHRAKH, krom toho, že mají stejného zpěváka s BENEDICTION, nebyli pro nás ničím interesantním. Celkem nuda, ale celý koncert jsme přežili bez usnutí, tak to zas nemohlo být tak hrozné. Potkáváme Roba z INGROWING, který přijel na poslední 2 dny. Fajn pokecat po čase zas česky. Jdeme na ANNIHILATOR, tak se ještě potkáme, domlouváme se a odcházíme. Samozřejmě, že jsme se už nepotkali (smích). Kanadská legenda ANNIHILATOR vydala pro mě dvě zásadní alba, která miluju od prvního do posledního tónu („Alice in Hell“ a „Never Neveland“). Pozdější alba nejsou úplně vyloženě špatná, ale už kvality prvních dvou alb nikdy nedosáhla. Čertužel první ¾ setu, co jsem viděl, hráli převážně novější kusy. Staré kultovky si schovali na závěr, ale to už jsem musel pádit na druhou stage na ONSLAUGHT. Ale i tak to byl pěkný zážitek. Na ONSLAUGHT se nám s Mařenkou daří dostat až pod pódium. Zpěvák Sy Keeler, který svým zjevem silně připomíná Gandalfa z Pána prstenů, je celou dobu přímo nad námi. Stejně jako v Praze životní zážitek, mosh, vytřepání všech pilin z hlavy. Pařba. Skladby jak novější, tak starší, skvělé jsou všechny. Jedna z nej kapel celého Metaldays. Poslední 3 dnešní kapely, které chceme vidět, jsou na hlavním pódiu. První z nich jsou HYPOCRISY. Melodický death až příliš často sklouzává k metalcore, ale to není případ HYPOCRISY. Nejsem úplně jejich fanoušek, ale na živo si je vždycky rád poslechnu. ICED EARTH bych zařadil k předním zážitkům festivalu. Přiznám se, že jsem kapelu do teď spíše přehlížel. Poslední album jsem si párkrát poslechl, ale nijak zvlášť mě nezaujalo. Ale jejich koncert mě úplně smet, poctivý heavy metal s charismatickým panem zpěvákem. V jednom songu hostuje malý (asi 10letý) klučina, který se svým hlasem naprosto vyrovnává hlavnímu zpěvákovi. Velký koncert, velký zážitek. Škoda, že jejich vystoupení v ČR bude v únoru a až ve Zlíně. Inu snad bude mírná zima a třeba vyrazíme! Závěr dne patří holandským LEGION OF THE DAMNED. Dnes je vidím potřetí a vždy mě jejich tvrdý thrash metal uvádí do stavu vrcholného blaha (haha). Koleno se zdá být trochu lepší, a tak zamířím i trochu zakotlit pod pódium. Dnes dokonce i Mařenka vydržela do úplného konce. Vyčerpaní v půl 3 uléháme. Alespoň můžu říct, že chodím spát pravidelně každý den stejně (pozdě). ´
8. den – pátek 26. 7.
Tolmin, Metaldays
Probuzení do podezřele klidného rána. Dokonce jsem dnešní noc ani nemusel spát se špunty v uších. Nehrají žádná rádia. Hm, že by lidem došly síly? Dnes výjimečně ani nemusíme nikam chvátat. Nehrají pro nás zajímavé kapely. Až na třetí hodinu mířím na velkou stage na BLOODSHOT DAWN, melodický death z UK, žádný hudební orgasmus se nekoná, ale jako pohodová poslechovka na rozjezd je to v pohodě. Je téměř hodina čas do další kapely, co chci vidět, a tak se jen tak poflakuji, koukám po distrech. Pak si jdu sednout k druhému pódiu. Mezitím doráží Mařenka, která si dávala sprchu. Dáváme si pizzu a k tomu nám začínají KARNAK. Našláplý brutal death metal z Itálie. Odcházíme o něco dřív, abychom viděli celé METAL CHURCH na hlavním pódiu. Slunce dnes svítí snad nejvíc. Šílený žár, přesto v první řadě vidím týpka s kulichem na hlavě, móda až na prvním místě. METAL CHURCH se po menší pauze vrací na koncertní pódia. Muzikanti jedou nadoraz, heavymetalová legenda se vším všudy. Po METAL CHURCH jdeme k infopointu, kde zahájili předprodej na Metaldays 2014 za 99 eur kus. Krásná cena, ušetříme nejméně 80 eur oproti běžnému předprodeji na dvou lístcích a k tomu navíc dostáváme každý triko s logem festivalu. Nesu nákup do auta a mířím na hlavní pódium na PRIMORDIAL. Lezu až na vrchol srázu, kde je stín a naskýtá se mi nového pohledu, pěkný výhled na celou velkou stage. Zdá se mi, že na mě zpěvák ukazuje, tak mu ukazuju paroháče a on mi odpovídá. PRIMORDIAL je velice zajímavá kapela, která se celkem obtížně nálepkuje. Atmosférou mi připomínají BATHORY a jejich „Hemmerheart“. Epický, převážně pomalý black s keltským odkazem. Mařenka mezitím byla na druhé stage na OTARGOS, tak sem zas snad zas něco doplní. OTARGOS hráli pořádně extrémní metal, dalo se to poslouchat, nic víc, nic míň. /Mařenka/ Přecházím na druhou stage, na TSJUDER. Norský black metal s nádechem black´n´rollu. Bubeník mi připomínal blackmetalového Larse Ulricha (smích). Mařenka jde spát, aby byla na zítřejší cestu fit. Já zůstávám. Na AURA NOIR jsem se hodně těšil. Nahrávky mě hodně bavily, a když nějakou kapelu doporučuje Fenriz z DARKTHRONE, tak to musí stát za to. AURA NOIR naplnili moje očekávání do puntíku. Zlý thrash metal, chcete-li black-thrash. O zpěv se dělí basák s kytaristou, který hraje vsedě. Nezjistil jsem proč, ale podle fotky na desce bych soudil, že hraje vsedě vždy. Během jejich setu dvakrát vypadla elektřina. Poprvé snad na 15 minut. To jsem už ani nedoufal, že začnou znovu hrát. Ale kapela zůstala stát na pódiu a hned jak proud nahodili, bez keců začali znovu valit. Podruhé proud vypadal asi jen na 2 minuty. První výpadek se mi podařilo zachytit na video. Tak snad brzy lupneme na youtube. AURA NOIR se nechtěla vzdát, a tak přetahují asi o 15 minut a svůj program dohrávají. Později jsem četl, že výpadek se týkal celého Metaldays, ne jenom druhé stage. Měla by následovat půlhodinová pauza, ale vzhledem k přetáhnutí není nic jisté. Rozhodnu se, že poběžím do auta se přiobléct. S tmou se rychle ochlazuje. Neuvěřitelné, že se mi bolavé koleno zlepšilo natolik, že jsem dokázal běžet. Rychle se oblékám a běžím zpět. Neuvěřitelný výkon, který jsem zvládnul snad za 15 minut. Udýchaný a propocený, ale šťastný se dostávám až téměř pod pódium na UNLEASHED. Kapela, která utvářela můj hudební vkus. Na seznamu hudebních uskupení, které miluji, by obsadili jistě jednu z předních příček. Zaznívá průřez celou historii, co song to hit. Frontmanovi Johnnymu je rozumět každého slova a dav zpívá s ním. Před koncem Johnny připíjí rohem, z kterého pije víno a zbytek vytryskne na první řady. Poslední song „Death Metal Victory“ zpívá celý dav. Jedním slovem zážitek, který se mi hluboko zaryl pod kůži. Znovu se dávám do běhu a běžím na velkou stage, kam dorážím, když KING DIAMOND dohrává druhý song. Areál je natřískaný, ale obcházím celý dav a dostávám se nečekaně až téměř pod pódium na levé straně. Skvělý výhled a vše vidím krásně zblízka. King předvádí na chlup stejnou šou, jakou jsme měli možnost vidět v Plzni. Zvuk dokonalý, kapela dokonalá. Festival uzavírají doom metaloví veteráni CANDLEMASS na druhé stage. Chvíli poslouchám z povzdálí, ale po chvíli mi to nedá a musím blíž, naposledy protřepat makovici. Jsem šťastný, že jsem přežil až do konce a viděl jsem všechno, co jsem vidět chtěl. Několik minut po druhé hodině je konec. Jdu se podívat ještě na pláž, kde se koná strip-show. Je to přece jen moje redaktorská povinnost, předat informace o dění na festivalu. Je tu hlava na hlavě, všichni chlapi s otevřenou hubou a vytřeštěnýma očima. Přišel jsem včas a akorát začíná jedno z čísel. Dvě holčiny postupně odhazují vše, co mají na sobě a mají k sobě, řekl bych, víc než jen kamarádský vztah. Inu, teď už konečně můžu říct, že jsem viděl vše. Jdu spát, ulehám snad ve tři čtvrtě na tři.
Fotky: Mařenka, KubaAjz
Fotky čtvrtek
Fotky pátek
Tolmin, Metaldays
Celou noc se mi zdá, jako by po mě neustále něco lezlo a kousalo. Ráno za světla je to jasné. Slovinští mravenci si skrz našeho thrashportéra rozhodli postavit dálnici. Začíná nemilosrdný zákrok. Po chvíli je mi však jasné, že tohle bude boj na delší dobu. Jdeme do areálu, až do osmi hodin se dnes pohybujeme na druhé stage. Cestou potkáváme 2 kluky, kteří mají na svojí hrudi z chlupů vyholená loga supermana a batmana. Krátce zvažuji, že bych si na prsou vyholil logo DARKTHRONE, ale pak radši jdeme dál (smích). Stejně jako včera je několik prvních kapel přeházeno. První jdou na věc IMPERIUM z Mexika. Něco na půl cesty mezi death a power metalem. I když je z nich cítit velké nadšení pro svoji věc, hudba působí poněkud nedotaženě. RAVENBLOOD hrají melodický epický death, nijak zvlášť mě neoslovili, ale ani neurazili. Následující Kypřany BLYND si nějak nedokážu vybavit. Určitě jsem je viděl, ale v hlavě mi nic neutkvělo. META-STASIS, po 2 věcech jsme donuceni k odchodu, neposlouchatelný paskvil. Asi nejotřesnější hudební zážitek celého Metaldays. Odcházíme si dáchnout do auta a vracíme se v 17:15 na THE ROTTED. Nejsou pro mě žádnou neznámou, viděl jsem je vloni na Fekal párty. Hrají něco mezi death metalem, crustem a grindem. Celkem fajn. ANAAL NATHRAKH, krom toho, že mají stejného zpěváka s BENEDICTION, nebyli pro nás ničím interesantním. Celkem nuda, ale celý koncert jsme přežili bez usnutí, tak to zas nemohlo být tak hrozné. Potkáváme Roba z INGROWING, který přijel na poslední 2 dny. Fajn pokecat po čase zas česky. Jdeme na ANNIHILATOR, tak se ještě potkáme, domlouváme se a odcházíme. Samozřejmě, že jsme se už nepotkali (smích). Kanadská legenda ANNIHILATOR vydala pro mě dvě zásadní alba, která miluju od prvního do posledního tónu („Alice in Hell“ a „Never Neveland“). Pozdější alba nejsou úplně vyloženě špatná, ale už kvality prvních dvou alb nikdy nedosáhla. Čertužel první ¾ setu, co jsem viděl, hráli převážně novější kusy. Staré kultovky si schovali na závěr, ale to už jsem musel pádit na druhou stage na ONSLAUGHT. Ale i tak to byl pěkný zážitek. Na ONSLAUGHT se nám s Mařenkou daří dostat až pod pódium. Zpěvák Sy Keeler, který svým zjevem silně připomíná Gandalfa z Pána prstenů, je celou dobu přímo nad námi. Stejně jako v Praze životní zážitek, mosh, vytřepání všech pilin z hlavy. Pařba. Skladby jak novější, tak starší, skvělé jsou všechny. Jedna z nej kapel celého Metaldays. Poslední 3 dnešní kapely, které chceme vidět, jsou na hlavním pódiu. První z nich jsou HYPOCRISY. Melodický death až příliš často sklouzává k metalcore, ale to není případ HYPOCRISY. Nejsem úplně jejich fanoušek, ale na živo si je vždycky rád poslechnu. ICED EARTH bych zařadil k předním zážitkům festivalu. Přiznám se, že jsem kapelu do teď spíše přehlížel. Poslední album jsem si párkrát poslechl, ale nijak zvlášť mě nezaujalo. Ale jejich koncert mě úplně smet, poctivý heavy metal s charismatickým panem zpěvákem. V jednom songu hostuje malý (asi 10letý) klučina, který se svým hlasem naprosto vyrovnává hlavnímu zpěvákovi. Velký koncert, velký zážitek. Škoda, že jejich vystoupení v ČR bude v únoru a až ve Zlíně. Inu snad bude mírná zima a třeba vyrazíme! Závěr dne patří holandským LEGION OF THE DAMNED. Dnes je vidím potřetí a vždy mě jejich tvrdý thrash metal uvádí do stavu vrcholného blaha (haha). Koleno se zdá být trochu lepší, a tak zamířím i trochu zakotlit pod pódium. Dnes dokonce i Mařenka vydržela do úplného konce. Vyčerpaní v půl 3 uléháme. Alespoň můžu říct, že chodím spát pravidelně každý den stejně (pozdě). ´
8. den – pátek 26. 7.
Tolmin, Metaldays
Probuzení do podezřele klidného rána. Dokonce jsem dnešní noc ani nemusel spát se špunty v uších. Nehrají žádná rádia. Hm, že by lidem došly síly? Dnes výjimečně ani nemusíme nikam chvátat. Nehrají pro nás zajímavé kapely. Až na třetí hodinu mířím na velkou stage na BLOODSHOT DAWN, melodický death z UK, žádný hudební orgasmus se nekoná, ale jako pohodová poslechovka na rozjezd je to v pohodě. Je téměř hodina čas do další kapely, co chci vidět, a tak se jen tak poflakuji, koukám po distrech. Pak si jdu sednout k druhému pódiu. Mezitím doráží Mařenka, která si dávala sprchu. Dáváme si pizzu a k tomu nám začínají KARNAK. Našláplý brutal death metal z Itálie. Odcházíme o něco dřív, abychom viděli celé METAL CHURCH na hlavním pódiu. Slunce dnes svítí snad nejvíc. Šílený žár, přesto v první řadě vidím týpka s kulichem na hlavě, móda až na prvním místě. METAL CHURCH se po menší pauze vrací na koncertní pódia. Muzikanti jedou nadoraz, heavymetalová legenda se vším všudy. Po METAL CHURCH jdeme k infopointu, kde zahájili předprodej na Metaldays 2014 za 99 eur kus. Krásná cena, ušetříme nejméně 80 eur oproti běžnému předprodeji na dvou lístcích a k tomu navíc dostáváme každý triko s logem festivalu. Nesu nákup do auta a mířím na hlavní pódium na PRIMORDIAL. Lezu až na vrchol srázu, kde je stín a naskýtá se mi nového pohledu, pěkný výhled na celou velkou stage. Zdá se mi, že na mě zpěvák ukazuje, tak mu ukazuju paroháče a on mi odpovídá. PRIMORDIAL je velice zajímavá kapela, která se celkem obtížně nálepkuje. Atmosférou mi připomínají BATHORY a jejich „Hemmerheart“. Epický, převážně pomalý black s keltským odkazem. Mařenka mezitím byla na druhé stage na OTARGOS, tak sem zas snad zas něco doplní. OTARGOS hráli pořádně extrémní metal, dalo se to poslouchat, nic víc, nic míň. /Mařenka/ Přecházím na druhou stage, na TSJUDER. Norský black metal s nádechem black´n´rollu. Bubeník mi připomínal blackmetalového Larse Ulricha (smích). Mařenka jde spát, aby byla na zítřejší cestu fit. Já zůstávám. Na AURA NOIR jsem se hodně těšil. Nahrávky mě hodně bavily, a když nějakou kapelu doporučuje Fenriz z DARKTHRONE, tak to musí stát za to. AURA NOIR naplnili moje očekávání do puntíku. Zlý thrash metal, chcete-li black-thrash. O zpěv se dělí basák s kytaristou, který hraje vsedě. Nezjistil jsem proč, ale podle fotky na desce bych soudil, že hraje vsedě vždy. Během jejich setu dvakrát vypadla elektřina. Poprvé snad na 15 minut. To jsem už ani nedoufal, že začnou znovu hrát. Ale kapela zůstala stát na pódiu a hned jak proud nahodili, bez keců začali znovu valit. Podruhé proud vypadal asi jen na 2 minuty. První výpadek se mi podařilo zachytit na video. Tak snad brzy lupneme na youtube. AURA NOIR se nechtěla vzdát, a tak přetahují asi o 15 minut a svůj program dohrávají. Později jsem četl, že výpadek se týkal celého Metaldays, ne jenom druhé stage. Měla by následovat půlhodinová pauza, ale vzhledem k přetáhnutí není nic jisté. Rozhodnu se, že poběžím do auta se přiobléct. S tmou se rychle ochlazuje. Neuvěřitelné, že se mi bolavé koleno zlepšilo natolik, že jsem dokázal běžet. Rychle se oblékám a běžím zpět. Neuvěřitelný výkon, který jsem zvládnul snad za 15 minut. Udýchaný a propocený, ale šťastný se dostávám až téměř pod pódium na UNLEASHED. Kapela, která utvářela můj hudební vkus. Na seznamu hudebních uskupení, které miluji, by obsadili jistě jednu z předních příček. Zaznívá průřez celou historii, co song to hit. Frontmanovi Johnnymu je rozumět každého slova a dav zpívá s ním. Před koncem Johnny připíjí rohem, z kterého pije víno a zbytek vytryskne na první řady. Poslední song „Death Metal Victory“ zpívá celý dav. Jedním slovem zážitek, který se mi hluboko zaryl pod kůži. Znovu se dávám do běhu a běžím na velkou stage, kam dorážím, když KING DIAMOND dohrává druhý song. Areál je natřískaný, ale obcházím celý dav a dostávám se nečekaně až téměř pod pódium na levé straně. Skvělý výhled a vše vidím krásně zblízka. King předvádí na chlup stejnou šou, jakou jsme měli možnost vidět v Plzni. Zvuk dokonalý, kapela dokonalá. Festival uzavírají doom metaloví veteráni CANDLEMASS na druhé stage. Chvíli poslouchám z povzdálí, ale po chvíli mi to nedá a musím blíž, naposledy protřepat makovici. Jsem šťastný, že jsem přežil až do konce a viděl jsem všechno, co jsem vidět chtěl. Několik minut po druhé hodině je konec. Jdu se podívat ještě na pláž, kde se koná strip-show. Je to přece jen moje redaktorská povinnost, předat informace o dění na festivalu. Je tu hlava na hlavě, všichni chlapi s otevřenou hubou a vytřeštěnýma očima. Přišel jsem včas a akorát začíná jedno z čísel. Dvě holčiny postupně odhazují vše, co mají na sobě a mají k sobě, řekl bych, víc než jen kamarádský vztah. Inu, teď už konečně můžu říct, že jsem viděl vše. Jdu spát, ulehám snad ve tři čtvrtě na tři.
Fotky: Mařenka, KubaAjz
Fotky čtvrtek
Fotky pátek
