5. den – úterý 23.7.2013
Tolmin, Metaldays
Daří se spát poměrně dlouho, do devíti/desíti hodin. Koleno mám nateklé do extrému. Přemýšlíme, co s tím. Mám obavy, že další 4 dny nezvládnu. Padá i možnost předčasného návratu domů. Ale to přece ne, dali jsme se do války, tak budeme bojovat. Dokud je odhodlání, nebudeme se vzdávat! Jdeme ke zdravotníkům. Ty po asi 15minutové prohlídce přicházejí s očekávaným závěrem, že si mám koleno chladit a šetřit. Ok, nějak to zvládnu, budu co nejvíce sedět a koleno si zavazuji mokrým šátkem. Do první kapely zbývají ještě 2 hodiny, tak jdeme sbírat síly do auta. Vyrážíme na první kapelu RAPID STRIKE, ale ti bez náhrady odpadli. Škoda, byl jsem na ně zvědav, měli hrát něco mezi heavy a thrash metalem a u mikrofonu měla stát zpěvačka. Tak si dáváme k obědu vegeburger a jdeme se vyvalit na pláž. První kapelou, kterou dnes vidíme, jsou Řekové ACID DEATH, mixující thrash a death techničtějšího ražení. Nijak zvlášť nás však nepřesvědčili. Vlastně to byla vcelku nuda. Ani podivně zefektový zpěv a zadýchávající se zpěvák body navíc nepřidávají. Přecházíme na hlavní stage, kde se už chystají powermetalisté GLORYHAMMER. Je to vcelku veselá melodická jízda, která mě baví, jak poslouchat, tak i sledovat. V kotli se rozjíždí šílený mosh, vzduchem lítají nafukovací zvířátka, míhá se to tu umělými meči, kyji a já nevím čím vším. Je vidět, že lid se baví a to je dobře. Dávám si osvěžující sprchu a jdeme na malou stage, kde vidíme posledních pár songů od NYA. Melodický metal rock se zpěvačkou, která má pěknou barvu hlasu. Docela v pohodě. Po nich přichází australští mladíci MYSTERY. Skvělý energický heavy metal přecházející až k hard rocku. Na muzikantech je vidět, že si koncert naplno užívají. V závěru zaznívají i covery od AC/DC a DIO. Bravo, MYSTERY mě bavili. Zůstáváme i na domácí EXTREME SMOKE 57. Po tom melodickém heavíku je to jak pěst na oko. Šílený grind-noise-crust. Kapela tuším hrála i na OEF. Musím ocenit stylovou rozmanitost, každého stylu je dostatek. Jenom thrashe je vždycky málo (smích). Proběhne asi desetiminutová osvěžující přeháňka. Musím připomenout, že denní teploty neklesají pod 35 °C. Měl jsem vyznačené ještě power metal STEEL ENGARAVED, ale nakonec dáváme přednost odpočinku v autě. Daří se mi na chvilku usnout. Mařenka jde mezitím do sprchy. Vracíme se až v 21 hodin na malou stage. Areál je oproti odpoledni natřískaný. Čekal jsem větší podporu menším kapelám, které hrají v časnějších hodinách, ale nevadí. VICIOUS RUMORS do programu přibyli tak nějak jak se říká za 5 minut dvanáct. A jsem moc rád, že se v soupisce objevili! Americký tradiční heavy metal fungující od roku 1980, jedenáct řádových alb – to by mělo mluvit za vše! S kapelou si zahostují dva zpěváci. Na poslední song zpěvák skočí do lidí a nechává se chvíli nosit na rukou. Vydařené vystoupení, všem fanouškům heavy metalu můžu jen doporučit! Zůstáváme na místě a dáváme Američany EYEHATEGOD. Kapelu nemám nijak zvlášť naposlouchanou, ale tak přibližný obrázek o tom, co se bude odehrávat, mám. Žánrově se pohybují někde mezi stoner metalem a hardcore punkem. Set začíná několikaminutovým vazbením. Zpěvák je evidentně pod vlivem nějaké návykové látky. A pochybuju, že to byl alkohol. Jinak vše v pořádku. Odcházíme o pár minut dřív na MAYHEM na hlavní stage. Ještě jsem je live neviděl. Kamarád Syky z RABIES jejich vystoupení na BA docela chválil, tak jsem zvědavý, jaké to bude. A po prvním songu je mi to jasné. Ty rychlé songy opravdu připomínají RABIES. Úplně si představuji jak pod plachtou MAYHEM za bicími vidím Vosičku (bubeník RABIES) (smích). Zpěvák má celou dobu v ruce lebku. Jako horor-blackové divadlo dobré, ale fanoušek MAYHEM se ze mě nestal. Ovšem musím uznat, že po DARKTHRONE mají druhé nejhezčí logo v blackmetalovém žánru. MAYHEM koncert ukončují snad o 20 minut dřív, a tak je dost času dojít si pro vodu a dopajdat se na druhou stage. Mařenka jde na kutě, ale já si přece nenechám ujít poslední dnešní kapelu EXHUMED. Na OEF jsem bojoval s únavou, ale dnes jako by mi EXHUMED do žil napustili čerstvou krev. V hudbě převažuje death metal, grindu je jen pomálu. K tomu skvělá šou, kterou již popisoval Johan v reportu z OEF. Připomenu jen šíleného doktora, který nejdřív máchá motorovkou nad hlavami lidí v publiku, pak oživuje kytaristu elektrickými šoky, který upadl do kómatu během divokého sóla. To se musí vidět na vlastní oči, tu úžasnou atmosféru nejde slovy popsat. Na závěr kapela potěšena silnou odezvou šíleného publika přidává cover od METALLIKY a myslím, že ještě jeden, ale ten jsem nedokázal identifikovat. Nejlepší kapela dne? Jednoznačně EXHUMED! V půl třetí jsem u auta a jdu na zasloužený několikahodinový odpočinek.
6. den – středa 24.7.2013
Tolmin, Metaldays
Vstáváme v půl desáté. Proběhne ranní očistec, snídaně a míříme na první kapelu COMA. Hned po příchodu na malou stage jsme si vědomi, že je něco jinak, protože se zvučí klávesy. Aha, program vyvěšený u zvukaře nám prozrazuje, že prvních 6 kapel je úplně přeházených. První kapelou jsou tedy STORMBLAST z Kypru. Jako oddechová poslechovka v pohodě, ale nijak více se mi pod kůži nezaryli. Navazující kapela na velkém podiu už je na tom mnohem lépe. Slovinci DICKLESS TRACY hrající death metal s nesporným goregrindovým vlivem se koncertem vyloženě baví, a když se baví kapela, většinou se bavím i já. Dokonce zaznívá cover IMPETIGO, takže už je jasné odkud vítr fouká. Během vystoupení pozoruju kluka, který nezávazně na tom, jestli ho někdo sleduje či ne, chodí po rukou mezi lidmi pod pódiem. Na následující dvě kapely přecházíme na malou stage. Začíná obrovský slejvák. Schováváme se do pizza stanu, který je naproti pódiu, ale část výhledu zakrývá zvukařský stan. Prudce se ochlazuje. Na technický thrash-death GONOBA je pod pódiem pouhá dvacítka lidí, která se nenechala odradit prudkým deštěm. Z pizza stanu těžko hodnotit, nedoléhá sem zrovna dobrý zvuk a vidím jen půl kapely. Ale co jsem viděl a slyšel, bylo docela pochuti. Na následující italské thrashery COMA se už počasí mírní, Mařenka jde pod pódium, ale já radši zůstávám sedět pod plachtou v pizza stanu. Takže opět z toho mám půlku. Mařenka sem snad dopíše nějaké dojmy z pod podia: COMA hráli skvělý, svěží thrash. V jednu chvíli se zpěvákovi/kytaristovi trhá popruh na kytaře a odchází dozadu, druhý kytarista hned běží k mikrofonu a zpívá půl songu za něj. Po dohrání hází lidem cédéčka, většina končí v bahně, ale jedno jsem si chytla (Mařenka).Ó, děkuji Mařence za doplnění. Chtě nechtě musíme obětovat slovinský heavy metal SPACE UNICORN ON FIRE a jdeme se obléct do suchého. Chvátáme rychle zpět, abychom stihli francouzký heavy metal NIGHTMARE. To by nebyl festival, kdyby se nějací blázni neváleli v bahně. Takže pod pódiem už paří první bahňáci. Co se týče NIGHTMARE samotných, je to příjemná podívaná. Pěkné melodie, jediné co mi příliš nesedělo, byli různé nesamplované klávesové party. V heavy a power metalu mi klávesy vůbec nevadí, ale když se pouští pouze z cédéčka, působí to příliš uměle. Jdeme na malou stage a stíháme ještě kousek WITHIN DESTRUCTION. Tohle jsem zrovna slyšet nemusel, deathcore. Nic víc k tomu psát snad nemusím. Za to nastoupivší BLIKSEM z Belgie mě doslova posadili na prdel. Thrash metal/rock, který si neodpustím přirovnat k MEGADETH. Rozumějte, není to žádná vyložená kopírka, ale slyším tak podobnou kytarovou hravost, cit pro pestré a zajímavé riffování. K tomu zpěvačka (!!!) se skvělým hlasem. Tahle kapela rozhodně není pro všechny, ale ti, kteří se dokážou ponořit hlouběji do jejich hudby, by mohli být přinejmenším stejně nadšeni jako já. Mají venku první desku, snad si ji co nevidět seženu. Opět přecházíme na velké pódium na grindcore legendu BRUTAL TRUTH. Trochu jsem čekal nudný bordel, jak jsem je zažil na OEF. Ale dnes jsou v mnohem lepší formě. Vše šlape jak má a docela mě to baví. I Mařenka, která přišla o pár minut déle, říká, že jí BRUTAL TRUTH příjemně překvapili. BT končí o 15 minut dřív, a tak máme dost času přesunout se na malou stage na CRIPPER, kteří jistě nejsou žádnou neznámou. Už jsme je viděli v Praze, kde předskakovali ONSLAUGHT. Britta je rozená frontmanka, kytary thrashují jak o závod. Mělo by se mi to líbit, ale nějak CRIPPER nepřicházím na chuť. Cosi mi tam chybí. Nějaká chytlavost či silné refrény by nebyly na škodu. Někde jsem četl přirovnání Britty k Sabině Classen, jste vedle jak ta jedle, Sabina je jenom jedna. Koukneme na kousek následujících SABBATH JUDAS SABBATH uvedených jako tribute band, hádejte jakých dvou kapel (smích). JUDAS PRIEST docela šli, ale když spustí BLACK SABBATH na nalezené (ne, podlazené) kytary, nevím, jestli je to více k smíchu nebo k pláči. Každopádně to nezní dobře. Jdeme se radši znovu převléct do suchého, protože sem tam ještě nějaká ta kapka z nebe spadla. Mařenka se rozhodla, že půjde i dnes radši spát, to parné počasí jí dává zabrat. Já jsem se dal do války, tak budu prostě bojovat do posledních sil. Vracím se přesně na začátek DYING FETUS. Tito američtí death metalisté ze mě vytřepali veškerou únavu. Bravurní hodinový set nedává místo k vydechnutí, už teď se nemůžu dočkat, až si je zopakuju na Party san. Je hodina a půl čas do TAAKE, a tak se jdu kouknout (z části i ze zvědavosti) na SONATA ARTICA na hlavní pódium. A překvapivě to není zas až tak hrozné, jak jsem si myslel. Ty rychlejší powermetalovější věci by mě docela bavily. Neříkám, že se ze mě stane fanoušek SONATY, ale jejich set jsem přežil bez úhony. Poslední dnešní kapelou je norský black´n´roll TAAKE. Kapelu jsem do teď neznal, ale to budu muset po dnešním zhlédnutí jejich vynikající show napravit. Byl to přesně ten druh blacku, který můžu. Temné, hnilobné melodie s ponurou vše pohlcující atmosférou. Ta nejlepší možná tečka za celým dnem. Jako už tradičně ulehám v půl třetí ráno k spánku.
Fotky: Mařenka, KubaAjz
Fotky úterý
Fotky středa
Tolmin, Metaldays
Daří se spát poměrně dlouho, do devíti/desíti hodin. Koleno mám nateklé do extrému. Přemýšlíme, co s tím. Mám obavy, že další 4 dny nezvládnu. Padá i možnost předčasného návratu domů. Ale to přece ne, dali jsme se do války, tak budeme bojovat. Dokud je odhodlání, nebudeme se vzdávat! Jdeme ke zdravotníkům. Ty po asi 15minutové prohlídce přicházejí s očekávaným závěrem, že si mám koleno chladit a šetřit. Ok, nějak to zvládnu, budu co nejvíce sedět a koleno si zavazuji mokrým šátkem. Do první kapely zbývají ještě 2 hodiny, tak jdeme sbírat síly do auta. Vyrážíme na první kapelu RAPID STRIKE, ale ti bez náhrady odpadli. Škoda, byl jsem na ně zvědav, měli hrát něco mezi heavy a thrash metalem a u mikrofonu měla stát zpěvačka. Tak si dáváme k obědu vegeburger a jdeme se vyvalit na pláž. První kapelou, kterou dnes vidíme, jsou Řekové ACID DEATH, mixující thrash a death techničtějšího ražení. Nijak zvlášť nás však nepřesvědčili. Vlastně to byla vcelku nuda. Ani podivně zefektový zpěv a zadýchávající se zpěvák body navíc nepřidávají. Přecházíme na hlavní stage, kde se už chystají powermetalisté GLORYHAMMER. Je to vcelku veselá melodická jízda, která mě baví, jak poslouchat, tak i sledovat. V kotli se rozjíždí šílený mosh, vzduchem lítají nafukovací zvířátka, míhá se to tu umělými meči, kyji a já nevím čím vším. Je vidět, že lid se baví a to je dobře. Dávám si osvěžující sprchu a jdeme na malou stage, kde vidíme posledních pár songů od NYA. Melodický metal rock se zpěvačkou, která má pěknou barvu hlasu. Docela v pohodě. Po nich přichází australští mladíci MYSTERY. Skvělý energický heavy metal přecházející až k hard rocku. Na muzikantech je vidět, že si koncert naplno užívají. V závěru zaznívají i covery od AC/DC a DIO. Bravo, MYSTERY mě bavili. Zůstáváme i na domácí EXTREME SMOKE 57. Po tom melodickém heavíku je to jak pěst na oko. Šílený grind-noise-crust. Kapela tuším hrála i na OEF. Musím ocenit stylovou rozmanitost, každého stylu je dostatek. Jenom thrashe je vždycky málo (smích). Proběhne asi desetiminutová osvěžující přeháňka. Musím připomenout, že denní teploty neklesají pod 35 °C. Měl jsem vyznačené ještě power metal STEEL ENGARAVED, ale nakonec dáváme přednost odpočinku v autě. Daří se mi na chvilku usnout. Mařenka jde mezitím do sprchy. Vracíme se až v 21 hodin na malou stage. Areál je oproti odpoledni natřískaný. Čekal jsem větší podporu menším kapelám, které hrají v časnějších hodinách, ale nevadí. VICIOUS RUMORS do programu přibyli tak nějak jak se říká za 5 minut dvanáct. A jsem moc rád, že se v soupisce objevili! Americký tradiční heavy metal fungující od roku 1980, jedenáct řádových alb – to by mělo mluvit za vše! S kapelou si zahostují dva zpěváci. Na poslední song zpěvák skočí do lidí a nechává se chvíli nosit na rukou. Vydařené vystoupení, všem fanouškům heavy metalu můžu jen doporučit! Zůstáváme na místě a dáváme Američany EYEHATEGOD. Kapelu nemám nijak zvlášť naposlouchanou, ale tak přibližný obrázek o tom, co se bude odehrávat, mám. Žánrově se pohybují někde mezi stoner metalem a hardcore punkem. Set začíná několikaminutovým vazbením. Zpěvák je evidentně pod vlivem nějaké návykové látky. A pochybuju, že to byl alkohol. Jinak vše v pořádku. Odcházíme o pár minut dřív na MAYHEM na hlavní stage. Ještě jsem je live neviděl. Kamarád Syky z RABIES jejich vystoupení na BA docela chválil, tak jsem zvědavý, jaké to bude. A po prvním songu je mi to jasné. Ty rychlé songy opravdu připomínají RABIES. Úplně si představuji jak pod plachtou MAYHEM za bicími vidím Vosičku (bubeník RABIES) (smích). Zpěvák má celou dobu v ruce lebku. Jako horor-blackové divadlo dobré, ale fanoušek MAYHEM se ze mě nestal. Ovšem musím uznat, že po DARKTHRONE mají druhé nejhezčí logo v blackmetalovém žánru. MAYHEM koncert ukončují snad o 20 minut dřív, a tak je dost času dojít si pro vodu a dopajdat se na druhou stage. Mařenka jde na kutě, ale já si přece nenechám ujít poslední dnešní kapelu EXHUMED. Na OEF jsem bojoval s únavou, ale dnes jako by mi EXHUMED do žil napustili čerstvou krev. V hudbě převažuje death metal, grindu je jen pomálu. K tomu skvělá šou, kterou již popisoval Johan v reportu z OEF. Připomenu jen šíleného doktora, který nejdřív máchá motorovkou nad hlavami lidí v publiku, pak oživuje kytaristu elektrickými šoky, který upadl do kómatu během divokého sóla. To se musí vidět na vlastní oči, tu úžasnou atmosféru nejde slovy popsat. Na závěr kapela potěšena silnou odezvou šíleného publika přidává cover od METALLIKY a myslím, že ještě jeden, ale ten jsem nedokázal identifikovat. Nejlepší kapela dne? Jednoznačně EXHUMED! V půl třetí jsem u auta a jdu na zasloužený několikahodinový odpočinek.
6. den – středa 24.7.2013
Tolmin, Metaldays
Vstáváme v půl desáté. Proběhne ranní očistec, snídaně a míříme na první kapelu COMA. Hned po příchodu na malou stage jsme si vědomi, že je něco jinak, protože se zvučí klávesy. Aha, program vyvěšený u zvukaře nám prozrazuje, že prvních 6 kapel je úplně přeházených. První kapelou jsou tedy STORMBLAST z Kypru. Jako oddechová poslechovka v pohodě, ale nijak více se mi pod kůži nezaryli. Navazující kapela na velkém podiu už je na tom mnohem lépe. Slovinci DICKLESS TRACY hrající death metal s nesporným goregrindovým vlivem se koncertem vyloženě baví, a když se baví kapela, většinou se bavím i já. Dokonce zaznívá cover IMPETIGO, takže už je jasné odkud vítr fouká. Během vystoupení pozoruju kluka, který nezávazně na tom, jestli ho někdo sleduje či ne, chodí po rukou mezi lidmi pod pódiem. Na následující dvě kapely přecházíme na malou stage. Začíná obrovský slejvák. Schováváme se do pizza stanu, který je naproti pódiu, ale část výhledu zakrývá zvukařský stan. Prudce se ochlazuje. Na technický thrash-death GONOBA je pod pódiem pouhá dvacítka lidí, která se nenechala odradit prudkým deštěm. Z pizza stanu těžko hodnotit, nedoléhá sem zrovna dobrý zvuk a vidím jen půl kapely. Ale co jsem viděl a slyšel, bylo docela pochuti. Na následující italské thrashery COMA se už počasí mírní, Mařenka jde pod pódium, ale já radši zůstávám sedět pod plachtou v pizza stanu. Takže opět z toho mám půlku. Mařenka sem snad dopíše nějaké dojmy z pod podia: COMA hráli skvělý, svěží thrash. V jednu chvíli se zpěvákovi/kytaristovi trhá popruh na kytaře a odchází dozadu, druhý kytarista hned běží k mikrofonu a zpívá půl songu za něj. Po dohrání hází lidem cédéčka, většina končí v bahně, ale jedno jsem si chytla (Mařenka).Ó, děkuji Mařence za doplnění. Chtě nechtě musíme obětovat slovinský heavy metal SPACE UNICORN ON FIRE a jdeme se obléct do suchého. Chvátáme rychle zpět, abychom stihli francouzký heavy metal NIGHTMARE. To by nebyl festival, kdyby se nějací blázni neváleli v bahně. Takže pod pódiem už paří první bahňáci. Co se týče NIGHTMARE samotných, je to příjemná podívaná. Pěkné melodie, jediné co mi příliš nesedělo, byli různé nesamplované klávesové party. V heavy a power metalu mi klávesy vůbec nevadí, ale když se pouští pouze z cédéčka, působí to příliš uměle. Jdeme na malou stage a stíháme ještě kousek WITHIN DESTRUCTION. Tohle jsem zrovna slyšet nemusel, deathcore. Nic víc k tomu psát snad nemusím. Za to nastoupivší BLIKSEM z Belgie mě doslova posadili na prdel. Thrash metal/rock, který si neodpustím přirovnat k MEGADETH. Rozumějte, není to žádná vyložená kopírka, ale slyším tak podobnou kytarovou hravost, cit pro pestré a zajímavé riffování. K tomu zpěvačka (!!!) se skvělým hlasem. Tahle kapela rozhodně není pro všechny, ale ti, kteří se dokážou ponořit hlouběji do jejich hudby, by mohli být přinejmenším stejně nadšeni jako já. Mají venku první desku, snad si ji co nevidět seženu. Opět přecházíme na velké pódium na grindcore legendu BRUTAL TRUTH. Trochu jsem čekal nudný bordel, jak jsem je zažil na OEF. Ale dnes jsou v mnohem lepší formě. Vše šlape jak má a docela mě to baví. I Mařenka, která přišla o pár minut déle, říká, že jí BRUTAL TRUTH příjemně překvapili. BT končí o 15 minut dřív, a tak máme dost času přesunout se na malou stage na CRIPPER, kteří jistě nejsou žádnou neznámou. Už jsme je viděli v Praze, kde předskakovali ONSLAUGHT. Britta je rozená frontmanka, kytary thrashují jak o závod. Mělo by se mi to líbit, ale nějak CRIPPER nepřicházím na chuť. Cosi mi tam chybí. Nějaká chytlavost či silné refrény by nebyly na škodu. Někde jsem četl přirovnání Britty k Sabině Classen, jste vedle jak ta jedle, Sabina je jenom jedna. Koukneme na kousek následujících SABBATH JUDAS SABBATH uvedených jako tribute band, hádejte jakých dvou kapel (smích). JUDAS PRIEST docela šli, ale když spustí BLACK SABBATH na nalezené (ne, podlazené) kytary, nevím, jestli je to více k smíchu nebo k pláči. Každopádně to nezní dobře. Jdeme se radši znovu převléct do suchého, protože sem tam ještě nějaká ta kapka z nebe spadla. Mařenka se rozhodla, že půjde i dnes radši spát, to parné počasí jí dává zabrat. Já jsem se dal do války, tak budu prostě bojovat do posledních sil. Vracím se přesně na začátek DYING FETUS. Tito američtí death metalisté ze mě vytřepali veškerou únavu. Bravurní hodinový set nedává místo k vydechnutí, už teď se nemůžu dočkat, až si je zopakuju na Party san. Je hodina a půl čas do TAAKE, a tak se jdu kouknout (z části i ze zvědavosti) na SONATA ARTICA na hlavní pódium. A překvapivě to není zas až tak hrozné, jak jsem si myslel. Ty rychlejší powermetalovější věci by mě docela bavily. Neříkám, že se ze mě stane fanoušek SONATY, ale jejich set jsem přežil bez úhony. Poslední dnešní kapelou je norský black´n´roll TAAKE. Kapelu jsem do teď neznal, ale to budu muset po dnešním zhlédnutí jejich vynikající show napravit. Byl to přesně ten druh blacku, který můžu. Temné, hnilobné melodie s ponurou vše pohlcující atmosférou. Ta nejlepší možná tečka za celým dnem. Jako už tradičně ulehám v půl třetí ráno k spánku.
Fotky: Mařenka, KubaAjz
Fotky úterý
Fotky středa
