Vyprané prádlo z Brutalu pomalu ani nestihlo uschnout, nohy a záda se v rámci možností daly do pořádku, a už je tady další sláva. Pravda je, že když mi bylo nabídnuto jít na tuto akci, docela jsem váhal. Přece jen tyhle mamutí koncerty nevyhledávám a jednou do roka mi stačí návštěva Brutálku, až až. Jenže, když jsem to počítal, násobil, dělil a lomil, vyšlo mi, že na světě jsou pouze dvě kapely, kvůli kterým jsem ochoten podstoupit to otravné se brodění mezi lidmi. SYSTEM OF A DOWN mezi ty dvě party patří. Důvodu je víc. Jejich pět desek se mnou vždy spolehlivě zamávalo, obzvlášť ty první dvě, obrátily svět hudby naruby. Druhý je ten, že jsem je naživo nikdy neviděl, není se čemu divit, v Čechách hráli pouze jednou a to hned po vydání debutu (1998) a to jako předkapela SLAYER. Sólové zastávky Serje Tankiana jsem pak s klidným srdcem vypouštěl.
Nazvat tuto akci festival mi přijde minimálně zvláštní. Pro mě koncert čtyř kapel festivalem prostě není. Tohle je ale detail, horší už to je s jeho dramaturgií, protože nacpat tak rozdílné kapely vedle sebe na jedno pódium je nehoráznost. Ano, všechno je to o penězích, a ty v případě tohoto festivalu jsou na prvním místě, chápu. Proč ale ta sestava musela tvořit tak podivuhodnou směsku, to mi hlava nebere. Nevěřím, že by se našel byť jeden jediný člověk, který by ocenil všechny čtyři party. Navíc, jak bylo z dalšího průběhu evidentní, tohle byl koncert SYSTEM OF A DOWN a těch druhých, které většina chápala jako nutné zlo; já tedy určitě.
Ale popořádku. Jelikož jsem pracující člověk, na místo se dostávám k sedmé hodině, a to ještě stíhám před branami areálu zaslechnout irskou halekačku FLOGGING MOLLY, jejíž rytmika mi připomínala ze všeho nejvíc dechovku. Další důvod navíc proč se hned nehnat do areálu, a projít si přilehlý park.
Na následující NOFX už jdu, byť se bojím. NOFX jsou na papíře známým pojmem, ale jestli jsem od nich někdy slyšel alespoň jeden song, to netuším. Nejvyšší čas to napravit. NOFX jsou jistě srandisti a mají rádi humor, proto jejich nedílnou částí koncertu byly různé vtípky, občas celkem povedené, většinou spíš trapné. Zhruba dvouminutové písničky prokládali třemi minutami keců, zřejmě se tak snažili maskovat svou slabší hudební náplň. Ta mě totiž nechávala úplně klidným, mno chvílemi jsem si říkal, jak taková blbost může hrát na tak velkém pódiu, když svou úrovní patří někam do okresu. NOFX mi ze všeho nejvíc připomínali neopunkovou vlnu z půlky devadesátých let, kdy světu vládli OFFSPRING a GREEN DAY, ačkoliv jsem tyhle party nijak extra nemusel, musím říct, že proti NOFX zní jako géniové. Jistě, tomuto sranda punku nerozumím, nikdy mě nebavil, ale tohle bylo vážně hloupé vystoupení.
V devět večer to vypuklo a bylo to vážně skvělé. Překvapením byla civilní stage, prostá jakýchkoliv rekvizit. Na ní jen čtyři talentovaní chlapíci, kteří přepisovali dějiny a dokázali okouzlit široké masy. V případě pražského koncertu to platilo beze zbytku, údajných sedmnáct tisíc přihlížejících tvořilo zajímavou směsku. Velké procento zastupovali „opáskovaní“ z letošního Brutalu, jejichž trika zdobily nápisy kapel jako MAYHEM, IMMORTAL nebo SATYRICON. Vedle mě pak stojí banda „baťůžkářu“ foukajících mi sušený zelený list pod nos, a tak by šlo pokračovat dál. Všichni se pak společně s prvními tóny vrhli lačně do tance a zpěvu. Řiká se tomu atmosféra, a ta byla bez chyby. Úplně jsem žasl, kolik lidí s kapelou zpívalo texty celých skladeb, a ne jen refrény. A na takové pecky jako jsou „B.Y.O.B.“, „Cigaro“, nebo „Toxicity“ si musel zahrozit každý. To samé jde tvrdit o všech skladbách, protože co song, to hit s nezapomenutelným refrénem. Koncert SYSTEM OF A DOWN odsýpal, skladba navazovalo na skladbu, a po kašpárkách NOFX bylo milým zpestřením, že se nekecalo a hrálo se, a to intenzivně. První větší komunikační odvaz nastal až po hodině, kdy Serj zalichotil Praze, prý je to jeho nejoblíbenější evropské město.
Po hodině a čtvrt koncert skončil skladbou „Sugar“ a za vazbení baskytary Shava Odadjiana kapela odchází, nikdo nevěří tomu, že už se nebude pokračovat. Bohužel ani mohutné vyvolávání kapelu na pódium nevrátilo. Trošku rozpačitý závěr, který mnoho lidí kolem mě dost naštval. Možná je to škoda, na druhou stranu jsme si do té doby užívali 75 minut nezapomenutelné jízdy, ve které nechyběly žádné zásadní věci, takže nač si stěžovat.
Ač jsem to nečekal, koncert mě dokázal nadchnout, i navzdory masám lidu a nalitému pivu v botě. Fakt dík, tohle se hodí vždycky. Potěšilo mě, že všechny skladby měly v sobě neustále ten náboj, který jsem zažíval z desek, a i mi přišlo, že koncert kapelu baví. Třešničkou pak byly vokály Serje, které byly naprosto skvělé.
Nazvat tuto akci festival mi přijde minimálně zvláštní. Pro mě koncert čtyř kapel festivalem prostě není. Tohle je ale detail, horší už to je s jeho dramaturgií, protože nacpat tak rozdílné kapely vedle sebe na jedno pódium je nehoráznost. Ano, všechno je to o penězích, a ty v případě tohoto festivalu jsou na prvním místě, chápu. Proč ale ta sestava musela tvořit tak podivuhodnou směsku, to mi hlava nebere. Nevěřím, že by se našel byť jeden jediný člověk, který by ocenil všechny čtyři party. Navíc, jak bylo z dalšího průběhu evidentní, tohle byl koncert SYSTEM OF A DOWN a těch druhých, které většina chápala jako nutné zlo; já tedy určitě.
Ale popořádku. Jelikož jsem pracující člověk, na místo se dostávám k sedmé hodině, a to ještě stíhám před branami areálu zaslechnout irskou halekačku FLOGGING MOLLY, jejíž rytmika mi připomínala ze všeho nejvíc dechovku. Další důvod navíc proč se hned nehnat do areálu, a projít si přilehlý park.
Na následující NOFX už jdu, byť se bojím. NOFX jsou na papíře známým pojmem, ale jestli jsem od nich někdy slyšel alespoň jeden song, to netuším. Nejvyšší čas to napravit. NOFX jsou jistě srandisti a mají rádi humor, proto jejich nedílnou částí koncertu byly různé vtípky, občas celkem povedené, většinou spíš trapné. Zhruba dvouminutové písničky prokládali třemi minutami keců, zřejmě se tak snažili maskovat svou slabší hudební náplň. Ta mě totiž nechávala úplně klidným, mno chvílemi jsem si říkal, jak taková blbost může hrát na tak velkém pódiu, když svou úrovní patří někam do okresu. NOFX mi ze všeho nejvíc připomínali neopunkovou vlnu z půlky devadesátých let, kdy světu vládli OFFSPRING a GREEN DAY, ačkoliv jsem tyhle party nijak extra nemusel, musím říct, že proti NOFX zní jako géniové. Jistě, tomuto sranda punku nerozumím, nikdy mě nebavil, ale tohle bylo vážně hloupé vystoupení.
V devět večer to vypuklo a bylo to vážně skvělé. Překvapením byla civilní stage, prostá jakýchkoliv rekvizit. Na ní jen čtyři talentovaní chlapíci, kteří přepisovali dějiny a dokázali okouzlit široké masy. V případě pražského koncertu to platilo beze zbytku, údajných sedmnáct tisíc přihlížejících tvořilo zajímavou směsku. Velké procento zastupovali „opáskovaní“ z letošního Brutalu, jejichž trika zdobily nápisy kapel jako MAYHEM, IMMORTAL nebo SATYRICON. Vedle mě pak stojí banda „baťůžkářu“ foukajících mi sušený zelený list pod nos, a tak by šlo pokračovat dál. Všichni se pak společně s prvními tóny vrhli lačně do tance a zpěvu. Řiká se tomu atmosféra, a ta byla bez chyby. Úplně jsem žasl, kolik lidí s kapelou zpívalo texty celých skladeb, a ne jen refrény. A na takové pecky jako jsou „B.Y.O.B.“, „Cigaro“, nebo „Toxicity“ si musel zahrozit každý. To samé jde tvrdit o všech skladbách, protože co song, to hit s nezapomenutelným refrénem. Koncert SYSTEM OF A DOWN odsýpal, skladba navazovalo na skladbu, a po kašpárkách NOFX bylo milým zpestřením, že se nekecalo a hrálo se, a to intenzivně. První větší komunikační odvaz nastal až po hodině, kdy Serj zalichotil Praze, prý je to jeho nejoblíbenější evropské město.
Po hodině a čtvrt koncert skončil skladbou „Sugar“ a za vazbení baskytary Shava Odadjiana kapela odchází, nikdo nevěří tomu, že už se nebude pokračovat. Bohužel ani mohutné vyvolávání kapelu na pódium nevrátilo. Trošku rozpačitý závěr, který mnoho lidí kolem mě dost naštval. Možná je to škoda, na druhou stranu jsme si do té doby užívali 75 minut nezapomenutelné jízdy, ve které nechyběly žádné zásadní věci, takže nač si stěžovat.
Ač jsem to nečekal, koncert mě dokázal nadchnout, i navzdory masám lidu a nalitému pivu v botě. Fakt dík, tohle se hodí vždycky. Potěšilo mě, že všechny skladby měly v sobě neustále ten náboj, který jsem zažíval z desek, a i mi přišlo, že koncert kapelu baví. Třešničkou pak byly vokály Serje, které byly naprosto skvělé.
