3. den – neděle 21.7.2013
Cesta Letovice (CZ) – Tolmin (Slovinsko), 625 km
Pár minut po osmé hodině ranní nás budí neuvěřitelné vedro (jako každé ráno našeho výletu). Slunce pálí do plechů auta a z vnitřku se stává neobyvatelná sauna. V klidu posnídáme a vyrážíme na cestu. Jedem něco přes hodinu a dáváme zastávku na benzině, kde mají sprchu. Skvělá věc, za 20 Kč teplá voda a relativní komfort. Cesta přes Rakousko je vždy v naprosté pohodě. Z Rakouska ovšem nečekaně vjíždíme do Itálie. S tím jsme nepočítali, a tak ihned zastavujeme a řešíme co dál. Nemáme italskou dálniční známku. Koukáme do mapy a jedeme správně. Přes Itálii máme jet pouhých 5 km a poté budeme ve Slovinsku. Navíc tento krátký úsek dálnice je neplacený. Paráda, vjíždíme do Slovinska a míříme do hor. Neuvěřitelně úzká cesta skrz skály. Na jedné straně téměř kolmý sráz do neuvěřitelné hloubky, krajnice se místy propadá. Z druhé strany skála a drolící se kameny do silnice. Šílené, mám vytřeštěné oči hrůzou, ale Mařenka jako vždy vše s přehledem ukočírovala. Cesta skrz hory je dlouhá asi 80 km.V 19:50 vjíždíme do Tolminu a první, co vidíme, je cedule s nápisem Welcome Metalheds! Jsme tu správně. Směrovky nás nasměrují až na místo. U brány ukazujeme vstupenky, platíme kemp 20 eur a jsme vpuštěni dovnitř. Kemp už je těžce natřískán. Je vidět, že většina osazenstva přijela s velkým předstihem. Už ve středu mělo být v kempu 700 lidí. V pátek pak už 2500. Kemp je dostatečně prostorný, a i když už zde jsou stovky aut a stanů, není problém najít vhodný flek. Procházíme kemp a seznamujeme se s prostředím. Cítím, že koleno mi hodně oteklo, toho jsem se bál. Najdeme bod kontroly vstupenek. Žádné čekání, ihned jsme odbaveni. Jediný festival, na kterém jsme zažili fronty na pásku byl tedy český Brutal. Platíme každý 10 eur kauci na odpad. V zahraničí už jistý standard. Zálohu nám vrátí, když na konci vrátíme plný pytel odpadků. Vracíme se k thrashportéru, připravujeme ho k noclehu. Po tmě si pak vařím polívku, která se fakt nepovedla. Je to hnus. Něco kolem 23 hodin jdeme natěšení na zítřek spát. Já tedy i plný obav, co bude dělat moje koleno. Už dneska to byla bída, tak snad už se to nebude více zhoršovat.
4. den – pondělí 22.7.2013
Tolmin, Metaldays
V osm ráno nás opět budí vedro v autě. První návštěva mobilních záchodků, které jsou dnes ukrutně plné. Po zbytek festivalu jsou však už vždy čisté i s papírem, kterému jsem začal přezdívat růžový hrubián, hádejte proč (smích). V kempu je i několik stanovišť se sprchami, u kterých se ale často tvoří fronty. Pitná voda jde v kempu získat na dvou místech. Na úplném začátku a u info pointu u vstupu do areálu. Uvnitř areálu není žádná možnost natočit si pitnou vodu, což je jistě největší mínus celého Metaldays. Business je business, a tak uvnitř si můžete koupit pouze balenou vodu 0,5 l za 2 eura, což je opravdu kruté. Je to první festival, na kterém se s touto praktikou, nemožnosti si natočit vodu v areálu, setkáváme. Zas na druhou stranu skvělá věc je, že ochranka u vstupu nešacuje. Pouze když někdo drží v ruce nějaké pití, neumožní mu vstup s ním. Takže není problém si natočit vodu venku do oficiální lahve od vody prodávané uvnitř, zastrčit si vodu vzadu za pásek a v klidu jí pronesete dovnitř. Praktikoval jsem to snad stokrát a bez problému. Díky tomu, že ochranka nešacuje, netvoří se žádné fronty před vstupem. A tak doběhnout si ven pro vodu a být zpátky pod podiem netrvá déle než 5 minut. Jídlo není v rámci festivalových cen nijak drahé a vždy dostanete velkou porci, která vás na nejméně 3 hodiny zasytí. My, i když jsme si zvyklí na festech vařit jídlo z konzerv, jsme jedli často v areálu, protože jsme chtěli vidět mnoho kapel a nebyl prostě čas se sebrat a jít si vařit oběd. Střídali jsme vegeburger za 5 eur (obří burger, zelenina a hranolky) a pizzu za 3 eura. Cesta od thrashportéru do areálu je dlouhá necelý kilometr. Rychlou chůzí jsme za 10 minut uvnitř. Areál se dělí do dvou větví. Levá větev je hlavní stage. Obrovský plac, odhadem jednou tak velký jako BA plac před pódii. Po pravé ruce bar a řada záchodků. Vzadu velký pivní stan. A vlevo přírodní sráz, na kterém vždy posedávají lidé, kteří již nemají sílu stát v kotli. Není problém vidět vsedě na pódium. Doporučuji si dovnitř vzít skládací sedačku. Nebo něco pod zadek. Vydáte-li se však pravou větví areálu, projdete kolem oficiálního band and festival merče do uličky krámků, dister a prodejců triček, nášivek a hudebních nosičů. Tady bych viděl další mínus. Ulička je příliš úzká a zejména večer, kdy se přechází z jedné stage na druhou, je neustále ucpaná a prodlužuje se tím doba přesunu. A jsme u třetího a posledního mínusu, tj. překrývání se kapel. Vím, že spoustě lidem je to asi jedno, ale nám, kteří chceme být všude, vidět a slyšet všechno, to často trhá srdce. Zpět k prohlídce areálu, když projdeme uličkou s distry, přijdeme do stromové aleje, kde je druhá, výrazně menší stage. Díky stromům, které rostou podél plochy pro stání je po celý den druhá stage ve stínu. Obrovské plus v hlavně těchto tropických dnech, kdy teploměr v odpoledních hodinách stoupá až k 38 °C. Druhým pódiem však areál zdaleka nekončí. Pokračujeme-li stále dál, dojdeme po klesající stezce na plážovou stage, která je přesně na pobřeží soutoku dvou horských řek, Tolminka a Soča. Ráj na pohled, azurově modrá voda, nádherná pláž, ale je tu jedno velké ALE. Voda je ledová, jek ve filmu Titanic. Stačí mít jen pár vteřin ponořená chodidla ve vodě a pociťujeme svíravou bolest a odumírání končetin. Do vody se odváží jen pár bláznů. Jejich národnost bych odhadoval na Finy, Nory nebo Eskymáky. Drtivá většina jen polehává na břehu a chytá bronz. Na pláži je bar a jídelna. Přes den se zde pořádají turnaje ve volejbalu. A každý den od 01:15 dokonce i striptýz. Poslední důležitá věc týkající se chodu festivalu je platební karta. Pryč jsou časy nepraktických žetonů. Koupíte si pay-card, nabijete eury a ve všech jídelnách a barech platíte kartou. Při každém placení vám vyjedou účtenku. Za kelímek nebo láhev platíte zálohu. Na kartě máte evidovaný nákup kelímku, a když pak vracíte kelímek, u výkupu je vám z karty smazán a 1 euro zálohu vám vrátí. Vždy tak můžete vrátit jen to množství kelímků, jaké jste zakoupili. Pokud nestihnete všechny peníze z karty utratit, peníze vám vrátí. Tak to bychom měli. A teď hurá na kapely.
První partu, kterou vidíme, jsou řečtí mladí thrasheři CHRONOSPHERE na druhé stage. Hrají od roku 2009 a na kontě mají zatím jen jedno skvělé album. Jejich věk není sice příliš vysoký, ale hudebně se vyrovnají ostříleným starším kolegům. Všem fanouškům nové thrashové vlny doporučuji zapátrat! S trochou píle a odhodlání by mohli brzy konkurovat svým řeckým kolegům SUICIDAL ANGELS. Přecházíme na hlavní pódium, kde za pár minut začínají BLAAKYUM z pro nás exotického libanonského města Beirut. BLAAKYUM mixují heavy a thrash metal, ale dojde i k zapojení orientálních postupů do jednoho songu. Bezchybné vystoupení. Měl bych též chválit skvělý zvuk po celou dobu. Jak na menší, méně známé kapely, tak i na jejich slavnější kolegy byl téměř vždy precizní zvuk. Zůstáváme na místě, protože hned další kapelou jsou ATTICK DEMONS. Kapela, která se těžce zhlédla v maidenovském heavy metalu. Hlas zpěváka je až nápadně podobný, ne-li rovnou stejný, jako Dickinsonův. K tomu navíc 3 kytary. Jeden z kytaristů zásobuje fanoušky pod pódiem salvou trsátek, speciálné potisklých k Metaldays (mám 2, smích). Jasně, IRON MAIDEN jsou jen jedni, ale jeden velice zdařilý klon z Portugalska jim ve všem zdárně sekunduje. Australani 4 ARM vloni vydali znamenité thrashmetalové album „Submission of Liberty“, a tak jsem byl zvědav, co předvedou naživo. A musím uznat, že se jim podařilo vytáhnout ze základní 3členné sestavy maximum. Zejména v thrash metalu mi jedna kytara přijde vždy málo, ale 4 ARM se dařilo obstojně riffovat i s jednou kytarou. Zajímavý moment přišel, když kytaristovi/zpěvákovi praskl pás u kytary. Nenechal se rozhodit a song dohrál zdárně s kytarou opřenou o nohu. Ze zadních řad zhlédneme i vystoupení němců KISSIN DYNAMITE. Kapela je někde na pomezí heavy metalu a glam rocku. Hlavně zpěvák se striktně drží přihřáté glamové image. A Mařenka se mě při prvním songu ptá „to je ženská?“ (smích). Ze začátku byl nepříjemně přehulený kopák, ale vše se časem rovná. Doporučuji jako příjemnou oddechovku od tvrdších žánrů. Koleno začíná bolet i při pouhém stání. Musím se nad to povznést a nemyslet na něj. Mařenka si jde odpočinout do auta, ale já chci vidět vše, co jsem si v programu vyznačil, a proto jdu na druhou stage na INCINERY. INCINERY jsou poměrně mladou kapelou z UK, venku mají zatím jen jedno ep. Zřejmě proto nenalákali příliš diváků. Taky možná proto, že na hlavní stage hraje nějaký SOILWORK. Ale ti, co přišli, myslím, nelitovali. INCINERY předvedli zajímavý thrash metal v některých pasážích nápadně podobný TESTAMENT. Jsem rád, že jsem je viděl, byť už vsedě z povzdálí. Pajdám se k autu. Do OVERKILL zbývá hodina a půl, nařizuji budíka a dáváme si pár desítek minut šlofíka. Budík zvoní, spal jsem nebo ne? Nevím, ale je čas vrátit se do areálu. Přicházíme akorát na začátek OVERKILL, legendy US thrash metalu. Jejich poslední album se hodně povedlo a mám ho docela dobře naposlouchané. Zpěvák Bobby Blitz běhá po podiu jako by mu bylo 20 let. OVERKILL mají nejbolestivější překrytí s BENEDICTION, a proto s těžkým srdcem v půlce setu OVERKILL musíme odejít. Je to stejně těžké rozhodování, jako kdyby se vás někdo ptal, které ze svých dvou dětí máte radši. Pro tentokrát BENEDICTION vyhráli. Musím podotknout, že jsme nelitovali. BENEDICTION nám dopřáli jeden z největších hudebních zážitků celého Metaldays. Dostáváme se do první řady. Na muzikantech je vidět, že si s pár pivama před a během hraní nedělají těžkou hlavu. Během koncertu BENEDICTION jistě vymlaskli celou basu piv. Lahváče si otvírají zubama. Jen kytarista na naší straně spolknul během setu jistě nejmíň 8 piv (smích), na výkonu to nebylo nikterak znát. Death metal až za hrob, div jsme si nevytřepali mozky z hlav. Pro BENEDICTION je hodina příliš krátká. Mařenka jde spát a já, i když jsem hodně ospalý, musím vydržet. Na hlavní stage hraje pro mě neposlouchatelná kapela IN FLAMES, a tak si sedám ke stromu na malé stage, kde se promítá nějaký old school béčkový film. Zábavná to podívaná. V 00:45 budiž zkáza dokonána, přichází PENTAGRAM. Založení kapely se datuje do roku 1971! Z původní sestavy vydržel však pouze charismatický zpěvák Bobby Liebling, který s přehledem drží krok s o generace mladšími spoluhráči. PENTAGRAM vždy stáli ve stínu slavnějších kolegů BLACK SABBATH, nevydali přehršle alb, ale přesto se zapsali nesmazatelným písmem do dějin metalu a doom metalu obzvlášť. Jejich první bezejmenné album je prostě Kult s velkým K. Celý koncert jsem bojoval s nezdravou únavou a bolestí v koleni, ale viděl a slyšel jsem celou hodinu a čtvrt koncertu PENTAGRAM, a to už mi nikdo nevezme. Je půl 3 ráno, když se dopajdám k thrashportéru. První den Metaldays je za námi, usínám s obavou, jestli budu zítra vůbec schopen chodit.
Fotky: Mařenka, KubaAjz
Fotky
Cesta Letovice (CZ) – Tolmin (Slovinsko), 625 km
Pár minut po osmé hodině ranní nás budí neuvěřitelné vedro (jako každé ráno našeho výletu). Slunce pálí do plechů auta a z vnitřku se stává neobyvatelná sauna. V klidu posnídáme a vyrážíme na cestu. Jedem něco přes hodinu a dáváme zastávku na benzině, kde mají sprchu. Skvělá věc, za 20 Kč teplá voda a relativní komfort. Cesta přes Rakousko je vždy v naprosté pohodě. Z Rakouska ovšem nečekaně vjíždíme do Itálie. S tím jsme nepočítali, a tak ihned zastavujeme a řešíme co dál. Nemáme italskou dálniční známku. Koukáme do mapy a jedeme správně. Přes Itálii máme jet pouhých 5 km a poté budeme ve Slovinsku. Navíc tento krátký úsek dálnice je neplacený. Paráda, vjíždíme do Slovinska a míříme do hor. Neuvěřitelně úzká cesta skrz skály. Na jedné straně téměř kolmý sráz do neuvěřitelné hloubky, krajnice se místy propadá. Z druhé strany skála a drolící se kameny do silnice. Šílené, mám vytřeštěné oči hrůzou, ale Mařenka jako vždy vše s přehledem ukočírovala. Cesta skrz hory je dlouhá asi 80 km.V 19:50 vjíždíme do Tolminu a první, co vidíme, je cedule s nápisem Welcome Metalheds! Jsme tu správně. Směrovky nás nasměrují až na místo. U brány ukazujeme vstupenky, platíme kemp 20 eur a jsme vpuštěni dovnitř. Kemp už je těžce natřískán. Je vidět, že většina osazenstva přijela s velkým předstihem. Už ve středu mělo být v kempu 700 lidí. V pátek pak už 2500. Kemp je dostatečně prostorný, a i když už zde jsou stovky aut a stanů, není problém najít vhodný flek. Procházíme kemp a seznamujeme se s prostředím. Cítím, že koleno mi hodně oteklo, toho jsem se bál. Najdeme bod kontroly vstupenek. Žádné čekání, ihned jsme odbaveni. Jediný festival, na kterém jsme zažili fronty na pásku byl tedy český Brutal. Platíme každý 10 eur kauci na odpad. V zahraničí už jistý standard. Zálohu nám vrátí, když na konci vrátíme plný pytel odpadků. Vracíme se k thrashportéru, připravujeme ho k noclehu. Po tmě si pak vařím polívku, která se fakt nepovedla. Je to hnus. Něco kolem 23 hodin jdeme natěšení na zítřek spát. Já tedy i plný obav, co bude dělat moje koleno. Už dneska to byla bída, tak snad už se to nebude více zhoršovat.
4. den – pondělí 22.7.2013
Tolmin, Metaldays
V osm ráno nás opět budí vedro v autě. První návštěva mobilních záchodků, které jsou dnes ukrutně plné. Po zbytek festivalu jsou však už vždy čisté i s papírem, kterému jsem začal přezdívat růžový hrubián, hádejte proč (smích). V kempu je i několik stanovišť se sprchami, u kterých se ale často tvoří fronty. Pitná voda jde v kempu získat na dvou místech. Na úplném začátku a u info pointu u vstupu do areálu. Uvnitř areálu není žádná možnost natočit si pitnou vodu, což je jistě největší mínus celého Metaldays. Business je business, a tak uvnitř si můžete koupit pouze balenou vodu 0,5 l za 2 eura, což je opravdu kruté. Je to první festival, na kterém se s touto praktikou, nemožnosti si natočit vodu v areálu, setkáváme. Zas na druhou stranu skvělá věc je, že ochranka u vstupu nešacuje. Pouze když někdo drží v ruce nějaké pití, neumožní mu vstup s ním. Takže není problém si natočit vodu venku do oficiální lahve od vody prodávané uvnitř, zastrčit si vodu vzadu za pásek a v klidu jí pronesete dovnitř. Praktikoval jsem to snad stokrát a bez problému. Díky tomu, že ochranka nešacuje, netvoří se žádné fronty před vstupem. A tak doběhnout si ven pro vodu a být zpátky pod podiem netrvá déle než 5 minut. Jídlo není v rámci festivalových cen nijak drahé a vždy dostanete velkou porci, která vás na nejméně 3 hodiny zasytí. My, i když jsme si zvyklí na festech vařit jídlo z konzerv, jsme jedli často v areálu, protože jsme chtěli vidět mnoho kapel a nebyl prostě čas se sebrat a jít si vařit oběd. Střídali jsme vegeburger za 5 eur (obří burger, zelenina a hranolky) a pizzu za 3 eura. Cesta od thrashportéru do areálu je dlouhá necelý kilometr. Rychlou chůzí jsme za 10 minut uvnitř. Areál se dělí do dvou větví. Levá větev je hlavní stage. Obrovský plac, odhadem jednou tak velký jako BA plac před pódii. Po pravé ruce bar a řada záchodků. Vzadu velký pivní stan. A vlevo přírodní sráz, na kterém vždy posedávají lidé, kteří již nemají sílu stát v kotli. Není problém vidět vsedě na pódium. Doporučuji si dovnitř vzít skládací sedačku. Nebo něco pod zadek. Vydáte-li se však pravou větví areálu, projdete kolem oficiálního band and festival merče do uličky krámků, dister a prodejců triček, nášivek a hudebních nosičů. Tady bych viděl další mínus. Ulička je příliš úzká a zejména večer, kdy se přechází z jedné stage na druhou, je neustále ucpaná a prodlužuje se tím doba přesunu. A jsme u třetího a posledního mínusu, tj. překrývání se kapel. Vím, že spoustě lidem je to asi jedno, ale nám, kteří chceme být všude, vidět a slyšet všechno, to často trhá srdce. Zpět k prohlídce areálu, když projdeme uličkou s distry, přijdeme do stromové aleje, kde je druhá, výrazně menší stage. Díky stromům, které rostou podél plochy pro stání je po celý den druhá stage ve stínu. Obrovské plus v hlavně těchto tropických dnech, kdy teploměr v odpoledních hodinách stoupá až k 38 °C. Druhým pódiem však areál zdaleka nekončí. Pokračujeme-li stále dál, dojdeme po klesající stezce na plážovou stage, která je přesně na pobřeží soutoku dvou horských řek, Tolminka a Soča. Ráj na pohled, azurově modrá voda, nádherná pláž, ale je tu jedno velké ALE. Voda je ledová, jek ve filmu Titanic. Stačí mít jen pár vteřin ponořená chodidla ve vodě a pociťujeme svíravou bolest a odumírání končetin. Do vody se odváží jen pár bláznů. Jejich národnost bych odhadoval na Finy, Nory nebo Eskymáky. Drtivá většina jen polehává na břehu a chytá bronz. Na pláži je bar a jídelna. Přes den se zde pořádají turnaje ve volejbalu. A každý den od 01:15 dokonce i striptýz. Poslední důležitá věc týkající se chodu festivalu je platební karta. Pryč jsou časy nepraktických žetonů. Koupíte si pay-card, nabijete eury a ve všech jídelnách a barech platíte kartou. Při každém placení vám vyjedou účtenku. Za kelímek nebo láhev platíte zálohu. Na kartě máte evidovaný nákup kelímku, a když pak vracíte kelímek, u výkupu je vám z karty smazán a 1 euro zálohu vám vrátí. Vždy tak můžete vrátit jen to množství kelímků, jaké jste zakoupili. Pokud nestihnete všechny peníze z karty utratit, peníze vám vrátí. Tak to bychom měli. A teď hurá na kapely.
První partu, kterou vidíme, jsou řečtí mladí thrasheři CHRONOSPHERE na druhé stage. Hrají od roku 2009 a na kontě mají zatím jen jedno skvělé album. Jejich věk není sice příliš vysoký, ale hudebně se vyrovnají ostříleným starším kolegům. Všem fanouškům nové thrashové vlny doporučuji zapátrat! S trochou píle a odhodlání by mohli brzy konkurovat svým řeckým kolegům SUICIDAL ANGELS. Přecházíme na hlavní pódium, kde za pár minut začínají BLAAKYUM z pro nás exotického libanonského města Beirut. BLAAKYUM mixují heavy a thrash metal, ale dojde i k zapojení orientálních postupů do jednoho songu. Bezchybné vystoupení. Měl bych též chválit skvělý zvuk po celou dobu. Jak na menší, méně známé kapely, tak i na jejich slavnější kolegy byl téměř vždy precizní zvuk. Zůstáváme na místě, protože hned další kapelou jsou ATTICK DEMONS. Kapela, která se těžce zhlédla v maidenovském heavy metalu. Hlas zpěváka je až nápadně podobný, ne-li rovnou stejný, jako Dickinsonův. K tomu navíc 3 kytary. Jeden z kytaristů zásobuje fanoušky pod pódiem salvou trsátek, speciálné potisklých k Metaldays (mám 2, smích). Jasně, IRON MAIDEN jsou jen jedni, ale jeden velice zdařilý klon z Portugalska jim ve všem zdárně sekunduje. Australani 4 ARM vloni vydali znamenité thrashmetalové album „Submission of Liberty“, a tak jsem byl zvědav, co předvedou naživo. A musím uznat, že se jim podařilo vytáhnout ze základní 3členné sestavy maximum. Zejména v thrash metalu mi jedna kytara přijde vždy málo, ale 4 ARM se dařilo obstojně riffovat i s jednou kytarou. Zajímavý moment přišel, když kytaristovi/zpěvákovi praskl pás u kytary. Nenechal se rozhodit a song dohrál zdárně s kytarou opřenou o nohu. Ze zadních řad zhlédneme i vystoupení němců KISSIN DYNAMITE. Kapela je někde na pomezí heavy metalu a glam rocku. Hlavně zpěvák se striktně drží přihřáté glamové image. A Mařenka se mě při prvním songu ptá „to je ženská?“ (smích). Ze začátku byl nepříjemně přehulený kopák, ale vše se časem rovná. Doporučuji jako příjemnou oddechovku od tvrdších žánrů. Koleno začíná bolet i při pouhém stání. Musím se nad to povznést a nemyslet na něj. Mařenka si jde odpočinout do auta, ale já chci vidět vše, co jsem si v programu vyznačil, a proto jdu na druhou stage na INCINERY. INCINERY jsou poměrně mladou kapelou z UK, venku mají zatím jen jedno ep. Zřejmě proto nenalákali příliš diváků. Taky možná proto, že na hlavní stage hraje nějaký SOILWORK. Ale ti, co přišli, myslím, nelitovali. INCINERY předvedli zajímavý thrash metal v některých pasážích nápadně podobný TESTAMENT. Jsem rád, že jsem je viděl, byť už vsedě z povzdálí. Pajdám se k autu. Do OVERKILL zbývá hodina a půl, nařizuji budíka a dáváme si pár desítek minut šlofíka. Budík zvoní, spal jsem nebo ne? Nevím, ale je čas vrátit se do areálu. Přicházíme akorát na začátek OVERKILL, legendy US thrash metalu. Jejich poslední album se hodně povedlo a mám ho docela dobře naposlouchané. Zpěvák Bobby Blitz běhá po podiu jako by mu bylo 20 let. OVERKILL mají nejbolestivější překrytí s BENEDICTION, a proto s těžkým srdcem v půlce setu OVERKILL musíme odejít. Je to stejně těžké rozhodování, jako kdyby se vás někdo ptal, které ze svých dvou dětí máte radši. Pro tentokrát BENEDICTION vyhráli. Musím podotknout, že jsme nelitovali. BENEDICTION nám dopřáli jeden z největších hudebních zážitků celého Metaldays. Dostáváme se do první řady. Na muzikantech je vidět, že si s pár pivama před a během hraní nedělají těžkou hlavu. Během koncertu BENEDICTION jistě vymlaskli celou basu piv. Lahváče si otvírají zubama. Jen kytarista na naší straně spolknul během setu jistě nejmíň 8 piv (smích), na výkonu to nebylo nikterak znát. Death metal až za hrob, div jsme si nevytřepali mozky z hlav. Pro BENEDICTION je hodina příliš krátká. Mařenka jde spát a já, i když jsem hodně ospalý, musím vydržet. Na hlavní stage hraje pro mě neposlouchatelná kapela IN FLAMES, a tak si sedám ke stromu na malé stage, kde se promítá nějaký old school béčkový film. Zábavná to podívaná. V 00:45 budiž zkáza dokonána, přichází PENTAGRAM. Založení kapely se datuje do roku 1971! Z původní sestavy vydržel však pouze charismatický zpěvák Bobby Liebling, který s přehledem drží krok s o generace mladšími spoluhráči. PENTAGRAM vždy stáli ve stínu slavnějších kolegů BLACK SABBATH, nevydali přehršle alb, ale přesto se zapsali nesmazatelným písmem do dějin metalu a doom metalu obzvlášť. Jejich první bezejmenné album je prostě Kult s velkým K. Celý koncert jsem bojoval s nezdravou únavou a bolestí v koleni, ale viděl a slyšel jsem celou hodinu a čtvrt koncertu PENTAGRAM, a to už mi nikdo nevezme. Je půl 3 ráno, když se dopajdám k thrashportéru. První den Metaldays je za námi, usínám s obavou, jestli budu zítra vůbec schopen chodit.
Fotky: Mařenka, KubaAjz
Fotky
