Nekonečné těšení, přípravy, nakupování zásob, plánování cesty a samozřejmě řada komplikací. První komplikací jsou problémy s thrashportérem, který je ještě 2 dny před odjezdem v opravně. Když je ráno motor studený, špatně chytá a nedaří se přijít na to proč. Thrashportér vyzvedáváme, ale nezdá se, že by závadu odstranili. Tak snad nezůstaneme někde v zahraničí s nepojízdným autem. Druhá komplikace je můj zdravotní stav. Něco před rokem se u mě projevila lupénková artritida. Vyfasoval jsem chemické léky, na které je nemožné pít alkohol. Nedávno jsem zkoušel nahradit chemii alternativní čínskou medicínou, leč neúspěšně. Týden před odjezdem mi koleno brutálně otéká až do té míry, že téměř nemůžu chodit. Narychlo se objednávám na revmatologii, kde mi z kolena vytahují 94 ml vody. Snad se pro mě vysněný metalový ráj nestane útrpným peklem.
1. den – pátek 19.7.2013
Play fast or don´t festival, Hradec Králové – Letiště
Ráno není kam chvátat. Nakládáme vše potřebné k přežití 9 dnů mimo domov. Musíme být připraveni na vše. Nejdůležitější jsou dostatečné zásoby pitné vody (celých 9 dnů nás provází tropická vedra atakující 40 °C) a hlavně nezapomenout vstupenky a peníze. Několikrát se ujišťujeme, jestli opravdu máme vše a v 11:15 konečně opouštíme náš domov. Stavíme se ještě ve městě, kde si dáváme oběd. Dosyta najedení ve 12:15 odjíždíme z Č. Budějovic směr Hradec Králové. Cesta probíhá v poklidu. Před Hradcem klasická zácpa. V 16:20 jsme konečně na místě. Platíme vstup 700 Kč na osobu a jsme vpuštěni do areálu. Pásky si můžeme nasadit sami, což velice vítám. Není totiž nic horšího, než když musíte trpět několik dnů s utaženou páskou kolem tepny nadoraz. Prostor na kempování se od loňska mírně zmenšil, ale místa je pořád dost. Už při parkování na nás ze všech koutů mávají hordy kamarádů a my už předem víme, že bude o veselou a přátelskou atmosféru postaráno. Připravujeme thrashportéra k přespání a následně se vítáme a zdravíme s přítomnými kamarády a kamarádkami, takže nestíháme MIDNATT DÖD. Jdu mrknout až na KINGSTERROR. O kapele se nedají dohledat žádné informace. Nevím ani odkud jsou, takže se jdu podívat hlavně ze zvědavosti. Celá kapela má první 2 songy na hlavách kukly. Škoda, že v nich nevydrželi celý koncert, skvěle by to doplnilo inkognito prezentaci kapely. Hudebně jde o bordeloidní crustpunk. Po kapele dál pátrat určitě nebudu. Co se týče zvuku, je to jedna velká prasárna. Kravál, nečitelné kytary. Jezdíme na Playfast od roku 2008, takže jsme stihli ještě poslední ročník na předchozím stanovišti v bývalém pivovaru. Dodnes vzpomínám, jak jsem byl nadšený z křišťálového zvuku. První ročník v hangáru byla úplná katastrofa. Následující ročníky rovněž srážel otřesný zvuk. Jasně, že v hc/punku nejde o čistotu zvuku, některým kapelám bordeloidní sound prostě sluší, ale co je moc, to je moc. Je mi to líto, ale pokud bude další ročník opět v hangáru, tak nejspíš už nepojedeme. Festival, kde se nedají poslouchat kapely, trochu pozbývá smysl. Ale zkusme se povznést nad ten zvukový bordel a vyškrábat z pod nánosu špíny něco pozitivního. Z čisté zvědavosti se jdu mrknout i na Japonce SETE STAR SEPT. Holka za basou a šílený bubeník. Tomuhle říkám hlukový terorismus, víc jak 5 minut nedávám. První kapelou, co mě baví, jsou Řekové HELLSTORM, kteří drtí nekompromisní dis-crust s nezbytnou příchutí death metalu. Následuje první ze dvou dnešních vrcholů thrash-core jízda THE SHINING z Holandska. Kapela rozjíždí šíleně rychlý thrash načichlý hc/punkem a já už po prvních skladbách vím, že si, hned jak skončí, poběžím koupit jejich nové LP. Když jsem je před x lety viděl v budějovickém Velbloudu, nechytli mě tolik, jako dnes. Za těch pár let ušli tihle kluci velký krok vpřed a zdatně se vyhráli. Jen tak dál a thrash na věčné časy! Měl jsem zakroužkované i následující AGE OF WOE ze Švédska, ale nějak zvlášť mě neoslovili a v půlce odcházím. Chladným mě nechávají i anarcho punkáči ACTIVE MINDS. Neříkám, že byli špatní, lidi v kotli zvěřili o 106, ale jde to nějak mimo mě. Sleduji i legendu power-violence DESPISE YOU z USA. Na tuhle kapelu se asi nejvíc těšili kamarádi z RABIES a je mi jasné proč. Mě to zas až tolik nebere, ale části, kdy se ke kapele připojuje zpěvačka, jsou příjemným oživením. Mám hold rád ženský hlas v muzice. SATANIC MALFUNCTIONS jsem z části prokecal s Peťou, ale co jsem viděl a slyšel, šlo o rychlý hc/punk, ničím výjimečný ani vybočující, asi i proto je sledovalo tak málo lidí. LYCANTROPHY hrají v alternativní sestavě bez zpěvačky, dobrý fastcore/grind sypec, ale co si budeme povídat, bez slečny za mikrofonem to nebylo ono. Zato CANCER SPREADING byla ta kapela, které splnila moje očekávání do puntíku. Italský stenchcore nebo chcete-li jednoduchý death metal s crustovým podbarvením. Hrnu se pod pódium a užívám si každý prohnilý tón těchto dredatých metalpunx. Neváhám a po jejich vystoupení kupuji vinyl. Začínám pociťovat únavu, ale mám v úmyslu zhlédnout i poslední kapelu. POLIKARPA Y SUS VICIOSA není zrovna jméno k zapamatování. Uskupení tvoří 3 holčiny z Kolumbie. Kytaristce při druhém songu praská struna a trvá celkem dlouho, než nasadí novou. Vybavuje se mi situace, kdy jsem měl při jednom koncertu s bývalou kapelou stejný problém. Zpocené, třesoucí se ruce a strunu né a né nasadit. Takže upřímně soucítím. Konečně se to rozjíždí. Holky hrají divoký, jednoduchý, ale úderný hc-anarcho-punk. Mírnou nepřesnost přisuzuji nervozitě a mizernému zvuku. Dámy si koncert užívají, stejně tak i publikum. Afterpárty mě nezajímá, něco po druhé hodině ranní jdu spát. První noc se špunty v uších.
2. den - sobota 20.7.2013
Play fast or don´t festival, Hradec Králové – Letiště
Déle než 5 hodin se mi nedaří spát. Slunce pálí do auta a uvnitř je vedro jak v sauně. Následující týden je 5 hodin spánku naprostý standard. Až do 10 hodin se povalujeme, relaxujeme a čteme nový Noise Master. Dnes se začíná hrát ještě před obědem. V 10:30 začíná PRŮMYSLOVÁ SMRT, kterou ale prokecám pod plachtou u jihočeských moshers. Jdu až na druhou kapelu PERIKATO z Finska. Tahle muzika je pouze pro pár zasvěcených. Finopal je samostatná hudební škatulka, která má několik charakteristických vlastností. Zejména zpěv v mateřštině, protahování poslední souhlásky na konci věty a divokost, často na úkor sehranosti. Sám sebe počítám coby velkého milovníka finského punku. Je v něm něco, co mě přitahuje. Druhé A ve jméně používám co by vzdání hold legendární finské kapele KaAos – KubaAjz (smích), a proto si PERIKATO skvěle užívám. Šílený bubeník, finština, super energické vystoupení. Tři následující grindové výplachy vypouštíme a jdeme až na ICON OF EVIL. 3 kytary, zpěvák, jehož domovskou kapelou je crustová INFEKCIA a vše ničící death metal. Jsme pod pódiem a vychutnáváme si vynikající práci kytaristů. Zpěvák střídá dvě polohy hlasu – crustové vřeštění a deathový murmur. Ten crustový zpěv mi tam moc neseděl, ale jinak spokojenost. Dáváme oběd u Matěje ve Vagan food a přemýšlíme, jestli to nezabalíme a nepřejedeme do Pohoří dřív. Máme toho zvuku, pardon hluku, plné zuby. Původně jsme chtěli odjet po ISKRA, ale nakonec se tedy loučíme a zvedáme kotvy. V Hradci ještě dokupujeme zásoby v Albertu a vydáváme se na půlhodinovou cestu do obce Pohoří, okres Rychnov nad Kněžnou.
Agressive music fest – Pohoří
V 18:30 jsme na místě. Chvilku hledáme místo na zaparkování, ne, že by tu bylo tolik aut, ale jaksi tu chybí parkoviště. Jdeme k odbavovacím okénkům. Dostáváme pěkný vyšívaný náramek a klíčenku s programem, mnohem hezčí, než se dává na BA. Vstupenka v předprodeji stála krásné tři stovky. U vstupu žádná šacovačka, stačí ukázat náramek a jsme vevnitř. Pěkný útulný areál. Jeden stánek s jídlem, kde by vegetarián nepochodil (smích) a 2 bary, u jednoho z nich je cedule s nápisem Pivo, Limo a Tvrdej (smích). Dostatek míst k sezení a velkou výhodou je možnost zastřešení hlediště obrovskou plachtou. To ovšem dnes za slunného počasí není třeba. Lidí se však pohybuje dle očekávání v areálu pomálu. Odhadem něco kolem stovky hlav. Vždycky říkám, že rozjíždět dnes nový festival se rovná sebevraždě. Ale přesto přeji pořadatelům hodně vytrvalosti a entuziasmu do budoucna! Stíháme akorát začátek rakouských melodic death metalistů DARKSIDE. Není to zrovna hudba, co bych si doma pustil, ale po tom hlukovém utrpení je to pro mě jak polití živou vodou. Musím pochválit kvalitní zvuk. Všechno je krásně slyšet. Hudebníci jsou v mnišských kápích a zpěvák coby papež v červeném. Zpěvák všechny překvapil plynulou češtinou. V hudbě se prolíná death s melodickým heavy metalem. Pěkná sóla, tři kytary. Bavil mě poslouchat celý koncert. Po nich jdou na plac domácí ROOT. Mám doma jen první 3 alba na vinylech, pozdější tvorba jde mimo mě. Z koncertního setu bych vypíchl 3 songy: „Hřbitov“, „Píseň pro Satana“ a „666“ (smích) - to jste nečekali, co? Následuje asi hodina a půl čas, neboť bude hrát jakýsi metalcore. Opouštím areál, jdu si lehnout do auta, pro jistotu nařizuju budík 15 minut před začátkem NECRONOMICON. Samozřejmě jsem usnul, Mařenka prospala i ROOT a DARKSIDE (smích). Budí mě budík („South of Heaven“), jsem celý zpocený, rychle se dáváme do pucu a vracíme se dovnitř. Všichni účastníci festivalu se nahrnuli pod pódium a natěšení vyčkávají nástupu legendy německého thrash metalu NECRONOMICON. Od prvního tónu jsem naplno pohlcen do jejich skvělé hudby. Jejich poslední 2 alba poslouchám hodně často a moc mě mrzí, jak jsou neprávem přehlíženi. Dle mě jedna z kapel, která by měla stát na současném vrcholu evropského thrashe. Ne, nepřeháním, až tak skvělý koncert to byl. Kytarista/zpěvák Freddy je, jak by nejspíš řekl Peťa, pravý srdcař. Věřím mu vše! Jak v transu si užívám každý okamžik. Až budou NECRONOMICON opět v dosahu, určitě bez dlouhého rozmýšlení vyrazíme! Po konci vystoupení nakupujeme trička (neodolatelná cena 150 Kč) a předposlední desku na vinylu a rychle vyklízíme pozice. Za 5minut půlnoc odjíždíme z Pohoří. Před sebou máme rovných 730 km, chceme ujet co nejdál v rámci našich sil, ať máme zítra cestu o něco kratší. Cestou potkáváme celkem 6x srnku, buď přebíhajíc přes cestu, nebo jen čumějící z pangejtu. Hrůza. Když už přesáhneme druhou hodinu ranní, stavíme na parkovišti u pumpy v Letovicích a uleháme k spánku.
Fotky: Mařenka, KubaAjz
Fotky Play fast or don´t festival
Fotky Agressive music fest
1. den – pátek 19.7.2013
Play fast or don´t festival, Hradec Králové – Letiště
Ráno není kam chvátat. Nakládáme vše potřebné k přežití 9 dnů mimo domov. Musíme být připraveni na vše. Nejdůležitější jsou dostatečné zásoby pitné vody (celých 9 dnů nás provází tropická vedra atakující 40 °C) a hlavně nezapomenout vstupenky a peníze. Několikrát se ujišťujeme, jestli opravdu máme vše a v 11:15 konečně opouštíme náš domov. Stavíme se ještě ve městě, kde si dáváme oběd. Dosyta najedení ve 12:15 odjíždíme z Č. Budějovic směr Hradec Králové. Cesta probíhá v poklidu. Před Hradcem klasická zácpa. V 16:20 jsme konečně na místě. Platíme vstup 700 Kč na osobu a jsme vpuštěni do areálu. Pásky si můžeme nasadit sami, což velice vítám. Není totiž nic horšího, než když musíte trpět několik dnů s utaženou páskou kolem tepny nadoraz. Prostor na kempování se od loňska mírně zmenšil, ale místa je pořád dost. Už při parkování na nás ze všech koutů mávají hordy kamarádů a my už předem víme, že bude o veselou a přátelskou atmosféru postaráno. Připravujeme thrashportéra k přespání a následně se vítáme a zdravíme s přítomnými kamarády a kamarádkami, takže nestíháme MIDNATT DÖD. Jdu mrknout až na KINGSTERROR. O kapele se nedají dohledat žádné informace. Nevím ani odkud jsou, takže se jdu podívat hlavně ze zvědavosti. Celá kapela má první 2 songy na hlavách kukly. Škoda, že v nich nevydrželi celý koncert, skvěle by to doplnilo inkognito prezentaci kapely. Hudebně jde o bordeloidní crustpunk. Po kapele dál pátrat určitě nebudu. Co se týče zvuku, je to jedna velká prasárna. Kravál, nečitelné kytary. Jezdíme na Playfast od roku 2008, takže jsme stihli ještě poslední ročník na předchozím stanovišti v bývalém pivovaru. Dodnes vzpomínám, jak jsem byl nadšený z křišťálového zvuku. První ročník v hangáru byla úplná katastrofa. Následující ročníky rovněž srážel otřesný zvuk. Jasně, že v hc/punku nejde o čistotu zvuku, některým kapelám bordeloidní sound prostě sluší, ale co je moc, to je moc. Je mi to líto, ale pokud bude další ročník opět v hangáru, tak nejspíš už nepojedeme. Festival, kde se nedají poslouchat kapely, trochu pozbývá smysl. Ale zkusme se povznést nad ten zvukový bordel a vyškrábat z pod nánosu špíny něco pozitivního. Z čisté zvědavosti se jdu mrknout i na Japonce SETE STAR SEPT. Holka za basou a šílený bubeník. Tomuhle říkám hlukový terorismus, víc jak 5 minut nedávám. První kapelou, co mě baví, jsou Řekové HELLSTORM, kteří drtí nekompromisní dis-crust s nezbytnou příchutí death metalu. Následuje první ze dvou dnešních vrcholů thrash-core jízda THE SHINING z Holandska. Kapela rozjíždí šíleně rychlý thrash načichlý hc/punkem a já už po prvních skladbách vím, že si, hned jak skončí, poběžím koupit jejich nové LP. Když jsem je před x lety viděl v budějovickém Velbloudu, nechytli mě tolik, jako dnes. Za těch pár let ušli tihle kluci velký krok vpřed a zdatně se vyhráli. Jen tak dál a thrash na věčné časy! Měl jsem zakroužkované i následující AGE OF WOE ze Švédska, ale nějak zvlášť mě neoslovili a v půlce odcházím. Chladným mě nechávají i anarcho punkáči ACTIVE MINDS. Neříkám, že byli špatní, lidi v kotli zvěřili o 106, ale jde to nějak mimo mě. Sleduji i legendu power-violence DESPISE YOU z USA. Na tuhle kapelu se asi nejvíc těšili kamarádi z RABIES a je mi jasné proč. Mě to zas až tolik nebere, ale části, kdy se ke kapele připojuje zpěvačka, jsou příjemným oživením. Mám hold rád ženský hlas v muzice. SATANIC MALFUNCTIONS jsem z části prokecal s Peťou, ale co jsem viděl a slyšel, šlo o rychlý hc/punk, ničím výjimečný ani vybočující, asi i proto je sledovalo tak málo lidí. LYCANTROPHY hrají v alternativní sestavě bez zpěvačky, dobrý fastcore/grind sypec, ale co si budeme povídat, bez slečny za mikrofonem to nebylo ono. Zato CANCER SPREADING byla ta kapela, které splnila moje očekávání do puntíku. Italský stenchcore nebo chcete-li jednoduchý death metal s crustovým podbarvením. Hrnu se pod pódium a užívám si každý prohnilý tón těchto dredatých metalpunx. Neváhám a po jejich vystoupení kupuji vinyl. Začínám pociťovat únavu, ale mám v úmyslu zhlédnout i poslední kapelu. POLIKARPA Y SUS VICIOSA není zrovna jméno k zapamatování. Uskupení tvoří 3 holčiny z Kolumbie. Kytaristce při druhém songu praská struna a trvá celkem dlouho, než nasadí novou. Vybavuje se mi situace, kdy jsem měl při jednom koncertu s bývalou kapelou stejný problém. Zpocené, třesoucí se ruce a strunu né a né nasadit. Takže upřímně soucítím. Konečně se to rozjíždí. Holky hrají divoký, jednoduchý, ale úderný hc-anarcho-punk. Mírnou nepřesnost přisuzuji nervozitě a mizernému zvuku. Dámy si koncert užívají, stejně tak i publikum. Afterpárty mě nezajímá, něco po druhé hodině ranní jdu spát. První noc se špunty v uších.
2. den - sobota 20.7.2013
Play fast or don´t festival, Hradec Králové – Letiště
Déle než 5 hodin se mi nedaří spát. Slunce pálí do auta a uvnitř je vedro jak v sauně. Následující týden je 5 hodin spánku naprostý standard. Až do 10 hodin se povalujeme, relaxujeme a čteme nový Noise Master. Dnes se začíná hrát ještě před obědem. V 10:30 začíná PRŮMYSLOVÁ SMRT, kterou ale prokecám pod plachtou u jihočeských moshers. Jdu až na druhou kapelu PERIKATO z Finska. Tahle muzika je pouze pro pár zasvěcených. Finopal je samostatná hudební škatulka, která má několik charakteristických vlastností. Zejména zpěv v mateřštině, protahování poslední souhlásky na konci věty a divokost, často na úkor sehranosti. Sám sebe počítám coby velkého milovníka finského punku. Je v něm něco, co mě přitahuje. Druhé A ve jméně používám co by vzdání hold legendární finské kapele KaAos – KubaAjz (smích), a proto si PERIKATO skvěle užívám. Šílený bubeník, finština, super energické vystoupení. Tři následující grindové výplachy vypouštíme a jdeme až na ICON OF EVIL. 3 kytary, zpěvák, jehož domovskou kapelou je crustová INFEKCIA a vše ničící death metal. Jsme pod pódiem a vychutnáváme si vynikající práci kytaristů. Zpěvák střídá dvě polohy hlasu – crustové vřeštění a deathový murmur. Ten crustový zpěv mi tam moc neseděl, ale jinak spokojenost. Dáváme oběd u Matěje ve Vagan food a přemýšlíme, jestli to nezabalíme a nepřejedeme do Pohoří dřív. Máme toho zvuku, pardon hluku, plné zuby. Původně jsme chtěli odjet po ISKRA, ale nakonec se tedy loučíme a zvedáme kotvy. V Hradci ještě dokupujeme zásoby v Albertu a vydáváme se na půlhodinovou cestu do obce Pohoří, okres Rychnov nad Kněžnou.
Agressive music fest – Pohoří
V 18:30 jsme na místě. Chvilku hledáme místo na zaparkování, ne, že by tu bylo tolik aut, ale jaksi tu chybí parkoviště. Jdeme k odbavovacím okénkům. Dostáváme pěkný vyšívaný náramek a klíčenku s programem, mnohem hezčí, než se dává na BA. Vstupenka v předprodeji stála krásné tři stovky. U vstupu žádná šacovačka, stačí ukázat náramek a jsme vevnitř. Pěkný útulný areál. Jeden stánek s jídlem, kde by vegetarián nepochodil (smích) a 2 bary, u jednoho z nich je cedule s nápisem Pivo, Limo a Tvrdej (smích). Dostatek míst k sezení a velkou výhodou je možnost zastřešení hlediště obrovskou plachtou. To ovšem dnes za slunného počasí není třeba. Lidí se však pohybuje dle očekávání v areálu pomálu. Odhadem něco kolem stovky hlav. Vždycky říkám, že rozjíždět dnes nový festival se rovná sebevraždě. Ale přesto přeji pořadatelům hodně vytrvalosti a entuziasmu do budoucna! Stíháme akorát začátek rakouských melodic death metalistů DARKSIDE. Není to zrovna hudba, co bych si doma pustil, ale po tom hlukovém utrpení je to pro mě jak polití živou vodou. Musím pochválit kvalitní zvuk. Všechno je krásně slyšet. Hudebníci jsou v mnišských kápích a zpěvák coby papež v červeném. Zpěvák všechny překvapil plynulou češtinou. V hudbě se prolíná death s melodickým heavy metalem. Pěkná sóla, tři kytary. Bavil mě poslouchat celý koncert. Po nich jdou na plac domácí ROOT. Mám doma jen první 3 alba na vinylech, pozdější tvorba jde mimo mě. Z koncertního setu bych vypíchl 3 songy: „Hřbitov“, „Píseň pro Satana“ a „666“ (smích) - to jste nečekali, co? Následuje asi hodina a půl čas, neboť bude hrát jakýsi metalcore. Opouštím areál, jdu si lehnout do auta, pro jistotu nařizuju budík 15 minut před začátkem NECRONOMICON. Samozřejmě jsem usnul, Mařenka prospala i ROOT a DARKSIDE (smích). Budí mě budík („South of Heaven“), jsem celý zpocený, rychle se dáváme do pucu a vracíme se dovnitř. Všichni účastníci festivalu se nahrnuli pod pódium a natěšení vyčkávají nástupu legendy německého thrash metalu NECRONOMICON. Od prvního tónu jsem naplno pohlcen do jejich skvělé hudby. Jejich poslední 2 alba poslouchám hodně často a moc mě mrzí, jak jsou neprávem přehlíženi. Dle mě jedna z kapel, která by měla stát na současném vrcholu evropského thrashe. Ne, nepřeháním, až tak skvělý koncert to byl. Kytarista/zpěvák Freddy je, jak by nejspíš řekl Peťa, pravý srdcař. Věřím mu vše! Jak v transu si užívám každý okamžik. Až budou NECRONOMICON opět v dosahu, určitě bez dlouhého rozmýšlení vyrazíme! Po konci vystoupení nakupujeme trička (neodolatelná cena 150 Kč) a předposlední desku na vinylu a rychle vyklízíme pozice. Za 5minut půlnoc odjíždíme z Pohoří. Před sebou máme rovných 730 km, chceme ujet co nejdál v rámci našich sil, ať máme zítra cestu o něco kratší. Cestou potkáváme celkem 6x srnku, buď přebíhajíc přes cestu, nebo jen čumějící z pangejtu. Hrůza. Když už přesáhneme druhou hodinu ranní, stavíme na parkovišti u pumpy v Letovicích a uleháme k spánku.
Fotky: Mařenka, KubaAjz
Fotky Play fast or don´t festival
Fotky Agressive music fest
