Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
HUSMAN FEST

Sobota 9.8.2013, Jaroměř – pevnost Josefov

Počasí: Polojasno, takřka ideál...
Nálada: Pořád dobrá, ale únava si bere svou daň...

Už od doby, kdy jsem viděl rozpis kapel, mi bylo jasné, že sobota bude nadmíru náročný den. Proto jsem měl neblahého tucha, že nestihnu všechny kapely, které bych chtěl vidět. Hned jako první to kvůli brzkému obědu odnesli GUTALAX. Jen jedinou skladbu jsem od nich slyšel a tou byla ta závěrečná. I přes to, že jsem nestihl nic víc, můžu s čistým srdcem napsat, že kapela, o které jsem si myslel, že nezvládne vystoupení na velkém pódiu, se s tímto úkolem poprala více než dobře a mně nezbývá, než před nimi smeknout. (Luma)

To MASTER, které jsem měl možnost slyšet už podruhé, mě zase až tak moc o svém umění nepřesvědčili. I přesto, že hráli na plný výkon, mi jejich set přišel docela plochý a nudný, i když jsem vydržel až do posledního kousku. Snad to mohlo být tím, že mi jejich muzika přijde až moc monotónní hoblovačka. (Luma)

Velkým překvapením naopak byli CRUSHING CASPARS. Kapela, na kterou jsem zůstal jen proto, abych nemusel na pivo a někde se jen tak poflakoval, mi nalila do mých zkornatěných žil novou šťávu. Jejich skladby uháněly jako koně hnané samotným Mephistem v rytmu neskutečně dravého hardcoru. Chlapi byli samý úsměv a komunikace s publikem byla naprosto bez zábran a v pohodě. (Luma)

A máme tu poslední den. Nutno dodat, že pro mne asi programově nejnabitější. Probuzení do krásného festivalového počasí (pod mrakem, kolem 20 stupňů) přispělo k ještě větší natěšenosti na sobotní dávku metalu. Krátce po poledni mne do areálu přitáhla německá math/death-core smečka WAR FROM A HARLOTS MOUTH. Nejsem zrovna ohromným nadšencem do core hudby, avšak WFAHM mne vždy svým pojetím táhli. Hlavně desku „MMX“ (2010) jsem často protahoval přehrávačem. A naživo na mne zapůsobila pětice jako živá voda. Po chvíli jsem se přistihl, jak se klopím do nepravidelného rytmu. Show plná neustálých zvratů, chvilkových jazzových vsuvek, breakdownů a masivních kytarových riffů prostě udržovala pozornost a bavila mne. Pochvalu zaslouží každý článek kapely, všichni dávali do vystoupení naprosto vše a bylo to znát. Hodně příjemný start, klubový koncert musí být ještě o hodně brutálnější, i co se týče odezvy publika. (Opat)

Při vší úctě k WE BUTTER THE BREAD WITH BUTTER, tahle kapela nebyla pro nás. Nikdo z naší partičky neměl v uchu padesátikorunu (úsměv), takže jsme kolem „másel“ jenom prošli a šli rovnou do distra na pivo. (úsměv) Vrátili jsme se na VREID, akorát na konci WBTBWB, kdy plac opouštěli jejich fanoušci prchajíc před možným „úrazem“ black metalem. (úsměv) Oni sice VREID nejsou kdovíjaký black, spíše sázejí na střední tempa a melodie, ale pro některé návštěvníky evidentně nebyli tím pravým. Dost legrace, každý si na Brutalu našel své oblíbence a tak je to v pořádku. VREID se mi prostě a jednoduše líbili, ostatně jako vždy. S Immortalem jsme jim zamávali jejich vlajkou a na to, jak málo bylo hodin, bylo u pódia docela živo. (Johan)

Norské VREID znám již nějakou dobu a loni mne potěšili také velice zdařilým koncertem v pražské Modré Vopici. Věděl jsem tedy, co od nich čekat, a to jsem také dostal. Od VREID mám rád převážně staré desky do „Milorg“ (2009), nejvíce tedy potěšily zářezy „Raped by Light“ a „Pitch Black Brigade“. I novější skladby však působily naživo znovu svěže a vystoupení nemělo slabého místa. Není to žádný sypačkový black metal a už vůbec ne něco extra složitého, ale na poslech se jedná rozhodně o velmi příjemnou záležitost a norská čtveřice mi rozhodně zpříjemnila sobotní (chvílemi znovu dost horké) odpoledne. To vše pod záštitou znovu velmi povedeného ozvučení. (Opat)

Chlapci na které jsem měl zálusk a které jsem si nechtěl nechat ujít, byli norští VREID. Stejně tak, jako při každém jejich koncertě, dokázali kolem sebe omotat stuhu atmosféry a všechny jejich vyhrávky, sypačky i pomalá tempa proměnili s naprostou elegancí v hudbu, po které s radostí chňapli i ostřílení matadoři, kteří si myslí, že je už v muzice nemůže nic překvapit. (Luma)

Druhým pekelným překvapením pro mě byli staří dobří SYLOSIS. Jejich hudba mi z desky přijde docela dobrá, ale ne zase až tak, že bych si ji musel sjíždět stále dokola. Proto jsem k jejich setu přistupoval s malým despektem a světe div se, SYLOSIS odstartovali hned od počátku takovou jízdu, až jsem se nestačil ani divit, kde že se ta energie vlastně bere. Podle reakcí většiny přítomných jsem v tomto názoru nezůstal sám. (Luma)

Po vydařeném setu SYLOSIS nastal čas ROTTEN SOUND a to byla přesně ta chvíle, kdy měli lidi v kotli ukázat, co v nich dřímá. Jak kapela, tak fanoušci pod pódiem ze sebe vyždímali snad všechno až na úplné dno. Pravda, viděl jsem v sobotu i lepší vystoupení, ale i přesto se mi přehlídka ROTTEN SOUND nezaměnitelně vryla do paměti. (Luma)

S ROTTEN SOUND nemám žádnou zkušenost a v podstatě to bylo mé první setkání s touto úderkou. Z počátku mi trochu vadil ostřejší zvuk, ale to asi k tomuto stylu patří a postupem času jsem si zvykl. Každopádně grindcore v podání těchto Finů mě bavil a dle reakce početného publika jsem nebyl sám. (Yvor)

ROTTEN SOUND jsou již možná na finské grindcore scéně legendou, vzhledem k faktu, že fungují již rovných dvacet let. Já se k této bandě však dostal až prostřednictvím jejich poslední, dva roky staré desky „Cursed“. Ta mne docela svou energií chytla za srdce, a tak jsem byl zvědav na živé provedení. A byl jsem trochu zklamán. Nejvíce asi kvůli zvuku. Basa drtila vše ostatní a celkově to bylo dost enormně nahlas. Vydržel jsem tak pár skladeb, mezi nimi kupříkladu klipovku „Self“, a následně se odebral k chvilkovému odpočinku… (Opat)

… opravdu jen chvilkovému. Na vedlejší stage to totiž po Švédech rozbalili celtic/folk/black metalisté PRIMORDIAL. Na ty jsem se těšil opravdu hodně. Alan Averill Nemtheanga je totiž enormně charakteristický zpěvák a showman a hudba PRIMORDIAL je mojí krevní skupinou. A co můžu říci… bylo to neuvěřitelné. Bylo to zatraceně skvělé, čekal jsem leccos, ale že se mnou PRIMORDIAL provedou tohle, to fakt ne. Pražilo do mne slunce o sto šest, a já při setu těchto Irů měl každou chvíli husinu na zádech. Ta atmosféra, ta naléhavost Alanova vokálu, epičnost skladeb… no, naprosto mne to dostalo. Koncert PRIMORDIAL měl jen dvě chyby. Neodehrával se v noci za žáru ohně z hradeb pevnosti a PRIMORDIAL ve svém krátkém čase stihli pouze čtyři skladby (jmenovitě No Grave Deep Enough, The Coffin Ships, Bloodied yet Unbowed a Empire Falls). Jinak není, co vytknout, pro mě jeden z topů celého BA, ne-li naprostý vítěz. (Opat)

Ne, že bych se na PRIMORDIAL netěšil, ale nečekal nic extra obrovského, prostě jen takový příjemný koncert. O to větší bylo moje překvapení z toho, jak se Irové prezentovali. Okamžitě se mi vybavil předloňský koncert TRYPTIKON. Ta energie, která se valila z pódia, byla stejně silná, jako když tehdy hráli Fisherovci. Monumentální melodie, famózní výkon mistra za mikrofonem... je mi jasné, že nemůže hrát každý za tmy, ale PRIMORDIAL by si pozdější čas zasloužili nejvíc ze všech denních kapel. Jedním slovem paráda! (Johan)

Na BIOHAZARD se to tak nějak sešlo, a tak, podpořen dobrou náladou, jdu ukázat své taneční umění do kotle. Stíhám ale pouze poslední song „Punishment“, a ještě že tak, mosh pit byl dost divokej. BIOHAZARD si na koncertě vždy splní to své, a neustále dokáží fans rozpohybovat. A tak si lámat hlavu tím, že jeden bručoun s nimi studiově skončil u desky „State of the World Address“, nemusí. (Coornelus)

VOMITORY byli přesunuti na jiný čas a na třetí stage (kde jsem je následně s prominutím pro*ral), a tak jsem se vydal až na LEPROUS. No, hlavním důvodem, proč jsem přišel na set LEPROUS samozřejmě bylo, že se k nim po půl hodině měl postavit na pódium sám mistr Ihsahn. A ani set samostatných LEPROUS to nezměnil v něco jiného, než v čekání na mistra, protože mě prostě nebavili. Přišel Ihsahn, euforie měla nastat… ale… do té bylo daleko. Asi hlavním negativem koncertu byl naprosto přepálený zvuk. Že vydržím leccos, byl jsem na několika hodně hlasitých koncertech atd… tak tohle už bylo trochu moc. Stál jsem dost vpředu a nedalo se to vydržet. Druhým zklamáním byl setlist. IHSAHN totiž hrál výhradně z posledních dvou studiovek „After“ a „Eremita“, z nichž do druhé jmenované se mi dosud nepodařilo proniknout. Trochu jsem doufal alespoň v duet Ihsahn/Mikael Åkerfeldt a skladbu „Unhealer“, ale na to bohužel nedošlo. Poslední věcí, která mi na setu trochu vadila, byla Ihsahnova „doprovodná kapela“ LEPROUS. To, že se chtěl každý co nejvíce předvést, by se dalo přežít, ačkoliv prostě mistr je jediný. Ale občasný vokál Einara Solberga mi dost iritoval a hlavně… nahrazovat geniální saxofon Jørgena Munkebyho ve skladbě „A Grave Inversed“ nějakými pochybnými klávesovými výlety… to prosím ne!! Stokrát lepší by bylo jej pustit z playbacku než tohle. Prostě a jednoduše, vystoupení Ihsahnovo mne na Brutal Assaultu příliš nebavilo a odcházel jsem spíše rozladěn. Vše by jistě zlepšila performance EMPEROR na příštím Brutal Assaultu (úsměv). (Opat)

Spojení LEPROUS + IHSAHN slibovalo leccos, ale zvuk, který na začátku setu LEPROUS doslova řezal, nás vyhnal od pódia hodně daleko. Nechápu, proč to bylo tak přeřvané, nechápu, že se to s takhle odporným zvukem někomu líbilo. EPROUS nemám najeté, takže jsem ani nehledal špunty... Vzdali jsme nakonec i IHSAHNA, při tom ušním výplachu jsme dali přednost večeři. (Johan)

Dlouho jsme zvažovali, jestli jít na set CLAWFINGER, až jsem to nakonec rozhodl já v jejich prospěch. Dodnes mi za to někteří kamarádi nosí vavříny chvály každý den. (úsměv) CLAWFINGER je extra třída, která vždycky dělala ten metal tak trochu jinak a přesně podle toho vypadalo i jejich vystoupení. Žádné velké metalové pózy, ale spíše rockový koncert se vším všudy. Ať už se jedná o klasické lezení na konstrukci pódia, nebo přátelské podřepnutí na jeho okrajích a oční kontakt přímo s fanoušky. (Luma)

CLAWFINGER a jejich hitovku „Do What i Say“ zná snad úplně každý. Nicméně kapela jako taková byla pro mě velkou neznámou. Rap metal není úplně můj šálek kávy, ale skočná muzika plná chytlavých rifů v podání CLAWFINGER se mi líbila a sám jsem byl překvapený, kolik posluchačů si kapela podmanila. Ono se není čemu divit, bylo to prostě dobrý. (Yvor)

HATEBREED je koncertní sázkou na jistotu. A i přesto, že člověk jejich skladby nezná, má pocit, jako by je poslouchal celé roky. I když jsme byli někde vzadu, náramně jsme si jejich set užili. Jak zpěvák, tak kapela a v neposlední řadě fanoušci skákali jako o život a celou hodinu nebylo pochyb, kdo je dnes na Brutalu hvězdou hardcore. (Luma)

Jaké by to pak byly pořádky, kdyby Coornelus chyběl na koncertě SOLEFALD, když na pódiu řádí Cornelius (úsměv). Jako každý normální člověk považuji desku „Neonism“ za arcidílo, které patří do zlatého fondu metalu, a tak když SOLEFALD začali skladbou „CK II Chanel N6“, ve které mimo jiné zmíní módního návrháře Calvina Kleina, a v refrénu zazní vtipný slogan „Coco Chanel, welcome to hell!“ bylo jasné, že se bude jednat o povedený koncert. Ústřední dvojice se obklopila hromadou hudebníků, a tak malá stage byla naplněna k prasknutí. Jediné, co mě mrzí je, že v nulté řadě nebyl z pochopitelných důvodu ideální zvuk, a tak jsem dobře viděl, ale hůř slyšel. Když jsem se snažil jít po focení dozadu, tak jsem dobře slyšel, ale nic neviděl (úsměv). Nevím jaké byly přesné důvody, ale je škoda, že SOLEFALD nehráli na hlavním pódiu. (Coornelus)

SOLEFALD, další rána do čela. Strávil jsem celý set vzadu a vychutnal si výborný zvuk, zato jsem žel neviděl ani „ň“. Ta obrazovka na boku haly by se holt šikla. Ale i tak to stálo za to. První půlka setu byla spíše atmosférická, převládaly pomalejší kompozice, ale čím více se blížil závěr, tím více se obrátky zvyšovaly a kopáky duněly a duněly... Takže si na své přišli jak vyznavači novější tvorby, tak staromilci. Oba zpěváci podávali výborný výkon, stejně jako hudebníci vypůjčení z IN VAIN. Jednoznačně kapela na hlavní stage! (Johan)

Že mne BEHEMOTH nezklamou, tím jsem si byl podvědomě jistý. Očekával jsem zničující show a výkon všech zúčastněných a to jsem také dostal. V setlistu nemohly chybět pecky jako „Ov Fire and the Void“, „At the Left Hand ov God“ či vypalovačka „Slaves Shall Serve“. Nergal znovu kázal, ačkoliv mezi skladbami vypadal dost udýchaně a hlas mu přeskakoval, vokál i show zvládal s naprostým přehledem. Za bicí soupravou tentokrát neseděl Inferno, kterého postihly zdravotní potíže, nahradil jej Kerim „Krihm“ Lechner (ex-DECAPITATED, ex-THORNS OF IVY) a své úlohy se zhostil znamenitě. Vrcholem setu však bylo, když Nergal uvedl novou skladbu „Blow Your Trumpet, Gabriel“ z chystané desky „The Satanist“. Jestli takhle bude vypadat celá deska, tak to potěš koště… ze skladby temnota čišela na sto honů, neskutečný masakr, to naprosto zabíjelo! BEHEMOTH tedy rozhodně potěšili, jeden z nejlepších sobotních setů, jen škoda, že to bylo tak krátké. (Opat)

BEHEMOTH je legenda a to oprávněně. O tom, že byli hlavní kapelou závěrečného dne festivalu, není pochyb. Už při setu HATEBREED bylo před podiem těsno a bylo vidět, že zájem o tyto polské faráře bude obrovský. Vrcholem bylo, když před nás napochodoval dvoumetrový chachar a s sebou si přinesl poystyrenovou kostku na kterou si stoupl. To prostě beru jako vrchol neohleduplnosti, kterou dalších asi 20 fanoušků za ním komentovalo velmi „vytříbeným“ slovníkem. Nicméně následovalo nezbytné intro, zapálení obrácených křížů a pak už Nergalova družina začala mezi fanoušky sázet jeden song za druhým. Z počátku byl zvuk příšerný, ale postupně se vše zlepšilo. BEHEMOTH mám rád, ale musím se přiznat, že loni na Gothoom Festu jsem si je užil o něco víc. To však nemění nic na tom, že na BA to byl diktát, který snese ta nepřísnější měřítka. Paráda. (Yvor)

BEHEMOTH měli slabší začátek, kdy nebyl ideální zvuk, a ani mě, jimi podávané skladby moc nebavily. S postupujícím časem se vše, ale začalo otáčet k lepšímu, a závěrečné tři věci byly tím pravým vrcholem, které i mě neznalého tvorby této firmy, dokázali uhranout. Body navíc za profesionálně vytuněnou stage. (Coornelus)

Nejsem žádným ortodoxním uctívačem švédských náladotvůrců OPETH, ale vynechat jsem je samozřejmě nemohl, to bych si neodpustil. OPETH svůj set odstartovali skladbou z prozatím poslední prog-rockové desky „Heritage“ – The Devil’s Orchard“, která také byla jediným zástupcem dva roky staré fošny. Mikael Åkerfeldt se ukázal jako opravdu velký pohodář a vtipálek, jeho výroky mezi skladbami byly zábavné a mnoho frontmanů by si z něj mohlo vzít příklad. Po „The Devil’s Orchard“ následoval dvojblok z „Ghost Reveries“ – „Ghost of Perdition“ a „Atonement“ a pak konečně moje milovaná „Deliverance“. Ta už mne donutila se posunout o něco dopředu a rozpustit promočené vlasy. Během setu OPETH se totiž poměrně značně rozpršelo, v tu chvíli mi to však bylo úplně jedno, déšť naopak naprosto dokonale dotvářel atmosféru koncertu. Po úchvatné „Deliverance“ přišel čas na akustickou verzi skladby „Demon of the Fall“, po které Mikael zmínil, že už mají prý prostor na poslední song. To se nesetkalo s pozitivní reakcí publika, zachránil to však doplněním, že půjde o zatraceně dlouhou skladbu (smích). Set totiž uzavírala více než dvanáctiminutová „Blackwater Park“ a znovu šlo o naprosto úžasný zážitek. Performance OPETH byla prostě po všech stránkách dotažená do dokonalosti. (Opat)

Spíš jen ze zvědavosti se jdu podívat na VOMITORY, kteří mi za normálních okolností nic neříkají, ale to co slyším je prostě paráda. S neskrývaným nadšením si užívám brilantní zvuk, kde je každý nástroj dokonale slyšet, ale při tom se jedná o brutální válec. Tohle byl v mých očích jeden z nejlepších deathmetalových koncertů, který jsem viděl, vlastně spíš slyšel, protože VOMITORY byli přesunuti do „plechárny“, a z poslední řady jsem toho moc neviděl. (Coornelus)

VOMITORY končí, takže brutální vystoupení bylo jednou z posledních možností vidět je živě. A jednoznačně to stálo za to. Zvuk byl v obskurním prostoru přímo skvělý, kapela jela jak správně namazaný parní válec a já jsem byl rád, že jsem se s touhle legendou mohl rozloučit, byť jsem opět z pánů muzikantů viděl akorát hlavy kdesi v dálce... (Johan)

Na BORKNAGAR jsem se těšil, ale byl jsem lehce zklamán. Hlavním důvodem byl zvuk, který byl příšerně přepálený a o zbytečně vytaženém vokálu nemluvě. Snesu hodně, ale tohle už bylo opravdu moc a po čtvrté skladbě to balím. (Yvor)

V progresivnější vlně pokračovali i následující Norové BORKNAGAR, kteří ale po OPETH prostě působili trochu slabě. Od letošního roku se hlavního zpěvu na koncertech ujal Pål Mathiesen zvaný Athera (SUSPERIA, CHROME DIVISION) a zde rozhodně problém nebyl. Problém byl převážně v znovu dost přehuleném zvuku, ve kterém prostě vše potřebné nevyniklo. Hudba BORKNAGAR není žádná bezhlavá rubanice a čitelného zvuku je třeba. Po chvíli jsem přešel na Obscure Stage, kde už se připravovala diskotéka made in Italy – ABORYM. Už při zvukové zkoušce jsem si říkal, že to asi bude řádný teror… a že teda byl. Po celou dobu v rychlých pasážích nebylo slyšet nic jiného, než programované bicí a zvuky + trocha vokálu. Ale z nějakého zvráceného důvodu mi to v tu chvíli nevadilo a i jsem si vystoupení užíval (a ne, nebyl jsem pod vlivem žádných drog (smích)). Prostě mi ta diskotéka po čtyřech dnech metalu bodla a já si fláky jako „Fire Walk With Us!“ rád poslechl i s tak zmršeným zvukem. (Opat)

ABORYM už vnímám jenom jako kulisu, kdy vyčerpaný sedím a téměř usínám v distru. To co slyším mě, ale nějakým zvláštním způsobem baví. Desky ABORYM mám rád, ale poslední „Dirty“ už mi přijde přehnaně elektronická, a ještě jsem jí nepřišel na kloub. Ale ve stavu totálního vyčerpání, bolesti nohou a zad, kdy se mi zavíraly oči, mě nějakým nevysvětlitelným způsobem dokázali udržet ve stavu bdění a dávám jim palec nahoru. (Coornelus)

Nejsem fanatik do hardcore a tak jsem toho od MADBALL moc nečekal. Chyba lávky… byl jsem velmi mile překvapen. Parádní NY hardcore s dobrým zvukem. Bylo vidět, že tito Amíci nejsou žádní mlíčňáci a že to s lidmi umí. Za mě palec nahoru. (Yvor)

Dostávám se k úplně poslední kapele, kterou jsem na Brutal Assaultu 2013 navštívil. Nejde samozřejmě o nikoho jiného než o norský black metalový kult CARPATHIAN FOREST. Dlouhé roky si je lidé přáli na další ročník BA a tentokrát to konečně vyšlo. Pódium pokryly bannery s logem CF a norskou vlajkou a rock’n’roll mohl začít. Co dodat, bylo to geniální… ne snad proto, že by šlo o nějaké excelentní muzikantské výkony a neskutečnou show atd… Ale bavilo to. Nattefrost bavil. Na pódium se dobelhal zpitý pod obraz a tomu také odpovídal jeho výkon. Chvílemi sotva mluvil, chvílemi sípal, mezi skladbami pak sám přiznal, že je tak trochu „drunk“, ale i tak to byla prostě skvělá black metalová jízda. I kdyby trakaře padaly, v každé skladbě musí být alespoň šestkrát mocné „UUUUHHHHHH!!!“. Bez toho to prostě nejde a my se samozřejmě rádi přidali. Nutno říct, že zbytek kapely vše odehrál naprosto profesionálně a bez slyšitelných chyb, ale Nattefrost byl prostě pánem. Chápu, že zarytým fanouškům CARPATHIAN FOREST se vystoupení možná líbit nemohlo, ale já se bavil, já si to užíval, pařil… no, bylo to geniální! (Opat)

SATURNUS jsem slyšela poměrně nedávno v Praze. Sice se mi líbili, ale že mě takhle rozsekají čtvrtý den na Brutalu, to jsem tehdy netušila ani ve snu… První pomalé tóny jsem trávila ve frontě na vrácení kelímku, ale pak jsem se přisunula blíž a házela hlavou, jak kdybych na festival teprve před chvílí přijela; dánští doomaři mě naprosto uhranuli. Lidí na ně zůstalo ještě poměrně dost. Na posledních kapelách je dobré, že obvykle zůstanou jen ti, které to zajímá, což se kladně podepisuje na atmosféře. Jak jsem psala v diskuzi - jediná škoda, že toho nezahráli více. Ale jinak si lepší závěr festivalu nedovedu představit. (Veronika)

Vše potřebné Johan shrnul v Brutální Abecedě, takže jen pár slov za mne – zvuk dostál znatelného zlepšení, až na několik málo vystoupení se vždy povedl téměř na jedničku. V programu si musel vybrat asi každý, já bych uvítal o trochu více black metalu, ale i tak jsem si vybral každý den několik kapel, na které stálo za to vyrazit. Pivo – zase Budvar, co se dá dělat, v areálu jsem neměl jediné pivo a chodil jsem na zlatavý mok ke klasickému stánku s Krakonošem u kempu. Vip camp, ve kterém jsem letos poprvé pobýval, dostál od minulých ročníků velikého rozšíření a ani se jej nezadařilo celý vyplnit. Já si rozhodně nemůžu stěžovat, nevznikl zde žádný problém a v příštím roce jej s největší pravděpodobností využiji znovu. Jediné, co mne na Brutal Assaultu každoročně štve, jsou neustále probírané sprchy… na těch by to chtělo zapracovat. Jinak jsem si ale BA znovu skvěle užil a odjížděl pln výborných dojmů. Za rok zase projdu pod nápisem Hellcome… do krásného areálu v Josefově. (Opat)

Já ještě doplním dvě drobnosti, na které jsem dosud pozapomněl – každý návštěvník obdržel při vstupu  na festival hned tři věci: DVD se záznamy vystoupení z loňského Brutalu, program ve formě sešitu formátu A6 a klíčenku s několika kartičkami, které obsahovaly program a další potřebné informace. Všechny tři věci zpracované na vysoké grafické úrovni, DVD opravdu potěšilo a hrálo nám na ubytovně hned druhý den po ránu. Přimlouval bych, aby DVD zůstalo zachováno i pro budoucí ročníky. (Johan)


Top 3

  • Aleš: SATURNUS, IN VAIN, BEHEMOTH
  • Coornelus: SOLEFALD, BEHEMOTH, ABORYM
  • Goro: IHSAHN, SOLEFALD, OPETH
  • Johan: SOLEFALD, PRIMORDIAL, VREID
  • Luma:
  • Opat: PRIMORDIAL, BEHEMOTH, OPETH
  • Veronika: SATURNUS, BEHEMOTH, GUTALAX
  • Yvor: SYLOSIS, BEHEMOTH, CLAWFINGER

Fotky: Ignor, Coornelus


Zveřejněno: 16. 08. 2013
Přečteno:
3310 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

18. 08. 2013 15:18 napsal/a Opat
...
Za mýlku v národnosti Rotten Sound se omlouvám a prosím o opravu :-)
16. 08. 2013 17:38 napsal/a karlos
rotten sound
tak to jsem rád ......))))
16. 08. 2013 14:33 napsal/a Asphyx
netřeba
se omlouvat, u nás je každý vítaný a omylný je každý.....!! Já to chtěl nejdřív taky napsat, ale byls rychlejší.....z toho kontextu jsem to nejdřív taky tak pochopil....:)))
16. 08. 2013 14:27 napsal/a karlos
sorry
asi jsem to špatně pochopil, myslím tu švédskou grincore scénu....jo švédskej grind z Finska....DDDD
16. 08. 2013 14:16 napsal/a karlos
ROTTEN SOUND
Rotten Sound - Finsko :-)