Brno mělo tu čest, že v něm začínalo evropské turné krále horor rocku – ALICE COOPERA. Konečně jsem měl možnost vidět show, kterou temný pán předvádí již po čtyři dekády. Snad bylo i štěstí, že momentálně představuje poslední studiovou desku “Welcome 2 My Nightmare“, která navazuje na 40 let starou (!) kultovní desku “Welcome To My Nightmare“. Jen o hudbě ale jeho koncerty nejsou, fanoušek se může těšit na hororový cirkus plný lebek, krve a mučení.
Do Brna jsem dorazil před sedmou hodinou a kromě skvělé party přátel mě uvítalo velké vedro. Vlastně připomenu ještě osobu u nádraží, která se ptala na drobné. Domorodec zřejmě potřeboval nutně telefonovat domů (smích). Ke Kajot aréně to není daleko a tak po půl sedmé vcházím do haly. Velká prostorná aréna s velmi zajímavou architekturou. Než jsem sešel na plochu, tak jsem se byl podívat na merchandise. Zvědavost přebily ceny! Nejsem žádný chudý student, ale obyčejné tričko se pohybovalo mezi 700 až 800 Kč. Ošatit malou rodinu muselo vyjít na pěkné peníze.
Toho horkého večera vystoupily dvě předkapely. Tuzemští SEBASTIEN hrají standardní power metal. Já nemám tento styl moc v oblibě. Nebudu proti sobě štvát jejich fanoušky. Celý jejich set byl jedna dlouhá písnička. Po poslední písni jsem jim s radostí zamával. Druhá předkapela byla z Německa a jmenovala se CRYPTEX. Dle informací se jedná o progresivní folk rock. Velmi zajímavá škatulka, ale celá první polovina se dala nazvat jako „Oh Yeah“ opakovačka. Jestli Němci mají tolik „Oh Yeah“ skladeb nevím, ale každou minutu mě spíše otravovali. Nakonec se raději vykašlali na vynucování pokřiků a tleskání. Němci to snad mají pořád v krvi (smích). Zase oproti předchozím power metalistům tolik nenudili. Celý večer však patřil někomu jinému.
Po deváté hodině večer (21:15 přesně) spadla opona a přišel ďábelský ředitel hororového cirkusu. ALICE COOPER v klobouku a hůlkou dával pokyny svým podřízeným a doslova si hypnotizoval své diváky. Nebylo ani poznat, že tomuto pánovi je už 65 let. Užíval si každou minutu, chodil po celé šíři pódia a předváděl taneční kreace, které by záviděl i Mick Jagger. Už v samotném začátku vypálil do publika velké hity jako „House of Fire“ a „No More Mr. Nice Guy“, při kterých se nenechala zahanbit z poloviny zaplněná aréna. Doslova elektrizující atmosféra při hromadném zpěvu. Tohle je důvod, proč chodit na koncerty. Doma z pohodlného křesla sotva vykřesáte takovou jiskru. Líbilo se mi prolnutí staré a zcela čerstvé tvorby. Z poslední krvavé placky byly přehrány pecky jako „I'll Bite Your Face Off“ a „Caffeine“, kdy při poslední upíjel mistr strachu z velkého hrnku, který následně vylil (vysypal) do obecenstva. Bez zbytečných keců a bez velkých pauz se hrnul strašidelný vlak dopředu. Další velký hit „Hey Stoopid“ opět rozdmýchal oheň v Kajot aréně. Následná „Dirty Diamonds“ se postupně změnila v jam session. Každý z členů ukázal, že svůj nástroj umí dobře ovládat. Nebylo by slušně opomenout, že ALICE COOPER si prostě umí vybrat spoluhráče. Sice by jim mohl dělat dědečka, ale to nic nemění na tom, že ovace patří i jim. Zvláště kytaristka Orianthi si většinu kytarových sól dobře dala a také jí to slušelo. Možná se někdo mohl divit, kde je ona show? Mistr jako dobrý hororový režisér umí dobře budovat atmosféru. Jako klasické staré horory neukazuje vše hned, ale postupně vše graduje. Kolem hororové ikony Jasona Voorhesse (Pátek třináctého) v písni „He's Back (The Man Behind The Mask)“ se už začaly přitahovat šrouby. Kouř, mlha a mráz po zádech (příjemné v tom horku), který mnou projížděl. Hymna „Feed My Frankeinsten“ přivedla k životu monstrum! To se pak po zbytek skladby prohánělo po pódiu a budilo strach a děsivé ovace. Večer ještě nekončil. Pomyslná třešnička na dortu se dostavila ve formě gilotiny. Kam se hrabou blackmetalové kapely! Tohle byla skutečná show, která šokovala desítky let před zlo kapelami dneška.
Samotné finále si zasluhuje samostatný odstavec. Mnoho kapel hraje živě převzaté věci. Buď chtějí vzdát hold svým vzorům anebo připomenout legendy, aby i nadále byla jejich hudba živá. Balík čtyř coverů uváděl ALICE COOPER stylově. Před každou písní přinesl náhrobní kámen a postupně tak oživil z hrobů Jima Morrisona, Johna Lennona, Jimi Hendrixe a Keitha Moona. Nádherný tribute večer, kterému chybělo jen to, že by se je povedlo oživit. Celý večer zakončila velká hitová trojka – „I'm Eighteen“, „Poison“ a „School Out“. Při poslední se rozjela party jako v 70. letech. Krepáky, nafukovací míče, ohňostroje a další veselé věci. Tohle už nelze jinde zažít! Kolem jedenácté večer byl hororové pohádky konec. Tohle byl jeden z nejlepších rockových koncertů, co jsem zažil. Pořád tvrdím, že tyhle staří rockeři prostě umí show! Kdo neviděl a nezažil ALICE COOPERA, pak ať to rychle napraví!
Setlist:
Do Brna jsem dorazil před sedmou hodinou a kromě skvělé party přátel mě uvítalo velké vedro. Vlastně připomenu ještě osobu u nádraží, která se ptala na drobné. Domorodec zřejmě potřeboval nutně telefonovat domů (smích). Ke Kajot aréně to není daleko a tak po půl sedmé vcházím do haly. Velká prostorná aréna s velmi zajímavou architekturou. Než jsem sešel na plochu, tak jsem se byl podívat na merchandise. Zvědavost přebily ceny! Nejsem žádný chudý student, ale obyčejné tričko se pohybovalo mezi 700 až 800 Kč. Ošatit malou rodinu muselo vyjít na pěkné peníze.
Toho horkého večera vystoupily dvě předkapely. Tuzemští SEBASTIEN hrají standardní power metal. Já nemám tento styl moc v oblibě. Nebudu proti sobě štvát jejich fanoušky. Celý jejich set byl jedna dlouhá písnička. Po poslední písni jsem jim s radostí zamával. Druhá předkapela byla z Německa a jmenovala se CRYPTEX. Dle informací se jedná o progresivní folk rock. Velmi zajímavá škatulka, ale celá první polovina se dala nazvat jako „Oh Yeah“ opakovačka. Jestli Němci mají tolik „Oh Yeah“ skladeb nevím, ale každou minutu mě spíše otravovali. Nakonec se raději vykašlali na vynucování pokřiků a tleskání. Němci to snad mají pořád v krvi (smích). Zase oproti předchozím power metalistům tolik nenudili. Celý večer však patřil někomu jinému.
Po deváté hodině večer (21:15 přesně) spadla opona a přišel ďábelský ředitel hororového cirkusu. ALICE COOPER v klobouku a hůlkou dával pokyny svým podřízeným a doslova si hypnotizoval své diváky. Nebylo ani poznat, že tomuto pánovi je už 65 let. Užíval si každou minutu, chodil po celé šíři pódia a předváděl taneční kreace, které by záviděl i Mick Jagger. Už v samotném začátku vypálil do publika velké hity jako „House of Fire“ a „No More Mr. Nice Guy“, při kterých se nenechala zahanbit z poloviny zaplněná aréna. Doslova elektrizující atmosféra při hromadném zpěvu. Tohle je důvod, proč chodit na koncerty. Doma z pohodlného křesla sotva vykřesáte takovou jiskru. Líbilo se mi prolnutí staré a zcela čerstvé tvorby. Z poslední krvavé placky byly přehrány pecky jako „I'll Bite Your Face Off“ a „Caffeine“, kdy při poslední upíjel mistr strachu z velkého hrnku, který následně vylil (vysypal) do obecenstva. Bez zbytečných keců a bez velkých pauz se hrnul strašidelný vlak dopředu. Další velký hit „Hey Stoopid“ opět rozdmýchal oheň v Kajot aréně. Následná „Dirty Diamonds“ se postupně změnila v jam session. Každý z členů ukázal, že svůj nástroj umí dobře ovládat. Nebylo by slušně opomenout, že ALICE COOPER si prostě umí vybrat spoluhráče. Sice by jim mohl dělat dědečka, ale to nic nemění na tom, že ovace patří i jim. Zvláště kytaristka Orianthi si většinu kytarových sól dobře dala a také jí to slušelo. Možná se někdo mohl divit, kde je ona show? Mistr jako dobrý hororový režisér umí dobře budovat atmosféru. Jako klasické staré horory neukazuje vše hned, ale postupně vše graduje. Kolem hororové ikony Jasona Voorhesse (Pátek třináctého) v písni „He's Back (The Man Behind The Mask)“ se už začaly přitahovat šrouby. Kouř, mlha a mráz po zádech (příjemné v tom horku), který mnou projížděl. Hymna „Feed My Frankeinsten“ přivedla k životu monstrum! To se pak po zbytek skladby prohánělo po pódiu a budilo strach a děsivé ovace. Večer ještě nekončil. Pomyslná třešnička na dortu se dostavila ve formě gilotiny. Kam se hrabou blackmetalové kapely! Tohle byla skutečná show, která šokovala desítky let před zlo kapelami dneška.
Samotné finále si zasluhuje samostatný odstavec. Mnoho kapel hraje živě převzaté věci. Buď chtějí vzdát hold svým vzorům anebo připomenout legendy, aby i nadále byla jejich hudba živá. Balík čtyř coverů uváděl ALICE COOPER stylově. Před každou písní přinesl náhrobní kámen a postupně tak oživil z hrobů Jima Morrisona, Johna Lennona, Jimi Hendrixe a Keitha Moona. Nádherný tribute večer, kterému chybělo jen to, že by se je povedlo oživit. Celý večer zakončila velká hitová trojka – „I'm Eighteen“, „Poison“ a „School Out“. Při poslední se rozjela party jako v 70. letech. Krepáky, nafukovací míče, ohňostroje a další veselé věci. Tohle už nelze jinde zažít! Kolem jedenácté večer byl hororové pohádky konec. Tohle byl jeden z nejlepších rockových koncertů, co jsem zažil. Pořád tvrdím, že tyhle staří rockeři prostě umí show! Kdo neviděl a nezažil ALICE COOPERA, pak ať to rychle napraví!
Setlist:
- Hello Hooray
- House Of Fire
- No More Mr. Nice Guy
- Under My Wheels
- I'll Bite Your Face Off
- Billion Dollar Babies
- Caffeine
- Department Of Youth
- Hey Stoopid
- Dirty Diamonds with jam session
- Welcome To My Nightmare
- Go To Hell
- He's Back (The Man Behind The Mask)
- Feed My Frankenstein
- Ballad Of Dwight Fry
- Killer / I Love The Dead
- Break On Through (To The Other Side) (The Doors cover)
- Revolution (The Beatles cover)
- Foxy Lady (The Jimi Hendrix Experience cover)
- My Generation (The Who cover)
- I'm Eighteen
- Poison
- School's Out (with Another Brick In The Wall)
