...a jak se pomalu přepisuje čím dál větší část jedenáctého kovobraní na neuchopitelné stránky historie, posluchačstvo dává dohromady poslední zbytky sil, sbírá se ze stanů i prašných cest a pomalu (a letos vlastně naposledy) míří na betonová prostranství. Vstříc posledním statečným...
Vyznavači k ledu uložené formace Nevermore dostali po loňském pražském koncertu Jeffa Loomise další náplast na utlumení svého soužení. SANCTUARY, předchůdci i pohrobci seattleské legendy, se v Česku představili vůbec poprvé a pod vedením frontmana Warella Danea vypustili svou smršť thrashových odsekávaček a výškařského pěvectví. Skupina sama vznikla v polovině 80. let, aby se o několik let později přetavila v Nevermore. Reunionu před několika lety se zúčastnili všichni členové, samozřejmě až na Loomise, jehož post sólového kytaristy si uzmul Brad Hull. Jeho hra ale bohužel nedostala moc šancí vyniknout, neb byla zvukařovou vinou upozaděna na úkor rytmické kytary. Skladby z více než dvě dekády starých desek ("Die For My Sins", "The Mirror Black") dostaly skrze občas pozměněné aranže modernější tvář, zazněly i novinky ("Frozen") z připravované desky. Třešničkou povedeného vystoupení se stala předělávka psychedelií protknutého "White Rabbit" od Jeffersons Airplane, obohacená o sólové vsuvky kytary a lehce pozměněný text. Těším se na novou desku!
ANNEKE VAN GIERSBERGEN se po dubnovém akustickém vystoupení v Praze ukázala i v rockovějším formátu ve Vizovicích, kde zahrála v rámci svého turné k aktuální desce "Everything Is Changing" vůbec poslední koncert. Odlehčený poprockový žánr byl po vystoupení party kolem Warellovců příjemným oddychem; bývalá frontmanka The Gathering (od kterých také jedna píseň zazněla) vládne příjemným, nasládlým sopránem a svou tvorbu stylizuje více než většina účinkujících do pravé "písňové" formy. Mimoto se ukázala také jako vcelku zdatná hráčka na kytaru, na kterou se v několika skladbách sama doprovodila.
Dvojkoncert skupin ATROCITY & LEAVES' EYES se do programu dostal po náhlém zrušení vystoupení formace Death Dealer, která měla na Masters of Rock odehrát své vůbec první vystoupení. Sestava obou skupin se z veliké míry překrývá, Leaves' Eyes oproti služebně starším Atrocity disponují jiným hráčem pro bicí party a sestava je obohacena o tvář kapely, půvabnou Liv Kristine. Zatímco Atrocity vsadili především na songy ze svých deathmetalově laděnějších počinů (a že dokážou otočit svůj styl jako na obrtlíku, se přesvědčte sami na "After the Storm"), krátký setlist Leaves' Eyes byl postaven na osvědčených kouscích ("Elegy", "My Destiny"). "Velvet Heart" odehráli - bok po boku - bubeníci obou skupin, jen je škoda, že se při hře více neodvázali a tu a tam nezaimprovizovali; oba totiž své party odehráli prakticky totožně. Nazvučení bylo oproti předešlému dni vynikající, krokem vedle ale bylo angažmá dvou polonahých blondýn, svíjejících se po bocích pódia. To se ve skupině opravdu nenašel nikdo, komu by tenhle nápad přišel byť jen trošku trapný? To už radši ani nehodnotím snahu o ohnivou show, která by možná vynikla v noci - ale za slunečného odpoledne?
Čas od času se z myriád kapel dostane pod ochranná křídla agentury Pragokoncert skupina s hvězdným potenciálem. Taková je pak hýčkána, vytrvale prosazována do line-upu vizovického Masters i plzeňského Metalfestu a každý rok se šplhá po žebříčku potenciální návštěvnosti výš a výš. Před lety byli tímhle objevem švédští Sabaton, dnes regulérní headlineři, vyprodávající na samostatných koncertech tisícihlavé haly. Podobný fenomén se zdá být aktuální i u německých POWERWOLF. V našich zemích se objevili poprvé na prvním ročníku Metalfestu, kdy hráli brzy po obědě pro pár desítek lidí, o rok později se na Ronnie James Dio Stage dostali v podobný čas, ale jejich produkci sledovalo o jeden řád lidí více. Metal praktikujícím vlkodlakům se tentokrát dostalo možnosti hrát v pozici jedné z večerních skupin - a šanci využili vrchovatě. Stejně jako u předchozího koncertu chyběl baskytarista (nějaký nový trend?), nad tím se ale vzhledem k jejich nasazení dalo přimhouřit oko. Tradiční hecování publika Falkem Mariou Schleglem, který má jinak na starosti varhanní aranže, skvělá kytarová souhra bratří Greywolfů a samozřejmě rumunský operní pěvec - Attila Dorn. Jeho hlasový fond je stále na skvělé úrovni a interpretace písní je místy lepší, než na desce. Skrze léta u klasických skladeb ("Werewolves of Armenia", "Ressurection by Erection") zůstávají stejné koncertní průpovídky a vtípky - tak jen na tomhle zapracovat a dojem z vystoupení bude stoprocentní.
AVANTASIA - je třeba ji představovat? Pět let po legendárním vystoupení na Masters of Rock 2008, ze kterého vznikl koncertní záznam, se metalová opera vrátila na místo činu. S obměněnou sestavou, třemi dalšími studiovkami a takřka tříhodinovým vystoupením. Úvodní tóny Straussovy "Also sprach Zarathustra" (aka Vesmírné Odyssey) - a headliner letošního ročníku Masters of Rock započal svou show, která byla zároveň vůbec posledním koncertem letošní edice festivalu. V setlistu mírně převažovaly posluchačsky úspěšnější kusy z dvojice "The Metal Opera" a "The Scarecrow", došlo ale samozřejmě i na aktuální desku "The Mystery of Time". Nynější pěvecká sebranka se co do stylu stylizuje spíše v rockovém pojetí; Bob Catley (Magnum) je i přes svůj pokročilejší věk ve vynikající hlasové i fyzické formě a jeho vystoupení ("The Story Ain't Over", "The Mystery") mi přišlo o notný kus lepší, než u o generaci mladšího Sammeta. Tvůrce celého konceptu Avantasie místy nestíhal a ve vysokých pasážích chvílemi hrozilo, že se mu hlas zlomí. Přítomnost Erica Martina (Mr. Big) v metalovém projektu pro mne byla překvapením, ale citlivý výběr skladeb pro jeho vpravdě černošský hlas ("Promised Land") mojí starost o propojení dvou poněkud odlišných světů rychle vzal za své. Po letech bylo možno na kocertních pódiích spatřit i dvorní producentský tandem předních kapel melodického metalu, Saschu Paetha (kytara) a Miro Rodenberga, obsluhujícího klávesové nástroje. Pozvání přijal i legendární vokalista Michael Kiske, který zřejmě našel cestu zpět na kovová kolbiště ("Reach Out For the Light") a který ani po desítkách let od vydání Strážců sedmi klíčů neztratil ve svém lehce nasládlém hlase nic ze své podmanivosti. Strašákovo opus magnum "The Scarecrow" vyvolalo v řadách diváků obrovskou odezvu, stejně tak i "Lost In Space" - jen tentokrát se žádné šplhání po konstrukci pódia neodehrálo. Závěrečný přídavek jsem si z časových důvodů už nechal ujít, co jsem ale slyšel, vystoupení vygradovalo až v hymnickou "Sign of the Cross". Ani Avantasii se bohužel nevyhnuly personální peripetie - vinou zranění nevystoupil Ronnie Atkins (Pretty Maids), hlavní účinkující hned tří písní z nové desky. Délka vystoupení se oproti avizovaným tří hodinám prokrátila o třicet minut; věřím ale, že drtivá většina posluchačů pod pódiem kapele za skvělé vystoupení ráda odpustila...
Fotky: Seanínel
Fotky zde - Břeťa
Další fotky - Seanínel
Vyznavači k ledu uložené formace Nevermore dostali po loňském pražském koncertu Jeffa Loomise další náplast na utlumení svého soužení. SANCTUARY, předchůdci i pohrobci seattleské legendy, se v Česku představili vůbec poprvé a pod vedením frontmana Warella Danea vypustili svou smršť thrashových odsekávaček a výškařského pěvectví. Skupina sama vznikla v polovině 80. let, aby se o několik let později přetavila v Nevermore. Reunionu před několika lety se zúčastnili všichni členové, samozřejmě až na Loomise, jehož post sólového kytaristy si uzmul Brad Hull. Jeho hra ale bohužel nedostala moc šancí vyniknout, neb byla zvukařovou vinou upozaděna na úkor rytmické kytary. Skladby z více než dvě dekády starých desek ("Die For My Sins", "The Mirror Black") dostaly skrze občas pozměněné aranže modernější tvář, zazněly i novinky ("Frozen") z připravované desky. Třešničkou povedeného vystoupení se stala předělávka psychedelií protknutého "White Rabbit" od Jeffersons Airplane, obohacená o sólové vsuvky kytary a lehce pozměněný text. Těším se na novou desku!
ANNEKE VAN GIERSBERGEN se po dubnovém akustickém vystoupení v Praze ukázala i v rockovějším formátu ve Vizovicích, kde zahrála v rámci svého turné k aktuální desce "Everything Is Changing" vůbec poslední koncert. Odlehčený poprockový žánr byl po vystoupení party kolem Warellovců příjemným oddychem; bývalá frontmanka The Gathering (od kterých také jedna píseň zazněla) vládne příjemným, nasládlým sopránem a svou tvorbu stylizuje více než většina účinkujících do pravé "písňové" formy. Mimoto se ukázala také jako vcelku zdatná hráčka na kytaru, na kterou se v několika skladbách sama doprovodila.
Dvojkoncert skupin ATROCITY & LEAVES' EYES se do programu dostal po náhlém zrušení vystoupení formace Death Dealer, která měla na Masters of Rock odehrát své vůbec první vystoupení. Sestava obou skupin se z veliké míry překrývá, Leaves' Eyes oproti služebně starším Atrocity disponují jiným hráčem pro bicí party a sestava je obohacena o tvář kapely, půvabnou Liv Kristine. Zatímco Atrocity vsadili především na songy ze svých deathmetalově laděnějších počinů (a že dokážou otočit svůj styl jako na obrtlíku, se přesvědčte sami na "After the Storm"), krátký setlist Leaves' Eyes byl postaven na osvědčených kouscích ("Elegy", "My Destiny"). "Velvet Heart" odehráli - bok po boku - bubeníci obou skupin, jen je škoda, že se při hře více neodvázali a tu a tam nezaimprovizovali; oba totiž své party odehráli prakticky totožně. Nazvučení bylo oproti předešlému dni vynikající, krokem vedle ale bylo angažmá dvou polonahých blondýn, svíjejících se po bocích pódia. To se ve skupině opravdu nenašel nikdo, komu by tenhle nápad přišel byť jen trošku trapný? To už radši ani nehodnotím snahu o ohnivou show, která by možná vynikla v noci - ale za slunečného odpoledne?
Čas od času se z myriád kapel dostane pod ochranná křídla agentury Pragokoncert skupina s hvězdným potenciálem. Taková je pak hýčkána, vytrvale prosazována do line-upu vizovického Masters i plzeňského Metalfestu a každý rok se šplhá po žebříčku potenciální návštěvnosti výš a výš. Před lety byli tímhle objevem švédští Sabaton, dnes regulérní headlineři, vyprodávající na samostatných koncertech tisícihlavé haly. Podobný fenomén se zdá být aktuální i u německých POWERWOLF. V našich zemích se objevili poprvé na prvním ročníku Metalfestu, kdy hráli brzy po obědě pro pár desítek lidí, o rok později se na Ronnie James Dio Stage dostali v podobný čas, ale jejich produkci sledovalo o jeden řád lidí více. Metal praktikujícím vlkodlakům se tentokrát dostalo možnosti hrát v pozici jedné z večerních skupin - a šanci využili vrchovatě. Stejně jako u předchozího koncertu chyběl baskytarista (nějaký nový trend?), nad tím se ale vzhledem k jejich nasazení dalo přimhouřit oko. Tradiční hecování publika Falkem Mariou Schleglem, který má jinak na starosti varhanní aranže, skvělá kytarová souhra bratří Greywolfů a samozřejmě rumunský operní pěvec - Attila Dorn. Jeho hlasový fond je stále na skvělé úrovni a interpretace písní je místy lepší, než na desce. Skrze léta u klasických skladeb ("Werewolves of Armenia", "Ressurection by Erection") zůstávají stejné koncertní průpovídky a vtípky - tak jen na tomhle zapracovat a dojem z vystoupení bude stoprocentní.
AVANTASIA - je třeba ji představovat? Pět let po legendárním vystoupení na Masters of Rock 2008, ze kterého vznikl koncertní záznam, se metalová opera vrátila na místo činu. S obměněnou sestavou, třemi dalšími studiovkami a takřka tříhodinovým vystoupením. Úvodní tóny Straussovy "Also sprach Zarathustra" (aka Vesmírné Odyssey) - a headliner letošního ročníku Masters of Rock započal svou show, která byla zároveň vůbec posledním koncertem letošní edice festivalu. V setlistu mírně převažovaly posluchačsky úspěšnější kusy z dvojice "The Metal Opera" a "The Scarecrow", došlo ale samozřejmě i na aktuální desku "The Mystery of Time". Nynější pěvecká sebranka se co do stylu stylizuje spíše v rockovém pojetí; Bob Catley (Magnum) je i přes svůj pokročilejší věk ve vynikající hlasové i fyzické formě a jeho vystoupení ("The Story Ain't Over", "The Mystery") mi přišlo o notný kus lepší, než u o generaci mladšího Sammeta. Tvůrce celého konceptu Avantasie místy nestíhal a ve vysokých pasážích chvílemi hrozilo, že se mu hlas zlomí. Přítomnost Erica Martina (Mr. Big) v metalovém projektu pro mne byla překvapením, ale citlivý výběr skladeb pro jeho vpravdě černošský hlas ("Promised Land") mojí starost o propojení dvou poněkud odlišných světů rychle vzal za své. Po letech bylo možno na kocertních pódiích spatřit i dvorní producentský tandem předních kapel melodického metalu, Saschu Paetha (kytara) a Miro Rodenberga, obsluhujícího klávesové nástroje. Pozvání přijal i legendární vokalista Michael Kiske, který zřejmě našel cestu zpět na kovová kolbiště ("Reach Out For the Light") a který ani po desítkách let od vydání Strážců sedmi klíčů neztratil ve svém lehce nasládlém hlase nic ze své podmanivosti. Strašákovo opus magnum "The Scarecrow" vyvolalo v řadách diváků obrovskou odezvu, stejně tak i "Lost In Space" - jen tentokrát se žádné šplhání po konstrukci pódia neodehrálo. Závěrečný přídavek jsem si z časových důvodů už nechal ujít, co jsem ale slyšel, vystoupení vygradovalo až v hymnickou "Sign of the Cross". Ani Avantasii se bohužel nevyhnuly personální peripetie - vinou zranění nevystoupil Ronnie Atkins (Pretty Maids), hlavní účinkující hned tří písní z nové desky. Délka vystoupení se oproti avizovaným tří hodinám prokrátila o třicet minut; věřím ale, že drtivá většina posluchačů pod pódiem kapele za skvělé vystoupení ráda odpustila...
Fotky: Seanínel
Fotky zde - Břeťa
Další fotky - Seanínel
