Nikdy by mě nenapadlo, že bych na podobný výtvor měl datlovat recenzi. V nejen hudebních vodách, ve kterých se tak nějak topím, by mi to jen těžko někdo zveřejnil. Ani se nedivím.
Hned ze startu je třeba říct, že se znova a stále jedná o surové provedení citlivého love metalu. Když jsem to slyšel poprvé, tak jsem z toho kdoví jak unešený nebyl, což by u takové muziky bylo záhodno. Přece jenom se tu počítá s muzikou, která chytne na první poslech. Tady jsem se k tomu chvilku prokousával, byl to sice kopec cukrové vaty. :o))), ale co bych neudělal pro hluboký kulturní zážitek.
Nevím, čím to, ale na HIM mně vždycky přišlo, že se nechávají inspirovat dobrou hudbou,ale možná se pletu, třeba poslouchají úplné sračky. (úsměv) Ovšem tahle nahrávka je v klidu, takže sračky stranou. :o))) Nejvíc mám asi v oblibě desku „Venus Doom“, pomalá, monotonní, tak akorát pro mě. Ne, že bych čekal, že tohle bude podobná záležitost, ale po předchozí fošně „Screamworks: Love…“ jsem tušil nějaký drsnější materiál. Nestalo se tak, novinka je lepivá jak Big Babol, ale není to taková slaďárna jako placka předchozí. Opět se jedná o kytarový pop/rock s gotickým odérem, ale mně tam ta gotika připadá jen tak jakože aby se neřeklo, jinak mi to zní celkem živočišně. Jednoduše, ale účelně složená muzika, která ze startu zní celkem všedně a možná, že i všední je. Ovšem s každým dalším poslechem mě to víc a víc baví. Je to nenáročné, dobře se mi to poslouchá a zní to tak příjemně posmutněle.
Dost se mi zamlouvá zvuk, který mně přijde celkem hrubý, na takový styl hraní. Je fakt, že v docela dost momentech ho zjemňuje akustika, které je na téhle desce slyšet celkem dost. Někde jsem četl, že to je mix zmiňovaných dvou předchozích desek, s čímž se taky tak nějak ztotožňuju. Opravdu jsem nečekal, že to bude něco jako „Venus Doom“, ale věřil jsem ve větší hrubost (tohle k takové hudbě asi moc nesedí). Dostal jsem vlastně tak něco na půl. Standardně kvalitní záležitost, ze které si asi na zadek nesedneš, ale strávíš s ní hromadu příjemných hodin poslechem funeral doomu. :o)))) Ne, teď vážně, HIM nahráli desku, která možná není ultra hitová od první vteřiny, ale rozhodně nekazí dobré renomé téhle kapely, což se dovolím si říct, že ani moc nečekalo. Jak jsem někde četl pohled hlavní persony: „Je to sice prostředek obživy a vydělávání peněz, ale je k němu přistupováno s absolutní láskou a úctou.“ Což mi přijde, stejně jako tahle nahrávka (plus super texty navrch), velice sympatické. Hell-o Satan!!!
Seznam skladeb:
Čas: 40:56
Sestava:
http://www.heartagram.com/
Hned ze startu je třeba říct, že se znova a stále jedná o surové provedení citlivého love metalu. Když jsem to slyšel poprvé, tak jsem z toho kdoví jak unešený nebyl, což by u takové muziky bylo záhodno. Přece jenom se tu počítá s muzikou, která chytne na první poslech. Tady jsem se k tomu chvilku prokousával, byl to sice kopec cukrové vaty. :o))), ale co bych neudělal pro hluboký kulturní zážitek.
Nevím, čím to, ale na HIM mně vždycky přišlo, že se nechávají inspirovat dobrou hudbou,ale možná se pletu, třeba poslouchají úplné sračky. (úsměv) Ovšem tahle nahrávka je v klidu, takže sračky stranou. :o))) Nejvíc mám asi v oblibě desku „Venus Doom“, pomalá, monotonní, tak akorát pro mě. Ne, že bych čekal, že tohle bude podobná záležitost, ale po předchozí fošně „Screamworks: Love…“ jsem tušil nějaký drsnější materiál. Nestalo se tak, novinka je lepivá jak Big Babol, ale není to taková slaďárna jako placka předchozí. Opět se jedná o kytarový pop/rock s gotickým odérem, ale mně tam ta gotika připadá jen tak jakože aby se neřeklo, jinak mi to zní celkem živočišně. Jednoduše, ale účelně složená muzika, která ze startu zní celkem všedně a možná, že i všední je. Ovšem s každým dalším poslechem mě to víc a víc baví. Je to nenáročné, dobře se mi to poslouchá a zní to tak příjemně posmutněle.
Dost se mi zamlouvá zvuk, který mně přijde celkem hrubý, na takový styl hraní. Je fakt, že v docela dost momentech ho zjemňuje akustika, které je na téhle desce slyšet celkem dost. Někde jsem četl, že to je mix zmiňovaných dvou předchozích desek, s čímž se taky tak nějak ztotožňuju. Opravdu jsem nečekal, že to bude něco jako „Venus Doom“, ale věřil jsem ve větší hrubost (tohle k takové hudbě asi moc nesedí). Dostal jsem vlastně tak něco na půl. Standardně kvalitní záležitost, ze které si asi na zadek nesedneš, ale strávíš s ní hromadu příjemných hodin poslechem funeral doomu. :o)))) Ne, teď vážně, HIM nahráli desku, která možná není ultra hitová od první vteřiny, ale rozhodně nekazí dobré renomé téhle kapely, což se dovolím si říct, že ani moc nečekalo. Jak jsem někde četl pohled hlavní persony: „Je to sice prostředek obživy a vydělávání peněz, ale je k němu přistupováno s absolutní láskou a úctou.“ Což mi přijde, stejně jako tahle nahrávka (plus super texty navrch), velice sympatické. Hell-o Satan!!!
Seznam skladeb:
- Unleash The Red
- All Lips Go Blue
- Love Without Tears
- I Will Be The End Of You
- Tears On Tape
- Into The Night
- Hearts At War
- Trapped In Autumn
- No Love
- Drawn And Quartered
- Lucifer‘ s Chorale
- W.L.S.T.D.
- Kiss The Void
Čas: 40:56
Sestava:
- Ville Hermanni Valo — lead vocals, acoustic guitar, drums, bass guitar, piano
- Mikko Viljami "Linde" Lindström — lead guitar
- Mikko Henrik Julius "Migé" Paananen — bass guitar
- Janne Johannes "Emerson Burton" Puurtinen — keyboards
- Mika Kristian "Gas Lipstick" Karppinen — drums
http://www.heartagram.com/
