Byť v posledních měsících není příliš času na cokoliv jiného kromě práce, rozhodl jsem se alespoň několika málo slovy pojednat o počinech, jež mi tu již delší dobu leží na stole. Berte tedy tyto řádky jako jakousi retro recenzi staršího počinu švédské formace SECTU, jejíž tvorba se pohybuje někde na hranici atmosféricky-technického death metalu (vím, zní to zvláštně) s určitými black metalovými záběry. Zatímco debutové album "Inundate" se neslo na vlnách pořádného tlaku, druhá dlouhohrající placka "Gerra" sází na dospělejší, techničtější vyznění.
Je očividné, že Švédové se za ten rok od debutu jednoduše trošku vyklidnili a místo brutálních pubescentních očistců servírují sice v základě staromilskou, ale moderními technickými sekačkami místy okořeněnou death metalovou jízdu, odehrávající se spíše ve středních a rychlejších tempech. Co zaujme na první poslech, jsou jednoznačně bicí C-G Backströma (připomínající skvělé, mimochodem ne zase až tak SECTU vzdálené klasiky HOLLOWTONE), který dokáže řádně šlápnout do pedálů a co se techniky týče, nelze mu až na pár drobností nic vytknout a svými hradbami dobře podporuje místy řádně disharmonické kytary, jež neposedně přelétají z žánru do žánru - tu sklouznou k thrash metalovým sekanicím, aby jen o pár minut později předvedly pořádný progresivní nářez.
Tvorba SECTU je jednoduše velice rozmanitá - jedná se totiž o zvukovou koláž, pěkně korespondující se stylovým digipackem, jenž si kapela pro posluchače připravila - přesně ve stylu švédského vydavatele par excellence Vicisolum. Trumfem jsou povedené pasáže, přičemž kompozice slušně zapadá do celkového konceptu. Skladby typu "Summon The Bringer of Demise", rytmicky rychle proměnlivé, dravé hudební útvary, či klasický sypačkový kotel "Havoc" ukazují, že SECTU určitě mají posluchači co nabídnout, za předpokladu, že za sebou nějaká ta alba již má, a je schopen pochopit způsob jejich hudebního uvažování. Příklon ke spíše techničtějšímu vyznění tvorby kvituji s povděkem, páni muzikanté nejen že na to mají, ale zároveň se tím vymezují od nekonečného kvanta svých black/deathových souputníků. Co zamrzí, je častá absence sól, která by celý ten technický veletoč nějakým způsobem usadila, také basová kytara se bohužel kamsi "ztratila"v procesu, takže spodky obstarávají povětšinou poměrně schopně nazvučené bicí.
Rouhačská tvorba SECTU jistě nebude sedět všem, já bych jejich na poslech náročnou texturu doporučil především zkušeným posluchačům, kteří si v tvorbě dokáží najít dosti zajímavých reminiscencí a odkazů. Pokud bych Gerru měl subjektivně zhodnotit v kontextu s jejími přímými konkurenty, nezbylo by, než se uchýlit k snad přísným, leč spravedlivým 68%. S poslechem bych však počkal až tak nějak na podzim, slunečné léto svádí k jiným nahrávkám.
Čas: 41:56
Seznam skladeb:
Je očividné, že Švédové se za ten rok od debutu jednoduše trošku vyklidnili a místo brutálních pubescentních očistců servírují sice v základě staromilskou, ale moderními technickými sekačkami místy okořeněnou death metalovou jízdu, odehrávající se spíše ve středních a rychlejších tempech. Co zaujme na první poslech, jsou jednoznačně bicí C-G Backströma (připomínající skvělé, mimochodem ne zase až tak SECTU vzdálené klasiky HOLLOWTONE), který dokáže řádně šlápnout do pedálů a co se techniky týče, nelze mu až na pár drobností nic vytknout a svými hradbami dobře podporuje místy řádně disharmonické kytary, jež neposedně přelétají z žánru do žánru - tu sklouznou k thrash metalovým sekanicím, aby jen o pár minut později předvedly pořádný progresivní nářez.
Tvorba SECTU je jednoduše velice rozmanitá - jedná se totiž o zvukovou koláž, pěkně korespondující se stylovým digipackem, jenž si kapela pro posluchače připravila - přesně ve stylu švédského vydavatele par excellence Vicisolum. Trumfem jsou povedené pasáže, přičemž kompozice slušně zapadá do celkového konceptu. Skladby typu "Summon The Bringer of Demise", rytmicky rychle proměnlivé, dravé hudební útvary, či klasický sypačkový kotel "Havoc" ukazují, že SECTU určitě mají posluchači co nabídnout, za předpokladu, že za sebou nějaká ta alba již má, a je schopen pochopit způsob jejich hudebního uvažování. Příklon ke spíše techničtějšímu vyznění tvorby kvituji s povděkem, páni muzikanté nejen že na to mají, ale zároveň se tím vymezují od nekonečného kvanta svých black/deathových souputníků. Co zamrzí, je častá absence sól, která by celý ten technický veletoč nějakým způsobem usadila, také basová kytara se bohužel kamsi "ztratila"v procesu, takže spodky obstarávají povětšinou poměrně schopně nazvučené bicí.
Rouhačská tvorba SECTU jistě nebude sedět všem, já bych jejich na poslech náročnou texturu doporučil především zkušeným posluchačům, kteří si v tvorbě dokáží najít dosti zajímavých reminiscencí a odkazů. Pokud bych Gerru měl subjektivně zhodnotit v kontextu s jejími přímými konkurenty, nezbylo by, než se uchýlit k snad přísným, leč spravedlivým 68%. S poslechem bych však počkal až tak nějak na podzim, slunečné léto svádí k jiným nahrávkám.
Čas: 41:56
Seznam skladeb:
- Gerra
- Incinerate
- Nightwraiths
- Summon the Bringer of Demise
- Havoc
- Court of the Sloths
- Manifest
- Declaration of War
- Allured God
- Divest
- The All Engorging Furnace
