Možná je to ostuda, ale já letos vyrazil na Obscénní Extrémní festival poprvé v životě. Jednak to mám poměrně daleko, ale hlavně mi nikdy k srdci nepřirostl grind. Hlavně takový ten humpolácký umca umca styl mě vyloženě nebaví, nebo spíše irituje, nemusím gore šílenosti a nelíbí se mi ani různé perverznosti a úchylárny. Jsem holt stará konzerva a v hudbě hledám hlavně hudbu, nikoliv excesy. Respektuju velikány žánru, ale doma si je stejně nepouštím, na koncertech občas vydržím, ale spíš u kapel, které míchají grind s death metalem, nebo s HC. Ale letos jsem vyslyšel volání kamaráda a souhlasil, že je třeba splatit dluh. Zajímala mě hlavně atmosféra a samozřejmě i několik kapel, většinou špinavců na pomezí crustu a HC nebo z deathmetalového ranku.
Na místě se nás z redakce sešlo pět (Coornelus, Peťan, Míra, KubaAjz a já) + nepíšící Mařenka, která pořídila fotky z prvních dvou dnů. Každý z nás zpracuje své dojmy nezávisle na ostatních doma, takže si budete moci přečíst třeba zcela odlišné názory na některé kapely, třeba hodně podobné názory na některé kapely a o některých kapelách si nepřečtete nic... Není prostě v lidských silách vidět všechny kapely, není to ani v silách pěti lidí, i když jde o jihočeské (plus mínus) thrashery a středočeského crustera / grindera / pankáče / metalistu / sludgeistu i grungeistu. Tudíž v reportech budete některé kapely hledat marně, protože jsme je prostě neviděli, v případě nejmenovaného kolegy platí slovo „neviděl“ na celý páteční den, který strávil konzumací tekutin vyrobených, jak jinak, z rostlinných produktů (chmel, brambory). Ale co, hlavně že jsme si OEF všichni náramně užili, stejně jako několik tisícovek návštěvníků z celého světa. Čeština opravdu netvořila majoritní jazyk, každý druhý fanoušek extrémností přijel ze zahraničí a byl svědkem opravdu přátelského a specifického festivalu.
Ono to začíná už tím, že u vstupu do areálu probíhá pouze kontrola náramků a nikdo nikoho nešacuje. Důvěru všichni oplácejí tím, že se chovají slušně a násilí nemá na téhle akci žádný prostor. Během dvou dnů jsem nebyl svědkem jediného konfliktu, ale naopak jsem byl svědkem toho, že nás úplně neznámý Ital oslovil a pěkně jsme si popovídali (no s mojí angličtinou spíš „pěkně“). Ožralů a podivných existencí špinavých od hlavy k patě, kteří se povalují ležící spící se pravda najde celá řada, ale nikoho snad neobtěžují, člověk je holt překročí, nebo jim kamarádi fixy pomalují odkryté části těla.
Trochu mě překvapil areál, který jsem čekal o poznání větší. Fotky trochu klamou... Ne, že by to bylo na škodu, letní kino (nebo co to původně bylo) je pro festival nejlepší možnou volbou, hlavně sezení určitě ocení každý, koho po chvíli začnou pobolívat nohy. Navíc je odevšad výborně vidět, hlediště jsem přivítal s otevřenou náručí. I další části areálu plní svou funkci naprosto ideálně, všude to je blízko, během dvou minut je člověk na konci distro zóny, během minuty u občerstvovacích stanic, během vteřiny z pódia v davu.
To, že je v areálu k dostání pouze vegetariánské jídlo, je prostě fakt, s kterým každý naloží podle svého. Coornelus a já jsme dodržovali vegetariánské večeře, víc od nás nikdo nemohl chtít. V jídelních stanech převažovaly vege verze farmářských bramborů, nudlí, halušek, hamburgerů, párků v rohlíku, fazolí, prostě festivalová klasika, dá se říci za rozumné ceny. Výběr piva byl snad pro každého dostatečný, Gambrinus 10°, Kozel 11°, Plzeň 12°, slabší piva za žeton (= 30 Kč), což považuju za normální, optimální cenu. Mně pivo v areálu chutnalo a ocenit musím i to, že se mi nestalo, že bych dostal nějakého půlčíka; naopak, obsluhy výčepů točily poctivou míru, dokonce i přes ni. A když si Coornelus dal porci XXL halušek, přežral se k prasknutí.
Dramaturgie festivalu je daná, místo mají jen extrémisté a divočáci, večer většinou ti z deathmetalového ranku, protože, při vší úctě ke grindu, v death metalu je těch hvězd k mání přece jen víc. Mně moc nevoněla deathmetalová nálož v pátek odpoledne, ale nemůže se pořadatel zavděčit všem... Večery už byly poskládány optimálně, žánry se střídaly a nejlepší kapely zahrály za tmy. Premiéru měl středeční Doom fest, na který měl dorazit Aleš (náš doomový specialista), ale pracovní povinnosti mu účast neumožnily a tak se reportu zhostí thrashový maniak KubaAjz, který byl na místě z naší výpravy jediný a který jak známo považuje klávesy v metalu za zbytečnost.
Pochvalu zaslouží dodržování harmonogramu. Tak velká akce, tolik kapel, a na předání štafetového kolíku mají mezi sebou pouhých deset minut. A většinou to stíhají. Možná to občas je na úkor zvuku, ale většinou byl zvuk usazený během první skladby a dál to vliv nemělo. Když jsem u zvuku, musím si trochu povzdechnout. Nevím proč, ale v pátek byl o poznání horší než v sobotu. Nechápu čím to, ale prostě to byl fakt, během pátku jsme celkem často na zvukaře láteřili, během soboty naopak uznale pokyvovali hlavami, jak je to všechno super slyšet už od první kapely. Ještě zpět k dodržování hracích časů, zpoždění trochu bylo, ale většinou až v nočních hodinách a v řádech několika málo minut, prostě žádná zásadní věc. Navíc pokud je mi známo, zahrály všechny kapely, které byly uvedeny v programu a v tom pořadí, ve kterém tam byly... Takřka neuvěřitelné, že z celého světa dorazili všichni, i Japonci, Číňané nebo Jihoameričané.
Ideálně se jeví i hrací časy kapel, které v průběhu dopoledne a odpoledne hrají mezi dvaceti a třiceti minutami. Je to přesně ten čas, který je člověk schopný ten rambajz vnímat a nezačne jej to nudit. Málokterá kapela si zaslouží hodinu, pozornost zákonitě upadá a tím pádem i zážitek z koncertu je silnější, když trvá do nějakých 45 minut, samozřejmě čest výjimkám typu NAPALM DEATH nebo GRAVE.
K festivalům patří i nějaká ta hygiena. Toalety byly v areálu klasické toi-toiky (rakety a kadibudky), ale i přírodní, u kdejakého křovíčka. Počet byl podle mého dostatečný, stejně jako počet žlabů s tekoucí vodou na základní hygienu. Návštěvníci festivalu, kteří nocovali v kempu, mohli za rozumný peníz (25 Kč) využít sprchy v nedaleké škole, což taky zaslouží pochvalu.
Grind market byl jedním slovem skvělý. Výběr vinylů, CD, oblečení byl velkorysý, naše peněženky to taky citelně pocítily... Doplnili jsme hlavně zásoby vinylů.
Pořádek v areálu byl, hlavně díky počasí, které bylo přímo ideální (alespoň v pátek a v sobotu, ve středu a ve čtvrtek prý nějaké kapky popadaly, ale nic tragického...) a areál díky minimálnímu přídělu srážek zůstal suchý. Na pořádku měly velký podíl i vratné kelímky, z kterých se zároveň staly pěkné suvenýry, jeden jsem si na památku odvezl a předpokládám, že to tak udělala spousta dalších fanoušků. Když už jsem u fanoušků, tak nedokážu odhadnout, kolik jich letos přišlo, a nedokážu posoudit, zda jich bylo víc, nebo méně, než v minulosti. Nejvíc jich bylo zvědavo na NAPALM DEATH, to bylo hlediště víceméně natřískané, ale i odpoledne sledovaly produkci slušně zaplněné tribuny.
Masky... To tedy byla přehlídka bláznů... Kromě takových těch umírněných typu medvídek, kůň, kostlivec, kohout, banán, které by uspěly i na masopustní veselici, se v areálu pohybovaly postavy, nad jejichž existencí by se zaradoval nejeden psychiatr, a nejeden student medicíny by si na nich mohl vysloužit titul po zpracování diplomové práce na téma „Co vede člověka k tomu, aby na sebe navlékl šaty po babičce nebo dětské plenkové kalhotky?“ Jasně, že to je všechno legrace, nejsme žádní puritáni a většinu těchhle podivností jsme přešli s úsměvem a taky vyfotili. Trochu moc na mě bylo duo, které můžete vidět na fotce; polonahá slečna v postroji a na vodítku, která dostávala od svého „majitele“ bičem... Ale proti gustu...
Celkový dojem z pozice návštěvníka, který byl na OEF poprvé: Byly to super prožité dva dny, nejen po stránce hudební, ale i po té společenské. Řada neznámých kapel mě překvapila a potěšila, rád jsem se potkal s řadou známých a taky jsem rád poznal další sympatické lidi, kteří se pohybují na té naší malé podzemní scéně. A jsem rád, že jsem tu tolikrát vychvalovanou atmosféru zažil na vlastní kůži.
Pozn.: Úsměvy si laskavě domyslete tam, kde vám přijdou na místě. (úsměv)
Na závěr už jen slova uznání a díků Čurbymu. Všechna čest před tímto v dobrém slova smyslu bláznem. Uspořádat takovouhle akci víceméně sám si nezaslouží nic jiného, než největší respekt na světě.
Na místě se nás z redakce sešlo pět (Coornelus, Peťan, Míra, KubaAjz a já) + nepíšící Mařenka, která pořídila fotky z prvních dvou dnů. Každý z nás zpracuje své dojmy nezávisle na ostatních doma, takže si budete moci přečíst třeba zcela odlišné názory na některé kapely, třeba hodně podobné názory na některé kapely a o některých kapelách si nepřečtete nic... Není prostě v lidských silách vidět všechny kapely, není to ani v silách pěti lidí, i když jde o jihočeské (plus mínus) thrashery a středočeského crustera / grindera / pankáče / metalistu / sludgeistu i grungeistu. Tudíž v reportech budete některé kapely hledat marně, protože jsme je prostě neviděli, v případě nejmenovaného kolegy platí slovo „neviděl“ na celý páteční den, který strávil konzumací tekutin vyrobených, jak jinak, z rostlinných produktů (chmel, brambory). Ale co, hlavně že jsme si OEF všichni náramně užili, stejně jako několik tisícovek návštěvníků z celého světa. Čeština opravdu netvořila majoritní jazyk, každý druhý fanoušek extrémností přijel ze zahraničí a byl svědkem opravdu přátelského a specifického festivalu.
Ono to začíná už tím, že u vstupu do areálu probíhá pouze kontrola náramků a nikdo nikoho nešacuje. Důvěru všichni oplácejí tím, že se chovají slušně a násilí nemá na téhle akci žádný prostor. Během dvou dnů jsem nebyl svědkem jediného konfliktu, ale naopak jsem byl svědkem toho, že nás úplně neznámý Ital oslovil a pěkně jsme si popovídali (no s mojí angličtinou spíš „pěkně“). Ožralů a podivných existencí špinavých od hlavy k patě, kteří se povalují ležící spící se pravda najde celá řada, ale nikoho snad neobtěžují, člověk je holt překročí, nebo jim kamarádi fixy pomalují odkryté části těla.
Trochu mě překvapil areál, který jsem čekal o poznání větší. Fotky trochu klamou... Ne, že by to bylo na škodu, letní kino (nebo co to původně bylo) je pro festival nejlepší možnou volbou, hlavně sezení určitě ocení každý, koho po chvíli začnou pobolívat nohy. Navíc je odevšad výborně vidět, hlediště jsem přivítal s otevřenou náručí. I další části areálu plní svou funkci naprosto ideálně, všude to je blízko, během dvou minut je člověk na konci distro zóny, během minuty u občerstvovacích stanic, během vteřiny z pódia v davu.
To, že je v areálu k dostání pouze vegetariánské jídlo, je prostě fakt, s kterým každý naloží podle svého. Coornelus a já jsme dodržovali vegetariánské večeře, víc od nás nikdo nemohl chtít. V jídelních stanech převažovaly vege verze farmářských bramborů, nudlí, halušek, hamburgerů, párků v rohlíku, fazolí, prostě festivalová klasika, dá se říci za rozumné ceny. Výběr piva byl snad pro každého dostatečný, Gambrinus 10°, Kozel 11°, Plzeň 12°, slabší piva za žeton (= 30 Kč), což považuju za normální, optimální cenu. Mně pivo v areálu chutnalo a ocenit musím i to, že se mi nestalo, že bych dostal nějakého půlčíka; naopak, obsluhy výčepů točily poctivou míru, dokonce i přes ni. A když si Coornelus dal porci XXL halušek, přežral se k prasknutí.
Dramaturgie festivalu je daná, místo mají jen extrémisté a divočáci, večer většinou ti z deathmetalového ranku, protože, při vší úctě ke grindu, v death metalu je těch hvězd k mání přece jen víc. Mně moc nevoněla deathmetalová nálož v pátek odpoledne, ale nemůže se pořadatel zavděčit všem... Večery už byly poskládány optimálně, žánry se střídaly a nejlepší kapely zahrály za tmy. Premiéru měl středeční Doom fest, na který měl dorazit Aleš (náš doomový specialista), ale pracovní povinnosti mu účast neumožnily a tak se reportu zhostí thrashový maniak KubaAjz, který byl na místě z naší výpravy jediný a který jak známo považuje klávesy v metalu za zbytečnost.
Pochvalu zaslouží dodržování harmonogramu. Tak velká akce, tolik kapel, a na předání štafetového kolíku mají mezi sebou pouhých deset minut. A většinou to stíhají. Možná to občas je na úkor zvuku, ale většinou byl zvuk usazený během první skladby a dál to vliv nemělo. Když jsem u zvuku, musím si trochu povzdechnout. Nevím proč, ale v pátek byl o poznání horší než v sobotu. Nechápu čím to, ale prostě to byl fakt, během pátku jsme celkem často na zvukaře láteřili, během soboty naopak uznale pokyvovali hlavami, jak je to všechno super slyšet už od první kapely. Ještě zpět k dodržování hracích časů, zpoždění trochu bylo, ale většinou až v nočních hodinách a v řádech několika málo minut, prostě žádná zásadní věc. Navíc pokud je mi známo, zahrály všechny kapely, které byly uvedeny v programu a v tom pořadí, ve kterém tam byly... Takřka neuvěřitelné, že z celého světa dorazili všichni, i Japonci, Číňané nebo Jihoameričané.
Ideálně se jeví i hrací časy kapel, které v průběhu dopoledne a odpoledne hrají mezi dvaceti a třiceti minutami. Je to přesně ten čas, který je člověk schopný ten rambajz vnímat a nezačne jej to nudit. Málokterá kapela si zaslouží hodinu, pozornost zákonitě upadá a tím pádem i zážitek z koncertu je silnější, když trvá do nějakých 45 minut, samozřejmě čest výjimkám typu NAPALM DEATH nebo GRAVE.
K festivalům patří i nějaká ta hygiena. Toalety byly v areálu klasické toi-toiky (rakety a kadibudky), ale i přírodní, u kdejakého křovíčka. Počet byl podle mého dostatečný, stejně jako počet žlabů s tekoucí vodou na základní hygienu. Návštěvníci festivalu, kteří nocovali v kempu, mohli za rozumný peníz (25 Kč) využít sprchy v nedaleké škole, což taky zaslouží pochvalu.
Grind market byl jedním slovem skvělý. Výběr vinylů, CD, oblečení byl velkorysý, naše peněženky to taky citelně pocítily... Doplnili jsme hlavně zásoby vinylů.
Pořádek v areálu byl, hlavně díky počasí, které bylo přímo ideální (alespoň v pátek a v sobotu, ve středu a ve čtvrtek prý nějaké kapky popadaly, ale nic tragického...) a areál díky minimálnímu přídělu srážek zůstal suchý. Na pořádku měly velký podíl i vratné kelímky, z kterých se zároveň staly pěkné suvenýry, jeden jsem si na památku odvezl a předpokládám, že to tak udělala spousta dalších fanoušků. Když už jsem u fanoušků, tak nedokážu odhadnout, kolik jich letos přišlo, a nedokážu posoudit, zda jich bylo víc, nebo méně, než v minulosti. Nejvíc jich bylo zvědavo na NAPALM DEATH, to bylo hlediště víceméně natřískané, ale i odpoledne sledovaly produkci slušně zaplněné tribuny.
Masky... To tedy byla přehlídka bláznů... Kromě takových těch umírněných typu medvídek, kůň, kostlivec, kohout, banán, které by uspěly i na masopustní veselici, se v areálu pohybovaly postavy, nad jejichž existencí by se zaradoval nejeden psychiatr, a nejeden student medicíny by si na nich mohl vysloužit titul po zpracování diplomové práce na téma „Co vede člověka k tomu, aby na sebe navlékl šaty po babičce nebo dětské plenkové kalhotky?“ Jasně, že to je všechno legrace, nejsme žádní puritáni a většinu těchhle podivností jsme přešli s úsměvem a taky vyfotili. Trochu moc na mě bylo duo, které můžete vidět na fotce; polonahá slečna v postroji a na vodítku, která dostávala od svého „majitele“ bičem... Ale proti gustu...
Celkový dojem z pozice návštěvníka, který byl na OEF poprvé: Byly to super prožité dva dny, nejen po stránce hudební, ale i po té společenské. Řada neznámých kapel mě překvapila a potěšila, rád jsem se potkal s řadou známých a taky jsem rád poznal další sympatické lidi, kteří se pohybují na té naší malé podzemní scéně. A jsem rád, že jsem tu tolikrát vychvalovanou atmosféru zažil na vlastní kůži.
Pozn.: Úsměvy si laskavě domyslete tam, kde vám přijdou na místě. (úsměv)
Na závěr už jen slova uznání a díků Čurbymu. Všechna čest před tímto v dobrém slova smyslu bláznem. Uspořádat takovouhle akci víceméně sám si nezaslouží nic jiného, než největší respekt na světě.
