Závěrečný den začíná probuzením daleko od mého stanového příbytku, ale i tak zjišťuji, že je po mě sháňka. Kafe zahání mírný bolehlav (fakt se divím, že mírný), ale na Krakomoshe si po ránu netroufám. S naší jihočeskou grupou si sdělujeme zážitky z předchozího dne. A je o čem povídat. Většina řadila nejvýše GRAVE, další prospal NAPALM DEATH a někdo neviděl vůbec nic a ještě si ustal někde u silnice, kde ho budili fízlové. S vědomím, že jsem dopadl ještě opravdu dobře, se odebíráme do areálu na první bandy. (Peťan)
Kalkulujeme, špekulujeme a vymýšlíme, že nejlepší bude vyrazit v sobotu hned na začátek. Důvod je jasný, v pátek nám chyběl v záplavě death metalů pořádný smradlavý crust, a ten se servíroval právě v sobotní dopoledne. K našemu velkému překvapení se setkáváme se zbytkem redakce na první kapele, kterou jsou slovenští BETON. A myslete si o mě co chcete, ale pro mě to byla jedna z nejlepších kapel letošního OEF. Možná to bylo absťákem po svižném crustu, ale bratři se sestrou odehráli povedený koncert. Svižná špinavá jízda na pomezí metalu a crustu mi dělala moc dobře po těle. (Coornelus)
Skvěle odpočatý po včerejším pivo-rum dýchánku jsem se ráno opláchnul, vyčistil zuby a jako nový člověk šel do areálu na první kapelu dne BETON. Tyhle divočáky jsem vůbec neznal. Slováci mě totálně probudili do nového dne. Perfektní crust-metal se skvělým zvukem a perfektním setem. Jestli by to šlo, tak bych odešel s pocitem, že jsem viděl nejlepší kapelu celého dne. Opět další nové jméno do mé hlavy! (Míra)
Sobotní program nám voněl hned po ránu, kdy byly naplánované kapely (alespoň dle stylového zaměření uvedeného v programu, protože jsme zase neznali skoro nic), které nám chyběly v pátek odpoledne. Takže jsme si přivstali, dali rychlou snídani a v 10.00 už jsme stáli pod pódiem a civěli na BETON s mladou sličnou betonářkou s baskytarou. Smíšený slovenský soubor vypustil do poměrně početného publika (na to, že bylo tak brzy a řada pařmenů za sebou měla dlouhou noc) 20 minut špinavého crustu s příchutí starodávného metalu a nám to stačilo k tomu, abychom se poohlédli po skromném distru bratislavské partičky a pořídili si aktuální sedmicoulový vinylek. (Johan)
V deset ráno začínali slovenští crusteři BETON. Tuhle bandu si užíváme komplet sestava Fobie, takže rovnou hodnotíme a shodujeme se. Parádní bordel, metal/punk jak má být. Špína, rychlost, energie. Dvacet minut je pryč, ideální na probuzení. (Peťan)
Raní ptáče dál doskáče. Komu se nelení, tomu se zelení. A tak dále a tak dále. První kapelou posledního dne jsou BETON ze Slovenska. Na scéně se pohybují již devátým rokem. Jejich starší tvorbu mám zaškatulkovanou jako ortodoxní dis-beat crust, ale dnes na mě nepřipraveného vytasili excelentní švédský death metal! Musím smeknout, velmi příjemné překvapení. Crust mám sice rád, ale švedský death metal přece jen vládne! (KubaAjz)
Zato Pražáci FEAR OF EXTINCTION předvedli přesně to, co jsem od nich čekal. Kulometný dis-beat, přímočaré crustové kytary a skvělý Mirkův vokál, u kterého mě baví, že ho srozumitelně křičí a nebleje jako je tomu u x jiných kapel podobného ranku. Též proběhly změny v sestavě. Na druhou kytaru přibyl Síboš (ex-INTESTACY) a střídání stráží proběhlo i na basovém postu. Čerstvě mají venku split EP s MAKABERT FYND, na kterém jsem se jako spoluvydavatel podílel, kdyby měl někdo zájem, ozvěte se. Pár kapel vynecháváme a jdeme na snídani, kterou jsme zatím nestihli. (KubaAjz)
Podobně jako BETON jsou na tom i druzí FEAR OF EXTINCTION z Prahy. Crust punková jízda od začátku do konce. I když pro mě trochu slabší než předcházející parta. Všechny skladby na vlas stejné. Ale je to punk! Probouzí se ve mně hlad, zhlédnu však ještě kousek setu WARFUCK. Francouzské grindové duo za to rozhodně stojí. Sice mě tento grind moc nebere, ale palec nahoru oběma borcům. Říkalo se, že VENOM umějí dělat bordel pouze ve třech, tihle to zvládají ve dvou! (Peťan)
Celkem zajímavá produkce pokračovala i s pražskými FEAR OF EXTINCTION, kteří pluli na podobné vlně jako předchozí BETON, jen mi přišli více sevření (= méně pestří). Jejich HC/crust/punk ale pěkně valil a já si svižnou jízdu užíval. (Johan)
Následující pražské FEAR OF EXTINCTION jsem očekával s napětím. V životě jsem je neslyšel, ale už jsem o nich dost četl (tour report v Hluboké orbě). Crust v jejich podání byl oproti předchozím BETONářům ještě víc přímočařejší, ale zase o to víc monotónnější, po deseti minutách jsem měl pocit, že se něco zaseklo. Zřejmě to ale bylo neznalostí materiálu, a tak nad klukama nelámu hůl. Budu se těšit na někdy příště. (Coornelus)
Tuzemští FEAR OF EXTINCTION mě bavili o poznání méně. Nebylo to muzikou ani výkonem. Jen prostě BETON byl pro mé alkoholem zmožené tělo lepší vyprošťovák. Můj potlesk získaly obě formace. Pokud jste otráveni z kapel, kde vystupuje více členů než má celá Addamsova rodina zubů, tak Francouzi WARFUCK byli správnou volnou. Duo ve složení bicí-kytara dokázalo udělat bordel, na který se nezmůžou ani Alexandrovci. Merci! (Míra)
Už v minulosti jsem se měl možnost přesvědčit, že dopolední kapely by se neměly podceňovat, Čurbymu se daří dovést party, které sice někdy zavání zívnutím, ale občas nečekaně překvapí. Francouzské duo WARFUCK do kategorie překvapení zrovna nepatří. Ne, že by snad zněli špatně, ale ač se bubeník s kytaristou snažili, co jim možnosti dovolily, nebylo to to pravé. (Coornelus)
Pouze ve dvou to rozjeli WARFUCK, ale jejich grindu absence dalších nástrojů neškodí. Proti předchozím dvěma crustovkám mě Francouzi bavili méně, ale špatné to opět nebylo. (Johan)
Zajímali mě i DISTRESS, asi jediní vyslanci Ruska, o nichž program uváděl, že se jedná o starý dobrý crust punkový chaos. A tak nějak to i bylo, pánové to rozjeli ve slušném tempu a já opět uznale pokyvoval hlavou. (Johan)
Zaskočím na MAKABERT FYND. Stačilo by vypsat ex-kapely některých členů – TOTÄLITÄR, SKITSYSTEM nebo KRIEGSHOT a všem musí být jasné, že takhle kapela nemůže hrát nic jiného, než crust, crust, a zase crust. Nebo chcete-li švédský punk. (KubaAjz)
Poslední naplánovanou předobědovou kapelou byli MAKABERT FYND. Chvíli jsme sice uvažovali, že bychom je obětovali na oltáři zvaném dlabanec, ale dobře jsme udělali, že jsme jídlo oželeli. Výborná kapela se dvěma zpěváky to rozjela jako správná crust core mašina a dopolední program pro mě uzavřela naprosto parádně. Jen víc takových kapel na česká pódia, tohle byl jeden z vrcholů OEF. (Johan)
Následovala přestávka... na oběd jsme odjeli do penzionu, kde jsme bydleli, dali odpočinek u filmu s Vlastou Burianem a nakonec i vytuhli... Ale půlhodina spánku se ukázala jako skvělá, protože jsme pak plni elánu vyrazili zpátky na b/Bojiště a vydrželi v pohodě až do noci, aniž bychom jako někteří příznivci pěnivého moku usnuli někde v lepším případě na trávě, v horším na zemi či betonu (s malým B). Takových individuí se po areálu povalovala celá řada, další výpitkové pak polehávali v okolí a těžko říci, co si z celého festu pamatují. (Johan)
Po obědě si dávám německou partu DEPRESSION. Death/grind staré školy, tohle mě baví. I v pořádném vedru se paří naplno. DEPRESSION představili na Obscenu hrubý grind, který se vrýval pod kůži. Rozhodně bych si tuhle partu zopakoval zase! Je čas odebrat se do dister a utratit další prachy. Jo, vinylů je tam mraky a nemůžu je tam nechat! (Peťan)
Opět několik kapel vynecháváme. Kvůli pivku přicházíme až v průběhu DEPRESSION, kteří sice neurazili, ale ani nenadchli natolik, abych si z nich něco víc zapamatoval. Vsedě zkouknem i portugalské crustery SIMBIOSE. Mám doma jeden jejich starý split singl, který je takovou malou kuriozitou v mojí sbírce. Protože deska není vložená do papírkového přebalu, jak jsme tomu zvyklí, ale do žlutého molitanového obalu. SIMBIOSE mydlí přímočarý crustcore s dvěma zpěváky s jasným odkazem na EXTREME NOISE TERROR. Byť to není nijak zvlášt originální, mám tyhle špinavé crusty prostě rád. Vsedě poslechnu MUCUPURULENT, gore-death-grind z Německa. Jak se dalo čekat, na pódiu se to hemží odhalenými penisy a pozadími. Ale když pominu exhibicionisty z řad fanoušků, docela mě jejich jednoduché a přímočaré riffy baví. Hudebně jedou podobnou ligu jako naši GUTALAX, akorát bez šílených převleků. (KubaAjz)
Návrat jsme si naplánovali na MASSGRAV, další švédské hardcoristy, kteří mě, podobně jako stylově spříznění MAKABERT FYND opět hodně bavili. Další divočinu jsem vynechal, napřed sedě a prodávaje v Pařátím distru, poté otravováním kolegů od jiných obchůdků, kde se připojil i Coornelus a společně s Láďou Olivou a Herdronem jsme inventarizovali české deathmetalové legendy a poté i legendy death metalu od Jičína, což nesl jeden krajan z Rumcajsova kraje poněkud nelibě. (Johan)
Po ranní hudební snídani následoval oběd, který oproti minulému dni byl o poznání střízlivější. Raději jsem konzumoval jen nealkoholické nápoje. Poté následoval malý atletický výkon, o kterém se nebudu vyjadřovat, ale zasvěcení budou vědět. Z tohoto důvodu přicházím až na WORMED. Těžké zklamaní z mé strany. Očekával jsem technický death metal, ale z prezentace na mě skočil jen tuctový bordel death metal. Celý set splynul v jednu velkou kouli a já marně popoháněl ručičky slunečních hodinek. (Míra)
Opět pár kapel vynecháváme a vracíme se na WORMED. Ultra technický death byl moc i na mě. Nenašel jsem v tom žádnou linku, které bych se chytil. Tuhle kapelu nedokážu náležitě ocenit a proto odcházím do dister utratit i ty poslední peníze, co ještě mám. Zpovzdálí pak sledujeme dnešní vrchol pro goretanečníky. (KubaAjz)
COCK AND BALL TORTURE. Od prvního tónu se rozjíždí šílený kotel, ve vzduchu začínají lítal nafukovací balóny, kruhy a já nevím co ještě. Z pódia skáče jedna šílená maškara za druhou. Lid se chce prostě bavit a to je dobře. Vlastně i my se bavíme při té podívané, ačkoliv bych radši právě na pódiu viděl třeba UNLEASHED. (KubaAjz)
Přichází podvečer a to je ten správný čas na rejdění masek. Už hodinu před setem COCK AND BALL TORTURE se kousek od pódia srocují existence měnící se v děti. Společnými silami nafukují gumové kruhy, míče, zvířátka, lehátka a netrpělivě vyčkávají, až nastane ten jejich správný hopsa hejsa čas. Ne, nemyslím to zle. Tahle hudba mě míjí, ale vždy se těším na ten čurbes, který nastane. Stačilo pár tanečních rytmů od COCK AND BALL TORTURE a bylo veselo. Plné pódium lidí, čím méně toho na sobě mají, tím lépe. Ve vzduchu neustále lítají všechny gumové věci, podobné těm, které jsme balili mým malým dcerám na dovolenou. Co se linulo z beden za hudbu, po mě vědět nechtějte, ale že byla sranda, o tom není sporu. (Coornelus)
COCK AND BALL TORTURE je další z řady zábavných grind kapel. Nechci být mlácen fanoušky kapely, ale po 15 minutách mě přestal jejich set bavit. Kotel se však bavil po svém a bylo vtipné sledovat vedle sebe komiksové postavy, smrtku nebo postavičku ze Sezamovy ulice (můj odhad). (Míra)
Večerní program startují COCK AND BALL TORTURE. Tahle „hovadina“ změnila kotel v maškarní. Na pódiu se objevují masky nejrůznějších postaviček, nechybí nafukovací kruhy, míče nebo kachny. Prostě typický Obscene! Ne, že by mě tenhle gore grind zvedal ze židle, ale je to vtip a COCK AND BALL TORTURE na Obscene rozhodně patří! (Peťan)
Zato španělští HAEMORRHAGE mě baví vždy a všude! Pro mě nejlepší gore grind! Krev, patologické a chirurgické obleky a jde se na věc. HAEMORRHAGE jako vždy roztočili kolotoč, který se zastaví až s vypršením setu. Skočné pasáže, vtip, nadhled a vše, co k těmto bláznům patří. Šílenost, kterou musíte jednoduše zažít! Vše znovu podpořeno výborným zvukem! (Peťan)
Já se nejvíce těšil na HAEMORRHAGE. Tyhle patology a jednu sestru mám rád a nikdy mě živě nezklamali. Samozřejmě strhli Španělé všechny kolem. Jako by se odehrával mezistátní fotbalový zápas a v kotli se bavili fanoušci všech klubů. Kapela si Obscene Extreme užívá a pojala ho za svůj druhý domov. Lugubrious má ode mne všechny končetiny, protože tohle bylo jedno z nejlepších vystoupení. Dobrou chuť! (Míra)
To, co se dělo při předchozí kapele, pokračovalo i při HAEMORRHAGE, jen s jedním podstatným rozdílem, hudba těchto španělských sympaťáků je zábavná, ale i regulérně poslouchatelná. Blbnulo se pěkně. Krvavý Lugubrious byl příjemně rozjetej, nechyběly jeho klasické pózy a naštěstí nechyběla v sestavě, oproti jejich poslednímu koncertu na OEF, ani Ana. Krvavé lázně v podání madridských patologů byli tradičně zábavné. (Coornelus)
HAEMORRHAGE jsem nikdy neposlouchal, byl jsem už asi davkrát na festu, kde hráli a vždy si je nechal ujít. Ale dnes si jejich gore-punk-grind utéct nenechám. A jsem rád, že jsem je konečně viděl. Je to přesně ten grindcore, co můžu poslouchat, lékařské kostýmy mi k nim prostě sedí. Zpěvák během vystoupení okusoval lidskou nohu, asi se k němu nedostalo, že na OEF je povolena pouze vegetariánská strava. Kytaristku Anu bych opravdu netipoval na několikanásobnou matku. Dobré vystoupení, jsem rád, že jsem HAEMORRHAGE konečně viděl v akci, ale vrchol večera se teprv rozehrával v backstage. (KubaAjz)
HAEMORRHAGE jsou mojí nejoblíbenější koncertní grindovkou a v Trutnově svou pozici obhájili s prstem v nose. Dal jsem si půlku setu a šel vystřídat Herdrona do distra, aby si tu jízdu taky chvíli užil.(Johan)
Těžkotonážní death metal z Brazílie KRISIUN lámal znovu kosti! Tohle trio mám opravdu rád a jsem šťastný, že po loňském odpadnutí kapela dodržela slovo a letos již dorazila v plné síle. Prvotřídní brazilský death metal se vším všudy. Drtivá bicí artilerie, zběsilá kytarová sóla. KRISIUN předvedli výborný koncert, který gradoval s hostujícím João Gordem z RATOS DE PORAO za mikrofonem. Celý set tak získal ještě více na atraktivitě! Roční čekání na obsceňácký set KRISIUN se beze zbytku vyplatilo! (Peťan)
Na KRISIUN jsem se hodně těšil, protože jsem je ještě neviděl. Nejlepší výkon celého festivalu, nejlepší zvuk a nejlepší celkově. Zní to zkresleně, ale já jsem byl naprosto v sedmým pekle. Nekompromisní brazilský death metal staré školy drtil všechny kosti v těle. Ten zvuk! Pokud jsem chválil u MALIGNANT TUMOR, tak tady mě připadal ještě lepší. Všechny riffy, údery bicích a chorobný vokál mnou prostupovaly a já prožíval blízké setkání deathmetalového druhu. Bonusem byl společný vál se zpěvákem z RATOS DE PORARO. Pro mě numero uno celého festivalu! (Míra)
Tři sestry, pardon tři bratři v death metalovém triku, to jsou Brazilci KRISIUN. Stejně jak u GRAVE mi přišel jejich koncert hrozně krátký. Na jeden song zahostoval zpěvák z RATOS DE PORAO. KRISIUN jsem si naplno užil, rád je uvidím znovu! (KubaAjz)
KRISIUN jsme původně plánovali vynechat, viděli jsme loni na Brutalu a tak jsme si naplánovali pauzu na večeři. Samozřejmě vegetariánskou – ne, že bych byl nějaký uvědomělý býložravec, ale prostě jsem měl chuť na smažený sýr. Jenže jsem ho zhltl nečekaně rychle a na KRISIUN dorazil. Bratrské trio předvádělo klasickou deathmetalovou práci solidní úrovně, v jedné skladbě navíc do mikrofonu vyřvával krajan z RATOS DE PORAO a nakonec jsem opět musel uznat, že to Brazilcům šlapalo. (Johan)
Je to těžké jít po pro mě nejlepším masakru festivalu, ale ABORTED mě i tak potěšili. Třikrát a dost?! Ani omylem! Na minulém Brutal Assault festivalu se mně hodně líbili. Tady zase předvedli technický death/grind s pořádnou dávkou energie. Sice to old school fans nemusí tolik bavit, ale já byl opravdu nadšený. Sice o dva levely míň než u Brazilců předtím. To je jako vidět zápas Brazílie v nejlepší sestavě a pak vidět obyčejné utkání belgické ligy. Tím nechci snižovat kvality ABORTED. Opět opakuji, že i do třetice mě bavili. Poslední deska "Global Flatine" je dobrá a z té se i na Obscenu hrálo. Ovšem nejlepší byl moment, kdy se připomněla deska "Goremageddon The Saw and the Carnage Done", protože to bylo deset let, co tento nekromasakr vylezl z hrobu. (Míra)
A hle, už je půl desáté večer, pádíme se převlíct do kalhot a mikin a obratem zpátky na RATOS DE PORAO. Mám doma pouze jejich první rawpunkové LP „Crucificados pelo sistema“, pozdější tvorbě jsem nikdy nepřišel moc na chuť. Ale na živo to byla skvělá jízda. Dokonce i na tu první desku došlo. Ale i přesto v druhé polovině už jen ztěží udržuju pozornost. Zpozorněl jsem až při coveru od již zmiňovaných EXTREME NOISE TERROR – „Bullshit propaganda“. (KubaAjz)
Přichází malá večeře v areálu a jde se na další pecku v line-upu – brazilské chasníky RATOS DE PORAO! Kdo tohle viděl, tak pochopí. Totální smršť old school hardcore/punku, který je načichlý thrash metalem. Propad do osmdesátek, kdy vládly ohnuté kšilty, Adidasky a skejty. Mosh a stage diving jedou non stop. Přímočarý a nekompromisní set těchto veteránů mě strhnul do pořádné euforie. Užívám si každý riff, vyhrávky, mlátím palicí. RATOS DE PORAO rozsekali Bojiště na padrť a vítězoslavně odešli. Smekám. Pro mě společně s GRAVE nejlepší kapela letošního ročníku. MOSH OR DIE! (Peťan)
Na další vyslance jihoamerického kontinentu jsem se v sobotu těšil stejně jako na HAEMORRHAGE a stejně jako s vystoupením španělského smíšeného souboru jsem byl i s RATOS DE PORAO nadmíru spokojený. Bylo to přesně takové, jaké jsem si to představoval, kapela špinila a punkovala a crustovala a valila, lidi samozřejmě reagovali hodně vstřícně a skokani to opět dávali nedbaje na své zdraví. (Johan)
Letos mě na Obscene Extreme festivalu chyběl thrash metal. Aspoň jedna kapela by tam mohla být a však se tam i hodí. Díky Čurbymu jsem však zažil legendu crossoveru RATOS DE PORAO. Brazilská zabijácká mašina kombinuje hardcore, punk a na pár deskách i thrash dohromady do takového koktejlu, že i S.O.D. by mohli takovou směs závidět. Mám rád přístup – žádný kecy a sypat a sypat! Tohle přesně RDP předváděli. Zabijácký zvuk, rychlé pecky a totální bordel před pódiem. Tohle je old school crossover! Další z vrcholů festivalu. Nejde to popsat slovy, ale tohle si opravdu musíte zažít na vlastní kůži. Let's go Brazil! (Míra)
O EXHUMED vím jen to, že existují, tedy věděl jsem. Teď jsem poučený a první lekce rozhodně nelituji. Bylo to jedním slovem úchvatné vystoupení s parádním zvukem a taky s legráckami, které zpestřily jinak hodně ortodoxní muziku. I ta mě bavila, ale právě ta odlehčení posunula tenhle koncert ještě o level výš. Jednak se na pódiu v řadách kapely objevil Vlakin a odeřval jeden song, jednak došlo ke dvěma zpestřujícím momentům. Ten první mi přišel vtipnější, kytarista „zkolaboval“ a bylo třeba jej oživit. Elektrošoky od dostavivšího se zdravotníka nezabraly, ale půllitr piva nalitý rovnou do chřtánu postavil nebožáka na nohy jedna dvě... Jen si musel nějaké dva tři litry „odplivnout“, jeho mohutná šavle přistála na kraji pódia. Druhý příchod hosta potěšil příznivce v kotli, poté, co z hrnce vytáhl lidskou hlavu, ze které cákala „krev“, neváhal pokropit nejaktivnější první řadu, která se tím pádem proměnila v panoptikum zkrvavených. (Johan)
Na EXHUMED jsem se velice těšil, jejich poslední album se mi docela líbilo. Ale dopadla na mě těžká únava a začínají se projevovat i první známky nachlazení a tak po celý jejich set mám co dělat abych neusnul. Snad na MetalDays budu v lepší formě a náležitě si je užiju. (KubaAjz)
Je vůbec možné po atomové bombě jako KRISIUN a RATOS DE PORARO zabíjet?! Odpověď zní ano, pokud nasadíte zbraň jménem EXHUMED. Poslední deska "No Guts, no Glory" je pro mě jedna z nejlepších věcí, co extrémní muzika vytáhla ze střev za poslední roky. EXHUMED jsem si proto zamiloval. Po samostatném koncertu v Praze jsem se těšil i na speciální set na Obscene Extreme. Lidi ty kytary! Takový zvuk jsem zažil snad jen u MEGADETH a u JOE SATRIANIHO. Měl jsem chuť hodit svá střeva na plac, protože tohle bylo maso! Set jako víno, co vám budu povídat. Bylo na těchto Amíkách vidět, že si užívají každou vteřinu. Mimochodem ta speciální show mě (ne)skutečně bavila. Ten týpek s motorovou pilou má u mě jedno pivo zdarma, protože mě dokázal složit na zem (smích)! Dokonce zachraňoval jednoho člena – nejprve došlo na resuscitaci, ale až pivo dokázalo oživit. Já to stále říkám, že české pivo je živá voda. Příště prosím přijeďte s DEKAPITATOREM! (Míra)
Po bouři přišla další bouře – EXHUMED. Tyto legendární řezníky jsem viděl potřetí, ale tentokrát se jednalo o jednoznačně nejlepší koncert. Zvuk mě znovu (již poněkolikáté na OEF) uzemnil a začala hodinová bitva o holý život. EXHUMED sázeli jednu pecku za druhou a začali vyučovat lekci vysokoškolského death/grindu. Matt Harvey je sympaťák každým coulem a na jeho hru byla radost se dívat. Nevím, jestli ještě žiji, ale tohle byl doslova set „zabij a znič“. Jsem opravdu zvědavý na novou desku. Otázka pro Matta a Čurbyho: co třeba příští rok DEKAPITATOR? (Peťan)
AGATHOCLES popíšu jednoduše jako dobrý špinavý bordel punk. Je to zjednodušeno a fanoušci mě budou asi proklínat do sedmého kolene, ale lidi, mě to bavilo. Jediná škatulka mě na tohle sedí. I po zabijáckých setech KRISIUN, RATOS DE PORARO a EXHUMED mě udrželi na živu (paradoxně). (Míra)
AGATHOCLES radši dáváme ve stoje, dnes jejich vystoupení vidím počtvrté a ani jednou mě nezklamali. Bubeník byl prý zlitej pod obraz, ale to byl i posledně na Fekal party, kdy se během zvukovky zvednul a vyzvracel se za pódium. Na výkonu to nebylo znát. Agáči jsou moje nejoblíbenější grind kapela, jejich ultraprimitivní kytarové postupy prostě žeru. Jeden song zahostuje Bilos z MALIGNANT TUMOUR, asi chtěl nostalgicky zavzpomínal na doby, kdy byli MT kopírkou AG. (KubaAjz)
Aby těch legend nebylo málo, na stage nastoupili AGATHOCLES. Milovníci splitek rozjeli grindovou mašinérii, která ve spolupráci s chrastivým zvukem rozpoutala další peklo v kotli. AGATHOCLES se s ničím nepárali a já zapomínal na únavu. Na jeden song hostoval i Bilos z MALIGNANT TUMOUR a bylo tak o zábavu postaráno. Belgičané dokonali zkázu letošního Obscenu! (Peťan)
S Peťanem jsme si vyzvedli věci od KubaAjze a popřali jemu a Mařence šťastnou cestu bez nehod. Následně jsme si hodili vše k dalším jihočeským kamarádům a hodlali vidět poslední kapely celého festivalu. Bylo to i nutné, protože jsme chtěli vydržet až do prvního ranního vlaku z Trutnova. Z tohoto důvodu se omlouvám HOLOCAUSTO CANIBAL, ale nebojte se kluci, já si vás užiju za pár dnů u nás v Budějkách, kde budete hrát. (Míra)
Pomalu balíme věci, ale vracíme se ještě zpět do areálu, kde mírně popíjíme, kecáme a sledujeme poslední dvě party. Předposlední WAKE z Kanady sypou poctivý grindcorový nátěr, zatímco jejich poslední kolegové CÄTÄRRO z Brazílie posledním vytrvalcům dopřejí dvacet minut živočišného power violence. Čeká nás dlouhá cesta domů, koho by to ale sralo, když byl součástí něčeho tak výjimečného, jako je festival Obscene Extreme? (Peťan)
Takže poslední dvě kapely festivalu, které jsem zažil byli kanadští WAKE a brazilští CÄTÄRRO. Z této dvojice posledních mohykánů budu vyzdvihovat Brazilce. Je to možná nevděčná role být poslední kapelou na festivalu. Co by ale mohli říkat třeba EXUMER na Basinu, kde hráli pro hrstku věrných? Avšak i pro malé publikum zahráli power violence se vším všudy. Zpěvák lítal na pódiu, kapela vymačkávala poslední sound z nástrojů a i to málo před pódiem udělalo pěkný nepořádek. Mimochodem, lituji kapelu, protože je prý okradla místní policie. To jsem vyčetl z její portugalsko-angličtiny. Je konec! Obscene Extreme 2013 zavřel svá hudební vrátka. (Míra)
Je čtvrt na 2 ráno. Jdeme vyčerpaní spát. Ráno vstávačka v 7 hodin. 4hodinová úmorná cesta domů. Letošní ročník se vyvedl, sranda byla nevídaná, hlavně díky skvělé jihočeské mosh bandě. Příští rok bychom si zasloužili nějakej ten THRASH, ne? (KubaAjz)
Jak patnáctý ročník Obscenu zhodnotit? Jako každý rok pouze superlativy. Výborný line-up, výborná organizace, špičkový zvuk a tradičně pohodová „Oef crew“. Přátelská atmosféra, dobré pivko, výborné jídlo, nejlepší distra (na vinyly aby člověk vykradl banku) a bezkonkurenční areál. Můj čtvrtý Obscene byl jako každý rok extrémní, šílený a divoký. Jen škoda, že letos byla návštěvnost o něco slabší než v minulých ročnících. (Peťan)
Samostatný odstavec zaslouží mozek toho všeho – Mr. Čurby. Smekám před tímhle chlapíkem za to vše, co dělá pro scénu. Asi málokdo si dokáže představit, co za tím vším stojí úsilí, nervů a probdělých nocí. Nehledě na to, že letos pořádal Obscene po celém světě. Největší srdcař a člověk na správném místě. Tak na dalších povedených patnáct let Obscenu Čurby! DÍKY MOSH! (Peťan)
Shrnu OEF jen krátce: Děkuji Čurbymu za nejlepší festival u nás. Byl jsem zde potřetí a budu hrdě hlásat, co jsem napsal. Takový festival, takovou atmosféru a takový areál u nás nikde nezažijete. Na Brutalu jsem byl šest let v kuse, zažil jsem Metalfest, Basinfirefest, Sonisphere a další festivaly u nás, ale Obscene vládne. Letos byl ročník více deathmetalový a rozhodně měl nejlepší zvuk, co jsem zažil. Poznal jsem plno nových kapel a přátel. Následně jsem si koupil na podporu i limitované tričko. Příští rok zase! IN OBSCENE EXTREME WE TRUST! (Míra)
Smajlíky si opět přimyslete dle libosti...
Fotky: Coornelus, Johan, Mařenka, Míra
Kalkulujeme, špekulujeme a vymýšlíme, že nejlepší bude vyrazit v sobotu hned na začátek. Důvod je jasný, v pátek nám chyběl v záplavě death metalů pořádný smradlavý crust, a ten se servíroval právě v sobotní dopoledne. K našemu velkému překvapení se setkáváme se zbytkem redakce na první kapele, kterou jsou slovenští BETON. A myslete si o mě co chcete, ale pro mě to byla jedna z nejlepších kapel letošního OEF. Možná to bylo absťákem po svižném crustu, ale bratři se sestrou odehráli povedený koncert. Svižná špinavá jízda na pomezí metalu a crustu mi dělala moc dobře po těle. (Coornelus)
Skvěle odpočatý po včerejším pivo-rum dýchánku jsem se ráno opláchnul, vyčistil zuby a jako nový člověk šel do areálu na první kapelu dne BETON. Tyhle divočáky jsem vůbec neznal. Slováci mě totálně probudili do nového dne. Perfektní crust-metal se skvělým zvukem a perfektním setem. Jestli by to šlo, tak bych odešel s pocitem, že jsem viděl nejlepší kapelu celého dne. Opět další nové jméno do mé hlavy! (Míra)
Sobotní program nám voněl hned po ránu, kdy byly naplánované kapely (alespoň dle stylového zaměření uvedeného v programu, protože jsme zase neznali skoro nic), které nám chyběly v pátek odpoledne. Takže jsme si přivstali, dali rychlou snídani a v 10.00 už jsme stáli pod pódiem a civěli na BETON s mladou sličnou betonářkou s baskytarou. Smíšený slovenský soubor vypustil do poměrně početného publika (na to, že bylo tak brzy a řada pařmenů za sebou měla dlouhou noc) 20 minut špinavého crustu s příchutí starodávného metalu a nám to stačilo k tomu, abychom se poohlédli po skromném distru bratislavské partičky a pořídili si aktuální sedmicoulový vinylek. (Johan)
V deset ráno začínali slovenští crusteři BETON. Tuhle bandu si užíváme komplet sestava Fobie, takže rovnou hodnotíme a shodujeme se. Parádní bordel, metal/punk jak má být. Špína, rychlost, energie. Dvacet minut je pryč, ideální na probuzení. (Peťan)
Raní ptáče dál doskáče. Komu se nelení, tomu se zelení. A tak dále a tak dále. První kapelou posledního dne jsou BETON ze Slovenska. Na scéně se pohybují již devátým rokem. Jejich starší tvorbu mám zaškatulkovanou jako ortodoxní dis-beat crust, ale dnes na mě nepřipraveného vytasili excelentní švédský death metal! Musím smeknout, velmi příjemné překvapení. Crust mám sice rád, ale švedský death metal přece jen vládne! (KubaAjz)
Zato Pražáci FEAR OF EXTINCTION předvedli přesně to, co jsem od nich čekal. Kulometný dis-beat, přímočaré crustové kytary a skvělý Mirkův vokál, u kterého mě baví, že ho srozumitelně křičí a nebleje jako je tomu u x jiných kapel podobného ranku. Též proběhly změny v sestavě. Na druhou kytaru přibyl Síboš (ex-INTESTACY) a střídání stráží proběhlo i na basovém postu. Čerstvě mají venku split EP s MAKABERT FYND, na kterém jsem se jako spoluvydavatel podílel, kdyby měl někdo zájem, ozvěte se. Pár kapel vynecháváme a jdeme na snídani, kterou jsme zatím nestihli. (KubaAjz)
Podobně jako BETON jsou na tom i druzí FEAR OF EXTINCTION z Prahy. Crust punková jízda od začátku do konce. I když pro mě trochu slabší než předcházející parta. Všechny skladby na vlas stejné. Ale je to punk! Probouzí se ve mně hlad, zhlédnu však ještě kousek setu WARFUCK. Francouzské grindové duo za to rozhodně stojí. Sice mě tento grind moc nebere, ale palec nahoru oběma borcům. Říkalo se, že VENOM umějí dělat bordel pouze ve třech, tihle to zvládají ve dvou! (Peťan)
Celkem zajímavá produkce pokračovala i s pražskými FEAR OF EXTINCTION, kteří pluli na podobné vlně jako předchozí BETON, jen mi přišli více sevření (= méně pestří). Jejich HC/crust/punk ale pěkně valil a já si svižnou jízdu užíval. (Johan)
Následující pražské FEAR OF EXTINCTION jsem očekával s napětím. V životě jsem je neslyšel, ale už jsem o nich dost četl (tour report v Hluboké orbě). Crust v jejich podání byl oproti předchozím BETONářům ještě víc přímočařejší, ale zase o to víc monotónnější, po deseti minutách jsem měl pocit, že se něco zaseklo. Zřejmě to ale bylo neznalostí materiálu, a tak nad klukama nelámu hůl. Budu se těšit na někdy příště. (Coornelus)
Tuzemští FEAR OF EXTINCTION mě bavili o poznání méně. Nebylo to muzikou ani výkonem. Jen prostě BETON byl pro mé alkoholem zmožené tělo lepší vyprošťovák. Můj potlesk získaly obě formace. Pokud jste otráveni z kapel, kde vystupuje více členů než má celá Addamsova rodina zubů, tak Francouzi WARFUCK byli správnou volnou. Duo ve složení bicí-kytara dokázalo udělat bordel, na který se nezmůžou ani Alexandrovci. Merci! (Míra)
Už v minulosti jsem se měl možnost přesvědčit, že dopolední kapely by se neměly podceňovat, Čurbymu se daří dovést party, které sice někdy zavání zívnutím, ale občas nečekaně překvapí. Francouzské duo WARFUCK do kategorie překvapení zrovna nepatří. Ne, že by snad zněli špatně, ale ač se bubeník s kytaristou snažili, co jim možnosti dovolily, nebylo to to pravé. (Coornelus)
Pouze ve dvou to rozjeli WARFUCK, ale jejich grindu absence dalších nástrojů neškodí. Proti předchozím dvěma crustovkám mě Francouzi bavili méně, ale špatné to opět nebylo. (Johan)
Zajímali mě i DISTRESS, asi jediní vyslanci Ruska, o nichž program uváděl, že se jedná o starý dobrý crust punkový chaos. A tak nějak to i bylo, pánové to rozjeli ve slušném tempu a já opět uznale pokyvoval hlavou. (Johan)
Zaskočím na MAKABERT FYND. Stačilo by vypsat ex-kapely některých členů – TOTÄLITÄR, SKITSYSTEM nebo KRIEGSHOT a všem musí být jasné, že takhle kapela nemůže hrát nic jiného, než crust, crust, a zase crust. Nebo chcete-li švédský punk. (KubaAjz)
Poslední naplánovanou předobědovou kapelou byli MAKABERT FYND. Chvíli jsme sice uvažovali, že bychom je obětovali na oltáři zvaném dlabanec, ale dobře jsme udělali, že jsme jídlo oželeli. Výborná kapela se dvěma zpěváky to rozjela jako správná crust core mašina a dopolední program pro mě uzavřela naprosto parádně. Jen víc takových kapel na česká pódia, tohle byl jeden z vrcholů OEF. (Johan)
Následovala přestávka... na oběd jsme odjeli do penzionu, kde jsme bydleli, dali odpočinek u filmu s Vlastou Burianem a nakonec i vytuhli... Ale půlhodina spánku se ukázala jako skvělá, protože jsme pak plni elánu vyrazili zpátky na b/Bojiště a vydrželi v pohodě až do noci, aniž bychom jako někteří příznivci pěnivého moku usnuli někde v lepším případě na trávě, v horším na zemi či betonu (s malým B). Takových individuí se po areálu povalovala celá řada, další výpitkové pak polehávali v okolí a těžko říci, co si z celého festu pamatují. (Johan)
Po obědě si dávám německou partu DEPRESSION. Death/grind staré školy, tohle mě baví. I v pořádném vedru se paří naplno. DEPRESSION představili na Obscenu hrubý grind, který se vrýval pod kůži. Rozhodně bych si tuhle partu zopakoval zase! Je čas odebrat se do dister a utratit další prachy. Jo, vinylů je tam mraky a nemůžu je tam nechat! (Peťan)
Opět několik kapel vynecháváme. Kvůli pivku přicházíme až v průběhu DEPRESSION, kteří sice neurazili, ale ani nenadchli natolik, abych si z nich něco víc zapamatoval. Vsedě zkouknem i portugalské crustery SIMBIOSE. Mám doma jeden jejich starý split singl, který je takovou malou kuriozitou v mojí sbírce. Protože deska není vložená do papírkového přebalu, jak jsme tomu zvyklí, ale do žlutého molitanového obalu. SIMBIOSE mydlí přímočarý crustcore s dvěma zpěváky s jasným odkazem na EXTREME NOISE TERROR. Byť to není nijak zvlášt originální, mám tyhle špinavé crusty prostě rád. Vsedě poslechnu MUCUPURULENT, gore-death-grind z Německa. Jak se dalo čekat, na pódiu se to hemží odhalenými penisy a pozadími. Ale když pominu exhibicionisty z řad fanoušků, docela mě jejich jednoduché a přímočaré riffy baví. Hudebně jedou podobnou ligu jako naši GUTALAX, akorát bez šílených převleků. (KubaAjz)
Návrat jsme si naplánovali na MASSGRAV, další švédské hardcoristy, kteří mě, podobně jako stylově spříznění MAKABERT FYND opět hodně bavili. Další divočinu jsem vynechal, napřed sedě a prodávaje v Pařátím distru, poté otravováním kolegů od jiných obchůdků, kde se připojil i Coornelus a společně s Láďou Olivou a Herdronem jsme inventarizovali české deathmetalové legendy a poté i legendy death metalu od Jičína, což nesl jeden krajan z Rumcajsova kraje poněkud nelibě. (Johan)
Po ranní hudební snídani následoval oběd, který oproti minulému dni byl o poznání střízlivější. Raději jsem konzumoval jen nealkoholické nápoje. Poté následoval malý atletický výkon, o kterém se nebudu vyjadřovat, ale zasvěcení budou vědět. Z tohoto důvodu přicházím až na WORMED. Těžké zklamaní z mé strany. Očekával jsem technický death metal, ale z prezentace na mě skočil jen tuctový bordel death metal. Celý set splynul v jednu velkou kouli a já marně popoháněl ručičky slunečních hodinek. (Míra)
Opět pár kapel vynecháváme a vracíme se na WORMED. Ultra technický death byl moc i na mě. Nenašel jsem v tom žádnou linku, které bych se chytil. Tuhle kapelu nedokážu náležitě ocenit a proto odcházím do dister utratit i ty poslední peníze, co ještě mám. Zpovzdálí pak sledujeme dnešní vrchol pro goretanečníky. (KubaAjz)
COCK AND BALL TORTURE. Od prvního tónu se rozjíždí šílený kotel, ve vzduchu začínají lítal nafukovací balóny, kruhy a já nevím co ještě. Z pódia skáče jedna šílená maškara za druhou. Lid se chce prostě bavit a to je dobře. Vlastně i my se bavíme při té podívané, ačkoliv bych radši právě na pódiu viděl třeba UNLEASHED. (KubaAjz)
Přichází podvečer a to je ten správný čas na rejdění masek. Už hodinu před setem COCK AND BALL TORTURE se kousek od pódia srocují existence měnící se v děti. Společnými silami nafukují gumové kruhy, míče, zvířátka, lehátka a netrpělivě vyčkávají, až nastane ten jejich správný hopsa hejsa čas. Ne, nemyslím to zle. Tahle hudba mě míjí, ale vždy se těším na ten čurbes, který nastane. Stačilo pár tanečních rytmů od COCK AND BALL TORTURE a bylo veselo. Plné pódium lidí, čím méně toho na sobě mají, tím lépe. Ve vzduchu neustále lítají všechny gumové věci, podobné těm, které jsme balili mým malým dcerám na dovolenou. Co se linulo z beden za hudbu, po mě vědět nechtějte, ale že byla sranda, o tom není sporu. (Coornelus)
COCK AND BALL TORTURE je další z řady zábavných grind kapel. Nechci být mlácen fanoušky kapely, ale po 15 minutách mě přestal jejich set bavit. Kotel se však bavil po svém a bylo vtipné sledovat vedle sebe komiksové postavy, smrtku nebo postavičku ze Sezamovy ulice (můj odhad). (Míra)
Večerní program startují COCK AND BALL TORTURE. Tahle „hovadina“ změnila kotel v maškarní. Na pódiu se objevují masky nejrůznějších postaviček, nechybí nafukovací kruhy, míče nebo kachny. Prostě typický Obscene! Ne, že by mě tenhle gore grind zvedal ze židle, ale je to vtip a COCK AND BALL TORTURE na Obscene rozhodně patří! (Peťan)
Zato španělští HAEMORRHAGE mě baví vždy a všude! Pro mě nejlepší gore grind! Krev, patologické a chirurgické obleky a jde se na věc. HAEMORRHAGE jako vždy roztočili kolotoč, který se zastaví až s vypršením setu. Skočné pasáže, vtip, nadhled a vše, co k těmto bláznům patří. Šílenost, kterou musíte jednoduše zažít! Vše znovu podpořeno výborným zvukem! (Peťan)
Já se nejvíce těšil na HAEMORRHAGE. Tyhle patology a jednu sestru mám rád a nikdy mě živě nezklamali. Samozřejmě strhli Španělé všechny kolem. Jako by se odehrával mezistátní fotbalový zápas a v kotli se bavili fanoušci všech klubů. Kapela si Obscene Extreme užívá a pojala ho za svůj druhý domov. Lugubrious má ode mne všechny končetiny, protože tohle bylo jedno z nejlepších vystoupení. Dobrou chuť! (Míra)
To, co se dělo při předchozí kapele, pokračovalo i při HAEMORRHAGE, jen s jedním podstatným rozdílem, hudba těchto španělských sympaťáků je zábavná, ale i regulérně poslouchatelná. Blbnulo se pěkně. Krvavý Lugubrious byl příjemně rozjetej, nechyběly jeho klasické pózy a naštěstí nechyběla v sestavě, oproti jejich poslednímu koncertu na OEF, ani Ana. Krvavé lázně v podání madridských patologů byli tradičně zábavné. (Coornelus)
HAEMORRHAGE jsem nikdy neposlouchal, byl jsem už asi davkrát na festu, kde hráli a vždy si je nechal ujít. Ale dnes si jejich gore-punk-grind utéct nenechám. A jsem rád, že jsem je konečně viděl. Je to přesně ten grindcore, co můžu poslouchat, lékařské kostýmy mi k nim prostě sedí. Zpěvák během vystoupení okusoval lidskou nohu, asi se k němu nedostalo, že na OEF je povolena pouze vegetariánská strava. Kytaristku Anu bych opravdu netipoval na několikanásobnou matku. Dobré vystoupení, jsem rád, že jsem HAEMORRHAGE konečně viděl v akci, ale vrchol večera se teprv rozehrával v backstage. (KubaAjz)
HAEMORRHAGE jsou mojí nejoblíbenější koncertní grindovkou a v Trutnově svou pozici obhájili s prstem v nose. Dal jsem si půlku setu a šel vystřídat Herdrona do distra, aby si tu jízdu taky chvíli užil.(Johan)
Těžkotonážní death metal z Brazílie KRISIUN lámal znovu kosti! Tohle trio mám opravdu rád a jsem šťastný, že po loňském odpadnutí kapela dodržela slovo a letos již dorazila v plné síle. Prvotřídní brazilský death metal se vším všudy. Drtivá bicí artilerie, zběsilá kytarová sóla. KRISIUN předvedli výborný koncert, který gradoval s hostujícím João Gordem z RATOS DE PORAO za mikrofonem. Celý set tak získal ještě více na atraktivitě! Roční čekání na obsceňácký set KRISIUN se beze zbytku vyplatilo! (Peťan)
Na KRISIUN jsem se hodně těšil, protože jsem je ještě neviděl. Nejlepší výkon celého festivalu, nejlepší zvuk a nejlepší celkově. Zní to zkresleně, ale já jsem byl naprosto v sedmým pekle. Nekompromisní brazilský death metal staré školy drtil všechny kosti v těle. Ten zvuk! Pokud jsem chválil u MALIGNANT TUMOR, tak tady mě připadal ještě lepší. Všechny riffy, údery bicích a chorobný vokál mnou prostupovaly a já prožíval blízké setkání deathmetalového druhu. Bonusem byl společný vál se zpěvákem z RATOS DE PORARO. Pro mě numero uno celého festivalu! (Míra)
Tři sestry, pardon tři bratři v death metalovém triku, to jsou Brazilci KRISIUN. Stejně jak u GRAVE mi přišel jejich koncert hrozně krátký. Na jeden song zahostoval zpěvák z RATOS DE PORAO. KRISIUN jsem si naplno užil, rád je uvidím znovu! (KubaAjz)
KRISIUN jsme původně plánovali vynechat, viděli jsme loni na Brutalu a tak jsme si naplánovali pauzu na večeři. Samozřejmě vegetariánskou – ne, že bych byl nějaký uvědomělý býložravec, ale prostě jsem měl chuť na smažený sýr. Jenže jsem ho zhltl nečekaně rychle a na KRISIUN dorazil. Bratrské trio předvádělo klasickou deathmetalovou práci solidní úrovně, v jedné skladbě navíc do mikrofonu vyřvával krajan z RATOS DE PORAO a nakonec jsem opět musel uznat, že to Brazilcům šlapalo. (Johan)
Je to těžké jít po pro mě nejlepším masakru festivalu, ale ABORTED mě i tak potěšili. Třikrát a dost?! Ani omylem! Na minulém Brutal Assault festivalu se mně hodně líbili. Tady zase předvedli technický death/grind s pořádnou dávkou energie. Sice to old school fans nemusí tolik bavit, ale já byl opravdu nadšený. Sice o dva levely míň než u Brazilců předtím. To je jako vidět zápas Brazílie v nejlepší sestavě a pak vidět obyčejné utkání belgické ligy. Tím nechci snižovat kvality ABORTED. Opět opakuji, že i do třetice mě bavili. Poslední deska "Global Flatine" je dobrá a z té se i na Obscenu hrálo. Ovšem nejlepší byl moment, kdy se připomněla deska "Goremageddon The Saw and the Carnage Done", protože to bylo deset let, co tento nekromasakr vylezl z hrobu. (Míra)
A hle, už je půl desáté večer, pádíme se převlíct do kalhot a mikin a obratem zpátky na RATOS DE PORAO. Mám doma pouze jejich první rawpunkové LP „Crucificados pelo sistema“, pozdější tvorbě jsem nikdy nepřišel moc na chuť. Ale na živo to byla skvělá jízda. Dokonce i na tu první desku došlo. Ale i přesto v druhé polovině už jen ztěží udržuju pozornost. Zpozorněl jsem až při coveru od již zmiňovaných EXTREME NOISE TERROR – „Bullshit propaganda“. (KubaAjz)
Přichází malá večeře v areálu a jde se na další pecku v line-upu – brazilské chasníky RATOS DE PORAO! Kdo tohle viděl, tak pochopí. Totální smršť old school hardcore/punku, který je načichlý thrash metalem. Propad do osmdesátek, kdy vládly ohnuté kšilty, Adidasky a skejty. Mosh a stage diving jedou non stop. Přímočarý a nekompromisní set těchto veteránů mě strhnul do pořádné euforie. Užívám si každý riff, vyhrávky, mlátím palicí. RATOS DE PORAO rozsekali Bojiště na padrť a vítězoslavně odešli. Smekám. Pro mě společně s GRAVE nejlepší kapela letošního ročníku. MOSH OR DIE! (Peťan)
Na další vyslance jihoamerického kontinentu jsem se v sobotu těšil stejně jako na HAEMORRHAGE a stejně jako s vystoupením španělského smíšeného souboru jsem byl i s RATOS DE PORAO nadmíru spokojený. Bylo to přesně takové, jaké jsem si to představoval, kapela špinila a punkovala a crustovala a valila, lidi samozřejmě reagovali hodně vstřícně a skokani to opět dávali nedbaje na své zdraví. (Johan)
Letos mě na Obscene Extreme festivalu chyběl thrash metal. Aspoň jedna kapela by tam mohla být a však se tam i hodí. Díky Čurbymu jsem však zažil legendu crossoveru RATOS DE PORAO. Brazilská zabijácká mašina kombinuje hardcore, punk a na pár deskách i thrash dohromady do takového koktejlu, že i S.O.D. by mohli takovou směs závidět. Mám rád přístup – žádný kecy a sypat a sypat! Tohle přesně RDP předváděli. Zabijácký zvuk, rychlé pecky a totální bordel před pódiem. Tohle je old school crossover! Další z vrcholů festivalu. Nejde to popsat slovy, ale tohle si opravdu musíte zažít na vlastní kůži. Let's go Brazil! (Míra)
O EXHUMED vím jen to, že existují, tedy věděl jsem. Teď jsem poučený a první lekce rozhodně nelituji. Bylo to jedním slovem úchvatné vystoupení s parádním zvukem a taky s legráckami, které zpestřily jinak hodně ortodoxní muziku. I ta mě bavila, ale právě ta odlehčení posunula tenhle koncert ještě o level výš. Jednak se na pódiu v řadách kapely objevil Vlakin a odeřval jeden song, jednak došlo ke dvěma zpestřujícím momentům. Ten první mi přišel vtipnější, kytarista „zkolaboval“ a bylo třeba jej oživit. Elektrošoky od dostavivšího se zdravotníka nezabraly, ale půllitr piva nalitý rovnou do chřtánu postavil nebožáka na nohy jedna dvě... Jen si musel nějaké dva tři litry „odplivnout“, jeho mohutná šavle přistála na kraji pódia. Druhý příchod hosta potěšil příznivce v kotli, poté, co z hrnce vytáhl lidskou hlavu, ze které cákala „krev“, neváhal pokropit nejaktivnější první řadu, která se tím pádem proměnila v panoptikum zkrvavených. (Johan)
Na EXHUMED jsem se velice těšil, jejich poslední album se mi docela líbilo. Ale dopadla na mě těžká únava a začínají se projevovat i první známky nachlazení a tak po celý jejich set mám co dělat abych neusnul. Snad na MetalDays budu v lepší formě a náležitě si je užiju. (KubaAjz)
Je vůbec možné po atomové bombě jako KRISIUN a RATOS DE PORARO zabíjet?! Odpověď zní ano, pokud nasadíte zbraň jménem EXHUMED. Poslední deska "No Guts, no Glory" je pro mě jedna z nejlepších věcí, co extrémní muzika vytáhla ze střev za poslední roky. EXHUMED jsem si proto zamiloval. Po samostatném koncertu v Praze jsem se těšil i na speciální set na Obscene Extreme. Lidi ty kytary! Takový zvuk jsem zažil snad jen u MEGADETH a u JOE SATRIANIHO. Měl jsem chuť hodit svá střeva na plac, protože tohle bylo maso! Set jako víno, co vám budu povídat. Bylo na těchto Amíkách vidět, že si užívají každou vteřinu. Mimochodem ta speciální show mě (ne)skutečně bavila. Ten týpek s motorovou pilou má u mě jedno pivo zdarma, protože mě dokázal složit na zem (smích)! Dokonce zachraňoval jednoho člena – nejprve došlo na resuscitaci, ale až pivo dokázalo oživit. Já to stále říkám, že české pivo je živá voda. Příště prosím přijeďte s DEKAPITATOREM! (Míra)
Po bouři přišla další bouře – EXHUMED. Tyto legendární řezníky jsem viděl potřetí, ale tentokrát se jednalo o jednoznačně nejlepší koncert. Zvuk mě znovu (již poněkolikáté na OEF) uzemnil a začala hodinová bitva o holý život. EXHUMED sázeli jednu pecku za druhou a začali vyučovat lekci vysokoškolského death/grindu. Matt Harvey je sympaťák každým coulem a na jeho hru byla radost se dívat. Nevím, jestli ještě žiji, ale tohle byl doslova set „zabij a znič“. Jsem opravdu zvědavý na novou desku. Otázka pro Matta a Čurbyho: co třeba příští rok DEKAPITATOR? (Peťan)
AGATHOCLES popíšu jednoduše jako dobrý špinavý bordel punk. Je to zjednodušeno a fanoušci mě budou asi proklínat do sedmého kolene, ale lidi, mě to bavilo. Jediná škatulka mě na tohle sedí. I po zabijáckých setech KRISIUN, RATOS DE PORARO a EXHUMED mě udrželi na živu (paradoxně). (Míra)
AGATHOCLES radši dáváme ve stoje, dnes jejich vystoupení vidím počtvrté a ani jednou mě nezklamali. Bubeník byl prý zlitej pod obraz, ale to byl i posledně na Fekal party, kdy se během zvukovky zvednul a vyzvracel se za pódium. Na výkonu to nebylo znát. Agáči jsou moje nejoblíbenější grind kapela, jejich ultraprimitivní kytarové postupy prostě žeru. Jeden song zahostuje Bilos z MALIGNANT TUMOUR, asi chtěl nostalgicky zavzpomínal na doby, kdy byli MT kopírkou AG. (KubaAjz)
Aby těch legend nebylo málo, na stage nastoupili AGATHOCLES. Milovníci splitek rozjeli grindovou mašinérii, která ve spolupráci s chrastivým zvukem rozpoutala další peklo v kotli. AGATHOCLES se s ničím nepárali a já zapomínal na únavu. Na jeden song hostoval i Bilos z MALIGNANT TUMOUR a bylo tak o zábavu postaráno. Belgičané dokonali zkázu letošního Obscenu! (Peťan)
S Peťanem jsme si vyzvedli věci od KubaAjze a popřali jemu a Mařence šťastnou cestu bez nehod. Následně jsme si hodili vše k dalším jihočeským kamarádům a hodlali vidět poslední kapely celého festivalu. Bylo to i nutné, protože jsme chtěli vydržet až do prvního ranního vlaku z Trutnova. Z tohoto důvodu se omlouvám HOLOCAUSTO CANIBAL, ale nebojte se kluci, já si vás užiju za pár dnů u nás v Budějkách, kde budete hrát. (Míra)
Pomalu balíme věci, ale vracíme se ještě zpět do areálu, kde mírně popíjíme, kecáme a sledujeme poslední dvě party. Předposlední WAKE z Kanady sypou poctivý grindcorový nátěr, zatímco jejich poslední kolegové CÄTÄRRO z Brazílie posledním vytrvalcům dopřejí dvacet minut živočišného power violence. Čeká nás dlouhá cesta domů, koho by to ale sralo, když byl součástí něčeho tak výjimečného, jako je festival Obscene Extreme? (Peťan)
Takže poslední dvě kapely festivalu, které jsem zažil byli kanadští WAKE a brazilští CÄTÄRRO. Z této dvojice posledních mohykánů budu vyzdvihovat Brazilce. Je to možná nevděčná role být poslední kapelou na festivalu. Co by ale mohli říkat třeba EXUMER na Basinu, kde hráli pro hrstku věrných? Avšak i pro malé publikum zahráli power violence se vším všudy. Zpěvák lítal na pódiu, kapela vymačkávala poslední sound z nástrojů a i to málo před pódiem udělalo pěkný nepořádek. Mimochodem, lituji kapelu, protože je prý okradla místní policie. To jsem vyčetl z její portugalsko-angličtiny. Je konec! Obscene Extreme 2013 zavřel svá hudební vrátka. (Míra)
Je čtvrt na 2 ráno. Jdeme vyčerpaní spát. Ráno vstávačka v 7 hodin. 4hodinová úmorná cesta domů. Letošní ročník se vyvedl, sranda byla nevídaná, hlavně díky skvělé jihočeské mosh bandě. Příští rok bychom si zasloužili nějakej ten THRASH, ne? (KubaAjz)
Jak patnáctý ročník Obscenu zhodnotit? Jako každý rok pouze superlativy. Výborný line-up, výborná organizace, špičkový zvuk a tradičně pohodová „Oef crew“. Přátelská atmosféra, dobré pivko, výborné jídlo, nejlepší distra (na vinyly aby člověk vykradl banku) a bezkonkurenční areál. Můj čtvrtý Obscene byl jako každý rok extrémní, šílený a divoký. Jen škoda, že letos byla návštěvnost o něco slabší než v minulých ročnících. (Peťan)
Samostatný odstavec zaslouží mozek toho všeho – Mr. Čurby. Smekám před tímhle chlapíkem za to vše, co dělá pro scénu. Asi málokdo si dokáže představit, co za tím vším stojí úsilí, nervů a probdělých nocí. Nehledě na to, že letos pořádal Obscene po celém světě. Největší srdcař a člověk na správném místě. Tak na dalších povedených patnáct let Obscenu Čurby! DÍKY MOSH! (Peťan)
Shrnu OEF jen krátce: Děkuji Čurbymu za nejlepší festival u nás. Byl jsem zde potřetí a budu hrdě hlásat, co jsem napsal. Takový festival, takovou atmosféru a takový areál u nás nikde nezažijete. Na Brutalu jsem byl šest let v kuse, zažil jsem Metalfest, Basinfirefest, Sonisphere a další festivaly u nás, ale Obscene vládne. Letos byl ročník více deathmetalový a rozhodně měl nejlepší zvuk, co jsem zažil. Poznal jsem plno nových kapel a přátel. Následně jsem si koupil na podporu i limitované tričko. Příští rok zase! IN OBSCENE EXTREME WE TRUST! (Míra)
Smajlíky si opět přimyslete dle libosti...
Fotky: Coornelus, Johan, Mařenka, Míra
