Ráno je po včerejší bujaré veselici na benzině poněkud krušnější. Snídaně je základ dne a proto ji nepodceňuju a vařím si speciální „KubaAjzovo směs“, která obsahuje bílé a červené fazole, kukuřici a hrách. Chudáci ti, kteří se pak pohybovali v mojí blízkosti. Zoufale pak hledám místo, kde vyložit velký náklad. Na benzíně je fronta, toiky v kempu jsou posrané snad až na strop, hnus. Toiky uvnitř areálu jsou už OK. V 10:10 vylézám svěží, připravený na nový den. Tak běžím před pódium, že stihnu ještě půlku CONTROLLED EXISTENCE. Ale dozvídám se, že kapela odsypala set dlouhý necelých 10 minut a právě skončila. (KubaAjz)
S rakouskými grindery SIX-SCORE jsem už měl tu čest, když jsme jim s HIROSHIMA NIGHTMARE dělali předkapelu u nás Budějovicích. Jejich nekompromisní a zběsilý grindcore pozoruju vsedě a i když nejsem zapálený fanoušek do tohoto stylu, líbili se mi. Na kamarády HIBAKUSHA se jdu podívat pěkně zblízka. Před několika lety jsem jim dělal koncert v Budějcích. Od té doby proběhly nějaké změny v sestavě. Odpadlé členy doplnila mladá krev z rozpadlých TUPAK AMARU. Z grind-crustu se rázem stal crust-grind, což je pro moje ucho jen dobře. Přímo pod pódiem je zvuk vyloženě šílený, ale když ustoupím víc dozadu, zní to skvěle. Můžu prozradit, že když vše půjde jak má, příští rok bysme měli s HIBAČKOU vydat split EP. Zvědavost mi nedá, a tak zůstávám i na goregrindovou zvrácenost CAVE HAD ROD, první to čínskou kapelu v historii OEF. Po celém pódiu rozlepují zakrvavené vložky a já si jdu radši sednout a sledovat pěkně zpovzdálí. Tance chtiví goraři si jistě přišli na své. Já to asi po 15 minutách balím, muzika veškerá žádná a srandovní to bylo možná tak prvních 5 vteřin. (KubaAjz)
Trochu mě mrzelo, že jsem nemohl vyrazit na Doom fest, ten by mě býval hodně bavil, ale pracovní povinnosti jsou pracovní povinnosti, navíc Coornelus na tom byl stejně a taky jsme se shodli, že nám dva dny budou stačit. Ale vyrazili jsme brzy ráno, já v 7.15 ze Strakonic směr Dobříš a spolu s Coornelusem hurá na východ, podobnou cestou jako každý rok na Brutal. Projeli jsme Jaroměří, kam se doufám za měsíc vrátíme, a coby dup jsme v Trutnově, kde u areálu míjíme Žakyna a je nám jasné, že bude veselo. Pak už jen 8 kiláků do Mladých Buků do penzionu (jsme si usmysleli, že v našem věku /teda hlavně v mém/ nebudeme nocovat ve stanu, ale v teple a suchu penzionu). Oběd na vidličku, dva 12voltové Krakonoše (řidič nealko) a hurá do boje. (Johan)
Plán byl jasný, vyrazit na OEF už ve středu na všechny tři skvělé doom metalové kapely. Jenže ne vše jde tak, jak by si člověk v životě představoval (pracovní povinnosti i ve čtvrtek). Vyústěním toho bylo, že se naše dvoučlenná výprava domlouvá, že než přijet v noci akorát tak na HELL SHOW (jejíž sledování mi stejně nedělá dobře), lepší bude vyrazit v pátek ráno. Navíc kolegů schopných napsat kvalitní report jsme už od středy v areálu měli dost. A jak je z dalšího textu patrné, můžeme se na ně spolehnout. (Coornelus)
Do areálu se dostáváme někdy po poledni, a po roční absenci zjišťuju, že se toho moc nezměnilo, což mi nijak nevadí. První kapela, kterou slyším téměř celou, jsou COLDWAR, kteří valili vcelku pomalý (na poměry OEF) death metal, který smrděl špínou. Nebylo to špatné, ale po druhé skladbě už můj zájem o jejich hudbu začal ochabovat. A tak jediné, co drželo naší pozornost, byl zpěvák, který vypadal z dálky, jako že má masku na hlavě... ale neměl. Dalším pěti kapelám nemůžu upřít snahu, ale při vší úctě k nim si ani od jedné z nich nevzpomenu na byť jedinou notu, a když řeknu, že mi od každé stačilo slyšet deset minut, nebudu daleko od pravdy. Víc mě naplňuje přehrabování se a následné slintání nad vinylama a procházka distro zónou. (Coornelus)
První, co jsme stihli, bylo skoro celé vystoupení irských veteránů COLDWAR. Když už píšu veteránů, tak tohle slovo bych mohl používat pořád dokola. Většina kapel vystoupivších na jubilejním 15. ročníku OEF je na scéně proklatě dlouho a většina muzikantů se může „chlubit“ řidšími či šedivějícími porosty hlav. Zpěvák COLDWAR se na údržbu porostu vykašlal úplně a při mytí hlavy si vystačí s žínkou. Ale na druhou stranu si pořídil bohatou výzdobu od nějakého šikovného tatéra, takže na první pohled vypadá jak bratr Vladimíra Franze. COLDWAR, jejichž muzika má nejblíže k death metalu, snad s občasnými HC vsuvkami, neurazili, ale ani nenadchli. (Johan)
Američtí STRONG INTENTION mě velmi příjemně překvapili a na dlouhou dobu se pro mě stali nejlepší kapelou pátečního odpoledne. Mezi všemi těmi brutalitami, většinou z deathmetalového ranku, působili svěže, jejich mix hardcore tradičního střihu s pomalejšími pasážemi mě hodně bavil. (Johan)
Pak ale přišlo relativně dlouhé období, kdy jsem se spíše věnoval zevlování v distrech, v areálu, okukováním bizarních postaviček a hovorům s přítomnými známými ksichtíky. Zabrousil jsem pravda na další čtyři kapely, ale ani jedna z nich mě nedokázala zaujmout natolik, že bych se pídil po její diskografii. Ne, že by hrály špatně, ale stylově to nebyl můj záběr. Jako nejlepší se mi překvapivě jevili GRUESOME STUFF RELISH, kteří svým grind/death/crustem docela bavili, nejen mě, ale i početný počet podpódiových střelců. Sice jsem nějak nezachytil slibovanou inspiraci horory, ale to mi vůbec nevadilo, kapelu jsem si poslechl celou a nelitoval jsem. O poznání méně mě zaujaly dvě deathmetalové divočiny CREPITATION a SEVERANCE, přičemž u té první se o jakous takous zajímavost starali hlavně dva vokalisté, u té druhé mi brutální podoba žánru přišla jako klasická práce. Ani často v dobrém zmiňovaní Australané CAPTAIN CLEANOFF pro mě nebyli něčím, na čem bych si smlsl, byť ukázali, že i s jednou kytarou lze řádně rozdovádět divochy pod pódiem i na něm. Z mého pohledu monotónní odpoledne zakončili GADGET s další porcí death/grindové divočiny. (Johan)
Monotónní odpoledne... Ano, dramaturgii pátečního odpoledního programu jsem si příliš nepochvaloval. Chybělo nějaké odlehčení, přivítal bych klasický thrash metal, nebo HC/crust sekanici, nekonečná nálož death metalu unavovala, a to jsem ještě několik kapel vynechal. (Johan)
Následuje 5 kapel mimo můj úzký hudební rozptyl, a tak si jdu na chvíli odpočinout do thrashportéra. Dokonce asi na půl hodinky usnu. Pak už se nudíme, a tak se stavíme na benzíně, a hle jihočeské mosh komando zde neúnavně nasává. Dáváme pivko. Odcházíme chvíli před třetí hodinou, abychom stihli Italy NATRON. Určitě jsme je stihli, určitě i viděli, ale víc už si nejsem schopen vybavit. Moc kapel a tahle asi nebyla tak výrazná, abych si ji zapamatoval. Nejspíš jsem je někde prokecal… Určitě jsem prokecal i část GRUESOME STUFF RELISH, ale co jsem viděl a slyšel, se mi vcelku zamlouvalo, death-grind s hororovou tématikou, nabízí se přirovnání k IMPETIGO. Na následující deathmetalisty SEVERANCE nesmíme chybět pod pódiem. Možná bych jejich brutal death přirovnal k prvním albům CANIBAL CORPSE, skvělé vystoupení! Následně se znovu ocitáme na benzíně, pijeme další pivo. Pak válenda u auta a vracíme se až na BIRDFLESH. Sledujeme pouze z dálky, nijak zvlášť mě jejich veselý grind neoslovil. (KubaAjz)
Pátky na Obscenu bývají každoročně nejnáročnější. Však to znáte, jde o celý den na festivalu, každý už je na místě činu a nikoho netíží cesta domů. A protože Trutnov je krásné město, vyrazili jsme po kafi na benzíně do města. Jen tak na oběd, na pivo… Co čert nechtěl, padlo několik piv, rumů, začala družba s polskou thrashovou kapelou THE NO MADS, jejíž zpěvačka Sylwia s námi rumovala jedna radost. Vypotácel jsem se z knajpy řádně naložen v domněnce, že je času dost. No v kempu mě KubaAjz s Mařenkou vracejí do reality. Prý jdou pomalu na BIRDLESH… Uf, co naplat, dnes se pro mě hraje jen večer (úsměv). (Peťan)
Na BIRDFLESH mám pěknou náladu a i když se nacházím v horních patrech amfíku, set si náramně užívám. Tihle Švédové zkrátka vědí, jak na to. Grindcore jak se patří. Za tím vším divadlem a show se skrývá brutální nářez, který je pro Obscene jako stvořený. Zaplněný areál paří a BIRDFLESH svým setem dokázali, že do hlavního hracího času patří oprávněně. (Peťan)
První větší sešlost všech možných masek odstartovali BIRDFLESH. Sami navlečeni v úchylných maskách a oblečkách. Jednoduší grind jaký mají žabák, kostra, kůň atd. rádi. A i když preferuju jiný styl, musím uznat, že pozorováním okolí se dala zažít legrace. (Coornelus)
To pravé obscénní extrémno vypuklo ve tři čtvrtě na devět, kdy nastoupili švédští agro funny grindeři BIRDFLESH. Pódium se rázem změnilo v taneční zónu, řada pařmenů, kteří v kdejakých kostýmech lezli nahoru a vrhali se po hlavě do davu, nebrala konce, navíc i muzika svátečně oblečených muzikantů (kytarista v šatech po babičce, bubeník v letním pyžamu s proužkem) byla zábavná. (Johan)
Po patnáctiminutové pauze začínal více než hodinu dlouhý set hlavních headlinerů letošního Obscenu. Tím nebyl nikdo menší, než samotní praotci grindu NAPALM DEATH. Co na tom, že každý tuhle partu viděl několikrát? NAPALM DEATH dokážou člověka pokaždé zničit a na Obscenu to platí dvojnásob. Výborný set list a neskutečné peklo v kotli a na pódiu zcela zaslouženě zařadilo veterány z Birminghamu na samou špici line-upu. Staré vály proložené těmi novějšími, vlna energie větší než po výbuchu atomovky a už teď mě pěkně bolelo celé tělo. Při koncertě NAPALM DEATH jsem úplně vystřízlivěl (úsměv). Nazi punks fuck off!!! (Peťan)
NAPALM DEATH dneska vidím již popáté, a tak mám možnost srovnání. Začátek je absolutní hluková koule. Čistý noise, myslím, že Mr. Šakal by byl nadšen. Snažím se přecházet v hledišti a najít místo, kde je poslouchatelný zvuk. Při mojí smůle, když už jsem našel dobrý flek, kde je dobře vidět a i zvuk je o něco lepší, tak se přede mou asi 3 chlapi svlečou do naha a celej koncert točí čur*****. Dík, to jsem fakt vidět nemusel, ale i tak to byl jeden z těch slabších koncertů ND. Nejvíc mě bavili na OEF ve Svojšicích, tehdy měli skutečně excelentní zvuk a doslova mě rozsekali. Letošní ročník je zvukově pro mě opravdu jen průměrný. Asi už mě rozmlsal dokonalý zvuk na zahraničních festech. (KubaAjz)
Při NAPALM DEATH se konečně areál Bojiště pořádně zahustil. Jedna z hlavních kapel celého festivalu dostála své pověsti grindcoreové legendy. Krátké a svižné, ale ne monotónní songy příjemně odsýpaly, některé byly dokonce ultrakrátké, ty z dob pravěkých. NAPALM DEATH vypadali vyloženě dobře naladění. Barney lítal po pódiu, a ani zbytku nescházel elán. Poctivá práce, které pódium na OEF vyloženě sedí. (Coornelus)
NAPALM DEATH už snad viděl každý český fanoušek extrémní muziky, naše kraje pánové křižují rok co rok a tak pro mě jejich vystoupení nebylo svátkem, ale obyčejným koncertem na neobyčejném festivalu. Je dobře známo, že NAPALM DEATH mají k OEF vřelý vztah, s Čurbym jsou velmi dobří přátelé a zřejmě považují tuhle štaci za to nej... Evidentně i fanoušci považují Angličany za vrchol toho, co OEF charakterizuje, takže areál se zaplnil a pařba pod pódiem byla nejpočetnější za celé dva dny, co jsem se v areálu nacházel. NAPALM sázeli jak novější košatější kompozice, tak kratinké prastaré vypalovačky, v jedné si chvilku na pódiu užil i samotný Čurby, který také zapojil hlasivky. Celkově to určitě bylo výborné představení, žel zvuk nebyl úplně ideální, což ostatně platilo na celý páteční program. (Johan)
Pro mě nejlépe zahráli další zasloužilí umělci, švédští GRAVE. Pódium zdobila správně pověšená vlajka jejich království (pro nedůvtipné – samozřejmě tak, aby kříž působil roztrpčení ve Vatikánu a přilehlém okolí), ale to byla jen taková milá drobnost, to hlavní předváděli páni muzikanti. Vzpomínal jsem na přítele Asphyxe, old schoolový výplach by mu jistě udělal obrovskou radost a skákal by nadšením. Obecně pak vládla s vystoupení legendy velká spokojenost napříč všemi známými, byla to prostě paráda! Snad jen blatenští divočáci a divošky tolik nejásali, po předchozích skocích z pódia připomínali lazaret s nateklými a vymknutými koleny. Ještě méně nadšení projevoval Míra, který tou dobou poklidně spinkal na krajnici silnice, odkud jej slušně vykázala policejní hlídka s tím, aby šel raději odpočívat na lavičku. Jeho páteční report si můžete přečíst na konci. (Johan)
Vrchol večera měl teprve přijít. Všechna čest ostatním kapelám, ale to, co v pátek večer předvedli GRAVE, nemělo obdoby. Už od samého začátku nastal propad časem a na Bojiště se valil nefalšovaný death metal té nejvyšší kvality. GRAVE jsou legenda, která i na nových albech umí zabíjet a pohřbívat své posluchače. Hodně hluboký hrob vykopali na Obscenu a naházeli do něj všechny staromilce včetně mě. Drtivý a chrastivý zvuk válcoval Bojiště jako buldozer. Nic nepřežilo! Především vály z první desky byly totální návrat ke kořenům. Návrat tam, kde vznikl death metal. Jsem mrtvý, tohle byl výplach jak má být. Old school Švédsko nikdy nezklame! (Peťan)
U GRAVE mě potěšil začátek, který odstartovala po intru báječná to věc „Amongst Marble and the Dead“ pocházející z poslední desky. Celý set byl kvalitní chrastící prací, která mě bavila. Z počátku se mi opět nelíbil zvuk, ale během pár věcí se jakž takž ustálil. Oproti NAPALM DEATH bylo pod pódiem o pár tanečníků méně, a ani nebylo moc akčních skokanů, samotní GRAVE museli skokany pobízet. A tak jeden z mála, kdo zachraňoval situaci, byl sebevražedný blonďatý Jihočech s devíti kočičími životy, který neúnavně skákal šipky do davu. (Coornelus)
Hrneme se co nejvíc dopředu, přichází kapela, kvůli které jsme přijeli, legenda švédského death metalu GRAVE. Dokonalý koncert, jediné, co se dá dělat, je zběsile máchat hlavou a hrozit co to dá. Nějaký goreblázen mi asi v půlce jejich setu skočil nečekaně na hlavu. Naštěstí pro mě to nedopadlo jak posledně otřesem mozku, ale radši ustupujeme víc do klidu. To skákání z pódia k OEF asi patří, ale já se radši dívám na kapelu než na 10 pitomců, co vystrkujou na pódiu prdele a kokoty. Chvílema to zde vypadá, jako kdyby si chovanci z ústavu udělali párty. Ale to jsem trochu odbočil. Koncert GRAVE byl pro nás prostě geniální. Jejich 50minutový set mi přišel, jako kdyby hráli jen chvilinku. Příliš krátké, nemohu uvěřit, že už je po všem. Nejlepší kapela letošního ročníku? Pro mě a Mařenku to byli jednoznačně GRAVE! Chtěl jsem kouknout ještě na ANAAL NATHRAKH, ale po prvním songu odcházíme, o půlnoci již není nálada na další grindovou rubanici. Dnes afterpárty na benzíně vynecháváme a jdeme rovnou na kutě. Ze stanu pod náma slyšíme chrápání nejmenovaného člena redakce... (KubaAjz)
Pomyslným hřebem večera mělo být pro mě vystoupení ANAAL NATHRAKH, kteří z desek s pravidelnou jistotou a kvalitou válcují kde co. Obával jsem se zvukového zla, což se naštěstí nepotvrdilo a dokonce měli i lepší zvuk než předešlí GRAVE. ANAAL NATHRAKH zahráli surový set, plný drtících bicích partů, Huntových skřeků, a došlo i na jeho melodický vokál, který na OEF působil jaksi nepatřičně. I když byl jejich set o mnoho lepší než ten loňský na Brutalu, nemůžu říct, že bych byl z jejich show vyloženě uhranutý, zatímco s poslední desky „Vanitas“ jsem. Standardně odvedená řemeslná práce, která bavila, to ano. Něco víc, čemu se říká zážitek, to ne. (Coornelus)
ANAAL NATHRAKH byli na Obscenu také jedna z hlavních hvězd. Nevím, zda to bylo dáno pouze tím, že hráli po dvou extrémně výborných kapelách, ale Análové mě prostě moc nebavili. Jejich black metal s grindem mi tak nějak splynul v jednu hlukovou kouli a já si šel raději v půlce setu dát ke stánkům pozdní večeři. Kotel ale vřel naplno. Tak třeba někdy příště. (Peťan)
Chytám druhý dech a o půl druhé ráno pařím na MUMAKIL. Výborná death/grindová masáž ve chvíli, kdy byste se nejradši viděli spát. Krátké a tvrdé vály, znovu výtečný zvuk a rachot kam se podíváš. Bicman byl pořádný řezník a sypal to neustále naplno. Mnoho jsem od MUMAKIL nečekal, ale opak byl pravdou! (Peťan)
Rakouská drtička kostí PARENTAL ADVISORY i přes svůj pozdní hrací čas přilákala poměrně dost grinderů a dvacetiminutová nálož brutálního death metalu mohla začít. Kapelu jsem sledoval z povzdálí a ucucával absinthové limonády (úsměv). Set mě bavil, síly už ale nebyly. Páteční noc tím zdaleka nekončila. Kalíme dál, začíná svítat, navštěvujeme pivní stan, kde se koná after párty. Hraje jakási elektronika, moc to nepobírám. Odcházíme, jdeme se alespoň trochu vyspat! (Peťan)
Pátek měl být den o pohodě. Tolik kapel jsem ani vidět nechtěl a ani nemusel a hodlal jsem v pátek „odpočívat“. Těšil jsem se hlavně na GRAVE a NAPALM DEATH, protože ty jsem ještě na OEF neviděl. Dopoledne jsem dal klasickou očistu zubů a obličeje, abych se mohl trochu cítit jako člověk. Pak se vyrazilo na oběd do místního stravovacího zařízení. Po vystoupení dua pivo – rum, které mělo tolik setů jako NAPALM DEATH válů na desce „Scum“, jsem si pořídil nádherný blackout... a pak jsem se probudil až ve dvě ráno ve stanu. Black Friday! (Míra)
Smajlíky si opět přimyslete dle libosti...
Fotky: Coornelus, Johan, Mařenka
Pokračování...
