Kdo mě zná, nemůže se divit, že DYMYTRY, KRÜCIPISK, VYPSANOU FIXU a DOGU nekompromisně ignoruji a můj názor nezměnil ani chopper na stage u posledně jmenovaných. Tahle čtyřnásobná sterilní nuda, kterou jsem byl zkouknout a následně nucen poslouchat v pivním stanu, mě sice drtí, ale rozumím, že lid si to žádá a pořadatel musí být z něčeho živ... (Sir)
Z letargie mě zachraňuje až výstup RISING DREAM z Chorvatska. RD valí nekomplikovaný power metal, s tím, že sympatická zpěvačka se nebojí přecházet z čistého vokálu do growlingu, vzniká tak stylový mix, který sice není bůhví jak originální, ale mě v tu chvíli skutečně zvednul náladu. Kapele to celkově slušelo i vizuálně – inu prověřte fotky dole. (Sir)
Na nu-metalové COAL CHAMBER jsem byl zvědavý, pamatuji si, jak 15 let zpátky byla tahle parta populární, jenže čas nezastavíš, co bylo před 15 – 20 lety moderní a oblíbené, může být dnes staré a (polo)zapomenuté. Na první pohled překvapil frontman Dez Fafara, jenž oproti tomu, jak si jej pamatuji, totálně změnil image, dnes by se za jeho vizáž nemusel stydět kdejaký blackmetalista. Celé se to masivně valilo, bylo to bezchybně zdrcující, jenže to už dnes ke statutu legendy bohužel nestačí. Takže, nebylo to špatné a výstup mě vcelku bavil, jenže trochu více tomu chyběla duše, čili úplně nejzajímavější na celém vystoupení byla hezká baskytaristka Chela Rhea Harper, která nejen solidně ovládala svých barevných 5 strun, ale navíc u toho i ladně tančila. (úsměv) (Sir)
A jak se říká, to nejlepší nakonec, ačkoliv SOILWORK už dlouho nepatří k inovátorům žánru, těžko by posluchač pohledal zajímavější live kapely, ačkoliv z albové tvorby jsem raději v ranku melodického death metalu preferoval jiné švédské spolky, musím konstatovat, že naživo to bylo skvělé, řekl bych, že své krajany z DARK TRANQUILLITY hravě přehráli a to nepíšu rád, protože poslední deska DT je mi mnohem bližší než zdlouhavé dvoj CD The living Infinity od SOILWORK, inu, tak jsem to cítil. Po SOILWORK to balíme a míříme k domovu, s hlavou plnou čerstvých (nejen) hudebních zážitků, z tohoto, zřejmě nejzajímavějšího festivalu v západních Čechách. (Sir)
Nedělní večer na Basinfirefestu patřil old school thrash metalu z Německa. Po dlouhých letech v kómatu se probudila kultovní vichřice EXUMER ze západoněmeckého Frankfurtu. EXUMER nastoupili na hlavní stage a nebýt jihočeské thrashové „rodiny“, neměli téměř pro koho hrát. Komorní atmosféra ale nakonec nikomu nevadila. Co čert nechtěl, byl do poloviny koncertu nesmyslně stažený zvuk. A to takovým způsobem, že jsme se mohli mezi sebou normálně bavit. Druhá polovina setu však byla výrazně lepší a EXUMER nasypali svůj syrový a autentický thrash metal se vší parádou. Nové i staré skladby vybízely k moshi a především nesmrtelné kultovky „A Mortal in Black“, „Fallen Saint“ nebo závěrečná „Possessed by Fire“ byly odměnou té hrstce fans, která vydržela až do konce. Řezavé kytary EXUMER jsem slyšel ještě dlouho do noci. Tento koncert EXUMER sice v porovnání se tři roky starým koncertem, který jsem zažil v Německu, lehce pokulhával, ale účel splnil beze zbytku. Škoda jen, že většina zbylých návštěvníků dala raději přednost kýčovitým WALDA GANG… EXUMER ale budeme mít možnost vidět znovu. Tentokrát v říjnu zahrají svůj klubový koncert v Praze ve společnosti svých souputníků ONSLAUGHT a MASTER. Tady by rozhodně žádný magor do thrashe neměl chybět! (Peťan)
EXUMER jsem od jejich návratu ještě neviděl a jsem rád, že se mi to povedlo, když poprvé zavítali k nám. Musím poděkovat kapele WALDA GANG, že hrála na vedlejší stage ve stejnou dobu. Díky tomu na německý thrash metal přišel opravdu fanoušek kapely a thrash metalu. Nastala tak rodinná atmosféra, kdy se každý v předních řádách znal. Zpočátku měla kapela hrozný zvuk. Až po skladbě Vermin Of The Sky se začal zvuk zlepšovat, aby nakonec získal zabíjackou sílu. Na Němcích bylo znát, že jsou to srdcaři. Užívali si každou vteřinu jako za mlada. Poslední deska Fire and Damnation není špatná, ale já jsem fanoušek těch předchozích. Jakmile se sahalo na tyto desky, tak jsem se proměnil v "hroziče" a neskutečně si užíval každou vteřinu. Pecky jako Possessed by Fire nebo Are you Deaf rozhýbají i mrtvého. (Míra)
Fotky: Sirah, Ignor
Z letargie mě zachraňuje až výstup RISING DREAM z Chorvatska. RD valí nekomplikovaný power metal, s tím, že sympatická zpěvačka se nebojí přecházet z čistého vokálu do growlingu, vzniká tak stylový mix, který sice není bůhví jak originální, ale mě v tu chvíli skutečně zvednul náladu. Kapele to celkově slušelo i vizuálně – inu prověřte fotky dole. (Sir)
Na nu-metalové COAL CHAMBER jsem byl zvědavý, pamatuji si, jak 15 let zpátky byla tahle parta populární, jenže čas nezastavíš, co bylo před 15 – 20 lety moderní a oblíbené, může být dnes staré a (polo)zapomenuté. Na první pohled překvapil frontman Dez Fafara, jenž oproti tomu, jak si jej pamatuji, totálně změnil image, dnes by se za jeho vizáž nemusel stydět kdejaký blackmetalista. Celé se to masivně valilo, bylo to bezchybně zdrcující, jenže to už dnes ke statutu legendy bohužel nestačí. Takže, nebylo to špatné a výstup mě vcelku bavil, jenže trochu více tomu chyběla duše, čili úplně nejzajímavější na celém vystoupení byla hezká baskytaristka Chela Rhea Harper, která nejen solidně ovládala svých barevných 5 strun, ale navíc u toho i ladně tančila. (úsměv) (Sir)
A jak se říká, to nejlepší nakonec, ačkoliv SOILWORK už dlouho nepatří k inovátorům žánru, těžko by posluchač pohledal zajímavější live kapely, ačkoliv z albové tvorby jsem raději v ranku melodického death metalu preferoval jiné švédské spolky, musím konstatovat, že naživo to bylo skvělé, řekl bych, že své krajany z DARK TRANQUILLITY hravě přehráli a to nepíšu rád, protože poslední deska DT je mi mnohem bližší než zdlouhavé dvoj CD The living Infinity od SOILWORK, inu, tak jsem to cítil. Po SOILWORK to balíme a míříme k domovu, s hlavou plnou čerstvých (nejen) hudebních zážitků, z tohoto, zřejmě nejzajímavějšího festivalu v západních Čechách. (Sir)
Nedělní večer na Basinfirefestu patřil old school thrash metalu z Německa. Po dlouhých letech v kómatu se probudila kultovní vichřice EXUMER ze západoněmeckého Frankfurtu. EXUMER nastoupili na hlavní stage a nebýt jihočeské thrashové „rodiny“, neměli téměř pro koho hrát. Komorní atmosféra ale nakonec nikomu nevadila. Co čert nechtěl, byl do poloviny koncertu nesmyslně stažený zvuk. A to takovým způsobem, že jsme se mohli mezi sebou normálně bavit. Druhá polovina setu však byla výrazně lepší a EXUMER nasypali svůj syrový a autentický thrash metal se vší parádou. Nové i staré skladby vybízely k moshi a především nesmrtelné kultovky „A Mortal in Black“, „Fallen Saint“ nebo závěrečná „Possessed by Fire“ byly odměnou té hrstce fans, která vydržela až do konce. Řezavé kytary EXUMER jsem slyšel ještě dlouho do noci. Tento koncert EXUMER sice v porovnání se tři roky starým koncertem, který jsem zažil v Německu, lehce pokulhával, ale účel splnil beze zbytku. Škoda jen, že většina zbylých návštěvníků dala raději přednost kýčovitým WALDA GANG… EXUMER ale budeme mít možnost vidět znovu. Tentokrát v říjnu zahrají svůj klubový koncert v Praze ve společnosti svých souputníků ONSLAUGHT a MASTER. Tady by rozhodně žádný magor do thrashe neměl chybět! (Peťan)
EXUMER jsem od jejich návratu ještě neviděl a jsem rád, že se mi to povedlo, když poprvé zavítali k nám. Musím poděkovat kapele WALDA GANG, že hrála na vedlejší stage ve stejnou dobu. Díky tomu na německý thrash metal přišel opravdu fanoušek kapely a thrash metalu. Nastala tak rodinná atmosféra, kdy se každý v předních řádách znal. Zpočátku měla kapela hrozný zvuk. Až po skladbě Vermin Of The Sky se začal zvuk zlepšovat, aby nakonec získal zabíjackou sílu. Na Němcích bylo znát, že jsou to srdcaři. Užívali si každou vteřinu jako za mlada. Poslední deska Fire and Damnation není špatná, ale já jsem fanoušek těch předchozích. Jakmile se sahalo na tyto desky, tak jsem se proměnil v "hroziče" a neskutečně si užíval každou vteřinu. Pecky jako Possessed by Fire nebo Are you Deaf rozhýbají i mrtvého. (Míra)
Fotky: Sirah, Ignor
