Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
TELEPATIE VI

1.6.-4.6.2013, Mexiko, USA, Itálie, ČR

1.6. – přesun do Mexico city, poslední koncert na tour

Tak už nám to končí, dnes je poslední den, kdy hrajeme koncert, a zítra… adios! Pomalu se probouzíme a v 11 hodin máme sraz na recepci. Eddie už má druhý den střevní problémy, sedí na recepci celej bílej a kroutí se jak paragraf. Naštěstí během dne jeho problémy ustupují. Do hlavního města Mexika (v originále Ciudad de México) dorážíme opět kolem čtvrté a už jen příjezd do této megapole je velkým zážitkem. Při nájezdu na výše položenou část města je v celé nahotě vidět, jak je tohle město obrovské, prostě kam až oko dohlédne jen budovy, budovy, budovy, sem tam nějaká zeleň, a zase jen milióny budov. Projíždíme městem už snad hodinu a tentokrát je dojem mnohem lepší než po příletu. Míjíme pěkné čtvrtě se sídly firem, parky, výškové budovy, mihneme se kolem světoznámého pivovaru Corona (mimochodem, skoro všude jsme piva této značky dostávali v neomezeném množství, z čehož jsme měli nesmírnou radost, už jen z toho důvodu, za kolik se dá pivo Corona pořídit u nás:)).
Přijíždíme na hotel, který je jen kousek od klubu Billar Billy´s , kde dnes večer zakončujeme celé tour. Chceme si dát sprchu a trochu si oddechnout. Kluci z Mexika jdou už do klubu následováni Petrasem a Eddiem, kteří mají odpočinek na háku. Dávám si s nima na ulici ještě tortas, jakési sendviče plněné dobrotami jako mleté hovězí, klobása, šunka, sýr chedar nebo papričky jalapeňos. Cpu se, až se mi dělaj boule za ušima a jdu si na chvilku zdřímnout. V osm hodin už čekáme na odvoz do klubu, nicméně tady se trochu projevuje latinsko-americký maňana styl a kluci pro nás přijíždějí až v devět. Následně zjišťujeme, že klub je fakt za rohem, no to jsme tam mohli v pohodě dojít pěšky, stačilo by, kdyby nám to někdo řekl:)!
Akce už jede na plný obrátky, Petras s Eddiem naštěstí rozložili stánek s merchem, takže i obchod jede na plný pecky. Před klubem nás čekají komplet CANDIDA ALBICANS. Přišli se rozloučit a jako dárek nám každé kapele donesli láhev luxusní tequilly. Jsme dojati a děkujeme, kluci a holky nejdou ani dovnitř, neboť vstup na dnešní akci je pěkně drahý, přes 300 pesos, což je více než 600 Kč! Už vidím, jak by v Čechách někdo za UG akci zaplatil takový vstupný… Snažíme se je napsat na guestlist, ale není to bohužel možné. Navíc kontrola u vstupu je nekompromisní a dovnitř s lahvemi tequilly prostě nemůžeme. Ukládáme si je tedy k jednomu z přátel promotéra, který slibuje, že na konci akce si je můžeme vyzvednout. Loučíme se s CANDIDA ALBICANS (dostali jsme ještě další dárky), díky moc za vše přátelé a snad se jednou uvidíme v Evropě! Jdeme do klubu, který je velmi pěkný, místnost v poschodí s otevřeným prostorem přímo na ulici, takže produkci si užívají i lidé na chodníku:).
Zvuk je dnes dobrý, zvučí opět Antimo, a i sestava kapel je dnes mému srdci bližší. Vystupují například i u nás známí INTO SICKNESS (heey Chris!!!), OXIDIZED RAZOR, znovu SEMEN, SCUMDOGS a ještě asi 2 kapely. Pomalu se chystáme na naši labutí píseň na tomto tour, potkáváme známý z Austrálie (páreček kluk s holkou, viděli nás na tomhle tour celkem 3 x, 2x ve Státech, jednou v Mexiku!) a těšíme se na vystoupení. A máme rozhodně proč.
Dle mého názoru se jedná o nejlepší akci na tour, minimálně co se týká ohlasu publika. Od začátku nás podporuje mohutný kotel, skokani, moshpit a vůbec všechny záležitosti, který mají muzikanti tak rádi:). Na pódiu je trochu málo místa, a tak si stavím stojan s mikrofonem na přístavek před pódiem, který je ale samozřejmě terčem rozvášněného davu. Poté, co asi 5x dostávám mikrofonem do zubů, se objevuje bubeník SEMEN Mike a po celou dobu našeho setu drží stojan s mikrofonem, aby se nehýbal. Do toho třepe hlavou a užívá si gig, super brácho, díky moc za podporu!!! Máme opravdu výbornou odezvu, a i když Petras říká, že včera v Leonu jsme zahráli líp, já si dnešní vystoupení užívám ještě víc. Končíme za obrovského aplausu a jsme moc spokojeni.
Po nás klasicky AHUMADO, jejich set jsem strávil u stánku s merchem, ale co jsem slyšel, tak prostě klasika, destrukce jako každej den:). Na konci akce berou fans útokem i náš merch table, prodáváme hromadu trik (AHUMADO už krom tour triček nemají co prodávat:)) i nosičů a jak jsme se báli, že toho kupu povezeme domů, tak zas taková trága to rozhodně není!
Taková perlička: koukneme na ulici a vidíme chlapíka, jak prodává trika a kšiltovky s logem INGROWING. Kdo si myslí, že tato trika a kšiltovky nejsou oficiální, myslí si to správně:). Prostě kořen si udělal merch a nějak to zapomněl sdělit kapele, tedy nám. Nejdřív za ním chceme jít, aby nám to jako vysvětlil. Pak ale na to dlabeme, máme dobrou náladu a nemíníme si ji kazit. Sranda je, že pak chlapíci v těch trikách za náma chodili pro podpisy:).
Jsme velice spokojení, kecáme s fans a přáteli a hodnotíme tour s klukama z Mexika. Určitě se sem budeme rádi vracet, Mexiko nám přirostlo k srdci, to je bez debat. Opět pořizujeme hromadu fotek, pomalu se ale blíží čas odchodu a my se sháníme po našich tequillách. Jaký je ale naše překvapení, když zjišťujeme, že chlapík který měl na tequilly dávat pozor, je vzal a prostě zmizel. Jsme vytočený na maximum, tohle je fakt bullshit. Nejde nám o ten chlast, ale o to, že to byly dárky od přátel. Dobrá nálada je tatam, řešíme celou věc se Saulem, který ji potom tlumočí Humbertovi. Ten vypadá, že padne do mdlob. Naprosto ho chápu, taky bych neměl radost, kdyby se něco takovýho stalo u nás.
Sedáme do auta a jedeme na hotel. Je třeba se vyspat a zabalit si věci, v 10 hodin ráno nás čeká odjezd na letiště. Naproti hotelu si ještě dáváme výborné tacos s masovou směsí a cibulí a pomalu se trousíme na pokoje.


2.6. – přelet z Mexico city do New Yorku, hotel  v NY

Ráno lezeme z postele, sprcha, zabalit a už na naše dveře klepe Humberto, že máme jít dělat nějakej rozhovor do televize. Chtějí zástupce každé kapely. OK, jdu s Petrasem na to, ale musím ještě počkat, až Petras vyleze ze sprchy:). Ještě předtím však přichází rozzářenej Humberto s našima uloupenýma lahvema tequilly. Chlapci se rozhodli, že to takhle nenechají a milej zlatej Vaca (tak se jmenuje ten motherfucker, co nám to zčořil) musel lahvinky hezky vytlačit. Je však dost podivné, že si to tady s takovým přizdisráčem nedokážou vyřídit. Podle toho, co mi sdělil Saul, se v jeho případě nejedná o výjimku…
Jdeme na Humbertův pokoj, kde nás čeká příjemná anglicky mluvící paní, týpek s kamerou a milá holčina asi jako asistentka. Rozhovor máme za nějakých 20 minut sfouklej, kdyby měl o tento skvost, někdo zájem, najde ho na YouTube:).
Je 10 hodin a čas vyrazit na letiště. Balíme všechno do dodávky a za necelou půlhodinku jsme na letišti. Nastává dojemné loučení s našimi mexickými společníky, díky moc za vše přátelé a see you next time!!! Moc jsme si to tady užili, i když nebyl čas na turismus, ten musíme zvládnout až příště.
Jdeme rovnou na odbavení, když v tom Eddie zjišťuje, že někde projebal imigrační kartu, kterou jsme dostali při vstupu do Mexika. Při odjezdu je samozřejmě třeba ji odevzdat. Eddie prohledává své věci, ale je to marný. Společně s Robem jdou vyplnit novou kartu a zaplatit pokutu. My ostatní jdeme normálně na pasovou kontrolu, chvilka vopruzu a už jsme v bezcelní zóně. Utrácíme ještě poslední pesos za dárky a pomalu hledáme náš gate. Rob s Eddiem furt nikde. Nakonec dorážejí asi 20 minut před odletem. Museli pokutu zaplatit přímo v bance, která byla na jiném terminálu. No Edo, doufám, že už si to příště budeš pamatovat:).
Jdeme do letadla a já jsem vybrán ještě na jednu důkladnou kontrolu před nástupem. Je to celkem buzerace, dívají se úplně všude, ale ten koks jsem fakt schoval dobře:). Ale i tak je kontrola velmi důkladná až otravná. Mám na sobě triko mé milované Chelsea, že by ta úřednice fandila Millwallu:)? Nakonec jsem propuštěn a sedám si na své místo. Kolem druhé odlétáme, good bye Mexico!!!
Let je celkem v pohodě, ale během přiblížení na přistání se zase pilot potýká s turbulencemi a přistání se protahuje. Od našeho druhého letu z Amsterdamu do New Jersey jsme všichni tak trochu jako na trní z jakéhokoliv náznaku turbulence, ale nakonec s menším zpožděním náš stroj přistává na JFK. Je něco po sedmé hodině večerní.
Opět vopruz při pasové kontrole, Petras je vyslýchán jako nějakej terorista (že by to bylo tou image:)?), Eddie je dokonce původně poslán zpět se slovy neumíš anglicky, nemáš tady co dělat (co to kurva je??? Kdybysme to aplikovali i tady, tak například Paul Speckmann z MASTER už by byl padesátkrát vystěhovanej, páč za ty roky co v CZ žije, se stačil česky naučit akorát slivovice!). No prostě klasická pruda, na kterou jsme si už celkem zvykli. Nakonec jsme v pořádku vpuštěni, ale zase nám na pásech nevyjela část kytar. Po chvíli je už vše v pořádku.
Vyzvedáváme trika z úschovny a Rob bookuje hotel na dnešní noc. Náš let do Evropy má totiž start až zítra v 21 hodin a bohužel se nepovedlo sehnat ubytko u některého z našich přátel žijících v New Yorku. Bereme hotel s polopenzí nedaleko letiště a jdeme na sky train, který nás odváží na stanoviště taxíků. Chlapík nás rve do dodávky a za pár okamžiků už vystupujeme před hotelem. Ten je kvalitní a komfortní, pecka! Máme 2 pokoje, na tom našem nacházíme i nabídky na objednání jídla. Volám z hotelového founu objednávku a za ¾ hoďky je jídlo zde. Hmm, škoda, že nepřivezli všechno, co jsem objednával, ale i tak se kvalitně nacpáváme. Otevíráme jednu z tequill od CANDIDA ALBICANS, ale nějak nakonec není nálada na party. Máme toho za ty 2 týdny fakt po kokot a speciálně já mám pocit, že refreshing mi doma bude trvat víc než dva dny, který mám ještě po návratu volný:). Padáme tak radši do mdlob, já osobně vytuhávám kolem půl druhé u televize.


3.6. – New York city, hotel, čekání na letišti, odlet do Evropy


Probouzím se kolem půl devátý jako první na našem pokoji a hned se hrabu do sprchy. Když vylezu, je vzhůru i Wokatej a společně jdeme na snídani v ceně hotelu. Cpeme se, co to dá, a přemýšlíme, co budeme dělat do odletu. Chtěli jsme původně někam do města, ale času zase tolik není. Nakonec padá rozhodnutí jet rovnou na letiště a nějak to přečkat do těch 18 hodin, než budeme odbaveni. Na hotelu se povalujeme do 12, kdy musíme vypadnout.
Stejnou cestou jako včera se opět dostáváme na letiště, taxikář nás dokonce vyhazuje přímo na našem terminálu. Čeká nás skoro 6 hodin čekání, který každej tráví podle svého. Takže sleeping, eating, smoking, shopping, zevling:). Čas se dost vleče, ale nakonec se těch toužebně očekávaných 6 hodin večer konečně dočkáváme. Jdeme na odbavení a rovnou i na pasovou kontrolu (tentokrát bez problémů). Za chvíli jsme u naší brány, kde rozbíjíme základnu a snažíme se opět nějak přečkat čas do odletu.
Když už sedíme v letadle a je čas odletu, nastávají komplikace. Chytáme trochu zpoždění, dokonce zaslechneme něco o výměně kola! To nám samozřejmě na klidu moc nepřidá, nejen z výše uvedených důvodů, ale i proto, že v Římě máme na přestup na náš let do Prahy jen něco málo přes hodinu. Nakonec je vše zdárně vyřešeno a startujeme. Po večeři si pouštím Nespoutanýho Djanga a snažím se usnout. To se mi ale po celou dobu letu nedaří, mimo jiné i díky totálnímu nepohodlí a nedostatku místa na moje dlouhý nohy. Ostatní na tom nejsou o moc líp, a tak se už těšíme na přistání…


4.6. – přílet do Říma a následně do Prahy, konec tour

Pilot je celkem borec, a tak ze skoro hodinového zpoždění v Římě zbývá nějakých 10 minut. Přistání je hladký a my se hned snažíme dostat se co nejrychleji na náš let do Prahy. Tomu ještě předchází jedna pasová kontrola, trocha buzerace, ale nic dramatickýho. Za chvíli už sedíme v našem letadle, kam přicházíme skoro poslední. Je tady i spousta Čechů a Slováků, si připadáme už skoro jak doma:). Let má trvat nějakých 100 minut, to už vydržíme i s prstem v nose! Navíc letadlo není úplně plný, takže se přemisťuju a aspoň na chvilku se trochu rozvalím a pospím.
Let ubíhá jako nic a už nás vítá zamračená Praha, konkrétně Letiště Václava Havla. Přistáváme a jsme šťastný, že jsme to přežili ve zdraví:). Na letišti dopíjíme společně s AHUMADEM načatou tequillu a je čas se rozloučit. Bylo to super klackové, někdy to zopáknem!!! Já s Robem a Eddiem ještě musíme počkat na kámoše Dafana, který pro nás jede z Budweisu. Není to ale žádná prdel po těch povodních… Čekání si krátíme popíjením Budvaru a Meskalu, který Rob přivezl někomu jako dárek:)!
Když Dafan dorazí, jsme už s Robem zase pěkně upravení a skoro unisono v autě vytuháváme:). Za necelý 2 hoďky jsme doma, totálně unavený, opotřebovaný, vyřízený, ale šťastný a spokojený. Tour se podařilo a my už teď plánujeme repete:). Tak zase někdy!!!

Konec!

V tištěné podobě vyšlo v Buryzone č. 19.

Zveřejněno: 07. 08. 2013
Přečteno:
3224 x
Autor: Vlakin | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

08. 08. 2013 08:04 napsal/a Dharm
nice!
Pecka report, diky za nej! Hned mi to v praci lepe ubiha.. :)