Druhý den si dáváme načas a do areálu přicházíme v odpoledních hodinách, poslechneme si tedy HAND GRANADE, pokud si dobře vzpomínám, tak nás svým výkonem poctili na BBF i loni, no zdržím se komentářů, tahle hudba mně nic neříká. Během vystoupení heavy metalového nestora DODO DOLEŽALA se pohybujeme po areálu, tak i zde se zdržím hodnocení. Vnímat hudbu jsem začal až u České klasiky TURBO, zkrátka výlet do osmdesátek, bohužel pro mě, předchozí výlet 25 let zpátky s kapelou ALPHA TIGER mě bavil mnohem, mnohem víc. (Sir)
Švédská glam hard rock kapela HARDCORE SUPERSTAR byla mojí první kapelou celého festivalu. Neměl jsem raději žádná očekávání, i když jsem nebyl nepolíben jejich hudbou. Jejich první desky mají skvělý look á la TWISTER SISTER. V jejich 50minutovém setu se především čerpalo s posledních alb. Švédi si své první vystoupení na české půdě náležitě užili. Zazněly hity jako Moonshine, Abowe the Law, We Don't Celebrate Sundays nebo Bag on Your Hand. Při skladbě Last Call For Alcohol si kapela pozvala dvě dívky z publika, aby si daly s kapelou společného panáka a pobyly na pódiu. Bylo to velmi sympatické gesto, ale snad bylo těm dívkám už 18 let. (smích) Nelitoval jsem ani jedné minuty, protože jsem dostal očekávané - chytlavý hard rock. Rád bych zmínil, že kousek ode mne stáli členové holandské mlátičky SINISTER a také si užívali návrat do rockových 80. let. (Míra)
Na hlavním podiu ještě slyším kousek HARDCORE SUPERSTAR, abych konstatoval fakt, že nemusím litovat pozdního příchodu na tyto hardrockové Švédy, ačkoliv jim to šlapalo solidně. (Sir)
To PRETTY MAIDS jsou jiný formát, tady se bavím, výkon na 100%, chytlavé melodie, krásně čitelný zvuk a podnět k tomu, co si poslechnout doma. (Sir)
Každopádně si musím odskočit vidět alespoň kus vystoupení BRATRSTVA LUNY, kapely, která sklízí velké úspěchy a to nejen na tomto webu. Upřímně, jako milovník velké XIII. jsem byl na BL zvědavý, přece jen inspirace českou goth rockovou legendou je nejen patrná, ale i přiznaná. No a výsledek? Kapela je zatím někde v první třetině cesty, zatímco živě podaná hudba se drží v intencích přijatelnosti (velmi mě potěšil šikovný hostující bubeník), texty jsou vesměs vydařené a je vidět snaha o hlubší sdělení, průšvihem zůstává pódiová prezentace. Pominu-li detaily, nejvíce bije do očí prkenný herecký projev nehrajícího textaře Hraběte R.X.Tháma, někdy mně kvůli tomu bylo za kapelu až trapně (ovšem tisíc lidí, tisíc chutí…). Zkrátka pódiově to podle mě chce ještě vyladit, i díky tomuto vystoupení jsem rád, že XIII. už od podobných propriet (meč, kniha, pláště ad.) upustila, působí to mnohem důstojněji. Každopádně, pokud BL nesejde ze svojí cesty a zapracuje na sobě, máme tu SKUTEČNĚ další kvalitní gothic rockovou kapelu, potenciál a zápal pro věc totiž u nich cítím, však je taky na čase... (Sir)
Další na řadě jsou VAN CANTO, kapela našich západních sousedů, doplněných jedním Skotem. VC je metalová kapela vystupující bez kytar a basy, resp. zvuky strunných nástrojů simulují tři vokalisté vlastními hlasivkami, výsledek zní jako standardní německá tvrdší heavy kapela, s divným zvukem kytar :-). Pohled na jejich vystoupení je ovšem dech beroucí, tahle parta se musí vstřebávat i očima. Mezi spoustou předělávek, které VC zařazovali mezi vlastní věci, potěšili Bard´s Song a Fear of The Dark. Zajímavé vystoupení. (Sir)
Po VAN CANTO je na řadě opět deathmetal, nizozemská prvoligová obrněná divize HAIL OF BULLETS, jenž ve svých skladbách dává vzpomenout zásadním momentům druhé světové války. Strhující vystoupení, 100% nasazení a při mé oblíbené Advancing Once More z nepřekonatelného debutu, moje nadšení naznalo mezí. Přímočará chirurgicky přesná řezničina, která zajisté nadchla těch několik pravověrných, včetně vokalisty z Brutally Deceased, jenž postával na kraji pódia a celý set si pohazoval hlavou. K tomu dobře nalazený, usměvavý sympaťák Martin van Druden, inu co víc si přát. (Sir)
Je moc dobře, že se na takhle velkých, stylově úplně jinak zaměřených festivalech, myslí občas i na nás, obyčejné death metalisty. Přivést mi pár kilometrů od domova dva mé oblíbené smrtící spolky je určitě chvályhodné. Těšil jsem se moc a moje očekávání byla naplněna vrchovatě. (Asphyx)
Nad loukou ve Spáleném Poříčí začaly lítat nábojnice vystřelené mými oblíbenými HAIL OF BULLETS. A od začátku se střílelo ostrými. Údery z paliček bicí soupravy byly doplňovány mrazivými melodiemi kytar, které tuhle partu z Nizozemí tolik proslavily. K tomu si připočtěte chraplák Martina van Drunena a myslím, že nic dalšího nemusíte jako fanoušek kapely řešit. Jako celek bylo vystoupení vynikající. Konečně jsem si splnil další sen a viděl své oblíbence na živo. Co víc dodat? Povznesen nad obyčejné lidské starosti jsem se spolu s hudbou HAIL OF BULLETS vznášel nad plochou celého areálu a vše si plnými doušky vychutnával. Texty nás přenesly do 2. světové války a opět ožila stará bojiště. Nechtěl jsem, ale byl jsem nějakým záhadným způsobem stržen do mosh pitu. Jo a mimochodem, Martin van Drunen je bůh! Nevím moc, co dodat víc. Snad jen, že to bylo skvělý! Kdo má tuhle smečku rád a nebyl tam, udělal velkou chybu. (Asphyx)
Nizozemský death metalový „all stars“ band HAIL OF BULLETS byl jedním ze dvou důvodů, který mě vyslal na cestu do Spáleného Poříčí. Jak už na tomto festu bývá zvykem, na old school metalové kapely bývá před pódiem poloprázdno. Výjimkou nejsou ani HAIL OF BULLETS. Intro startuje padesátiminutový set, který nás doslova protáhl bojišti druhé světové války. Těžký a valivý zvuk představoval jednotky tanků burácející do bitvy, vokál nezničitelného Martina Van Drunena zase připomínal neutichající těžký kulomet kosící jednoho nepřítele za druhým. HAIL OF BULLETS sestavili setlist ze svých dvou vydaných desek a nechyběla ani ukázka nového materiálu, který kapela chystá. Old school death metal s nekompromisní smrští i pomalými a temnými pasážemi celé sobotě dominoval. Obrovská osobnost v podobě Martina Van Drunena vše jen podtrhla. Na co tenhle chlap sáhne, to nemá chybu. Můj třetí koncert těchto Nizozemců řadím opravdu vysoko. Poctivý a naprosto upřímný koncert! (Peťan)
Ten den jsem se nejvíce těšil na nizozemský večírek. HAIL OF BULLETS přišli, zničili a zvítězili. Viděl jsem je už potřetí, z toho jednou v Německu, ale tady na Basinfirefestu měli nejlepší zvuk ze všech. Je těžké popsat, co tento all star death metal band předvedl. Jedním slovem přijel tank a rozmetal vše před pódiem. Tento rok mají HAIL OF BULLETS připravenou novou placku a z ní podle mého zazněla i jedna ukázka. Hned první skladba byla pro mě malá neznámá, ale byl to skvělý punk death metal. Od začátku do konce jsem byl zasypáván smrští kulek, že po konci setu jsem se musel polít živou pivní vodou. (Míra)
Byl čas na setkávání, odpočinek a pivo. Rád jsem konečně poznal jihočeské thrashers (Peťan, Míra, KubaAjz a mnoho dalších). Takové hezké setkání části redakce u piva (lilo se jak z konve) a muziky. Líbilo se mi, že za to thrash/deathová sekce umí vzít! (Asphyx)
Ačkoliv UNEARTH nejsou zcela můj styl, na Basinu by člověk letos pohledal brutálnější live masáž, zkrátka metalcore par excelence! (Sir)
Ten to den jsem neměl moc z čeho vybírat, nicméně i tak jsem si pár kapel vybral, popovídal si s kamarády, takže to byl znovu vydařený den. (Sir)
Další Nizozemci SINISTER měli krapet smůlu, že byli poslední kapelou dne a také, že začalo silněji pršet. To však doslova odstranilo zrno od plev, protože v prvních řádách byli hardcore fanoušci. Pokud předchozí HAIL OF BULLETS zabíjeli, tak SINISTER ty mrtvoly vykopali a dávali si je k jídlu. Brutální death metal made in Holland! Sice zvuk byl horší než u jejich krajanů, ale to nic neměnilo na faktu, že to byl masakr. Dokonce se povedlo naší malé skupině nemrtvých skandovat SI-NI-STER. Jako odměnu si odnáším trsátko, které mi přímo se slovy poděkování věnoval kytarista. Tento nizozemský večírek se hodně povedl! (Míra)
SINISTER nehráli v České republice již hodně dlouho. Jedná se o kapelu, která mě provází celý můj hudební život. Hlavní protagonista Aad Kloosterwaard nám tentokrát představil novou sestavu, která se prolíná s kapelami jako I CHAOS, SUPREME PAIN a ABSURD UNIVERSE. Pánové do toho od začátku šlápli naplno. Hrály se samé slavné fláky a já si vyloženě rochnil. Byl to totální masakr. Ani mi nevadilo, že jsem zase dostal pořádnou ránu do hlavy od vedle pařícího kolegy, se ztrátami v boji se holt musí počítat, a že prda to byla pořádná, až se mi zatmělo před očima. Za mě jinak velká spokojenost a nadupané vystoupení ve mně vzbudilo ještě větší chuť na nové album (stejně jako u HAIL OF BULLETS), které se právě chystá. Celý set krásně gradoval a na účinkujících i fanoušcích bylo vidět, že si to přijeli všichni užít. Nic na tom nezměnil ani krátký déšť. SINISTER jeli jako rozjetá mašina nekompromisně vpřed a byli k nezastavení. Parádní „klasik death metalové“ vystoupení. Jsem moc rád, že jsem je zase po letech viděl. Doufám, že se zase někdy brzy objeví třeba na nějakém menším, stylově zaměřeném samostatném koncertě. SINISTER totiž není nikdy dost! (Asphyx)
Celý večer jsem byl překvapen z dobrého zvuku a dokonce se dalo pít i dvanáctistupňové pivo Budvar. Co si může obyčejný deathař víc přát? Velmi příjemný večer s deathovým nádechem. Vyplatilo se vyrazit jen na tyto dvě kapely. (Asphyx)
Foto: Sirah, Asphyx, Ignor
Asphyxova fotogalerie
Švédská glam hard rock kapela HARDCORE SUPERSTAR byla mojí první kapelou celého festivalu. Neměl jsem raději žádná očekávání, i když jsem nebyl nepolíben jejich hudbou. Jejich první desky mají skvělý look á la TWISTER SISTER. V jejich 50minutovém setu se především čerpalo s posledních alb. Švédi si své první vystoupení na české půdě náležitě užili. Zazněly hity jako Moonshine, Abowe the Law, We Don't Celebrate Sundays nebo Bag on Your Hand. Při skladbě Last Call For Alcohol si kapela pozvala dvě dívky z publika, aby si daly s kapelou společného panáka a pobyly na pódiu. Bylo to velmi sympatické gesto, ale snad bylo těm dívkám už 18 let. (smích) Nelitoval jsem ani jedné minuty, protože jsem dostal očekávané - chytlavý hard rock. Rád bych zmínil, že kousek ode mne stáli členové holandské mlátičky SINISTER a také si užívali návrat do rockových 80. let. (Míra)
Na hlavním podiu ještě slyším kousek HARDCORE SUPERSTAR, abych konstatoval fakt, že nemusím litovat pozdního příchodu na tyto hardrockové Švédy, ačkoliv jim to šlapalo solidně. (Sir)
To PRETTY MAIDS jsou jiný formát, tady se bavím, výkon na 100%, chytlavé melodie, krásně čitelný zvuk a podnět k tomu, co si poslechnout doma. (Sir)
Každopádně si musím odskočit vidět alespoň kus vystoupení BRATRSTVA LUNY, kapely, která sklízí velké úspěchy a to nejen na tomto webu. Upřímně, jako milovník velké XIII. jsem byl na BL zvědavý, přece jen inspirace českou goth rockovou legendou je nejen patrná, ale i přiznaná. No a výsledek? Kapela je zatím někde v první třetině cesty, zatímco živě podaná hudba se drží v intencích přijatelnosti (velmi mě potěšil šikovný hostující bubeník), texty jsou vesměs vydařené a je vidět snaha o hlubší sdělení, průšvihem zůstává pódiová prezentace. Pominu-li detaily, nejvíce bije do očí prkenný herecký projev nehrajícího textaře Hraběte R.X.Tháma, někdy mně kvůli tomu bylo za kapelu až trapně (ovšem tisíc lidí, tisíc chutí…). Zkrátka pódiově to podle mě chce ještě vyladit, i díky tomuto vystoupení jsem rád, že XIII. už od podobných propriet (meč, kniha, pláště ad.) upustila, působí to mnohem důstojněji. Každopádně, pokud BL nesejde ze svojí cesty a zapracuje na sobě, máme tu SKUTEČNĚ další kvalitní gothic rockovou kapelu, potenciál a zápal pro věc totiž u nich cítím, však je taky na čase... (Sir)
Další na řadě jsou VAN CANTO, kapela našich západních sousedů, doplněných jedním Skotem. VC je metalová kapela vystupující bez kytar a basy, resp. zvuky strunných nástrojů simulují tři vokalisté vlastními hlasivkami, výsledek zní jako standardní německá tvrdší heavy kapela, s divným zvukem kytar :-). Pohled na jejich vystoupení je ovšem dech beroucí, tahle parta se musí vstřebávat i očima. Mezi spoustou předělávek, které VC zařazovali mezi vlastní věci, potěšili Bard´s Song a Fear of The Dark. Zajímavé vystoupení. (Sir)
Po VAN CANTO je na řadě opět deathmetal, nizozemská prvoligová obrněná divize HAIL OF BULLETS, jenž ve svých skladbách dává vzpomenout zásadním momentům druhé světové války. Strhující vystoupení, 100% nasazení a při mé oblíbené Advancing Once More z nepřekonatelného debutu, moje nadšení naznalo mezí. Přímočará chirurgicky přesná řezničina, která zajisté nadchla těch několik pravověrných, včetně vokalisty z Brutally Deceased, jenž postával na kraji pódia a celý set si pohazoval hlavou. K tomu dobře nalazený, usměvavý sympaťák Martin van Druden, inu co víc si přát. (Sir)
Je moc dobře, že se na takhle velkých, stylově úplně jinak zaměřených festivalech, myslí občas i na nás, obyčejné death metalisty. Přivést mi pár kilometrů od domova dva mé oblíbené smrtící spolky je určitě chvályhodné. Těšil jsem se moc a moje očekávání byla naplněna vrchovatě. (Asphyx)
Nad loukou ve Spáleném Poříčí začaly lítat nábojnice vystřelené mými oblíbenými HAIL OF BULLETS. A od začátku se střílelo ostrými. Údery z paliček bicí soupravy byly doplňovány mrazivými melodiemi kytar, které tuhle partu z Nizozemí tolik proslavily. K tomu si připočtěte chraplák Martina van Drunena a myslím, že nic dalšího nemusíte jako fanoušek kapely řešit. Jako celek bylo vystoupení vynikající. Konečně jsem si splnil další sen a viděl své oblíbence na živo. Co víc dodat? Povznesen nad obyčejné lidské starosti jsem se spolu s hudbou HAIL OF BULLETS vznášel nad plochou celého areálu a vše si plnými doušky vychutnával. Texty nás přenesly do 2. světové války a opět ožila stará bojiště. Nechtěl jsem, ale byl jsem nějakým záhadným způsobem stržen do mosh pitu. Jo a mimochodem, Martin van Drunen je bůh! Nevím moc, co dodat víc. Snad jen, že to bylo skvělý! Kdo má tuhle smečku rád a nebyl tam, udělal velkou chybu. (Asphyx)
Nizozemský death metalový „all stars“ band HAIL OF BULLETS byl jedním ze dvou důvodů, který mě vyslal na cestu do Spáleného Poříčí. Jak už na tomto festu bývá zvykem, na old school metalové kapely bývá před pódiem poloprázdno. Výjimkou nejsou ani HAIL OF BULLETS. Intro startuje padesátiminutový set, který nás doslova protáhl bojišti druhé světové války. Těžký a valivý zvuk představoval jednotky tanků burácející do bitvy, vokál nezničitelného Martina Van Drunena zase připomínal neutichající těžký kulomet kosící jednoho nepřítele za druhým. HAIL OF BULLETS sestavili setlist ze svých dvou vydaných desek a nechyběla ani ukázka nového materiálu, který kapela chystá. Old school death metal s nekompromisní smrští i pomalými a temnými pasážemi celé sobotě dominoval. Obrovská osobnost v podobě Martina Van Drunena vše jen podtrhla. Na co tenhle chlap sáhne, to nemá chybu. Můj třetí koncert těchto Nizozemců řadím opravdu vysoko. Poctivý a naprosto upřímný koncert! (Peťan)
Ten den jsem se nejvíce těšil na nizozemský večírek. HAIL OF BULLETS přišli, zničili a zvítězili. Viděl jsem je už potřetí, z toho jednou v Německu, ale tady na Basinfirefestu měli nejlepší zvuk ze všech. Je těžké popsat, co tento all star death metal band předvedl. Jedním slovem přijel tank a rozmetal vše před pódiem. Tento rok mají HAIL OF BULLETS připravenou novou placku a z ní podle mého zazněla i jedna ukázka. Hned první skladba byla pro mě malá neznámá, ale byl to skvělý punk death metal. Od začátku do konce jsem byl zasypáván smrští kulek, že po konci setu jsem se musel polít živou pivní vodou. (Míra)
Byl čas na setkávání, odpočinek a pivo. Rád jsem konečně poznal jihočeské thrashers (Peťan, Míra, KubaAjz a mnoho dalších). Takové hezké setkání části redakce u piva (lilo se jak z konve) a muziky. Líbilo se mi, že za to thrash/deathová sekce umí vzít! (Asphyx)
Ačkoliv UNEARTH nejsou zcela můj styl, na Basinu by člověk letos pohledal brutálnější live masáž, zkrátka metalcore par excelence! (Sir)
Ten to den jsem neměl moc z čeho vybírat, nicméně i tak jsem si pár kapel vybral, popovídal si s kamarády, takže to byl znovu vydařený den. (Sir)
Další Nizozemci SINISTER měli krapet smůlu, že byli poslední kapelou dne a také, že začalo silněji pršet. To však doslova odstranilo zrno od plev, protože v prvních řádách byli hardcore fanoušci. Pokud předchozí HAIL OF BULLETS zabíjeli, tak SINISTER ty mrtvoly vykopali a dávali si je k jídlu. Brutální death metal made in Holland! Sice zvuk byl horší než u jejich krajanů, ale to nic neměnilo na faktu, že to byl masakr. Dokonce se povedlo naší malé skupině nemrtvých skandovat SI-NI-STER. Jako odměnu si odnáším trsátko, které mi přímo se slovy poděkování věnoval kytarista. Tento nizozemský večírek se hodně povedl! (Míra)
SINISTER nehráli v České republice již hodně dlouho. Jedná se o kapelu, která mě provází celý můj hudební život. Hlavní protagonista Aad Kloosterwaard nám tentokrát představil novou sestavu, která se prolíná s kapelami jako I CHAOS, SUPREME PAIN a ABSURD UNIVERSE. Pánové do toho od začátku šlápli naplno. Hrály se samé slavné fláky a já si vyloženě rochnil. Byl to totální masakr. Ani mi nevadilo, že jsem zase dostal pořádnou ránu do hlavy od vedle pařícího kolegy, se ztrátami v boji se holt musí počítat, a že prda to byla pořádná, až se mi zatmělo před očima. Za mě jinak velká spokojenost a nadupané vystoupení ve mně vzbudilo ještě větší chuť na nové album (stejně jako u HAIL OF BULLETS), které se právě chystá. Celý set krásně gradoval a na účinkujících i fanoušcích bylo vidět, že si to přijeli všichni užít. Nic na tom nezměnil ani krátký déšť. SINISTER jeli jako rozjetá mašina nekompromisně vpřed a byli k nezastavení. Parádní „klasik death metalové“ vystoupení. Jsem moc rád, že jsem je zase po letech viděl. Doufám, že se zase někdy brzy objeví třeba na nějakém menším, stylově zaměřeném samostatném koncertě. SINISTER totiž není nikdy dost! (Asphyx)
Celý večer jsem byl překvapen z dobrého zvuku a dokonce se dalo pít i dvanáctistupňové pivo Budvar. Co si může obyčejný deathař víc přát? Velmi příjemný večer s deathovým nádechem. Vyplatilo se vyrazit jen na tyto dvě kapely. (Asphyx)
Foto: Sirah, Asphyx, Ignor
Asphyxova fotogalerie
