Jako každý rok, i letos se ve Spáleném Poříčí v západních Čechách koná zajímavý festival Basinfire Fest (11. ročník), zajímavý hlavně proto, že se jedná o multižánrový festival, který se nebojí jak českého bigbítu, tak i extrémnějších odnoží metalu. I když musím zmínit, že stylový záběr nebyl oproti loňskému ročníku tak široký. Počasí panovalo letos vcelku slušné a sobotní zataženo, k večeru mrholení, neznamenalo nic fatálního. Bohužel trochu se mi nezdály drobné organizační věci, třeba fotopasy typu A a B, kdy B se může pohybovat pouze mezi fans, nebo novinářská vysačka s nápisem „backstage pass“, která ovšem neopravňuje ke vstupu do backstage, případně k čemukoliv jinému, ale to jsou jen takové drobnosti.
Do areálu přicházíme, abychom si poslechli konec setu DARK GAMBALE a jejich solidní předělávku Zubatá od Pražského výběru a nezbylo než litovat, že jsme nedorazili dřív.
Následuje rychlý přesun k Jägermaister stage, kde se už připravují čeští Švédové BRUTALLY DECEASED, abychom si vychutnali 40 minut jejich old school death metalu. Vystoupení to bylo vydařené a zamrzelo jen, že Štembuse zlobil pedal board, jinak nás BRUTALLY potěšili průřezem jejich (i dosud nevydané tvorby) a osobně mě více sedla druhá polovina vystoupení, ve kterém měli zastoupení písně s výraznějšími sóly, překvapením byl hostující baskytarista, sestavu totiž doplnil Štembusův brácha Martin (oba též OCTAGONE), nutno dodat, že Martin celý set odehrál na (pro styl ne úplně typickou) bezpražcovou baskytaru.
Po death metalu přichází na řadu český heavy metal, silně načichlý bigbítem - ABSOLUT DEAFERS na hlavním podiu, bohužel, oproti předchozí kapele je tady něco špatně, spíš podprůměrný set byl totiž korunován trapnými texty.
No nic, vzdal jsem to a vrátil se k malé stage, abych si poslechl kapelu VENEFICA. Ta, ačkoliv ne úplně stylově vzdálená ABSOLUT DEAFERS, je úplně někde jinde, od hudby po pódiovou prezentaci a i když v heavy metalu jsem opravdu vybíravý, je pro mě VENEFICA důkazem, že když se chce, tak to jde.
Ujít si alespoň část vystoupení OLYMPIC rozhodně nenechám a napíšu jen to, co mě poradil kamarád Štembus, když jsem se ho zeptal „ty vole, co o tomhle napíšu?“, takže: „bylo to v pohodě“, doplním jen, že to vypadalo a znělo úplně stejně jako v x-variántách v TV.
Z OLYMPIC se raději přesunujeme na plzeňské folk punkery ZNOUZECTNOST, tahle kapela je prostě skvělá, originální hudba se dá dělat i jednoduše, největší ohlas fans si získala letitá skladba Hoří, přiznávám ale, že ke konci už jsem se trochu nudil.
Od GRAVEWORM jsem nečekal nic a nakonec jsem byl potěšen, zkrátka mě to bavilo. Letos zřejmě jediní zástupci black metalu působili velice pohodovým dojmem, a to, že byli prosti jakýchkoliv BM propriet, jim přičítám k dobru.
Po GRAVEWORM přišli zástupci speed/power/heavy metalu, němečtí ALPHA TIGER. Do okamžiku jejich vystoupení jsem o jejich existenci neměl nejmenší tušení, o to větší bylo překvapení, když AT předvedli vynikající výkon, vše jim totiž fungovalo na 100 % od hudby až po image, zkrátka osmdesátky jak vyšité. V jejich hudbě se mísily vlivy takových veličin jako HELLOWEEN, GAMMA RAY, IRON MAIDEN či W.A.S.P. Zvuk byl vynikající, zkrátka pracovalo to jak má, a na to jak jsou AT neoriginální v tu chvíli nemyslel nikdo.
Nizozemští gothic metalisté WITHIN TEMPTATION předvedli vynikající show, jejich nekomplikovaná hudba dokáže strhnout každého příznivce tvrdší pop music, z toho vyplývá, že jsem byl nadšený i já. Třešničkou na dortu, respektive vrcholem všeho, byl dokonalý vokál krásné Sharon den Adel.
Ač z auta, kam jsme se šli najíst, zcela jasně slyším, že VISACÍ ZÁMEK rovněž šlape jak má, k závěru setu tedy registruji Traktor, Známku punku a mojí oblíbenou Hymnu šibeničních bratří.
Závěr prvního dne byl v režii DARK TRANQUILLITY. Tahle kapela si mě získala zvlášť poslední deskou, ačkoliv je více méně sleduju už delší dobu, vystoupení to pro mě bylo příjemné. Švédové totiž kladli důraz právě na poslední album Construct, bohužel zvuk nebyl úplně optimální a krom zpěváka Mikaela na mě kapela působila unaveným dojmem, dalším záporem byla absence baskytaristy, resp. o basové linky se staral křemíkový baskytarista. Z vystoupení jsem si odnesl to, že bych DT rád viděl v lepší formě a nejlépe při klubovém vystoupení, i přes jmenované zápory jsme si DT užili. To byl pro nás konec prvního vydařeného festivalového dne.
Foto: Sirah, Ignor
