MetalGate Czech Death Fest je velice sympatická akce, které jsem se loni zúčastnila poprvé a rozhodně jsem se hodlala letos vrátit. Když jsem se ocitla zpátky v příjemném areálu u rybníka a měla v ruce první z mnoha a mnoha kelímků Primátora, bylo to, jako bych se vrátila domů. Slunečné počasí a levné dobré pivo mají bohužel za následky to, že ačkoli jsem na rozdíl od jednoho nejmenovaného muzikanta neutrpěla otřes mozku, následnou amnézii mám částečně taky.
První kapelou, kterou jsem skoro stihla, byli australští CAPTAIN CLEANOFF. Bohužel jsem si jejich vystoupení příliš neužila, protože jsem nejdřív musela postavit stan, aklimatizovat se v areálu a sotva jsem se uvelebila s pivkem a dala se do poslechu, pánové se rozloučili s tím, že to byl poslední song. Ale i z toho, co jsem slyšela, mi přišlo, že to znělo jako… dobrej bordel (úsměv). (Veronika)
Po nich přišli na řadu AREA CORE, sice nijak neurážející, ale pro mě také ničím nezajímavý crossover. Za to na brněnskou INSANII jsem byla zvědavá. Znám od nich skladbu „Hell Knows Who We Are“, která se objevila na jednom z punkových výběrů z Reportu. Jejich koncert mě ale zklamal, nic naplat, byla to nuda. (Veronika)
Dorazit do areálu se mi podařilo až se začátkem ATARI TERROR. Cesta byla dlouhá kvůli neslavné dopravní situaci, skočil jsem si tedy alespoň v rychlosti pro pivo, které zdražilo oproti loňsku o závratných pár korun. Abych se ale také dostal ke kapele – ATARI měli energie doslova na rozdávání. Jejich živelný přednes mne okamžitě chytnul, což se mi u nich nikdy předtím nestalo. Zvuk byl slušný, lid okolo si je také očividně užíval a já si uvědomoval, jak jsem rád, že jsem zase zpátky na jednom z nejlepších festivalů v ČR. (Aleš)
ATARI TERROR předvedli živelný koncert, na který jsem se těšila jak malej harant. Zpěvák Kurz si užíval v kotli s námi a přiznám se, že jsem si říkala, zda ten vytetovaný vypínač na jeho lopatce je funkční. Pravdou ovšem je, že přepnout jeho či zbytek kapely do standby by byla kardinální chyba, která se neodpouští. ATARI TERROR sázeli jednu pecku za druhou, a zahráním „Attention“ nás upozornili na závěr skvělé jízdy. Z mého pohledu první zajímavý projekt pátečního programu, protože do té doby jsem neměla potřebu jiné kapely příliš vnímat. (Janina)
Asi nejvíc jsem se těšila na švýcarské dříve-blackaře-nyní-diskáče SAMAEL. A nebýt zvuku, snad bych si to i užila. Stála jsem kousek před zvukařem, takže moc nechápu, co bylo špatně. Zkoušela jsem to se špunty do uší, bez nich, ale všecko marně. Nicméně, upřít kapele nemohu nakažlivý entuziazmus. Hrály se mimo jiné věci z poslední desky „Lux Mundi“, kterou mám hodně ráda, ale došlo i na starší kousky, překvapila třeba „Into the Pentagram“. Celkově to bylo dobré, ale mohlo být ještě mnohem lepší. Loni na Brutalu se mi líbili víc. (Veronika)
Vývoj SAMAEL se za ta léta dá popsat jako relativně rozmanitý. Téměř žádná z cest, po kterých kapela putovala, mi ale k srdci příliš nepřirostla. Nejvíc jsem byl zvědav, zda se dostane i na ty nejstarší věci. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Hrálo se hojně z „Ceremony of Opposites“, což mne poměrně překvapilo. Dostalo se i na skladby z „Passage“, které mám docela rád, prezentace věcí z „Lux Mundi“ mne už bavila méně. Staré skladby zněly moderně díky příjemným aranžím a do setu zapadly výborně, což musím ocenit. Co ocenit ale nelze, je příšerná zvuková koule, která trestala všechny kolem. Po MetalFestu s komorní hlasitostí jsem byl ze začátku rád, radost ale jako tradičně v životě vystřídalo utrpení. Nebýt této zvukové tortury, hodnotil bych set SAMAEL jako zdařilý. (Aleš)
Na kempu Brodský je moc fajn, že člověk může posedávat na molu a poslouchat kapely odtud. Trochu mě zklamalo, že právě SAMAEL měli z mola pomalu uprostřed rybníka skoro lepší zvuk než před pódiem. Vědět to, usídlím se tam rovnou (úsměv). Jinak molo kromě posezení a osvěžení skýtalo i další zážitky, kupříkladu výhled na souboj titánů „lavička versus popelnice“, či na naháče dělající stojky na ostrůvku uprostřed rybníka. (smích) (Veronika)
Německá banda CTULU složená z mladých hochů přišla kázat po SAMAEL trochu ostřeji. Hoši mají za sebou tři desky a přijde mi, že s každou další tíhnou k stále melodičtějšímu blacku. Tím se prezentovali nejvíce a mne to vůbec nebavilo. Vokál frontmana mne také příliš nepřesvědčil, a když tak nad tím vším přemýšlím, víc jsem si užil následující SECRET OF DARKNESS von Varnsdorf. Možná i vzhledem k pokročilejší hodině a spotřebě různých tekutin. Ale abych nebyl zlý a nedostal od pánů pěstí, jejich tvorba mi přišla ucelená a byl to navíc i výborný soundtrack k věcem, co se děly po areálu. (Aleš)
Po SAMAEL asi zhasli nebo co (smích), každopádně já jsem se náhle ocitla před pódiem, na kterém už řádila PANYCHIDA. Už jsem o nich psala tolikrát, že bych se tentokrát zaměřila spíš na pocitovou stránku věci. A ta byla jednoznačně pozitivní. Možná to bylo notně podpořeno zkonzumovaným alkoholem, ale mě to fakt chytlo a celou dobu mě vystoupení téhle plzeňské bandy bavilo. Zejména s Kapákem za bicími vše šlapalo jako hodinky. (Veronika)
Nečekal bych, že to do svého třináctého reportu z PANYCHIDY napíšu, ale tentokrát pro mne byli nejlepší kapelou večera. Honza Kapák se po nějaké době zase přimotal za bicí a vyplnil tam přesně to, co mi na koncertech PANYCHIDY chybělo. Vše výborně šlapalo, lidi kolem vypadali spokojeně a nebýt slabšího Vlčákova vokálního projevu, užil bych si vše ještě o trochu víc. Škoda, že za tyto slova už nikdy neochutnám pálenku jeho děda. (Aleš)
Během setu F.O.B. moje bujarost začala přesahovat veškeré akceptovatelné společenské konvence. Tato kapela mne nikdy nebavila, nic se nezměnilo bohužel ani po MetalGate Czech Death Festu. Jako kulisa mi jejich coreový mix s deathem a dalšími přesahy ale vyhovoval. Dělají to dobře, dělají to rádi, dělají to dlouho, ale když u toho nemusím být s nimi, přežít to dokážu. (Aleš)
Fotografie: Ignor
První kapelou, kterou jsem skoro stihla, byli australští CAPTAIN CLEANOFF. Bohužel jsem si jejich vystoupení příliš neužila, protože jsem nejdřív musela postavit stan, aklimatizovat se v areálu a sotva jsem se uvelebila s pivkem a dala se do poslechu, pánové se rozloučili s tím, že to byl poslední song. Ale i z toho, co jsem slyšela, mi přišlo, že to znělo jako… dobrej bordel (úsměv). (Veronika)
Po nich přišli na řadu AREA CORE, sice nijak neurážející, ale pro mě také ničím nezajímavý crossover. Za to na brněnskou INSANII jsem byla zvědavá. Znám od nich skladbu „Hell Knows Who We Are“, která se objevila na jednom z punkových výběrů z Reportu. Jejich koncert mě ale zklamal, nic naplat, byla to nuda. (Veronika)
Dorazit do areálu se mi podařilo až se začátkem ATARI TERROR. Cesta byla dlouhá kvůli neslavné dopravní situaci, skočil jsem si tedy alespoň v rychlosti pro pivo, které zdražilo oproti loňsku o závratných pár korun. Abych se ale také dostal ke kapele – ATARI měli energie doslova na rozdávání. Jejich živelný přednes mne okamžitě chytnul, což se mi u nich nikdy předtím nestalo. Zvuk byl slušný, lid okolo si je také očividně užíval a já si uvědomoval, jak jsem rád, že jsem zase zpátky na jednom z nejlepších festivalů v ČR. (Aleš)
ATARI TERROR předvedli živelný koncert, na který jsem se těšila jak malej harant. Zpěvák Kurz si užíval v kotli s námi a přiznám se, že jsem si říkala, zda ten vytetovaný vypínač na jeho lopatce je funkční. Pravdou ovšem je, že přepnout jeho či zbytek kapely do standby by byla kardinální chyba, která se neodpouští. ATARI TERROR sázeli jednu pecku za druhou, a zahráním „Attention“ nás upozornili na závěr skvělé jízdy. Z mého pohledu první zajímavý projekt pátečního programu, protože do té doby jsem neměla potřebu jiné kapely příliš vnímat. (Janina)
Asi nejvíc jsem se těšila na švýcarské dříve-blackaře-nyní-diskáče SAMAEL. A nebýt zvuku, snad bych si to i užila. Stála jsem kousek před zvukařem, takže moc nechápu, co bylo špatně. Zkoušela jsem to se špunty do uší, bez nich, ale všecko marně. Nicméně, upřít kapele nemohu nakažlivý entuziazmus. Hrály se mimo jiné věci z poslední desky „Lux Mundi“, kterou mám hodně ráda, ale došlo i na starší kousky, překvapila třeba „Into the Pentagram“. Celkově to bylo dobré, ale mohlo být ještě mnohem lepší. Loni na Brutalu se mi líbili víc. (Veronika)
Vývoj SAMAEL se za ta léta dá popsat jako relativně rozmanitý. Téměř žádná z cest, po kterých kapela putovala, mi ale k srdci příliš nepřirostla. Nejvíc jsem byl zvědav, zda se dostane i na ty nejstarší věci. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Hrálo se hojně z „Ceremony of Opposites“, což mne poměrně překvapilo. Dostalo se i na skladby z „Passage“, které mám docela rád, prezentace věcí z „Lux Mundi“ mne už bavila méně. Staré skladby zněly moderně díky příjemným aranžím a do setu zapadly výborně, což musím ocenit. Co ocenit ale nelze, je příšerná zvuková koule, která trestala všechny kolem. Po MetalFestu s komorní hlasitostí jsem byl ze začátku rád, radost ale jako tradičně v životě vystřídalo utrpení. Nebýt této zvukové tortury, hodnotil bych set SAMAEL jako zdařilý. (Aleš)
Na kempu Brodský je moc fajn, že člověk může posedávat na molu a poslouchat kapely odtud. Trochu mě zklamalo, že právě SAMAEL měli z mola pomalu uprostřed rybníka skoro lepší zvuk než před pódiem. Vědět to, usídlím se tam rovnou (úsměv). Jinak molo kromě posezení a osvěžení skýtalo i další zážitky, kupříkladu výhled na souboj titánů „lavička versus popelnice“, či na naháče dělající stojky na ostrůvku uprostřed rybníka. (smích) (Veronika)
Německá banda CTULU složená z mladých hochů přišla kázat po SAMAEL trochu ostřeji. Hoši mají za sebou tři desky a přijde mi, že s každou další tíhnou k stále melodičtějšímu blacku. Tím se prezentovali nejvíce a mne to vůbec nebavilo. Vokál frontmana mne také příliš nepřesvědčil, a když tak nad tím vším přemýšlím, víc jsem si užil následující SECRET OF DARKNESS von Varnsdorf. Možná i vzhledem k pokročilejší hodině a spotřebě různých tekutin. Ale abych nebyl zlý a nedostal od pánů pěstí, jejich tvorba mi přišla ucelená a byl to navíc i výborný soundtrack k věcem, co se děly po areálu. (Aleš)
Po SAMAEL asi zhasli nebo co (smích), každopádně já jsem se náhle ocitla před pódiem, na kterém už řádila PANYCHIDA. Už jsem o nich psala tolikrát, že bych se tentokrát zaměřila spíš na pocitovou stránku věci. A ta byla jednoznačně pozitivní. Možná to bylo notně podpořeno zkonzumovaným alkoholem, ale mě to fakt chytlo a celou dobu mě vystoupení téhle plzeňské bandy bavilo. Zejména s Kapákem za bicími vše šlapalo jako hodinky. (Veronika)
Nečekal bych, že to do svého třináctého reportu z PANYCHIDY napíšu, ale tentokrát pro mne byli nejlepší kapelou večera. Honza Kapák se po nějaké době zase přimotal za bicí a vyplnil tam přesně to, co mi na koncertech PANYCHIDY chybělo. Vše výborně šlapalo, lidi kolem vypadali spokojeně a nebýt slabšího Vlčákova vokálního projevu, užil bych si vše ještě o trochu víc. Škoda, že za tyto slova už nikdy neochutnám pálenku jeho děda. (Aleš)
Během setu F.O.B. moje bujarost začala přesahovat veškeré akceptovatelné společenské konvence. Tato kapela mne nikdy nebavila, nic se nezměnilo bohužel ani po MetalGate Czech Death Festu. Jako kulisa mi jejich coreový mix s deathem a dalšími přesahy ale vyhovoval. Dělají to dobře, dělají to rádi, dělají to dlouho, ale když u toho nemusím být s nimi, přežít to dokážu. (Aleš)
Fotografie: Ignor
