Svět se mi zdá poslední dobou nějak zbarvený do ruda. Kamkoliv se rozhlédnu, vidím hektolitry životodárné tekutiny, co nám koluje v žilách. Díky médiím jsem přímo u toho. Skoro si můžu sáhnout na ty tisíce nešťastníků v různých koutech naší země, kteří do sebe bezhlavě střílí, mučí se a plýtvají zbytečně životy i krví. Někdy mi přijde, že se lidstvo rádo koupe v násilí, nářku, smutku a beznaději. Cesta ven z toho, když přihlédneme k naší bohaté historii, očividně neexistuje. BLOOD RED THRONE ani žádnou nehledají, nenabízejí, ani nedávají rozhřešení. Jen barvitě a hlasitě pomocí své hudby a textů popisují. Zásobují nás od roku 2001 (kapela udává rok vzniku 1998) se železnou pravidelností alby, která se objevují na trhu vždy v dvouletých intervalech. Letos zvolili stejnojmenný název a vy se tak opět můžete pokochat death metalem, jaký se hraje jen v Norsku. Kořeny se zapřít nedají a tak se do jednotlivých songů vždy vkrade potajmu blackový skřehot. Máte tak záruku, že by se jejich hudba mohla líbit i černokněžníkům, kteří nejsou příliš orthodoxní a uznávají i smrtící kov.
Oproti předchozímu záseku Brutalitarian Regime mi přijde, že kapela lehce zvolnila a nechala více vyniknout středním melodičtějším pasážím, ve kterých mi vždy připadala nejsilnější. Nebojte, žádný stylový převrat se nekoná, jen je nahrávka o trošinku přístupnější pro širší posluchačskou základnu. Sypaček je samozřejmě pořád dostatek. Na blackovém „druhém“ vokálu si tentokrát dali ještě víc záležet a tak vás někdy pánové pěkně „vytahají“ za uši. Jinak do sebe všechno sedne jako mrtvému dobře vyrobená rakev. Jednou to duní jako o závod, pak se lehce zvolní a řeže vás to až na hranici bolestivosti. Celkově je cd obdařeno vynikajícím zvukem a ten trůn pro našeho „Pána“ na obale mluví také jasnou řečí. „Blood Red Throne“ vychází i v limitované edici na LP a tak se musí každé sběratelské srdce rozjásat radostí. Pro fanoušky bylo uděláno opravdu maximum. Musím říci, že si se mnou kapela stále hraje jako domina se svým otrokem. Cokoliv na novém albu zahrajou, zobu jim z ruky a hltám plnými doušky. Jejich krvavé nářky nad nedokonalostí lidstva drásají moje nervy a u „Blood Red Throne“ chvilku neposedím. Bolí to, pálí to, svědí to!
Vynikající práci odvádí budeník Emil Wiksten (spolu s basákem Ole Madsenem jsou neskutečná rytmika!). Jeho hra mě dokáže donutit si dlouhé hodiny ládovat desku do hlavy a pořád nemám dost, je to až „drogová“ závislost. Kupříkladu tento víkend šlo vše stranou a v přehrávači zněla jen muzika BLOOD RED THRONE. Nevím, jak to dělají, ale cd jakoby mělo několik vrstev, do kterých musíte postupně polehounku pronikat. K tomu jsou pro mě důležité dvě věci, klid a originální cd. Když se pak sejde i dobrá nálada, nic nebrání tomu si jednotlivé melodie vyloženě užívat. Ale abych jen nechválil. Možná vám někomu bude připadat, že se BLOOD RED THRONE opakují (pokud tedy znáte jejich předchozí diskografii). A budete mít vlastně pravdu, i když ne tak docela. Kapela totiž s každým dalším albem „doplňuje“ svůj styl o další nové „nánosy“ složitějších riffů. Všichni muzikanti jsou technicky velice zdatní a přesto nenechávají „zbytečně“ jen vyniknout svému umu. Naopak, když je potřeba, hrají i třeba jednoduše, volně, netlačí zbytečně na pilu. Vše je podřízeno jedinému, aby nahrávka jako celek zabíjela. A za sebe musím říci, že se to zase povedlo. Nelze desku hodnotit po pár prvních posleších z mp3. Tady se musí opravdu postupovat „postaru.“ Pak si můžete nahrávku teprve pořádně vychutnat.
Takhle nějak bych si představoval death metal roku 2013. Barvitý, zároveň dostatečně technický smrtící kov (ale ne zbytečně spletitý), s jasně definovatelným zvukem, nezaměnitelným zpěvákem a hlavně s originálními nápady. Co jsem si tak dohledával informace, kapela za letošní zásek všude sbírá jen samá vysoká ocenění a kamkoliv se člověk koukne, jsou vždy skoro „blahořečeni“. Ani já nezůstanu výjimkou. Máme tady totiž co do činění s albem, které sice nebude posouvat hranice stylu, ale pro mě určitě bude patřit do horních pozic letošního žebříčku. Nejdůležitější je pro mě hlavně schopnost kapely mě přinutit, abych se k cd neustále vracel, ochraňoval originál jako krví podbarvené oko v hlavě, vypálil si kopii do auta a narval si svůj mp3 přehrávač do tramvaje. A tak vždycky, když budu mít chuť na pořádnou krvavou lázeň, mají u mě BLOOD RED THRONE dveře otevřené. Říká se, že peklo je v každém z nás. Já jen doplním, že je i na nové desce BLOOD RED THRONE! Totální inferno! Jen upozorňuji, pokud do alba proniknete, způsobuje závislost, tak bacha na to!
Seznam skladeb:
- Soulseller
- In Hell I Roam
- Hymn of the Asylum
- Primitive Killing Machine
- Deatholation
- Torturewhore
- Exoneration Manifesto
- Dodens Makt
- March of the Undying
Čas: 35:37
Sestava:
- Daniel „Dod“ Olaissen – kytara
- Emil Wiksten – bicí
- Ivan „Meathook“ Gujic – kytara
- Ole „Bent“ Madsen – basa
- Yngve „Bolt“ Christiansen – zpěv
https://www.facebook.com/BloodRedThroneOfficial
http://www.myspace.com/bloodredthrone666
http://www.reverbnation.com/bloodredthrone
http://www.sevared.com/
