Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

18. 4. – 30. 4. 2013

Po čase se na našich stránkách objevuje tour report, psaný samotnou kapelou. Tentokrát se o reportáž postarala pražská kapela JET8, hrající mix punkrocku s prvkami HC obohaceného o dechovou sekci. Jsme si vědomi toho, že pro většinu zdejších čtenářů není tento žánr oblíbeným šálkem kávy, ale každého příznivce hudby a  obzvlášť undergroundu jistě potěší reportáž o turné dělaném plně stylem DIY. Zde popisované desetikoncertní turné se odehrálo v dubnu a obsáhlo Německo, Francii a Anglii. Abyste měli na začátek přehled o kom je řeč, zde je pár vět JET8, v kterých se ve zkratce představují: Světová punková, hardcorová, a ska scéna, DIY principy, chuť dělat věci po svym a užívat si všechno to, co se kolem kapely děje. Jmenujeme se JET8 a tohle jsou základní kameny toho, co děláme, toho, jak to děláme, toho, jak u toho vypadáme, a toho, jak to pak zní. Baví nás dělat muziku pro lidi, který to vnímaj stejně jako my, a ještě víc nás baví s takovýma lidma spolupracovat na společných věcech, jako sou třeba koncerty, nahrávky, tour anebo prostě jen pořádně rozjetý mejdany. Máme za sebou koncerty v renomovaných českých i zahraníčních klubech, ale rádi to rozbalíme i v obydlený zatáčce někde mezi Horní a Dolní. Svěží vánek čechrající vlasy na open air podiích letních festivalů nám taky neni cizí. Nepodporujeme ale žádný politický strany ani náboženský pomatence. Vy ostatní nás neváhejte kontaktovat, ať tomu můžem řádně nakopat prdel...

Po první desce „Think first“ (2009) vydali JET8 druhou řadovou desku „Off We Go“ (2011), kterou podpořili úspěšným zahraničním tour, převážně v Anglii a Francii. V roce 2013 vychází čtyřskladbové EP „Bear In Mind“ na jehož podporu se vydávají v dubnu letošního roku opět na turné. Všechny nahrávky jsou volně ke stažení, spolu se všemi dalšími informacemi, na webu: www.jet8.cz

JET8 tvoří a turné se účastnili:
drums: Omar
bass: Tygr (Kuba)
guitar: Kuba
T-sax: Tomáš
A-sax: Dáda
trumpet: Martin
vocal: Martin
fotograf a bývalý člen: Vláďa Kučera



JET8 –  UK BearInMind tour 2013

18.4.2013 přesně v pravé poledne to začalo. Tetris aparátu, tetris batohů, tetris osob a jedem. Celá naše sedmičlenná osmička se obohacená o bejvalýho osmáka Vláďu, kterej s náma při tý velký příležitosti jel jako fotograf a kluk pro všechno, naskládala do tý nejmenší dodávky pro osm lidí a vydala se směr Manheim, kde mělo celý naše celý tour započít. Hodně velkých i malých očekávání, po předchozích zkušenostech chyběly obavy, protože už jsme si  všichni moc dobře vědomí, že na tour je největším nebezpečím člověk sám sobě a s tím se dá celkem lehce smířit.
     
Těch 500 km uteklo jako ropa do Mexickýho zálivu a už jsme stáli na adrese, kterou nám ukazovala GPS. Bohužel tu byl jeden element, kterej ležel a tím byl vejfuk, nacházel se na asfaltu pod autem. Ani se mu nedivim, po pěti hodinách Omarových černých vtipů jsem byl taky skoro na zádech. Uvítal nás místní klub, zrovna po přestavbě, stavební prach kam se podíváš. Byli jsme první kapelou, odposlechy nikde, ostatně stejně jako po celej zbytek tour. Nechápu, co na těch zbytečnejch bednách, co o ně člověk neustále zakopává a jsou dobrý tak k zavázání tkaniček, všichni máte. Koncert jsme zandali s bravůrou, čumilů bylo tak akorát, aby nás to uspokojilo. Pak trochu kalbička, pro někoho míň, pro někoho víc. Vejfuk nám zavařili za pár éček v místní turecký opravně aut do tvaru půlměsíce, takže držel, trochu i fungoval a my se rozhodli, že s ním těch 4600 km zvládnem.

No a už si to zas dračíme po dálnici. Svištíme kolem vesnice jménem Schengen, kostel a rybníček, skrz tunel do Lucemburska, kde obdivujem nízký ceny benzínu a vysoký ceny jídla, jinak země kde nic tu nic a svojí denní dávku 500 km končíme v nám již dobře známém Lille.



Kosa jako kráva, avšak super podnik a vítají nás staří dobří známí promotér Tof a Les punker akustic Mr. FLow   (http://www.myspace.com/flowrocknroll/music), kterej celej večer otevřel.



Jako další se představili HC-punks Icons Down (http://iconsdown.bandcamp.com) a pak naše maličkost. Klub byl slušně našláplej a my ze sebe řádně vypotili včerejšek, načež jsme se s pomocí belgických ležáků dostali až do ležící polohy.

V sobotu jsme měli DAY OFF a byl sakra off



Omar off his mind

Místní legendární klávesák nám půjčil svůj bejvák, čehož jsme využili k hédonistický grilovačce za víc než luxusního počasí a nezřízený konzumaci všemožných Chateu.



Večer kukačka do města a tancovačka/halekačka na koncertě nový Tofový kapely. Místní crew se nám neustále snažila vysvětlit, že backstage je jen pro umělce, načež my jim vysvětlovali, že potom je to v pořádku, ať neruší. Jako satisfakci za vyrušování jsme si ukradli z nástěnky fotku jednoho ze zaměstnanců. Náš novej kámoš se jmenoval Francoááá a dost zapadl. Usměvavej tejpek.



Náš novej mate, François

Neděle! Směr Calais! Francoáá zapadl natolik, že jsme při celní prohlídce nahlásili devět pasažérů. Navíc byl ten den v Londýně, kam jsme směřovali, maraton, a po těch všech mediálních zavináčích s Čechama a Čečencem, a útocích v Bostonu jsme si vykoledovali interwiev na celnici. Nějakej ten autogram a už si to plachtíme na škuneru.



Děláme modelky, lokáme víno a proběhly první octový chipsy, hlavní složka stravy pro příští týden.  Výjezd z lodi, řízení na vlevo, kruháče atd., nic z toho už nás nemůže překvapit. Poprvé nás to překvapilo už před dvěma lety. Teď už jsme suveréni a střelili jsme to skrz pastviny rovnou před londýnský klub The Birds Nest.



Modelka Dáda a její první londýnské angažmá

Neuvěřitelně útulnej šerosvětlej ošoupanej klub, v kterým se schází punková smetánka z celýho města. V poměrně solidní náladě jsme našli promotéra, našeho dlouholetýho kámoše, pravověrnýho punkera a velkýho píče, Andyho.



Andy, velký Píč  spulu s Luvdamp

A právě tady jsme započali my náš ciderovej maraton, protože pít pivo v místních krajích se našinci vřele nedoporučuje. Hráli jsme třetí, před náma hrála banda Call Me Malcolm (http://callmemalcolm.bandcamp.com). Bylo dost těžký po nich lézt na scénu, protože to rozsekali víc než solidně. Náš výstup se poved víc než velice, lidi pařili tak, že jsme se jich až báli.



Luvdamp (http://luvdump.bandcamp.com) nezklamali a nakopali tomu prdel, přesně tak, jak se od nich očekávalo. Shrábli jsme skoro celou tržbu večera, ostatní hráli skoro na charitu. Tohle mě nepřestane nikdy udivovat. Všechny kapely, který jsme kdy v UK potkali, byly neuvěřitelně technicky bobrý a jezděj hrát prakticky za nic. Andy nám popsal celou situaci dost výstižně: "Normally I give them a tenner and like extra I piss into their beers ". Noc u totálně zkalenýho Andyho vyzdobil příchod jeho spolubydlícího, kterej měl původně přijít až za dva dny… nakonec spal v chodbě a my v jeho posteli.


 
No a to už jsme na cestě směrem k Newcastlu. Cesta dost dlouhá, ještě, že jsme měli Savignon. Pět hodin v autě a už jsme si rovnali placatý zadnice v klubu Telegraph.  Legrační na celý akci bylo, že jsme hráli s třema stejnejma bandama jako minule, který šly po sobě v naprosto stejnym pořadí. Jen lidi bylo o poznáni víc.



Spali jsme u organizátora akce Dorriho, kde jsme se těsnili jeden vedle druhýho, jak sardinky, a obdivovali tu nejtlustší kočku, jakou jsme kdy viděli.



Ráno jsme u english breakfast polemizovali o průměrným věku prvního infargtu člověka, co se tímhle cpe každej den a po tom jsme nakoupili zásoby cideru, kterej začal v dodávce mizet rychlosti světla. Kapitáne směr Gloucester!



Po cestě do Gloucesteru, kam jsme se dost tešili, protože lidi ze Stillbust (http://www.myspace.com/stillbust)  jsou jedni z kapelních best friends ever, jsme měli opět času na filozofii a přírodní vědy. Dost mě vyděsila přednáška téměř RNDr. chemie Tomáše Kouby o tom, jak jsou všechny orgány v těle v takových jakoby šlupkách, no a že ten cider ty orgány všechny rozpustí a zbydou jen ty šlupky. Abych na to zapomněl, pil jsem ho čím dál víc. Stillbust jsme načapali na zahradě domu jejich bubeníka, jak se nalejvaj Pimsem. Následovala večeře, exhibice v zapalování krbu prováděná vrchním pyromanem Samem Piperem. Dost luxusní byla ochutnávka extraktovaný chilli omáčky s celýma 600 000 shu pálivosti, načež si pak naše slavičí hrdlo Martin promnul rukou očka a za pár okamžiků vypadal jak angorská kočka.



Koncert proběhl ve venue zvaný Gloucestr live studios, je to klub, kterej funguje načerno. Bylo docela příjemný koukat na to, jak místní HC smetánka oceňuje naší show. Mimochodem, novej poznatek večera byl, že Tomáš má alergii na cider Strongbow a zabarvuje se po něm do rumělkově červené.



Po další legendarní snídani nám na žlučníkovej záchvat málem umřela saxofonistka Dáda, uznávám, jíst každej den to fakt nejde. Po krátkym relaxu u Sama jsme vyjeli směrem na Bristol.



Dost jsme nevěděli, co od toho čekat. Během pár dní se totiž změnilo místo, kde se měl koncert konat, promotérka odletěla do Kanady a ta, co ji měla zastupovat, dala vědět, že nepřijde. Jeli jsme tentokráte jen 45 minut a tak byl čas dát pořádnej špacír po městě, z důvodů zachování mírových podmínek jsme se radši rozdělili. Někdo sháněl hadry, někdo jídlo, někdo jen kalil na legendární ciderové lodi The Apple. Čtvrť, ve který se klub nalézal, byla docela nářez, samá divná existence. Avšak po chvíli jsme si zvykli a obavy nás opustily. Pár pint a bylo to nejlepší místo na světě. Koncert od, kterýho jsme moc nečekali, byl nakonec naprosto super, potkali jsme naší kámošku Effku, 



která se sem přestěhovala, a navázali nový kontakty. Večírek byl ukrutnej a vstávání ještě ukrutnější, ale tour je holt řehole.



Řeholní pouť sv. Tomáše

Navazujeme nové kontakty

Takže z west coast na east coast!



Cesta na east coast!

Po cestě do Norwich se začínáme pomalu dojímat. „Ty vole, to je prostě super, viď?“, ozývá se ze všech stran. CD a merch se prodávaj rychlostí světla, návštěvnost výsostná, lidi paří jak o život. Tak co Norwich, jaký to asi bude? Kdekoliv jsme špitli, že tam hrajem, tu mnoho povyku a že to bude super. Hlavně to měl být první večer, z dvou večerů, který jsme si měli střihnout s The JUNK (http://www.myspace.com/thejunkpunk),

 
 
s bandou která lahodí našemu uchu stejně jako Pilsner Urquell našim ústům. Ještě před tím, než jsme stačili zazvonit na dveře, na který ukazovala červená šipka z displaye dvorního rádce spolku řidičů bez špetky smyslu pro orientaci, přicupitali k naší dodávce dvě osoby, jež vypadaly jak z klipu Rancid, a začali se k nám tulit. Zazvoníno. Vylejzá Jack, náš hostitel a člověk, kterej to celý spískal, ex-kytarista Luvdump a současnej kytarista Faintest Idea (http://faintestidea.bandcamp.com). Zdravice, direkce, auto, a už si to šineme směrem The Bluebery k místnímu doupěti neřesti. I když jsme všechny večery, co zatim proběhly, byli v roli headlinera, bylo nám celkem jasný, že dneska to bude dost těžký. Před náma hrály tři kapely a každá byla jak víno. Technicky bez chyby, show, za kterou by se nemusel stydět ani cirkus Berousek. Před náma The Junk, jejichž show bych vytknul asi jedinou věc, a to tu, že jsem v moment jejich setu neupadl do nirvany a nemohl tak ve věčný blaženosti poslouchat mimo čas a prostor to, co tam vyplodili, do nekonečna. Dav skoro vypadal, že se rozhodl právě spáchat sebevraždu. Každej tam někdy musí, tak proč ne teď a tady.



Avšak k ničemu takovýmu nedošlo, poslední song, naše zvukovka a... to se nedá popsat. Masakr! Člověk vráží od svýho útlýho mládí prachy do vybavení, dře jak kůň, jezdí hrát za guláš a pivo pro nikoho a tady to je! I kdyby tahle show měla bejt poslední toho druhu, jakou jsme s našim ansáblem zažili, tak to za to stálo.



Norwich, díky! I když byly všechny koncerty z tour super, tak tohle, to to nebyla třešnička na dortu, to byl celej třešňostrom, kterej měl v tom dortu zabořený kořeny a v jeho koruně jsme seděli my a žrali jsme ty třešě i s peckama.



Klasika, stage-diving



V Anglii jsou opět napřed, stage-dying /??????/

Vzhledem k tomu, že, jak je v Anglii zvykem, hrála kytara i basa jenom z komba, což vyžadovalo značný vytavení aparátů, připadali jsme si, jako by nám někdo zabudoval do hlavy myšoplaš.


  
Následky po myšoplaši

Další den jsme vysadili fotografa Vláďu na letišti, protože tvrdil, že buď odletí, nebo někoho z nás zabije, a pokračovali jsme směrem Chichester, kde jsme si to ten večer měli střihnout s The Junk. Po příjezdu na místo proběhla indická restaurace a my pak chodili celej večer po troškách rodit Tikka kuře. Tentokráte byl na místě i odposlech, kterej jsme samozřejmě nechali vypnout, protože už jsme za tu dobu zapomněli, co se s ním dělá. Po prodělání kamenu, nůžek a papíru jsme se dobrali k tomu, že dnes hrajeme první. Zvuk na pódiu byl tentokráte super, možná to bylo tím, že jsme byli na jižním pobřeží, tudíž poměrně blízko kontinentu. O netradiční zábavu se postaral Freddie z The Bob Hoskins Experience (https://www.facebook.com/BobHoskinsExperience), půltunovej punker, kterej nám v zápalu „tance“ smetl dechovou sekci jak kuželky a udělal tak málem z žesťových nástrojů mosazné talíře. Junk byli opět na jedičku. Po druhý show s nima už jsme byli staří známí a rovnou jsme se domluvili na společný tour na podzim. Vyměnili jsme si historky, čím oplzlejší, tím lepší, a odebrali se na nocleh do Brightonu, kde jsme spali v honosným paláci přímo u Brighton beach.

A jsou z nás opět námořníci. Anglická snídaně na lodi a už zas řídíme vpravo. Nakoupili jsme hektolitry vína na domů i na cestu a za pár hodin jsme dojeli do větší zatáčky poblíž Charleville – Mezieres, kde nás místňáci pohostili ochutnávkou zelených výpěstků, a protože jich bylo asi deset, ubalili jich rovnou deset. Last show, a pak s 10denním strništěm vypustit do etheru toho medvěda, co se nám po čas cesty zabydlel v hlavách.


 
Celelebrální křest nového EP se odhrál v našem rodném klubu Kříž, svěceným ciderem to posvětili opět Stillbust, který shodou okolností taky vyrazili spolu s TheKidsisfireworks (http://thekidisfireworks.bandcamp.com) na cesty.



Takže dík všem, co v tom maj prsty, ass’punk’cock

Foto: Vláďa Kučera
Text: JET8

Zveřejněno: 19. 06. 2013
Přečteno:
3679 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář