Úplně jsem na tuhle kapelu zapomněl, jako kdyby pro mě přestala existovat. Vzpomínám si na její debut z roku 2010, kdy jsem o nějakých SAADE do té doby neměl šajn. Jejich deska na mě tenkrát vypadla jako příloha časopisu Full Moon. Debutové CD, ale mělo tak přiblblej obal, že jsem si ho ani neměl chuť pustit, ale po ujištění, že se fakt nejedná o žádnou hovadinu, a mám to zkusit, jsem se následně odhodlal a rozhodně později nelitoval.
Datuje se rok 2013 a je tu nová deska a to rovnou vydaná na viynlu ve vlastní režii. A tak nějak ke mě zas přišla z čista jasna, nečekaně. Už dlouho se mi nestalo, že bych si koupil desku, aniž bych z ní slyšel notu. Taková je dnes doba, nabídka převyšuje poptávku, každý si nejdřív rozmyslí, kam své peníze investuje a zajíce v pytli si už nikdo dovolit kupovat nemůže. Přesto jsem tohle pravidlo porušil, protože jsem prostě cítil potřebu, mít tuhle desku doma (úsměv). Vlastně ani nevím proč. Věřil jsem, že „Guide to Happy Living“ bude dobrá. Má víra se opírala o zkušenost s jejich debutem, který nebyl nijak zázračný, ale působil na mě upřímným dojmem. SAADE fungují pouze jako duo, hrající rockovou muziku, která byla na debutu lehce zašpiněnější, dejme tomu o špetku stoneru. Chvílemi na mě působila jako NIRVANA z desky „Bleach“, jindy zase víc grunge, těch vlivů by se dalo najít víc a každý by si tam tu svou oblíbenou devadesátkovou kapelu dosadil. Když to vezmu zkrátka, jednalo se o neučesanej, špinavej rock.
„Guide to Happy Living“ přinesla jednu personální změnu na postu bubeníka (no ono kdyby dvě, tak ani nedomýšlet), čímž se sestava obměnila o celých 50% (úsměv). Hlavní ovšem je to, že kytarista a zpěvák Cvalda má chuť dál SAADE táhnout a tvořit dobrou hudbu. Ano, novinka je oproti debutu uhlazenější a lépe stravitelná. Což není na škodu, naopak. Mám ze všech skladeb pozitivní dojem. Jsou to takové dobíječe dobré nálady. Jsou svižné, nikde nedrhnou a zbytečně nezpomalujou jako tomu bylo dříve, kdy mi přišly některé skladby zbytečně natáhlé a postrádali drive, kterého se tady dostává ve velké míře. V podstatě se dá říct, že už moc takovouto hudbu neposlouchám a vyloženě jí nevyhledám, ale SAADE mi při poslechu umí připravit příjemné chvilky. Je to tím, že prostě hrají dobrou hudbu, a je jedno, jestli mají v ansáblu tři kytary a dvoje klávesy, nebo rovnou celý orchestr. Když je skladba dobrá, tak je to úplně fuk, a postačí k tomu třeba i jedna kytara.
Všechny věci na „Guide to Happy Living“ jsou efektivně vystavěné. Zjednoduše řečeno, se jedná o normální písničky. A v tom je právě ten největší fígl. Žádné ultra složitosti, prostě jen porce poctivého rocku, založeného na souhře bicí soupravy a kytary, a navrch příjemně znějícího hlasu Cvaldy, který do svého výrazu přidal o něco víc melodie, ale to není bráno jako výtka. Na druhou stranu bych tady nerad nastolil dojem, že se jedná o nějakou sbírku písniček s chytlavými refrény, jako z hitparád. Do toho mají SAADE pořád daleko, a miláčci rádií se z nich díky „Guide to Happy Living“ bohužel nestanou. Refrény nefungují na první dobrou a rozhodně nechávají prostor na další poslech, tudíž nehrozí rychlé opotřebení a únava materiálu. Jedná se o inteligentní formu rockové hudby, z které je cítit radost. SAADE nahráli pohodovou a na výsost příjemnou záležitost.
Často se v souvislosti se SAADE zmiňuje, že se jedná o kapelu s největší hlasitostí na koncertech, což dodnes nevím, jak si mám vykládat. Netuším jestli se jedná o pochvalu, nebo výtku. V mém případě je to spíš mínus, a podobným mínusem je i zvuk „Guide to Happy Living“, která je zbytečně „vohulená“, ale jelikož je člověk přizpůsobivý, po odehrání pár minut, výslednému soundu přivykne. Naopak pochvalu zaslouží povedený obal, hlavně mám na mysli přední stranu, která je vyvedená ve stylu filmu Alois Nebel.
Seznam skladeb:
Datuje se rok 2013 a je tu nová deska a to rovnou vydaná na viynlu ve vlastní režii. A tak nějak ke mě zas přišla z čista jasna, nečekaně. Už dlouho se mi nestalo, že bych si koupil desku, aniž bych z ní slyšel notu. Taková je dnes doba, nabídka převyšuje poptávku, každý si nejdřív rozmyslí, kam své peníze investuje a zajíce v pytli si už nikdo dovolit kupovat nemůže. Přesto jsem tohle pravidlo porušil, protože jsem prostě cítil potřebu, mít tuhle desku doma (úsměv). Vlastně ani nevím proč. Věřil jsem, že „Guide to Happy Living“ bude dobrá. Má víra se opírala o zkušenost s jejich debutem, který nebyl nijak zázračný, ale působil na mě upřímným dojmem. SAADE fungují pouze jako duo, hrající rockovou muziku, která byla na debutu lehce zašpiněnější, dejme tomu o špetku stoneru. Chvílemi na mě působila jako NIRVANA z desky „Bleach“, jindy zase víc grunge, těch vlivů by se dalo najít víc a každý by si tam tu svou oblíbenou devadesátkovou kapelu dosadil. Když to vezmu zkrátka, jednalo se o neučesanej, špinavej rock.
„Guide to Happy Living“ přinesla jednu personální změnu na postu bubeníka (no ono kdyby dvě, tak ani nedomýšlet), čímž se sestava obměnila o celých 50% (úsměv). Hlavní ovšem je to, že kytarista a zpěvák Cvalda má chuť dál SAADE táhnout a tvořit dobrou hudbu. Ano, novinka je oproti debutu uhlazenější a lépe stravitelná. Což není na škodu, naopak. Mám ze všech skladeb pozitivní dojem. Jsou to takové dobíječe dobré nálady. Jsou svižné, nikde nedrhnou a zbytečně nezpomalujou jako tomu bylo dříve, kdy mi přišly některé skladby zbytečně natáhlé a postrádali drive, kterého se tady dostává ve velké míře. V podstatě se dá říct, že už moc takovouto hudbu neposlouchám a vyloženě jí nevyhledám, ale SAADE mi při poslechu umí připravit příjemné chvilky. Je to tím, že prostě hrají dobrou hudbu, a je jedno, jestli mají v ansáblu tři kytary a dvoje klávesy, nebo rovnou celý orchestr. Když je skladba dobrá, tak je to úplně fuk, a postačí k tomu třeba i jedna kytara.
Všechny věci na „Guide to Happy Living“ jsou efektivně vystavěné. Zjednoduše řečeno, se jedná o normální písničky. A v tom je právě ten největší fígl. Žádné ultra složitosti, prostě jen porce poctivého rocku, založeného na souhře bicí soupravy a kytary, a navrch příjemně znějícího hlasu Cvaldy, který do svého výrazu přidal o něco víc melodie, ale to není bráno jako výtka. Na druhou stranu bych tady nerad nastolil dojem, že se jedná o nějakou sbírku písniček s chytlavými refrény, jako z hitparád. Do toho mají SAADE pořád daleko, a miláčci rádií se z nich díky „Guide to Happy Living“ bohužel nestanou. Refrény nefungují na první dobrou a rozhodně nechávají prostor na další poslech, tudíž nehrozí rychlé opotřebení a únava materiálu. Jedná se o inteligentní formu rockové hudby, z které je cítit radost. SAADE nahráli pohodovou a na výsost příjemnou záležitost.
Často se v souvislosti se SAADE zmiňuje, že se jedná o kapelu s největší hlasitostí na koncertech, což dodnes nevím, jak si mám vykládat. Netuším jestli se jedná o pochvalu, nebo výtku. V mém případě je to spíš mínus, a podobným mínusem je i zvuk „Guide to Happy Living“, která je zbytečně „vohulená“, ale jelikož je člověk přizpůsobivý, po odehrání pár minut, výslednému soundu přivykne. Naopak pochvalu zaslouží povedený obal, hlavně mám na mysli přední stranu, která je vyvedená ve stylu filmu Alois Nebel.
Seznam skladeb:
- Several Faces
- Shower Cap
- Into the Space
- Promises
- Come Along
- Dark Heart
- Paralyzed
- Drift
- Sucar Sandwich
- Torched
