O víkendu proběhl v Olomouci festival na podporu boje proti rakovině s příznačným názvem Raise for All Festival. Už soupiska vystupujících kapel dávala na vědomí, že se bude jednat o neobyčejnou akci, kterou by si neměl nechat ujít žádný posluchač libující si v extrémních stylech metalové, potažmo grindcorové hudby.
Začátek byl avizován na páteční patnáctou hodinu, což bylo poněkud nevyhovující, pokud si někdo nechtěl brát půl dne dovolené. Já osobně jsem to stihl tak akorát na půl páté. Už při cestě do areálu bylo viditelné, že pořadatelé myslí na všechno a proto vybrali malebné místo v blízkosti rybníků s posečeným trávníkem na postavení stanů. Ještě než jsem se stihl zorientovat v nabízeném zboží (nápoje, jídlo, trika a cd), už z malého pódia zněly první takty pražských MINORITY SOUND a s nimi se bohužel spustil i dost vydatný déšť. Jejich set nebyl nijak výjimečný, už jen proto, že neměli prakticky pro koho hrát, až na pár fanoušků krčících se pod střechou. Nicméně chlapi si tím nenechali zkazit náladu a i když se zábava pod pódiem rovnala nule, odehráli všechno s naprostou pohodou a úsměvem na rtech.
Jen co přestalo pršet, což bylo hned po setu MINORITY SOUND, vlétli na pódium opavští THE FALL OF GHOSTFACE, což pro mě bylo úplně první setkání s touto kapelou, jejíž zpěvačka i s jednou nohou v sádře, opírající se o berle, předváděla tance, za které by se nemusela stydět nejedna klubová tanečnice. To bylo asi tak jediné, co mě na THE FALL OF GHOSTFACE zaujalo, protože metalcore v jejich podání mi nic moc neříkal.
Tady taky mé rozumové vnímání končí a rozplývá se kdesi v mlze až do doby, než se na place ukážou TORTHARRY. Podle reakce a účasti pod pódiem byli TORTHARRY hlavním tahákem dnešního dne, přesně tak, jak to pořadatelé plánovali. TORTHARRY hrají jinou ligu, než většina kapel vystupujících na tomto festu a to šlo poznat hned po prvním hrábnutí do strun. Už od toho okamžiku se pod pódiem rozjel ten pravý tanec, který neustával po celou dobu jejich setu. Chlapi jsou opravdoví kabrňáci se srdcem na pravém místě, což se ukázalo ve chvíli, když řekli, že půlka z ceny prodeje jejich merche půjde do rukou pořadatelů jen proto, aby tyto peníze mohli přidat k těm, které už vybrali pro dětské Onkologické oddělení FN Olomouc. Po vydařeném setu TORTHARRY jsem se už dočista ztratil ve víru výtečné slivovice a pro dnešek pro mě festival skončil.
V sobotu jsem se do areálu dostal až na grind-dance partu SPINELESS FUCKERS, která jako vždy předvedla energií nabité vystoupení ve kterém nemohla chybět kromě všemožných tanečků taky Volavka a Běh na dlouhou trať.
Po tanečních kreacích a hopsavém rytmu přišel čas na změnu a z pódia zazněl technický death amerického střihu v podání DESTROYING DIVINITY, který nemohl nikoho nechat bez povšimnutí. I s absencí zpěvu skoro ve všech skladbách zněla hudba DESTROYING DIVINITY mocně a úchvatně. Na muzikantech samotných bylo vidět, že je živé hraní baví a užívají si jej plnými doušky.
Další kapelou, kterou jsem stihl po mém studeném obědě, který se nechtěně protáhl, byli MINCING FURY. Miciny, jak říká moje známá, jspu asi nejvíce se válející kapelou na světě, která dokáže vždycky pobavit. Pravda, ne vždy byli všichni muzikanti ve stejném rytmu, ale vzhledem k tomu, co se dělo na scéně, to nejspíš moc lidí ani nevnímalo. Možná právě kvůli jejich dětinským kouskům a nevymazatelným vzpomínkám na toto období do nás hned dvakrát napumpovali Kačenku, která je v jejich podání naprosto úžasná.
Tolikrát jsem se chystal na nějaký koncert MATER MONSTIFERA, až jsem nikdy na žádný nedošel. V sobotu přišla ta pravá chvíle a já si mohl jednu z mnoha mých oblíbených kapel poslechnout naživo. I když bylo jejich vystoupení a hudba dokonalá, přesto mi MATER MONSTIFERA nějak nepasovali do času, který byl vyhrazený především grindovým kapelám a taky denní doba nebyla přesně to, co by kapele jejich ražení mělo vyhovovat.
Jenom co MATER MONSTIFERA slezli ze stage, nadešel čas „dementních a retardovaných“ jedinců z Hané, kteří do nás nasoukali tolik grindu, kolik se jen do našich chorobných mozků mohlo vejít. U DEMENTED RETARDED nejde stejně tak, jako u většiny kapel hrajících tento styl, o nějaké umění, ale především o zábavu, a to se opět na plné čáře povedlo. Prostě jen další hopsačka s perverzními texty a sociopatickými hláškami, přesně tak, jak to má být.
Po dementech okupovali stage olomoučtí DISSOLUTION, kteří nejsou na místních pódiích žádným novým pojmem. Jejich death je místy nudný, ale dost často i baví. Nejlépe to shrnul kamarád, který pravil, že jejich skladby jsou jak kdy.
Co se týká účinkování olomouckých kapel na tomto festu, tak v sobotu se pořadatelé opravdu vyřádili, protože hned po DISSOLUTION se objevili FRAGMENTARY a další na řadě byli FEARSOME. Prvně jmenovaní míchají heavy metal s ženským a mužským vokálem ve stylu kráska a zvíře. Jejich set nebyl vůbec špatný a změna stylu taky přišla k duhu. Druzí FEARSOME pro změnu hrají metalcore, který je poslouchatelný, ale vzhledem ke zpěvákovu frázování, které je stále stejné, se brzy začne druhá skladba zdát jako třetí a ta třetí zase jako první. Proto jsem vydržel jen pár fláků a radši se valil trochu zrelaxovat a načerpat síly na jediného zahraničního hosta (Slovensko pro mě není zahraničí), kterými byli rakouští UPON A RED SKY.
Opět to pro mne bylo překvapení a musím přiznat že příjemné, protože tahle kapela pro mě až do této chvíle byla velkou neznámou. Borci hrají deathcore, se kterým se moc nemazlí a proto si příznivci tohoto stylu museli chrochtat blahem. Na drtivé většině přítomných bylo vidět, že je hudba UPON A RED SKY opravdu baví. Navíc stejně tak jako TORTHARRY chtěli pomoci dobré věci a proto se zřekli velké části svého honoráře a věnovali jej taktéž na Onkologické oddělení FN Olomouc. Mimo jiné i přes všechny možné i nemožné tance za poslední dva dny předvedli tito muzikanti nový a pro mne dosud nevídaný a to ještě přidalo na jejich originalitě. Po koncertu UPON A RED SKY jsem se vydal domů za zvuků DEATH REVIVAL.
První ročník Raise for All festivalu se pro mne nadočekávání vyvedl. Jak už samotným nadšením kapel pro danou věc, tak jejich hudebním nasazením, které mnohdy hraničilo s úrazy, až po samotnou organizaci, o které jsem si myslel, že bude nejslabším článkem celého festu - a překvapivě nebyla, anopak. Je skvělé, že jsou mezi námi lidé, kterým není jejich okolí lhostejné, a dokážou podpořit dobrou věc.
Začátek byl avizován na páteční patnáctou hodinu, což bylo poněkud nevyhovující, pokud si někdo nechtěl brát půl dne dovolené. Já osobně jsem to stihl tak akorát na půl páté. Už při cestě do areálu bylo viditelné, že pořadatelé myslí na všechno a proto vybrali malebné místo v blízkosti rybníků s posečeným trávníkem na postavení stanů. Ještě než jsem se stihl zorientovat v nabízeném zboží (nápoje, jídlo, trika a cd), už z malého pódia zněly první takty pražských MINORITY SOUND a s nimi se bohužel spustil i dost vydatný déšť. Jejich set nebyl nijak výjimečný, už jen proto, že neměli prakticky pro koho hrát, až na pár fanoušků krčících se pod střechou. Nicméně chlapi si tím nenechali zkazit náladu a i když se zábava pod pódiem rovnala nule, odehráli všechno s naprostou pohodou a úsměvem na rtech.
Jen co přestalo pršet, což bylo hned po setu MINORITY SOUND, vlétli na pódium opavští THE FALL OF GHOSTFACE, což pro mě bylo úplně první setkání s touto kapelou, jejíž zpěvačka i s jednou nohou v sádře, opírající se o berle, předváděla tance, za které by se nemusela stydět nejedna klubová tanečnice. To bylo asi tak jediné, co mě na THE FALL OF GHOSTFACE zaujalo, protože metalcore v jejich podání mi nic moc neříkal.
Tady taky mé rozumové vnímání končí a rozplývá se kdesi v mlze až do doby, než se na place ukážou TORTHARRY. Podle reakce a účasti pod pódiem byli TORTHARRY hlavním tahákem dnešního dne, přesně tak, jak to pořadatelé plánovali. TORTHARRY hrají jinou ligu, než většina kapel vystupujících na tomto festu a to šlo poznat hned po prvním hrábnutí do strun. Už od toho okamžiku se pod pódiem rozjel ten pravý tanec, který neustával po celou dobu jejich setu. Chlapi jsou opravdoví kabrňáci se srdcem na pravém místě, což se ukázalo ve chvíli, když řekli, že půlka z ceny prodeje jejich merche půjde do rukou pořadatelů jen proto, aby tyto peníze mohli přidat k těm, které už vybrali pro dětské Onkologické oddělení FN Olomouc. Po vydařeném setu TORTHARRY jsem se už dočista ztratil ve víru výtečné slivovice a pro dnešek pro mě festival skončil.
V sobotu jsem se do areálu dostal až na grind-dance partu SPINELESS FUCKERS, která jako vždy předvedla energií nabité vystoupení ve kterém nemohla chybět kromě všemožných tanečků taky Volavka a Běh na dlouhou trať.
Po tanečních kreacích a hopsavém rytmu přišel čas na změnu a z pódia zazněl technický death amerického střihu v podání DESTROYING DIVINITY, který nemohl nikoho nechat bez povšimnutí. I s absencí zpěvu skoro ve všech skladbách zněla hudba DESTROYING DIVINITY mocně a úchvatně. Na muzikantech samotných bylo vidět, že je živé hraní baví a užívají si jej plnými doušky.
Další kapelou, kterou jsem stihl po mém studeném obědě, který se nechtěně protáhl, byli MINCING FURY. Miciny, jak říká moje známá, jspu asi nejvíce se válející kapelou na světě, která dokáže vždycky pobavit. Pravda, ne vždy byli všichni muzikanti ve stejném rytmu, ale vzhledem k tomu, co se dělo na scéně, to nejspíš moc lidí ani nevnímalo. Možná právě kvůli jejich dětinským kouskům a nevymazatelným vzpomínkám na toto období do nás hned dvakrát napumpovali Kačenku, která je v jejich podání naprosto úžasná.
Tolikrát jsem se chystal na nějaký koncert MATER MONSTIFERA, až jsem nikdy na žádný nedošel. V sobotu přišla ta pravá chvíle a já si mohl jednu z mnoha mých oblíbených kapel poslechnout naživo. I když bylo jejich vystoupení a hudba dokonalá, přesto mi MATER MONSTIFERA nějak nepasovali do času, který byl vyhrazený především grindovým kapelám a taky denní doba nebyla přesně to, co by kapele jejich ražení mělo vyhovovat.
Jenom co MATER MONSTIFERA slezli ze stage, nadešel čas „dementních a retardovaných“ jedinců z Hané, kteří do nás nasoukali tolik grindu, kolik se jen do našich chorobných mozků mohlo vejít. U DEMENTED RETARDED nejde stejně tak, jako u většiny kapel hrajících tento styl, o nějaké umění, ale především o zábavu, a to se opět na plné čáře povedlo. Prostě jen další hopsačka s perverzními texty a sociopatickými hláškami, přesně tak, jak to má být.
Po dementech okupovali stage olomoučtí DISSOLUTION, kteří nejsou na místních pódiích žádným novým pojmem. Jejich death je místy nudný, ale dost často i baví. Nejlépe to shrnul kamarád, který pravil, že jejich skladby jsou jak kdy.
Co se týká účinkování olomouckých kapel na tomto festu, tak v sobotu se pořadatelé opravdu vyřádili, protože hned po DISSOLUTION se objevili FRAGMENTARY a další na řadě byli FEARSOME. Prvně jmenovaní míchají heavy metal s ženským a mužským vokálem ve stylu kráska a zvíře. Jejich set nebyl vůbec špatný a změna stylu taky přišla k duhu. Druzí FEARSOME pro změnu hrají metalcore, který je poslouchatelný, ale vzhledem ke zpěvákovu frázování, které je stále stejné, se brzy začne druhá skladba zdát jako třetí a ta třetí zase jako první. Proto jsem vydržel jen pár fláků a radši se valil trochu zrelaxovat a načerpat síly na jediného zahraničního hosta (Slovensko pro mě není zahraničí), kterými byli rakouští UPON A RED SKY.
Opět to pro mne bylo překvapení a musím přiznat že příjemné, protože tahle kapela pro mě až do této chvíle byla velkou neznámou. Borci hrají deathcore, se kterým se moc nemazlí a proto si příznivci tohoto stylu museli chrochtat blahem. Na drtivé většině přítomných bylo vidět, že je hudba UPON A RED SKY opravdu baví. Navíc stejně tak jako TORTHARRY chtěli pomoci dobré věci a proto se zřekli velké části svého honoráře a věnovali jej taktéž na Onkologické oddělení FN Olomouc. Mimo jiné i přes všechny možné i nemožné tance za poslední dva dny předvedli tito muzikanti nový a pro mne dosud nevídaný a to ještě přidalo na jejich originalitě. Po koncertu UPON A RED SKY jsem se vydal domů za zvuků DEATH REVIVAL.
První ročník Raise for All festivalu se pro mne nadočekávání vyvedl. Jak už samotným nadšením kapel pro danou věc, tak jejich hudebním nasazením, které mnohdy hraničilo s úrazy, až po samotnou organizaci, o které jsem si myslel, že bude nejslabším článkem celého festu - a překvapivě nebyla, anopak. Je skvělé, že jsou mezi námi lidé, kterým není jejich okolí lhostejné, a dokážou podpořit dobrou věc.
