GHOST – Infestissumam

Kdo nezaznamenal, nebo cíleně, jako já, ignoroval nástup GHOST v roce 2010 na scénu, ten novince „Infestissumam“ patrně neunikne. Minimálně na mě mají GHOST neblahý vliv. Během několika dní, díky nim, se mnou začal cloumat Satan. Jejich aktuální dílo, stejně jako to předešlé, je ho totiž plné.

Udělit GHOST přívlastek metalová kapela je docela troufalé. To, co já slyším, je nejčastěji hard rock s popovými nápěvy, se zřetelným odkazem do let minulých, samozřejmě s moderním vyzněním, alespoň co se týká zvuku. Základ každé kompozice potom tvoří jednoduchý, chvílemi až triviální rytmus, výrazné klávesy často obdařené retro zvukem a nad tím ční vokál zpěváka, používajícího pseudonym Papa Emeritus II. A je to právě Papa, kdo mi dává zabrat. Jeho barva hlasu je vyloženě jemně naladěna, chvílemi je jeho projev doslova plný cukru, občas klade slova vyloženě ležérně, ale neustále je plný melodických linek. Dodnes nemám úplně jasno, jestli mi je plně po chuti, ale jako jeden z charakteristických prvků tohoto švédského kolektivu slouží mimořádně.

Podobné dojmy jako u vokálu se mnou cloumají i u hudby. Jak je to jenom možné, že se mi to vůbec líbí? Věřte mi, že jsem si tuhle otázku kladl během posledních dní nesčetněkrát. GHOST totiž disponují neskonale velkým množstvím klišé, které u 99 % kapel nejsem schopen tolerovat. Proč právě u GHOST ano, sám netuším. V předstihu vypuštěný singl „Secular Haze“ jenom má slova podtrhuje. Klávesový úvod ve stylu kolotočářů z Horní Dolní, rytmus bližší spíš dechovce než rockové muzice, a nad tím vším něžný Papa Emeritus II. Další kapitolou sama pro sebe je skladba „Ghuleh / Zombie Queen“, jejíž první polovina stojí vyloženě na klávesách, které jsou ten největší popík, jaký jsem letos slyšel. Ústřední neskonale vlezlá klávesová melodie mi vložila do hlavy plno pochyby. Sám jsem se musel nad sebou zamyslet, jestli je normální, aby se mi tohle líbilo (úsměv).

Po prvotním šoku, jaký mi „Infestissumam“ uštědřila, ve mě vybudovala závislost. Po zpětném naposlouchání debutu, který se mi teď jeví jako velmi povedený (což před třemi roky neplatilo), musím konstatovat, že aktuální album je oproti svému předchůdci o krok dál. Takže ten, kdo byl uchvácen napoprvé, ten se musí u „Infestissumam“ tetelit blahem. Vše je dotaženější. Ať už to je celková produkce, úderněji vystavěné kompozice, lépe vypracované aranže, nebo větší prostor pro klávesy. Přibylo i větší množství „therionovských“ chorálů podtrhujících majestátnost skladeb.

Mezi nejlepší momenty nahrávky určitě patří „Year Zero“, na kterou vznikl provokativní videoklip. Do varu mě dostává hned titulní „Infestissumam“, zábavná je i předposlední dunivá „Depth Of Satan´s Eyes“, a nejde nezmínit závěrečnou „Monstrance Clock“. S klidem ale můžu říct, že každá z deseti věcí, má v sobě něco nakažlivě přitažlivého. I když se během poslechu nemůžu zbavit dojmu, že se nám pod svými tajemnými kápěmi páni muzikanti smějí, jak jsme jim krásně skočili na lep. Chvílemi si připadám, jako bych se nechal chytit na vařenou nudli (úsměv).

Je vidět, že zlo je stále rafinovanější. Nasadit mu potom podobu líbivých písniček, opatřených milým hlasem, se ve finále jeví jako dokonalý majstrštyk.

GHOST právě našli další ovci.

Belial, Behemoth, Beelzebub, Asmodeus, Satanas, Lucifer
Belial, Behemoth, Beelzebub, Asmodeus, Satanas, Lucifer

(úsměv)

Seznam skladeb:

Čas: 47:46

http://www.infestissumam.com