Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
LLYR

VIRTUAL VOID nedávno vydali album Ride to Hell on Fucking Whores, které je plné old schoolových melodií. Probrali jsme okolnosti jeho vzniku, prošli i dlouhou historii kapely a podívali se, co kapela chystá do budoucnosti. Odpovídali Moloch a Sekersson.

Ave Virtual Void! Zkoušel jsem někde dohledat na internetu historii vaší kapely, ale moc se toho o vás najít nedá. Mohl bys prosím pro čtenáře popsat, jak kapela vznikla, kdo v ní hrál, hraje a kdo stojí za současným albem „Ride to Hell on Fucking Whores“?

Milan „Moloch“ Marek: Taky Vás všechny zdravím. No ta historie je tak složitá, že kdybych tady vyjmenovával každou změnu v obsazení, tak to bude na několik stránek a nedělám si iluze o tom, že to lidi bude nějak moc zajímat. Takže jen zjednodušeně. První sestava vznikla v roce 1995 a to ve složení: Raapax – kytara, Phoenix – basa, vokál a já na bicí. Pseudonymy jsme si zvolili po vzoru praotců black metalu Venom, Bathory, Celtic Frost.
První demo Kill Your Memories (1995) a druhé demo Sinister Barrier (1996) měly skvělé ohlasy a to i ze zahraičí, ale původní sestava se brzo poté rozpadla. Další demo The Law Of Betrayal And Vengeance (1999) tak bylo natočeno jen ve dvou a to mnou a Raapaxem.
Po mnoha změnách na všech postech vychází v roce 2003 první oficiální album s názvem Dictatorship. Poté se však sestava opět pomalu rozpadá. Měl jsem na lidi dost smůlu, což mě hodně brzdilo. Ono je na jednoho člověka trošku moc dělat v kapele skoro vše. Kdyby alespoň ostatní byli trochu odpovědnější a né brzdy.
V roce 2006 se v kapele objevuje zpěvák Petr „Chemosh“ Matušek a vzápětí po něm basák Petr „Sekersson“ Švrček. Chvíli jsme hráli ve třech (Chemosh oprášil kytaru) a pak se do kapely vrátil i zakládající kytarista Václav „Raapax“ Kocián. Natočili jsme jedno album, nebo spíše demo, No Time For Heroism a Raapax pak opět odchází dodělat si nějaký doktorát nebo co. On je totiž velice vzdělaný člověk a furt něco študuje.
Na začátku roku 2010 pak přichází do kapely kytarista Jiří „George“ Hrabec a tato sestava funguje už čtvrtým rokem. Možná je to i proto, že už neřeším nějaké drobnosti, jako že někdo nějaký čas nechodí na zkoušky, nebo že jede na dovolenou zrovna v sezoně festivalů atd.(smích)
Je mi 44 let a už to v žádném případě nehrotím, i když mě to občas sere. Taky už nejsem na veškerou organizaci sám, hodně věcí dělá Sekersson a i ostatní sem tam s něčím pomůžou (smích).
V roce 2011 jsme poprvé spolupracovali s magazínem Pařát a byl z toho song Žal pro tribut Törru. Když jsme to ve studiu točili, zmákli jsme zaznamenat ještě i další dvě skladby, jednu zcela novou a jednu vykopávku z Dictatorship. Nějaký čas jsme to jako promo singl rozdávali na koncertech. Obě dvě skladby se teď objevily jako bonus na nové desce. Ride to Hell On Fucking Whores je naším druhým oficiálním albem a na jeho vzniku jsme se rovnoměrně podíleli hlavně my tři, tj. já, Sekersson a George.
Pro hnidopichy bych ještě dodal, že až překonám svou vrozenou lenost, se kterou bojuji celý svůj život (se střídavými úspěchy), tak udělám a vložím na naše bandzonovské stránky podrobnou historii s odehranými koncerty, představím všechny bývalé členy atd. No ale pochybuju, že to bude někoho studovat (smích).
Mimochodem téměř všechny naše staré demáče si můžete stáhnout na ulozto a porovnat s dneškem (smích).

Co jsem se dočetl, tak v roce 2005 byla obměněna celá sestava. Dokonce jste snad na chvilku ukončili činnost. Co toho bylo příčinou a co vás pak dalo opět dohromady v roce 2009? Kdo je vlastně hlavním tahounem kapely a kdo opět „pozvedl váš prapor?“ Jestli se nepletu, od té doby hrajete ve stále stejné sestavě?

Moloch: Jediným původním členem jsem já a vždy jsem se taky snažil tu kapelu táhnout dál a nenechat rozpadnout. Jsem taky, abych tak řekl, strážce červené linky. To znamená, že hlídám, aby kapela moc nevybočila ze svého stylu. Při velké fluktuaci to byla někdy pořádná fuška (smích). Zkrátka v různých sestavách jsme byli někdy více black, někdy více thrash, nebo death. No a teď, kdy je nám každá škatule malá, jsme Dirty Fucking Rock´n´Roll From Hell (smích).

Když jste začínali, tak se psala devadesátá léta. Tenkrát se ještě tomu, co hrajete za styl, neříkalo „old school“.  Proč jste si zvolili zrovna kombinaci špinavého blacku, deathu a thrashe? Jaké kapely byly vaším vzorem?

Moloch: No jen se zamysli, čemu se říkalo black metal v 80. letech, čemu v 90. letech a čemu dnes. Tato škatule je hodně zavádějící. Když jsem byl puboš, byl black metal Venom, pak Venom a ještě jednou Venom (smích). Pak se na obálce dema švýcarských Hellhammer objevil slogan: „Venom zabíjí hudbu, Hellhammer zabíjí Venom“ a bylo vymalováno. Vzory, ze kterých jsme vycházeli, jsou tedy jasné. Pamatuji se, jak jsem si kreslil na džísku propiskou logo Venom a pak chtěl po mámě, ať mi to vyšije. Taky jsme tenkrát začali jezdit na burzu na ostravskou haldu a tam jsem uviděl poprvé plakát, na kterém byl obal živáku Slayer „Live Undead“ a z toho obrázku jsem se totálně posral. Takových zážitků bylo zkrátka hodně a to všechno mě formovalo. No řekni, můžu tedy hrát něco jiného?? Tehdy v 80. jsem neměl ponětí, kde vzít lidi, kteří by tohle chtěli taky dělat, tak jsem hrál pičoviny na zábavách, ale to mě rychle přestalo bavit. Až v polovině devadesátek jsem se dočkal, ale to už byl tehdy vlastně old school (smích).
Nechci machrovat nebo mentorovat, ale tuhle muziku podle mě nemůžou dělat mladí. Docela je mi jich líto, ale jejich kořeny jsou prostě jinde. Když to vidím, vůbec jim nezávidím. Té srandy, které jsme tehdy zažili. Co je čeká dneska? Cvičit jak kokot několik hodin denně, všude to vidí a čtou, žádná sranda, žádný vzdor, jen se zúčastnit nějaké pojebané soutěže, která je stejně předem rozhodnutá a nikomu nic nepřinese (kromě dotací a prachů těm, co tu soutěž vymysleli a šikovně zrealizovali). My sice dodnes neumíme pořádně hrát a těžko se to teď začneme učit, ani by nás to nebavilo (smích).

Jestli se nepletu, tak od začátku zpíváte anglicky. Proč zrovna angličtina? Měli jste a máte ambice prorazit i do zahraničí?

Moloch: Angličtina k metalu patří, to mi nikdo nevymluví. Jakýkoliv jiný jazyk zní většinou bizarně, jako třeba ruština v Kypck. Zrovna v jejich případě je sice ta bizarnost k dobru věci a do jejich muziky skvěle pasuje, ale je to spíše výjimka. Co si budeme povídat, udělat v češtině dobrý text umí málokdo, snad jen Franta Štorm (smích). Kdysi jsem se o to taky pokoušel v heavy-metalovém projektu Silesia, ale nevím nevím.
V zahraničí (nepočítám Slovensko) jsme vlastně hráli jen jednou a to v Německu v roce 2003 nebo 2004 na koncertě asi pro 20 lidí (smích). Byl to průser, nikdo nás tam neznal. No ale dneska bychom se nebránili trošku poznat svět a přitom si i zahrát. Snad něco vyjde, uvidíme. V dnešní době to ale není žádná sranda jen tak se sebrat a odjet třeba na měsíc někam do prdele. Práci ti nikdo držet nebude. A prorazit? (smích) To si snad děláš prdel (smích). Dneska nemůžeš „prorazit“, leda tě někdo bude tlačit prachama a to nikdo neudělá, zvlášť když děláš opravdu menšinový žánr, opravdový underground. Nebo možná udělá a řeknou ti, jo, nasypeme do vás, ale budete hrát nu-metal, nebo ještě nějaké větší sračky. Hlavně to musí zrovna letět, ať se nám investice vrátí.

„Ride to Hell on Fucking Whores“ vydáváte u vydavatelství časopisu Pařát. Jak spolupráce probíhala? Doporučil bys to i ostatním kapelám? Na jednu stranu se sice album dostane k posluchačům, ke kterým by se vaše muzika jinak nedostala, ale zase na druhou stranu cd přikládaná k Pařátu bývají většinou s chudším bookletem. Nechtěli jste třeba počkat a pak vydat album u nějakého většího vydavatelství?

Sekersson: Spolupráce s Pařátem, konkrétně s jeho šéfredaktorem Herdronem, probíhala velmi dobře a bez větších problémů či komplikací. Domluvily se určité podmínky a vše se rozběhlo. Jsme moc rádi, že jsme tu desku mohli vydat právě tímto způsobem. Podle mě je v dnešní době naprosto skvělé, když se nahrávka fyzicky dostane k tolika lidem. I kdyby to oslovilo třeba jen třetinu z nich, bude to pro nás určitě potěšující. To, že Pařát stále takhle vydává desky, je prostě paráda! Bez této možnosti by to dopadlo tak, že bychom si zřejmě samizdatově udělali pár set kusů a ty pak prodávali hlavně na koncertech. Takhle je to ale opravdu o něčem jiném a určitě bych to vřele doporučil. Možnost vydání CD u nějakého většího vydavatelství jsme nezvažovali, ale moc bychom si přáli dostat tuhle desku i na vinyl!  Doufáme tedy, že se to v blízké budoucnosti podaří.

Nové album má velmi jednoduchý cover. Kdo je jeho autorem a jaké zvíře je na něm vlastně znázorněno? Mě tedy nejvíc připomíná nějakého šíleného divočáka. (smích).

Sekersson: No tak to ti to připadá zcela správně (smích)! Ano, obal desky zdobí hlava pěkně nasraného divočáka. Jeho autorem je tatér a Milanův spolupracovník Pavel Ulrych, který nám na naši žádost nakreslil asi čtyři verze různých divočáků. S nápadem použít tento motiv na obal desky přišel Milan a nám ostatním se hned zalíbil. Od počátku jsme chtěli něco jednoduchého, ale přitom výrazného a snadno zapamatovatelného. Zkrátka takového našeho maskota. Vzorem nám byl samozřejmě Motörhead se svou hlavou nebo Bathory s kozlem atd. Do budoucna tím pádem počítáme zase s divočákem (smích). Jinak krom té kančí hlavy zdobí desku i zbrusu nové logo, jehož autorkou je má kamarádka Soňa Halová. Ta měla zprvu jen předělat původní logo do kvalitnější podoby, ale při jeho úpravě nakonec vytvořila zcela nové, ostřejší a s podobným vizuálním dojmem. Celý obal jsme záměrně pojali jednoduše a dle našich požadavků ho dělala opět Soňa. Finální verzi se všemi nezbytnostmi pro tiskárnu zase připravoval grafik Martin Trojka. Oběma proto patří náš velký dík! 

Moloch: …já jen k tomu praseti, většina z nás lidí jsou pěkné svině, tak proč nedat tomu albu lidskou tvář (smích).

O čem vlastně pojednávají texty na „Ride to Hell on Fucking Whores“? Kdo je jejich autorem? Chcete sdělit nějaké hlubší poselství nebo jsou jen „doplňkem“ k muzice?

Sekersson: Autorem většiny textů jsem já a svou trochou do mlýna přispěl i Milan. Zhruba polovinu textů jsem psal i na předchozí desce, druhou půlku dělal Raapax, no a teď už mi to tak nějak zůstalo na krku skoro celé (smích). Nejsem sice žádný skvělý angličtinář, ale texty jsou dělány nadmíru srozumitelně, žádné filosofické litanie ani hlubokomyslné ódy. Většina z nich je o našem kritickém vidění současného světa a dění v něm. Moc optimismu v nich není, ale ono se není čemu divit. Říkám našem, protože všechny texty vždy dávám k přečtení a schválení i klukům. Určitě bych nechtěl do naší muziky cpát nějaké žvásty, které by vyjadřovaly čistě můj osobní názor a ostatním se nelíbily. Jsme už všichni docela dost znechucení a nasraní z toho, co všechno se dnes kolem nás děje a myslím, že to člověka alespoň trochu uklidní, když se může tímto způsobem vyjádřit a všechno to ze sebe pořádně vyřvat.

Na vašem Bandzone je zmíněno, že jste minulé album nahrávali v Šenovském studiu ArtVox. Zaujal mě váš požadavek nahrávání všech nástrojů najednou. To není v dnešní době příliš obvyklé. Jak tomu bylo na novém albu? Vznikalo album podobným způsobem? Vybrali jste si stejné studio?

Sekersson: Ne ne, nová deska už není nahrána naživo. Takovýto odvážný kousek jsme udělali jen u nahrávky „No Time For Heroism“. Tu desku jsme chtěli mít naprosto syrovou a drsnou, jen se nám to pak trochu vymklo z rukou (smích). Hlavním důvodem ne zcela valného výsledku byla především neochota našeho tehdejšího kytaristy (Raapaxe) věnovat celé té nahrávce víc času a odpovědného přístupu. Takhle jsme to celé naklepali asi za dvě hodiny a zní to podle toho (smích). Každopádně to pro nás byla docela cenná zkušenost. Novinku jsme natáčeli v jablůnkovském GM studiu, pod dohledem Martina Roženka. V roce 2011 jsme u něj už totiž natáčeli i skladbu Žal na tributní desku Törru a také dvě věci na náš promo singl Rotting Society. Nahrávání bylo parádní a spolupráce s Martinem Roženkem a Jarinem Sližem rovněž, a tak jsme k nim koncem minulého roku rádi naběhli znovu. Nahrávání probíhalo klasickým způsobem, tj. každý nástroj zvlášť. I tak jsme to ale stihli natočit docela brzy a bez jakýchkoliv komplikací.   

Na kompilaci k poctě české kapele Törr – Institut černého kovu jste nahráli skladbu s názvem Žal. Vždycky mě zajímalo, jak se takovéto kompilace tvoří. To jste si mohli vybrat sami nebo jste dostali přiděleno (smích)? Jak nahrávání probíhalo? Měli jste třeba zpětnou vazbu od Törr?

Sekersson: Naši účast na tributní desce Törru zařizoval především Milan. Jakmile dostal informace, že se něco takového chystá, začal se o to aktivně zajímat a hned nás i přihlásil. Skladbu, se kterou bychom se účastnili, jsme si mohli zvolit sami, ale nebyli jsme úplně první přihlášení, a tak už byly některé písně obsazené jinými kapelami. Naneštěstí to byly právě skladby, které jsme původně chtěli a to Exorcist nebo Král Mor. Hned další věc, o kterou jsme měli zájem, byl Žal, no a ten jsme nakonec také předělali. Nacvičení a následné nahrávání jsme si docela užívali a bylo nám samozřejmě ctí se tohoto projektu zúčastnit. Zpětnou vazbu ze strany Törru jsme žádnou nezaznamenali (mimo poděkování Oty Hereše v rámci rozhovoru v časopisu Pařát), ale nic takového jsme ani neočekávali.

Hlásíte se k odkazu starých blackových, deathových a thrashových kapel. Nikde jsem vás ale neviděl s painty na obličejích. Žádné obrácené kříže, žádné rakve (smích). Na všech fotkách jste „v civilu.“ Znamená to, že inklinujete více k thrash metalu? Nebo nemáte tyto „zlé“ propriety rádi?

Moloch: Ale jo, mně osobně by bavilo dělat nějakou tu „show“, ale bohužel nejsme v kapele takoví dobří komedianti jako třeba Malignant Tumour. Mít na hubě warpaint mě taky nikdy moc nelákalo a myslím, že k nám a naší muzice to stejně moc nepasuje. Já jsem sice měl jednou takový nápad na neotřelou show, ale šlo to do ztracena. Kluci mi asi přímo nechtěli říct, že mi jebe. …nebudu říkat co, nebo to někdo udělá a mě by to pak sralo (smích).

Sekersson: Ano to můžu potvrdit. Milan opravdu přišel s určitými nápady, ale my ostatní jsme tak nějak vyměkli. Nejsme asi dostateční exhibicionisté. Na koncertech jsme většinou v civilu, a když s Jirkou naběhnem na pódium v pohorkách (oba dva chodíme rádi po horách), má z nás Milan srandu. No ale Raapax byl v tomhle ještě lepší. Pro něj nebyl problém přijít na koncert v sandálech, trenkách a batikovaném triku (smích). Nebo jednou jsme se chtěli fotit a řekli mu, aby přišel v černých kalhotách. Raapax tehdy přijel na kole a opět v trenkách a pak z batohu vytáhl černé a vyžehlené tesilky! (smích) No strašná sranda a nejlepší je, že on to jako srandu vůbec nebral. Jen nám pak řekl, že zkrátka jiné černé gatě nemá! (smích). Nuže civilnější image nám už asi zůstane. Stačí, že máme vlasaté a fousaté palice, ne?

Co si vlastně myslíš o současném vývoji black metalu? Líbí se ti, když staré blackové spolky začnou najednou používat ve skladbách „třeba saxofon“? Jsi příznivcem hledání nových cest? Nemyslím teď vaši kapelu, spíše se tě ptám jako posluchače.

Moloch: Saxofon?? Fakt?? (smích). To jsem ještě neslyšel... no ale proč ne? Když Celtic Frost vydali v roce 1987 album Into The Pandemonium, byla to avantgarda jak sviňa a taky to hodně lidí nedalo. Mimochodem, zrovna teď při psaní mi ta deska hraje. Kurva, to jsem to dlouho neslyšel, ale je to parádní nářez!!!!
No a o Master´s Hammer ani nemluvím. Na „Konvích“ je taky pořád nějaký ten nástroj, já nevím jak se to jmenuje, jednu stranu držíš v hubě a nějak na to brnkáš.
Nevadí mi tyhle experimenty, pokud nechceš nevšední aranží zakrýt to, že nemáš nápady. Víš, co mě poslední dobu nejvíce dostalo? Nový Darkthrone - Underground Resistance.
Výborná, svěží deska, i když už to chvílemi zní jak „Walls of Jericho“ (smích).
Miluju v poslední době tuhle kapelu, dokonce jsem si koupil i vinyl. Líbí se mi i jejich názory. Třeba, že pokud začneš dělat muziku profesionálně, jsi v podstatě v piči, protože ztratíš uměleckou svobodu, pokud teda není tvůj vkus totožný s tím, co zrovna letí.

Pocházíte z Frýdlantu nad Ostravicí. Mám Ostravsko ještě z dob minulých zafixováno jako baštu metalu. Pocházela od vás spousta šílených smeček. Jak je tomu dnes? Přeci jen, metal není zrovna už v popředí zájmu, a pokud si odmyslím pár komerčních kapel, je opět někde v podzemí.

Moloch: My se spíše známe s těma starýma kusama, máme třeba zkušebnu dohromady s Dobytčím Morem. Jinak kapely se často rozpadají a tvoří se nové. O těch mladších opravdu nemám moc přehled, je ale pravda, že dobrých kapel je v našem kraji pořád dost!

Dnes si každý stěžuje na nízkou návštěvnost metalových akcí. Chodí lidé u vás na koncerty? Když hrajete na nějakém menším festivalu, kolik tak přijde lidí? Mě je někdy kapel a organizátorů až líto. Když vše perfektně připraví, kapely odvedou parádní výkon a pod pódiem se kroutí patnáct lidí…

Moloch: Děláme už 15 let festival Immortal Shadows Fest a jsme spokojeni. Už jsme docela v povědomí. Jsme sice malý fesťáček, ale máme své obecenstvo. 250 až 300 lidí většinou přijde. Kdybychom v té obchodní stránce uměli chodit, je možné, že jsme dál. Ale my to děláme jen srdcem (zajímavé je, že při tom riskujem prdel (smích)). Kdysi jsme to dělávali hlavně kvůli výměnným koncertům, ale poslední dobu si vybíráme především kapely, které se nám líbí a pokud nám to někdo vrátí, jsme samozřejmě rádi. Podmínka to ale není. Letos to vypukne 27. července v Kozlovicích (poblíž Frýdku-Místku) a máme tam třeba Ahumado Granujo, Gutalax, Primary Resistance, Dobytčí Mor, Old, atd.
Taky děláme v klubu Stoun ve Frýdku klubovky s názvem Hell n Roll a lidi zatím pořád chodí. Na Ingrowing jsme měli 150 lidí. Slušné ne?

Co jsem koukal na vaše koncerty, hrajete jen u nás v Čechách a na Moravě. Nelákalo by vás vyrazit i někam dál? Zahraničí máte kousek. Do Polska a na Slovensko je to, co by kamenem dohodil…

Sekersson: Ono to není až tak pravda, že hrajeme jen u nás. Na Slovensko občas vyrazíme taky. Minulý rok jsme tam, v rámci výměnných akcí, hráli několikrát. Samozřejmě hrát někde dál nás stále láká, a pokud nás někdo pozve, určitě rádi přijedeme. Tak nějak si říkáme, že po vydání desky by se ty možnosti mohly trochu rozšířit. No necháme se překvapit.

Zaujala tě nějaká deska z poslední doby, kterou by sis koupil? Klidně můžeš zmínit nějakou českou i zahraniční.

Moloch: Zrovna jsem začal ujíždět na vinylech, je to nádherný ale KURVADRAHÝ koníček. Ze zahraničních novinek jsem si kromě už zmíněné novinky Darkthrone pořídil nový Voivod – Tagret Earth. Nezklamali kluci jedni kanadští. Mám je moc rád, obzvlášť desku Outer Limits. No a z českých napjatě čekám na novou Insanii, Poly se s tím nějak moc loudá. Jinak mi přišly zásilky od Blackoshe. Poslední dva Cales na vinylu. Nádhera! Samozřejmě „Konve“ mě dostaly jako asi každého. Nový Malignant bude jistě taky správný rokec. Jinak já mám coby posluchač opravdu široký záběr, od Tata Bojs po Maniac Butcher (smích) (snad mě oba tábory neukřižují).

Sekersson: No já zatím sice na vinylech neujíždím, ale taky se chystám oprášit starý gramec. Ono ten vinyl je totiž opravdu nádhera! Zatím ale stále kupuju jen CD. Hudební rozsah mám taky pěkně široký. V poslední době jsem si koupil hlavně starší věci, jako například první tři desky od doomových veteránů Pentagram, kompilačku Total Mind War od Prophecy Of Doom, album Floodland od Sisters Of Mercy nebo Closer od Joy Division. Ze zbrusu nových pak třeba Dobytčí Mor (smích) nebo loňskou desku od Grave! Taky mám hodně rád stoner kapely. Skvělá je třeba poslední fošna od polských Palm Desert. Strašně se mi líbí i kapely, které se stylově a zvukově vrací do 70. let. Namátkou vyberu třeba švédské Graveyard a Witchcraft. Nebo nedávno mi asi po roce přišlo cd Dopethrone od Electric Wizard. Já už ani nedoufal, že ještě kdy dorazí. (smích) Skvělé muziky je holt strašná spousta, a kdybych si to všechno měl kupovat, musel bych být milionář. Takhle si člověk musí vybírat a to i přesto, že by nejraději nakoupil celou haldu. Na druhou stranu se nepřehlcuji a každé CD si pak pěkně vychutnám.

Co chystají Virtual Void v nejbližší době? Kde vlastně proběhne křest desky (pokud už proběhl, prosím popiš průběh křtu, jací byli hosté, kdo se opil, co holky apod. (smích))?

Moloch: (smích) takže na konec trošku bulváru??? Asi tě zklamu, necháváme si to až na Immortal Shadows fest 27.7. Kdyby to vyšlo o 2 týdny dříve, byli bychom to pokřtili ve Stounu na Hell n Rollu. Měli jsme tam tentokrát Čad nebo Bloody Obsession.
No ale vlastně, kdo to pokřtí?? Víš, že jsme to ještě ani neřešili?? Že bych napsal do Švýcarska Tomu Warriorovi?? (smích) Asi to ještě necháme otevřené…

Děkuji za rozhovor a přeji co nejvíce vyprodaných koncertů a cdček.

Moloch: Taky tak, taky tak...

Sekersson: Taky děkujem a zdravíme všechny, co o to stojí!

http://bandzone.cz/virtualvoid

RECENZE


Zveřejněno: 23. 06. 2013
Přečteno:
3703 x
Autor: Asphyx | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář