Sice z minulého roku, ale deska, kterou stojí za to zrecenzovat.
Deska věnovaná nehynoucí kráse krajiny tisíce jezer a taky deska, na kterou jsem čekal sakra dlouhou dobu. PROFETUS, jakožto velcí obdivovatelé výpitka Pentti Saarikoski-ho, patři do té novější vlny zástupců finských funeral doom kapel a hrají přesně to, co mají bandy z této destinace v krvi. Jejich pojetí pohřebního marše je někde napůl cesty mezi symfoničností a brutálním (ber s rezervou) pojetím daného stylu. Pomalé tempo, notně podbarvené synťákem, který hraje důležitou roli, ale žádné orchestrální výbrky tu nečekej. První, co mě praštilo do očí, je krásně zpracovaný, i když celkem jednoduchý obal (tak je to správně), laděný do barvy vodní hladiny. Pak mě praštil, tentokrát do uší, celkem suchý zvuk. Nevím, jestli je to tím, že PROFETUS hrají bez basy, protože na předchozí fošně „Coronation Of The Black Sun“ zní produkce sakra hutně, tady tu valivější atmosféru krapet postrádám. Díky tomu mě taky celkem překvapily pochvalné recenze, které označovaly tento materiál za to nejlepší, co tahle chasa vyprodukovala.
Na téhle nahrávce se ti dostane čtyř opusů, které pokračují přesně tam, kde fošna předchozí skončila. Byť třeba vály „The Watchers Dusk“ či následující „The Shoreless“ mají dost „hitový“ potenciál, tak takové kvality jako třeba „Coalescence Of Ashen Wings“ z desky předchozí to nedosahuje. Hudba PROFETUS je hodně výrazná hlavně díky melodickým kytarám a už zmiňovanému keyboardu. Do přirovnávání k praotcům THERGOTHON či SKEPTICISM bych se moc nehrnul. Přijde mi, že tahle kapela má v rámci škatulky celkem originální vyznění, aspoň já to tak vnímám. Tohle je funeral doom vysoké kvality, byť ho možná trochu haním. Ani ne moc záhrobní, spíš tíhnoucí k takovému, musím to napsat, přírodnímu pojetí. Při poslechu se mi derou na můj mdlý rozum COLOSSEUM (R.I.P.), ale ani to není tak, že by zněli PROFETUS podobně, to vůbec. Spíš mi to evokuje stejnou éru, kdy tyhle kapely vznikly.
Jak už jsem psal, deska je to bezpochyby kvalitní a vracím se k ní celkem často, ale předchozí počiny to dle mého názoru nijak zásadně nepřekonává. Já to stejně beru spíš tak, že funeral doom je styl, který tě svou atmosférou buď zpracuje, anebo tě to nechá chladným (to se mi stává, i když mě to ultra baví :o). Pokud chceš slyšet brutalitu, pusť si TYRANNY (Matti Mäkelä hrabe momentálně v PROFETUS do šesti strun, takže už mají kytary tři, basa furt žádná), pokud chceš něco odlehčenějšího, tak je tahle deska přímo pro tebe. PURE NORDIC FUNERAL DOOM!!!
PS: Původně mělo vyjít na Weird Truth Production a asi se tak i stalo, ale můj press vyšel na Rusty Crowbar.
Seznam skladeb:
Čas: cca 58 min.
Sestava:
http://profetus.bandcamp.com/
www.rustycrowbar.com
Deska věnovaná nehynoucí kráse krajiny tisíce jezer a taky deska, na kterou jsem čekal sakra dlouhou dobu. PROFETUS, jakožto velcí obdivovatelé výpitka Pentti Saarikoski-ho, patři do té novější vlny zástupců finských funeral doom kapel a hrají přesně to, co mají bandy z této destinace v krvi. Jejich pojetí pohřebního marše je někde napůl cesty mezi symfoničností a brutálním (ber s rezervou) pojetím daného stylu. Pomalé tempo, notně podbarvené synťákem, který hraje důležitou roli, ale žádné orchestrální výbrky tu nečekej. První, co mě praštilo do očí, je krásně zpracovaný, i když celkem jednoduchý obal (tak je to správně), laděný do barvy vodní hladiny. Pak mě praštil, tentokrát do uší, celkem suchý zvuk. Nevím, jestli je to tím, že PROFETUS hrají bez basy, protože na předchozí fošně „Coronation Of The Black Sun“ zní produkce sakra hutně, tady tu valivější atmosféru krapet postrádám. Díky tomu mě taky celkem překvapily pochvalné recenze, které označovaly tento materiál za to nejlepší, co tahle chasa vyprodukovala.
Na téhle nahrávce se ti dostane čtyř opusů, které pokračují přesně tam, kde fošna předchozí skončila. Byť třeba vály „The Watchers Dusk“ či následující „The Shoreless“ mají dost „hitový“ potenciál, tak takové kvality jako třeba „Coalescence Of Ashen Wings“ z desky předchozí to nedosahuje. Hudba PROFETUS je hodně výrazná hlavně díky melodickým kytarám a už zmiňovanému keyboardu. Do přirovnávání k praotcům THERGOTHON či SKEPTICISM bych se moc nehrnul. Přijde mi, že tahle kapela má v rámci škatulky celkem originální vyznění, aspoň já to tak vnímám. Tohle je funeral doom vysoké kvality, byť ho možná trochu haním. Ani ne moc záhrobní, spíš tíhnoucí k takovému, musím to napsat, přírodnímu pojetí. Při poslechu se mi derou na můj mdlý rozum COLOSSEUM (R.I.P.), ale ani to není tak, že by zněli PROFETUS podobně, to vůbec. Spíš mi to evokuje stejnou éru, kdy tyhle kapely vznikly.
Jak už jsem psal, deska je to bezpochyby kvalitní a vracím se k ní celkem často, ale předchozí počiny to dle mého názoru nijak zásadně nepřekonává. Já to stejně beru spíš tak, že funeral doom je styl, který tě svou atmosférou buď zpracuje, anebo tě to nechá chladným (to se mi stává, i když mě to ultra baví :o). Pokud chceš slyšet brutalitu, pusť si TYRANNY (Matti Mäkelä hrabe momentálně v PROFETUS do šesti strun, takže už mají kytary tři, basa furt žádná), pokud chceš něco odlehčenějšího, tak je tahle deska přímo pro tebe. PURE NORDIC FUNERAL DOOM!!!
PS: Původně mělo vyjít na Weird Truth Production a asi se tak i stalo, ale můj press vyšel na Rusty Crowbar.
Seznam skladeb:
- When Autumn Cries A Fiery Canticle
- The Watchers Dusk
- The Shoreless
- Burn, Lanterns Of Eve
Čas: cca 58 min.
Sestava:
- A. Mäkinen – kytara, zpěv
- E. Kuismin –kytara
- S. Kujansuu – organ
- V. Kujansuu – bicí
http://profetus.bandcamp.com/
www.rustycrowbar.com
