Na pozvání společnosti Pragokoncert, která nám letos servíruje vystoupení jedné legendy za druhou, vystoupili Saxon s téměř stálým supportem ? německou power metalovkou Chinchilla (střídají se se švédskými Dream Evil).
Hala Novesta pojme nějaké čtyři a půl tisíce lidí. Tentokrát měli kolem sebe příchozí heavy-metal fans dostatek prostoru neboť na akci přišlo nějakých patnáct set lidí.
Jako první tedy vystoupila německá formace Chinchilla. Kapela existuje od roku 1998 a od té doby vydala celkem pět alb. Poslední v letošním roce, a to album s názvem Take No Prisoners. Kapela jej nahrála v sestavě Thomas Laasch ? zpěv (členem kapely již od druhé desky Madness), Udo Gerstenmeyer ? kytara (jediný ze zakládajících členů kapely, který v ní dosud zůstal), Roberto Palacios ? basová kytara a Chris Schvinn ? bicí. Chinchilla vystoupila s přibližně třičtvrtěhodinovým powerspeedmetalovým vystoupením. V této formaci jednoznačně vyniká zejména charismatický sedmatřicetiletý zpěvák Tommy. Když ho vidíte na pódiu jakoby tam chvílemi stál Bono Vox.
Kapela přehrála jakýsi výběr ze všech svých alb do značné míry ovlivněný fanoušky kapely, neboť právě oni měli možnost před koncertním turné hlasovat na internetových stránkách kapely o tom, kterých sedm skladeb z produkce svých oblíbenců chtějí na live shows slyšet.
Chinchilla byla jistě dobrou volbou na post předskokana Saxon. Fanoušky solidním způsobem nakopla a mohlo se jet dál. Mezi publikem jsem dokonce po vystopení Chinchilly párkrát zaslechla: ?hm, tak tu zajímavější část koncertu máme za sebou??. No, nevím. Živě určitě dobrý výkon, ale obávám se, že ze sluchátek mého discmana už by ten požitek tak dokonalý nebyl?
Pojďme ale k hlavní hvězdě. Dle slov zřejmě nejdůležitějšího představitele pořádající agentury Pragokoncert přislíbili Saxon hrát celé dvě hodiny. Byli jsme tedy zvědaví, jestli svým slibům dostojí a ? ano, včetně přídavků pánové vydrželi něco přes dvě hodiny.
Jak je vidět na přiložených fotografiích pánové to docela rozjeli nejen hudebně, ale i pohybově ? tedy krom kytaristy Paula Qinna, který působil jako milý hodný taťka (a to nemyslím nijak ironicky). Ostatní se pohybovali se značnou vitalitou, mlátili máničkami, odhazovali postupně svršky případně lítali po pódiu.
Co mě dále zaujalo vizuálně byla červená plachta s logem Saxon za zády kapely. Působila dost výrazně a příjemně esteticky.
Bubeníkovi k Jorgu Michaelovi by leckterý jiný bicmen záviděl vybavení bicích. Nicméně z hlediska hudby by se Jorg sám pravděpodobně mnohem více vyřádil u ?svého předchozího koně?, a to švédské speedmetalové kapely Stratovarius, kde působil od roku 1995 až do letošního dubna. Oficiálně odešel již po osobních problémech, které mezi členy Stratovarius vyvstaly koncem roku 2003 nicméně právě v dubnu 2004 vypomáhal své ?bývalé? kapele s nahráváním bicích. 12. září 2004 se oficiálně stal novým bubeníkem Saxon tedy minimálně pro nahrávání desky Lionheart a následnému turné k propagaci tohoto alba.
Jednotlivě se musím pozastavit také u frontmana legendárních Saxon tj. zpěváka Biffa Byforda, který je druhým členem tandemu Byford/Quinn. V čem? Tito dva pánové patřili k pěti zakládajícím členům kapely a od samého začátku také zůstali. Je tomu už úctyhodné čtvrtstoletí.
Dvojici kytaristů Saxon v současné době doplňuje Doug Scarratt a baskytarista tvrdící muziku svojí čtyřstrunkou Nibbs Carter. Mr. Carter byl jednoznačně největším ?pařmenem? kapely.
V průběhu koncertu byl pod pódiem v pravé části další jistě alespoň poloviční člen kapely, a to člověk, který ladil a vyměňoval kytary, podával plechovky chlazeného ?tekutého chleba?.
Saxon za tu dlouhou dobu své existence mají pro koncertní playlisty z čeho vybírat. Playlist píší tak, že některé skladby mají pevně stanovené a u jiných mají na jednom řádku playlistu uvedeny tři varianty. Podle ohlasů fans či momentálních možností pak Biff vybírá, která z uvedených skladeb se bude hrát.
Nebudu celý playlist citovat, jen bych ráda zmínila, že zazněla ta nejnosnější díla z jednotlivých alb kapely. Někteří fanouškové byli ne-potěšeni tím, že nezazněla slavná 747 z alba Wheels of Steel (holt mezi třemi variantami skladeb na jednom řádku padl los na jinou). Průběžně zaznívaly mezi staršími kousky, skladby představující novou desku Lionheart.
Předposlední říjnová neděle tedy byla ve znamení kvalitního heavymetalu z Británie v podobě tamních Saxon. Za necelý měsíc si ?pochutnáme? na další laskomině z heavymetalové líhně ? tentokrát agentura Pragokoncert ve Zlíně uvítá německé Rage.
Koncert se mi líbil. Byl pro mě spíše poslechovou záležitostí, příjemným hudebním představením, kdy bylo milé se dívat i poslouchat. Krev v žilách ovšem zůstávala na stejné teplotě ? nedostavila se ta správná hudební extáze. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že Saxon patří k legendám, které by měl každý správný metalista skouknout live?
