524 dní, 2148 metrů - zhruba tolik dělilo vystoupení osiřelé kapely Mr. Big od sólového koncertu Erica Martina. V onen podzimní den totiž známá superskupina - vinou blíže nespecifikované hlasové indispozice - vystoupila beze svého frontmana v pražském Retru. Letos přijel Eric Martin svůj dluh splatit; jeho akustické turné zasáhlo Česko hned dvakrát - v pražském Futuru vystoupil den po koncertě v Olomouci. Jedno měly letošní a předloňské koncerty společné - líně se pohupující stroboskop u stropu...
Multižánrový večer zahájila nymburská formace ROXOR, parta chlapíků středního věku hrajících bigbeat, což je žánr, který mě dosti míjí. Akustická nota, na kterou naladili své písně, dokázala ale i ve mně vzbudit zájem o jejich produkci. České texty pak dodávaly skladbám dávky melancholie i humoru - a to jsou texty v naší mateřštině další položkou, kterou snáším jen ztěžka! Řízný hlas Ondry Marka sednul (možná pro někoho poněkud překvapivě) i do akustického provedení jinak hutně řezaných písní, poklona pak patří Danu Reissausovi ("kytara, chřipka, zpěv"), který mi vzhledově lehce připomíná Tima Tolkkiho.
Otěže nakousnutého večera převzala / převzali (nejsem jistý, zda pro tento hudební "meziblok" použít jednotné číslo, či plurál) ŠAFA & DAILY WOOD, ani ne rok stará kapela, ve které vedle Martina Šafaříka (zpěv), známého z letošní řady Superstar, hrají Daily Wood (kytara), Ladislav Bilan (bicí) a Olivie Švarcová (aka Olinka; zpěv). Během jejich vystoupení zazněla mj. nesmrtelná McFerrinova klasika "Don't Worry Be Happy"; hudebně se skupina pohybuje spíše ve vodách současného pop-rocku s občasným falzetovým výškařením. Jednu píseň s rockovějším nádechem odzpívala Olivie Švarcová, ke konci vystoupení potom vystoupila finalistka Superstar 2011 GABRIELA GUNČÍKOVÁ např. s písní od legendárních Whitesnake. Žánrově šlo o mišmaš všeho, co jen okrajově natahuje pařáty směrem k rocku, ale vzhledem k hudebnímu zařazení hlavní hvězdy hudba kapel(y) nikterak z rytmu večera nevybočovala.
Jistá oblast humanitních věd říká, že lidé, vybočující ze společnosti, nalézají svou niku (promiňte mi ekologickou terminologii) často v oblasti umění. Asi mi dáte za pravdu, že v hudební sféře se pohybuje dost lidí, kteří mají jisté sklony k závislostem, nebo je jejich osobnost narušena sociopatologickým chováním. Krom negativního rubu existuje i pozitivní líc těchto "odlišností"; ERIC MARTIN je každou buňkou svého těla bavič, extrovert až na půdu - a k tomu skvěle zpívá a výborně hraje na kytaru! Martinovo vystoupení bylo na začátku a ke konci obohaceno o violoncello a doprovodnou akustickou kytaru. Úvodní "Take Cover" je mou nejoblíbenější písní z bohaté palety skladeb skupiny Mr. Big, proto pro mě byla - trochu paradoxně - vrcholem celého večera. Během téměř dvou hodin, kteé Eric strávil na pódiu víceméně osamocen, se posluchačům dostalo většiny hitů kapely Mr. Big; došlo i na jejich písně z období s Richiem Kotzenem ("A Rose Alone", "Water Over the Bridge") a své zastoupení měla i Martinova sólova diskografie ("Somewhere In the Middle"). Kytarista a zpěvák v jedné osobě celou show prokládal vtipnými průpovídkami, komunikoval živě s publikem (to se tak často přeci jen nevidí) a proplouval večer jako ryba ve vodě. Na náladě mu ani neubrala prasklá struna, v klidu s ní dohrál (tuším) skladbu "Superfantastic" a s grácií sobě vlastní si pro sebe ukradl kytaru doprovodného kytaristy. Chybět nemohla povinná "To Be With You", kterou si Martin vystřihl s Gabrielou Gunčíkovou, která vdechla písni rockovější ráz a skvěle zpěváka doplňovala. Příště si snad už jen přát kompletní sestavu Mr. Big - dluh byl ale i tak splacen...
Multižánrový večer zahájila nymburská formace ROXOR, parta chlapíků středního věku hrajících bigbeat, což je žánr, který mě dosti míjí. Akustická nota, na kterou naladili své písně, dokázala ale i ve mně vzbudit zájem o jejich produkci. České texty pak dodávaly skladbám dávky melancholie i humoru - a to jsou texty v naší mateřštině další položkou, kterou snáším jen ztěžka! Řízný hlas Ondry Marka sednul (možná pro někoho poněkud překvapivě) i do akustického provedení jinak hutně řezaných písní, poklona pak patří Danu Reissausovi ("kytara, chřipka, zpěv"), který mi vzhledově lehce připomíná Tima Tolkkiho.
Otěže nakousnutého večera převzala / převzali (nejsem jistý, zda pro tento hudební "meziblok" použít jednotné číslo, či plurál) ŠAFA & DAILY WOOD, ani ne rok stará kapela, ve které vedle Martina Šafaříka (zpěv), známého z letošní řady Superstar, hrají Daily Wood (kytara), Ladislav Bilan (bicí) a Olivie Švarcová (aka Olinka; zpěv). Během jejich vystoupení zazněla mj. nesmrtelná McFerrinova klasika "Don't Worry Be Happy"; hudebně se skupina pohybuje spíše ve vodách současného pop-rocku s občasným falzetovým výškařením. Jednu píseň s rockovějším nádechem odzpívala Olivie Švarcová, ke konci vystoupení potom vystoupila finalistka Superstar 2011 GABRIELA GUNČÍKOVÁ např. s písní od legendárních Whitesnake. Žánrově šlo o mišmaš všeho, co jen okrajově natahuje pařáty směrem k rocku, ale vzhledem k hudebnímu zařazení hlavní hvězdy hudba kapel(y) nikterak z rytmu večera nevybočovala.
Jistá oblast humanitních věd říká, že lidé, vybočující ze společnosti, nalézají svou niku (promiňte mi ekologickou terminologii) často v oblasti umění. Asi mi dáte za pravdu, že v hudební sféře se pohybuje dost lidí, kteří mají jisté sklony k závislostem, nebo je jejich osobnost narušena sociopatologickým chováním. Krom negativního rubu existuje i pozitivní líc těchto "odlišností"; ERIC MARTIN je každou buňkou svého těla bavič, extrovert až na půdu - a k tomu skvěle zpívá a výborně hraje na kytaru! Martinovo vystoupení bylo na začátku a ke konci obohaceno o violoncello a doprovodnou akustickou kytaru. Úvodní "Take Cover" je mou nejoblíbenější písní z bohaté palety skladeb skupiny Mr. Big, proto pro mě byla - trochu paradoxně - vrcholem celého večera. Během téměř dvou hodin, kteé Eric strávil na pódiu víceméně osamocen, se posluchačům dostalo většiny hitů kapely Mr. Big; došlo i na jejich písně z období s Richiem Kotzenem ("A Rose Alone", "Water Over the Bridge") a své zastoupení měla i Martinova sólova diskografie ("Somewhere In the Middle"). Kytarista a zpěvák v jedné osobě celou show prokládal vtipnými průpovídkami, komunikoval živě s publikem (to se tak často přeci jen nevidí) a proplouval večer jako ryba ve vodě. Na náladě mu ani neubrala prasklá struna, v klidu s ní dohrál (tuším) skladbu "Superfantastic" a s grácií sobě vlastní si pro sebe ukradl kytaru doprovodného kytaristy. Chybět nemohla povinná "To Be With You", kterou si Martin vystřihl s Gabrielou Gunčíkovou, která vdechla písni rockovější ráz a skvěle zpěváka doplňovala. Příště si snad už jen přát kompletní sestavu Mr. Big - dluh byl ale i tak splacen...
