Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

KRUTON – Lament CD 2012, vlastní náklad

Pakliže je záměrem některých kapel pojmenovat se tak, aby název pokud možno co nejblíže korespondoval s tím, co dotyčný band produkuje, potom se povedlo pražsko/hříměždické kapele uhodit hřebíček na hlavičku. Název KRUTON ve mně, už před prvním poslechem, vyvolával pocit, že by se mohlo jednat o něco krutého... a ono tomu tak skutečně je.

Při prvním pohledu na titulní obrázek mě napadla myšlenka typu: Á, to bude zase nějaký band parodující kde co, hlavně, že je legrace, nebudou scházet rádoby vtipné texty atd. Jenže ona malba víc než legračně působí směšně a jak se později ukázalo, žádná sranda to ani není s tím, co se na Lamentu odehrává.

Po odeznění intra Mantra (jestli se skutečně jedná o intro, těžko říct, ale vůči zbytku vyznívá jinak, minimálně tím, že se jedná o instrumentálku téměř tři minuty dlouhou) ukáže KRUTON svou pravou tvář. V jediné anglicky nazpívané věci Devil na sebe strhne pozornost kytara, která vyluzuje tóny, které mě přiměly podívat se na obal desky a zkontrolovat datum vydání. Datum spotřeby uvedeno není, ale že už je dávno prošlé, musí být každému hned jasné. Dostavil se ve mně totiž pocit, že jsem se ocitl v době o dvacet let zpátky, kdy kluci nosili na hlavě trvalou a kapely to mastily ve vesnických sálech. Kombinace obsahující nejen heavy metal, hard rock či zábavový bigbít s postupy vrstvícími na sebe neskonalé množství klišé, se mnou zamávala. Bohužel jsem ještě nestihl vychladnout a dovřít údivem pusu, a přichází největší průser na celé desce. Ten se jmenuje Tanec smrti a tady už to je, jak říká Pepík Chovanec, „na roztrhání trenérské licence“, v případě KRUTON té hudební. Skladbu otevírají kostelní zvony, to bych ještě překousl, následující sólíčko snáším dost těžce, ale to pravé inferno vypuká, když se přidá vokál zpívající totálně dětinský text. Uchopuji znovu booklet, zdali se nejedná o nějaký test na mou osobu, rozhlížím se po místnosti, jestli mě nepozoruje skrytá kamera. Nikde nic. Nezlobte se na mě, ale vyrukovat s takovouto skladbou, opatřit ji nemožným textem, který v závěru zpěvák Martex korunuje hláškou „tak to je on mého srdce šampión“, mi v hlavě rozehrává myšlenky typu: Je tohle v dnešní době vůbec možné?

Jestliže Tanec smrti mi smrt málem navodil, ani v dalších skladbách KRUTON momenty, které zavání špatným vtipem, nešetří. Netuším, na koho jejich hudební vyznění má zapůsobit. Ve skutečnosti vše, co se dnes na UG scéně hraje a spadá do kategorie nezáživných a totálně průměrných věcí, je neustále dost dobré proti tomu, co KRUTON na své prvotině servírují. Aktivně nepamatuju dobu před dvaceti lety, ale někde tam bych pro ně hledal místo a jejich styl zařadil.

Stejně tak, jako je za hranou hudební vyznění, působí texty, které mě svou naivitou, pakliže jsou myšleny vážně, dorazily úplně. Kromě druhé Devil je zbytek textů kompletně v češtině a jsou to skutečné perly. Budiž ke cti kapely to, že neplýtvá, až na pár výjimek, sprostými slovy, a jejich tématika není založena na vulgaritách. Jenže ony rýmy a obraty, kterými je album naplněno, dá taky solidně zabrat. KRUTON se sem tam pouští do kritiky církve a refrén v Castrum Doloris „my nejsme infantilní“ se mi zařízl hluboko do hlavy a nemohl jsem ho dostat ven, pěkně děkuju. Ve skladbě Cowboy je to potom obrat „znám jeden salón, dobrej bar kde dlouho se nikdo s nikým nepopral“, a nemůžu nezmínit refrén v předposlední Kuravdráth, kde se zpívá „podej mi drát, já přivážu se sám, tak podej mi drát, a nenech mě tu stát!“. Texty jsou pojaty vážně a drsňácky, jenže jejich vyznění je naprosto tragické, a to, co jsem vypíchl, je jen část, v podstatě každý song obsahuje nějaký ten „poklad“.

Abych jenom nehanil, je evidentní, že z kapely minimálně kytarista a zároveň zpěvák Martex svůj nástroj celkem ovládá, tudíž se hudebně nejedná o vyložený paskvil, který by byl punkově rozháraný a stál na třech akordech. Jenže jeho kytarová práce, která KRUTON táhne, je absolutně nezáživná a obsahuje mraky postupů, které působí hrozně lacině a až dětinsky.

Probrat by se ještě dala např. krutoní image, či styl, který mají KRUTON uveden na svém Bandzone profilu, ale já myslím, že už i takhle je toho dost.

Seznam skladeb:
  1. Mantra
  2. Devil
  3. Tanec smrti
  4. Lament
  5. Castrum Doloris
  6. Cowboy
  7. Rána
  8. Suicidal jazz
  9. Kurvadráth
  10. Epilog
 


Zveřejněno: 03. 04. 2013
Přečteno:
3811 x
Hodnocení autora:
2 / 10

Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

05. 04. 2013 14:16 napsal/a Morbivod
Coornelus
Ne, to je naprosto vyloučeno :-)
05. 04. 2013 13:54 napsal/a Lindushe
Recenze
Inu což, každá lidská bytost mající mozek může mít svůj názor. A koneckonců i špatná reklama zůstavá pořád reklamou.
04. 04. 2013 09:07 napsal/a Coornelus
náplň
Morbivode, máš na mysli teda duchovní zvrácenou náplň? No hlavně, aby tě to nějakým zvráceným způsobem neinspirovalo při tvorbě :-)
03. 04. 2013 23:26 napsal/a Morbivod
:-)
Poslouchám ukázky. Vokál a texty se absolutně nedají, ale instrumentální složka a zvuková složka by mě za předpokladu nějaký jiný duchovní náplně docela bavila. Nějak zvráceně.
03. 04. 2013 21:06 napsal/a Johan
Čirá marnost...
Naprosto souhlasím s recenzí, obdobnou jsem sesmolil do Pařátu. A začíná slovy: \"Kapele KRUTON evidentně nechybí odvaha. Poprvé ji prokázala v okamžiku, kdy se pojmenovala, podruhé když poslala do světa debutové CD „Lament“. Nad oběma záležitostmi už delší dobu kroutím hlavou.\"