Převážně kvůli logistickým a finančním problémům, a v neposlední řadě také problémům s návštěvností, pomalu upadá fenomén putovních festivalů, a těch jistot už je čím dál méně. Evropu přesto křižuje hned několik již zavedených festivalů, namátkou třeba Heidenfest, Paganfest, Hell On Earth, Never Say Die! nebo právě Bonecrusher Festival. Ten už tradičně obsahuje i zastávku v České republice a ze všech zmíněných je asi nejvíce undergroundový. Věnuje se totiž deathmetalovému a techničtějšímu zrnu na metalovém poli. Celý ansámbl se několikrát představil v Praze v čele s kupříkladu Carnifex, Dying Fetus nebo The Black Dahlia Murder, a letos poprvé se festival odehrál v Brně, v oblíbeném klubu Melodka. Obscure Promotion docela velkoryse naslouchá moravským fanouškům a toto už je několikátá věhlasná akce situovaná do moravské metropole. Klobouk dolů. O koncert byl hned zkraje velký zájem a nebyl pochyb, že by útulný klub nebyl zaplněný. Zbývá už jen zmínit složení letošního ročníku. Headlinery roku 2013 byla zásadní americká deathmetalová parta JOB FOR A COWBOY spolu s jejich progresivními kolegy AFTER THE BURIAL z Kanady. Mnozí však za vrchol celé sestavy považovali buď německé metalcorové WAR FROM A HARLOTS MOUTH nebo francouzské techniky GOROD, kteří byli černým koněm celého večera. Úvodní koncerty obstarali Australané MAKE THEM SUFFER a AS THEY BURN z Francie. Start byl nasazen už na šestou hodinu, aby celá přehlídka skončila v rozumnou dobu pro místní i přespolní pracující a studující nadšence. Palec nahoru. Všechno víme, pusťme se do toho.
Celou akci zahajovali protinožci MAKE THEM SUFFER a během svých pětadvaceti minut představili své zatím jediné dlouhohrající album Neverbloom. Šestičlenná parta v Brně postrádala svou něžnější šestinu, jelikož klávesistka Louisa Burton na turné nevyrazila a její klávesové party tak byly nahrané. Právě klávesové pozadí dodává jinak poměrně všednímu deathcoru velmi zajímavý feeling. Při pouhém poslechu hudby Make Them Suffer můžete poměrně snadno zabřednout do stereotypu, nicméně živé podání bylo velmi energické a i poměrně zábavné. Všichni stand-up členové na malém pódiu pobíhali jak mravenci a ani vokální projev Seana Iliase vlastně nebyl úplně špatný. Klávesové party (samply) místy vyvřely na povrch více a mezi kytarami byly krásně slyšet, jako např. ve velmi příjemné Weeping Wastelands. Na klávesových vyhrávkách je ještě zajímavé, že bych je spíše zařadil do nějakého symphonic metalu typu Epica, než-li do řízného deathcoru. Na úvod velmi příjemný koncert, který pozitivně naladil na dlouhý technický večer.
Druhou partou, která obsadila pódiová prkna, byli francouzští AS THEY BURN. Šestice z romantické Paříže se stejně jako jejich australští kolegové věnuje deathcoru, který byl ale o něco techničtější. I oni využívají elektronických samplů, o které se staral (tentokrát přítomný) klávesák Bastien, ale ty nebyly tak netradiční a tak znatelné jako v případě první kapely večera. Podstatně výraznější naopak byla baskytara vzrostlého Ronalda a pro mě také mnohem příjemnější a syrovější vokál Kevina Traoreho. Především oba jmenovaní se pak postarali o show, Ronald svými gesty a různými "hrami" s první řadou a Kevin komunikací s publikem a patřičným hecováním. Nutno dodat, že krátce po sedmé hodině večerní ještě návštěvníci nebyli dostatečně rozpálení na nějaké tanečky. Pánové mají na kontě zatím dvě studiovky, přičemž ta poslední Will, Love, Life vyšla krátce před jejich tuzemskou zastávkou a zazněly např. Medicine 2.0, When Everything Falls Apart nebo Sons of Shiva. Celkově koncert As They Burn výborně šlapal a vzhledem k jeho délce mě i bavil. Po dvou žánrově velmi podobných uskupeních byl ale čas na změnu.
Tou změnou byla technická death metalová senzace GOROD. Mnozí si jejich jméno a možná i jejich vystoupení pamatovali z festivalu Brutal Assault před dvěma lety, kde hráli v neperspektivní odpolední hodinu. Druhá kapela ze země galského kohouta doslova přeladila na jinou strunu a předvedla asi nejtechničtější koncert večera, kdy jednoduchost deathcoru nahradily osmistrunné kytary a šikovné prsty kytaristů Mathiea a Nicolase. Gorod už nejsou žádnými zelenáči, mají na kontě čtyři studiovky, přičemž nejvíce hráli z té poslední, nazvané A Perfect Absolution. Frontman Julien (rovněž zpěvák Zubrowska) jako rozený extrovert popustil uzdu svému humoru a vedl sympatickou pětici skrz jejich třicetiminutový set. Přivítal nás i mnoha českými slovy a větami (i když mám pocit, že občas mluvil spíše polsky (smích) ) a při koncertě se nestyděl přidat i nějaké kreace a grimasy, kterými rozptyloval soustřeďující se kytarové mágy. Tohle všechno dalo show dynamiku, humor a nespoutanou energii a společně s jejich velmi svižnou hudbou se jednalo o skutečný hudební požitek. Do kapely skvěle zapadl i náhradní baskytarista Cymon Lamarr (ex-Zubrowska), který nahradil chybějícího člena Gorod Benoita Clause, toho času pracujícího ve Francii. Julienův hrdelní hlas byl non-stop doprovázen kytarovými kudrlinkami všech temp a tónů, díky čemuž byl koncert Gorod úžasně jednolitý a celistvý. Nechyběly písně The Axe Of God, Carved In The Wind, Birds Of Sulfur nebo starší Disavow Your God, všechny provedené naprosto precizně, se skvělým zvukem a už i s aktivní reflekcí z publika. Gorod mě velmi překvapili, a ač jsem je pasoval na černé koně večera, tak kvalitní a pro mě příjemné vystoupení jsem nečekal. Velmi sympatický výkon v podání Francouzů.
V Evropě ještě na moment zůstaneme, jelikož následoval koncert další populární a u nás žádané kapely WAR FROM A HARLOTS MOUTH. Němci se dočkali vlídného přivítání a stejně jako v případě Gorod jsem měl pocit, že hodně lidí přišlo právě na ně. Vůbec obecně padala v diskuzích spíše jména prostředních kapel, než těch, které byly posazeny do role headlinerů. WFAHM rozhodně nepatří k těm nejtechničtějším metalcorovým kapelám na scéně, naopak mají hodně znatelný vliv hardcoru, ale i kytaristé Daniel a Simon umí vystřihnout pekelné sólo, když je to zapotřebí. A zapotřebí je to tehdy, když přestane znít nakřáplý hlas zpěváka Nica, což není příliš často. V hardcorovém duchu na nás hrnuly tvrdé riffy a sypaly slušné bomby celých 40 minut. Chlapi loni vydali fantastickou desku Voyeur a právě z ní se hrálo nejvíce. Zejména písně Terrifier, Vertigo nebo To the Villains zabíjely a pod pódiem se strhla neskutečná mela. Zazněly i písně z předchozího alba MMX, které je o něco techničtější a tak si pánové kytaristé na Recluse MMX a To Age and Obsolete vzali své osmistrunné kamarádky. Pamatuji si koncert "Harlotů" na Melodce tuším v roce 2008 (?) a musím sebekriticky přiznat, že mě tento koncert až tolik nezaujal. Sám sebe se však ptám: proč vlastně? Hudebně to sice není úplně můj šuplík, ale rozhodně mě tento žánr nevadí, zvuk byl skvělý, show i výběr písní taky výborný, tak nevím. Možná na mě už padla únava z dlouhého dne v práci a už tři absolvované vystoupení. To mě každopádně neomlouvá, War From A Harlots Mouth odehráli dobrý koncert, který zaujal téměř všechny v klubu a nenechal na nich nit suchou.
Jestli mě koncert War From a Harlots Mouth trochu unavil, tak vystoupení Kanaďanů BENEATH THE MASSACRE mě z letargie nevytrhlo. Jejich progresivní death metal na mě byl v mém aktuálním rozpoložení až příliš a předčasně mě vyhnal ze sálu. Čtveřice sází na brutální sypačky a extrémní kytarové orgie, o které se stará Christopher Bradley. Za bubenickou sestavou pak sedí pracovně velmi vytížený "robot" Patrice Hamelin, který celou mašinérii žene kupředu precizní, drtivou, a neskutečně rychlou hrou. Není divu, že své řemeslo zvládá s naprostou lehkostí, jelikož už roky působí i s kapelou Gorguts, což je šílenost podobného ražení. Beneath the Massacre je opravdu masakr toho největšího ranku a brutální třešničku na dortu tomu dodává i zpěvák Elliot. Na příliš velké divočení na pódiu nebylo příliš pomyšlení a pánové se raději soustředili na ovládání svých nástrojů. Stále ještě početný dav pod pódiem jejich tvorbu ocenil, ale já už toho času raději koncert sledoval jen velmi okrajově z pozadí. BtM byli zkrátka jediní, kteří mou pozornost příliš nevzbuzovali. Dal jsem jim šanci, ale mezi své nejoblíbenější kapely je po dnešním večeru řadit určitě nebudu.
Poslední kapelou, která se na letošním Bonecrusheru představila, byla death metalová pětice JOB FOR A COWBOY z Arizony. Původně zástupci deathcorové rodiny na poslední desce Demonocracy z loňského roku už definitivně přešli na říznější death metal, a z nadějné deathcorové party se zařadili do poměrně tuctových death metalových vod. Ne, že by jejich pojetí moderního death metalu bylo špatné, jen zkrátka bohužel nevyčnívají ničím tak, jak tomu bylo při jejich začátcích. Na Job For a Cowboy už čekalo podstatně méně lidí, než na Beneath the Massacre, přestože pauza na výměnu nebyla nijak extrémně dlouhá. Přičetl bych to už poměrně pozdní hodině (cca půl 11) a již dlouhotrvajícímu večeru, po kterém návštěvníci už zkrátka chtěli domů, nebo museli spěchat na spoj. Několik desítek hlav si JFAC přesto ještě užilo, ale bohužel už nereagovalo na výzvy zpěváka Jonnyho o nějaký moshpit. Američané předvedli ucházející set a komu se líbili BtM, pravděpodobně si užili i poslední koncert večera. Mě potěšilo, že stále ještě hrají i z debutového alba Genesis (2007), kde měli ještě podstatně deathcorovější výraz. Díky tomu jsem si připomněl pecky Bearing the Serpent's Lamb a Embedded, ale víc jsem nerozpoznal, jelikož k novějším deskám jsem se už nedostal. A popravdě by mě asi už ani tolik nebavily, jelikož JFAC výrazně nabrali směr k přímočařejším stylům. A tak se s námi Bonecrusher Fest rozloučil opět sypačkami, které sice neurazily, ale žádnou díru do světa s nimi už asi neudělají. Rozhodně ne, když budou porovnávání s fantastickými Gorod nebo War From a Harlots Mouth. Na závěr Jonny pobavil stojící spící fanoušky průpovídkami o masturbaci, a všem příznivcům této aktivity zahráli poslední věc Constitutinal Masturbation. Pak už se rozloučili i poslední hosté, poděkovali všem kapelám (všechny kapely si děkovaly a podporovaly se navzájem) a vyrazili vstříc fanouškům.
"První moravský Bonecrusher" se, myslím, poměrně vydařil a tak i tento koncert v Brně snad dodá Obscure Promotion motivaci, posílat do "Štatlu" ještě více svých výborných koncertů. Od muzikantů jsem se dozvěděl např. zajímavý fakt, že na minulých zastávkách turné (i v nadšeném Německu) byla návštěvnost velmi mizivá (kolikrát prý jen nějakých 40 lidí), a tak se Brno a Česko obecně dvěma sty hlavami na Melodce pochlapilo. I tahle zajímavost potvrzuje to, co jsem psal v úvodu. Veškeré pravidelné akce (i ty už zavedené) v dnešní době bojují s existenčními problémy, jelikož jsou závislé na návštěvnosti. Bonecrusher festival je na tom o to hůře, že se věnuje, řekl bych, okrajovým žánrům, a nedojde na něj tolik lidí jako třeba na zpopularizovaný "holčičí" Never Say Die! Tour. Bohužel, zajímavá jména už neznamenají zaručený úspěch. Pro mě ale rozhodně zajímavý večer, zejména první polovina byla dle mého gusta. Druhá polovina už mě více či méně žánrově utíkala (War From a Harlots Mouth ale po dnešku rozhodně neodepíšu), ale kaňku na výsledném vysvědčení to neudělalo.
Celou akci zahajovali protinožci MAKE THEM SUFFER a během svých pětadvaceti minut představili své zatím jediné dlouhohrající album Neverbloom. Šestičlenná parta v Brně postrádala svou něžnější šestinu, jelikož klávesistka Louisa Burton na turné nevyrazila a její klávesové party tak byly nahrané. Právě klávesové pozadí dodává jinak poměrně všednímu deathcoru velmi zajímavý feeling. Při pouhém poslechu hudby Make Them Suffer můžete poměrně snadno zabřednout do stereotypu, nicméně živé podání bylo velmi energické a i poměrně zábavné. Všichni stand-up členové na malém pódiu pobíhali jak mravenci a ani vokální projev Seana Iliase vlastně nebyl úplně špatný. Klávesové party (samply) místy vyvřely na povrch více a mezi kytarami byly krásně slyšet, jako např. ve velmi příjemné Weeping Wastelands. Na klávesových vyhrávkách je ještě zajímavé, že bych je spíše zařadil do nějakého symphonic metalu typu Epica, než-li do řízného deathcoru. Na úvod velmi příjemný koncert, který pozitivně naladil na dlouhý technický večer.
Druhou partou, která obsadila pódiová prkna, byli francouzští AS THEY BURN. Šestice z romantické Paříže se stejně jako jejich australští kolegové věnuje deathcoru, který byl ale o něco techničtější. I oni využívají elektronických samplů, o které se staral (tentokrát přítomný) klávesák Bastien, ale ty nebyly tak netradiční a tak znatelné jako v případě první kapely večera. Podstatně výraznější naopak byla baskytara vzrostlého Ronalda a pro mě také mnohem příjemnější a syrovější vokál Kevina Traoreho. Především oba jmenovaní se pak postarali o show, Ronald svými gesty a různými "hrami" s první řadou a Kevin komunikací s publikem a patřičným hecováním. Nutno dodat, že krátce po sedmé hodině večerní ještě návštěvníci nebyli dostatečně rozpálení na nějaké tanečky. Pánové mají na kontě zatím dvě studiovky, přičemž ta poslední Will, Love, Life vyšla krátce před jejich tuzemskou zastávkou a zazněly např. Medicine 2.0, When Everything Falls Apart nebo Sons of Shiva. Celkově koncert As They Burn výborně šlapal a vzhledem k jeho délce mě i bavil. Po dvou žánrově velmi podobných uskupeních byl ale čas na změnu.
Tou změnou byla technická death metalová senzace GOROD. Mnozí si jejich jméno a možná i jejich vystoupení pamatovali z festivalu Brutal Assault před dvěma lety, kde hráli v neperspektivní odpolední hodinu. Druhá kapela ze země galského kohouta doslova přeladila na jinou strunu a předvedla asi nejtechničtější koncert večera, kdy jednoduchost deathcoru nahradily osmistrunné kytary a šikovné prsty kytaristů Mathiea a Nicolase. Gorod už nejsou žádnými zelenáči, mají na kontě čtyři studiovky, přičemž nejvíce hráli z té poslední, nazvané A Perfect Absolution. Frontman Julien (rovněž zpěvák Zubrowska) jako rozený extrovert popustil uzdu svému humoru a vedl sympatickou pětici skrz jejich třicetiminutový set. Přivítal nás i mnoha českými slovy a větami (i když mám pocit, že občas mluvil spíše polsky (smích) ) a při koncertě se nestyděl přidat i nějaké kreace a grimasy, kterými rozptyloval soustřeďující se kytarové mágy. Tohle všechno dalo show dynamiku, humor a nespoutanou energii a společně s jejich velmi svižnou hudbou se jednalo o skutečný hudební požitek. Do kapely skvěle zapadl i náhradní baskytarista Cymon Lamarr (ex-Zubrowska), který nahradil chybějícího člena Gorod Benoita Clause, toho času pracujícího ve Francii. Julienův hrdelní hlas byl non-stop doprovázen kytarovými kudrlinkami všech temp a tónů, díky čemuž byl koncert Gorod úžasně jednolitý a celistvý. Nechyběly písně The Axe Of God, Carved In The Wind, Birds Of Sulfur nebo starší Disavow Your God, všechny provedené naprosto precizně, se skvělým zvukem a už i s aktivní reflekcí z publika. Gorod mě velmi překvapili, a ač jsem je pasoval na černé koně večera, tak kvalitní a pro mě příjemné vystoupení jsem nečekal. Velmi sympatický výkon v podání Francouzů.
V Evropě ještě na moment zůstaneme, jelikož následoval koncert další populární a u nás žádané kapely WAR FROM A HARLOTS MOUTH. Němci se dočkali vlídného přivítání a stejně jako v případě Gorod jsem měl pocit, že hodně lidí přišlo právě na ně. Vůbec obecně padala v diskuzích spíše jména prostředních kapel, než těch, které byly posazeny do role headlinerů. WFAHM rozhodně nepatří k těm nejtechničtějším metalcorovým kapelám na scéně, naopak mají hodně znatelný vliv hardcoru, ale i kytaristé Daniel a Simon umí vystřihnout pekelné sólo, když je to zapotřebí. A zapotřebí je to tehdy, když přestane znít nakřáplý hlas zpěváka Nica, což není příliš často. V hardcorovém duchu na nás hrnuly tvrdé riffy a sypaly slušné bomby celých 40 minut. Chlapi loni vydali fantastickou desku Voyeur a právě z ní se hrálo nejvíce. Zejména písně Terrifier, Vertigo nebo To the Villains zabíjely a pod pódiem se strhla neskutečná mela. Zazněly i písně z předchozího alba MMX, které je o něco techničtější a tak si pánové kytaristé na Recluse MMX a To Age and Obsolete vzali své osmistrunné kamarádky. Pamatuji si koncert "Harlotů" na Melodce tuším v roce 2008 (?) a musím sebekriticky přiznat, že mě tento koncert až tolik nezaujal. Sám sebe se však ptám: proč vlastně? Hudebně to sice není úplně můj šuplík, ale rozhodně mě tento žánr nevadí, zvuk byl skvělý, show i výběr písní taky výborný, tak nevím. Možná na mě už padla únava z dlouhého dne v práci a už tři absolvované vystoupení. To mě každopádně neomlouvá, War From A Harlots Mouth odehráli dobrý koncert, který zaujal téměř všechny v klubu a nenechal na nich nit suchou.
Jestli mě koncert War From a Harlots Mouth trochu unavil, tak vystoupení Kanaďanů BENEATH THE MASSACRE mě z letargie nevytrhlo. Jejich progresivní death metal na mě byl v mém aktuálním rozpoložení až příliš a předčasně mě vyhnal ze sálu. Čtveřice sází na brutální sypačky a extrémní kytarové orgie, o které se stará Christopher Bradley. Za bubenickou sestavou pak sedí pracovně velmi vytížený "robot" Patrice Hamelin, který celou mašinérii žene kupředu precizní, drtivou, a neskutečně rychlou hrou. Není divu, že své řemeslo zvládá s naprostou lehkostí, jelikož už roky působí i s kapelou Gorguts, což je šílenost podobného ražení. Beneath the Massacre je opravdu masakr toho největšího ranku a brutální třešničku na dortu tomu dodává i zpěvák Elliot. Na příliš velké divočení na pódiu nebylo příliš pomyšlení a pánové se raději soustředili na ovládání svých nástrojů. Stále ještě početný dav pod pódiem jejich tvorbu ocenil, ale já už toho času raději koncert sledoval jen velmi okrajově z pozadí. BtM byli zkrátka jediní, kteří mou pozornost příliš nevzbuzovali. Dal jsem jim šanci, ale mezi své nejoblíbenější kapely je po dnešním večeru řadit určitě nebudu.
Poslední kapelou, která se na letošním Bonecrusheru představila, byla death metalová pětice JOB FOR A COWBOY z Arizony. Původně zástupci deathcorové rodiny na poslední desce Demonocracy z loňského roku už definitivně přešli na říznější death metal, a z nadějné deathcorové party se zařadili do poměrně tuctových death metalových vod. Ne, že by jejich pojetí moderního death metalu bylo špatné, jen zkrátka bohužel nevyčnívají ničím tak, jak tomu bylo při jejich začátcích. Na Job For a Cowboy už čekalo podstatně méně lidí, než na Beneath the Massacre, přestože pauza na výměnu nebyla nijak extrémně dlouhá. Přičetl bych to už poměrně pozdní hodině (cca půl 11) a již dlouhotrvajícímu večeru, po kterém návštěvníci už zkrátka chtěli domů, nebo museli spěchat na spoj. Několik desítek hlav si JFAC přesto ještě užilo, ale bohužel už nereagovalo na výzvy zpěváka Jonnyho o nějaký moshpit. Američané předvedli ucházející set a komu se líbili BtM, pravděpodobně si užili i poslední koncert večera. Mě potěšilo, že stále ještě hrají i z debutového alba Genesis (2007), kde měli ještě podstatně deathcorovější výraz. Díky tomu jsem si připomněl pecky Bearing the Serpent's Lamb a Embedded, ale víc jsem nerozpoznal, jelikož k novějším deskám jsem se už nedostal. A popravdě by mě asi už ani tolik nebavily, jelikož JFAC výrazně nabrali směr k přímočařejším stylům. A tak se s námi Bonecrusher Fest rozloučil opět sypačkami, které sice neurazily, ale žádnou díru do světa s nimi už asi neudělají. Rozhodně ne, když budou porovnávání s fantastickými Gorod nebo War From a Harlots Mouth. Na závěr Jonny pobavil stojící spící fanoušky průpovídkami o masturbaci, a všem příznivcům této aktivity zahráli poslední věc Constitutinal Masturbation. Pak už se rozloučili i poslední hosté, poděkovali všem kapelám (všechny kapely si děkovaly a podporovaly se navzájem) a vyrazili vstříc fanouškům.
"První moravský Bonecrusher" se, myslím, poměrně vydařil a tak i tento koncert v Brně snad dodá Obscure Promotion motivaci, posílat do "Štatlu" ještě více svých výborných koncertů. Od muzikantů jsem se dozvěděl např. zajímavý fakt, že na minulých zastávkách turné (i v nadšeném Německu) byla návštěvnost velmi mizivá (kolikrát prý jen nějakých 40 lidí), a tak se Brno a Česko obecně dvěma sty hlavami na Melodce pochlapilo. I tahle zajímavost potvrzuje to, co jsem psal v úvodu. Veškeré pravidelné akce (i ty už zavedené) v dnešní době bojují s existenčními problémy, jelikož jsou závislé na návštěvnosti. Bonecrusher festival je na tom o to hůře, že se věnuje, řekl bych, okrajovým žánrům, a nedojde na něj tolik lidí jako třeba na zpopularizovaný "holčičí" Never Say Die! Tour. Bohužel, zajímavá jména už neznamenají zaručený úspěch. Pro mě ale rozhodně zajímavý večer, zejména první polovina byla dle mého gusta. Druhá polovina už mě více či méně žánrově utíkala (War From a Harlots Mouth ale po dnešku rozhodně neodepíšu), ale kaňku na výsledném vysvědčení to neudělalo.
