Z festiválku Deadly Storm in Božkov se za sedm let stala pěkná jarní tradice. Pořadatelé vždy kladli důraz hlavně na českou scénu, od minulého ročníku je akce okořeněna ale i o zahraniční jména. Loni to byla polská dvojice Besatt a Ded Gamble Besatt, letos dorazili death’n’rolloví DEBAUCHERY z Německa. (Opat)
Božkovskou hospodu s přilehlým sálem máme rádi. Jezdíme tam na Phantoms Of Pilsen a Deadly Storm, pěkně na jaře a na podzim. Líbí se nám zdejší prostředí, pěkný vesnický sál, přilehlá hospoda s několika druhy piva i jídla za rozumné ceny, potkáváme spoustu známých tváří a líbí se nám i styl, jakým obě akce pořadatelé koncipují. Jarní dostaveníčko bývá pestré, podzimní temné, stejně jako příroda v dané roční době. Jen letos ta příroda barvami příliš nehýřila, zima jak v lednu, jaro nevidět... (Johan)
Ano, akce v božkovské hospodě Pod Kopcem mě baví, ať už jde o Phantomy či tentokrát Deadly Storm. Ač docela na konci světa, je to podnik příjemný a koncerty si tam vyloženě užívám. Bohužel možná až příliš, obsluha barů je opravdu vstřícná, a i když je možnost se nabaštit a trochu tak zahustit záplavy piva, většinou odtud mám konce akcí poměrně zamlžené. (smích) (Veronika)
Dramaturgie festivalu měla uspokojit všechny metalové fanoušky a z mého pohledu byl výběr kapel s jednou výjimkou optimální a zajímavý. Menší kapelky, známá jména i jeden zahraniční host, z něhož jsem pravda příliš nadšení nejevil. Ale o tom všem více v reportu, který jsme pojali velkoryse a podílelo se na něm 5 redaktorů a 3 fotografové. (Johan)
S Davidem jsme dorazili krátce před 16. hodinou, kdy měla akce začít. Na sále zvučili KILL KILL KILL, ale prostory zatím zely prázdnotou, ostatně já byl osmý platící... Ale lidi seděli ve vedlejší hospodě a když KILL KILL KILL spustili svůj thrash metal, na sále bylo docela dost zvědavců. Já jsem o kapele věděl jen to, že v ní zpívá Vlčák (jinak PANYCHIDA) a že se hlásí ke klasickému thrash metalu. A ono to tak nějak i bylo, kapela solidně šlapala, Vlčák řval a muzikanty nerozhodil ani defekt kytary a s chutí dohráli své vystoupení na vypůjčený Opatův nástroj. (Johan)
Role otvírací kapely se ujala mezinárodní smečka KILL KILL KILL, jejíž polovina pochází z USA a druhá z Plzeňského kraje. Před čtyřmi měsíci jsem měl možnost tuto čtveřici vidět v plzeňském klubu Parlament, kde se při jejich vystoupení strhl neskutečný mazec před pódiem, ale koncert jako takový mne až tolik nezaujal. Také už to bylo v pozdních hodinách a s nepříliš povedeným zvukem. Tentokrát však 3x KILL vytáhli tak stonásobně lepší vystoupení, thrashová jízda jako hrom. Nový zpěvák Vlčák (Panychida) do kapely už perfektně zapadl a KILL KILL KILL šlapali a sypali jednu ultrarychlou skladbu za druhou. Vystoupení mělo grády, čtveřice se na pódiu nezastavila a rozjezd Deadly Storm 7 byl tedy hodně zabijácký. (Opat)
KEEP ON ROTTING jsou Ignorovi oblíbenci, už loni nám je hustil do hlav cestou na Brutal, takže není divu, že si je pozval na svou akci. A byla to trefa do černého. I když jsem tuhle partu nikdy nesledoval a neslyšel nic jiného, než to, co nám Ignor pouštěl v autě, na živo mě bavila. Melodický death metal plný technických fines, kytarových sól a vyhrávek se mi líbil a vydržel jsem pány muzikanty pozorovat takřka celý set. A ani mi nevadilo, že dorazili bez baskytaristy. (Johan)
Z Litoměřic dorazili KEEP ON ROTTING pohybující se na pomezí techničtějšího deathu a deathcore. Přijeli však oslabeni o baskytaristu, což na celkovém zvuku samozřejmě bylo znát. Často jsem v hudbě KOR slyšel vlivy americké legendy Death, hlavně, co se týče různých kytarových výjezdů a melodií. Chybět nemohly ani různé breakdowny, zasekávačky (v jedné skladbě mne právě jedna taková část se zasekávanými blastbeaty ohromně nadchla). Některé pasáže mi na druhou stranu trochu neseděly a přišly mi malinko mimo, celkově však litoměřický kvartet předvedl příjemný set. (Opat)
Kapela, u které na první pohled zaujala absence baskytary, hrála s nasazením. Jejich songy jsou inspirovány klasiky žánru, tak to chvílemi zběsile sypalo, pak zase jen valilo ve středním tempu. Vystoupení nechyběl náboj, jen ta basa... Je to škoda, protože jinak jsou KEEP ON ROTTING sehraní dobře a jako druhá vystupující kapela (pro mě vlastně první, co mě zajímala) mě dovedla velmi příjemně naladit na celý večer. V brzké době by mělo vyjít nové album, tak jsem zvědav. Ochutnávka naživo totiž zněla velmi dobře. Na první ligu to sice zatím ještě není, ale našlápnuto je velmi dobře. Jen by to chtělo trošku větší „nátlak“. (Asphyx)
Na trochu melodičtější a skočnější notu zahrála další plzeňská skvadra ALTER IN MIND, kterou dobře znám a měl jsem tu čest živě již několikrát. Osobně nevím, kam přesně žánrově kapelu zaškatulkovat, sama se popisuje jakožto crossover-metal. K mému překvapení kapela do setlistu nezařadila jedinou skladbu z debutového EP „Wake up!“ a zaměřila se na představení nové tvorby. Ta mi přišla o něco svižnější než náplň zmiňovaného počinu, příjemná energická hudba, osvěžení harmonogramu festivalu něčím nebrutálním prospělo. Fanoušci Trollech či Umbrtky měli navíc další možnost slyšet Tomáše (Throllmase) v jiných hlasových polohách, než jsou zvyklí. (Opat)
První kapelou, kterou jsem v tuto mrazivou březnovou sobotu stihla, byli plzeňští ALTER IN MIND. Musím říct, že ačkoli mě mrzelo, že z KEEP ON ROTTING jsem slyšela jen poslední song, byla jsem ráda, že pro mě mohli večírek nakonec odstartovat právě tito muzikanti. Co se týče stylu, který hrají, těžko jednoznačně určit, vlivů je slyšet nemálo. Ale když ponechám stranou škatulkování, důležité je, že jim to výtečně šlape, na čemž bychom se - soudě dle výrazů přítomných - asi shodli. Rozhodně si je ráda zase někdy poslechnu a jak jsem tak číhala jejich bandzone, bude to nasnadě v květnu v Parlamentu. (Veronika)
Další neznámá, ALTER IN MIND. Až na místě se mi Throllmas pochlubil, že v kapele zpívá a že hrají nějaký crossover... Crossover to byl docela živelný, Throllmas se nezastavil a na pódiu pěkně dováděl, střídal čistější zpěv s hrubším, kapela slušně šlapala, ale můj šálek čaje to nebyl. (Johan)
Nátlak. Zlo. Tsunami. Inferno. Od začátku do konce to jelo na plný plyn. Na BRUTALLY DECEASED je hrozně slyšet, že na sobě neustále pracují. Opět to bylo ještě o trošku více „švédsky“ než v zimě na turné s Vader. Nové songy fungují naživo skvěle a už se těším, až je budu mít doma na fyzickém nosiči. Líbil se mi správně řezavý a studený zvuk. Mezi mnou a pódiem se vytvořil menší circle pit. Pařilo se jako o závod a protože mám první desku BRUTALLY DECEASED perfektně nastudovanou, řval jsem jako raněný zvíře. Nosit klobouk, tak ho smekám a dělám velkou poklonu. Švédský masakr. Chvílemi jsem měl pocit, že přijeli staří Grave a vzali s sebou Dismember a Entombed. Nebudu zdržovat, to se nedá popisovat slovy, to se musí zažít. Mně jednoduše sedlo úplně vše. Občas sice nebyl zvuk úplně na výbornou, ale pro mě jeden z vrcholů večera. (Asphyx)
BRUTALLY DECEASED stoupají vzhůru. Z debutového alba mě sice jejich Švédskem a starobou načichlý death metal moc nebavil, ale živě to bylo o něčem jiném. Žlababa a spol. to v Božkově rozjeli a měli doposud nejsilnější diváckou odezvu. A právem, kapela jela naplno, vystoupení to bylo opravdu strhující. (Johan)
Přišel čas, kdy je třeba dát perverznosti zelenou. Po roce opět vidím svou oblíbenou kapelu ISACAARUM na pódiu. Pravda, neregistruju za ten rok, krom přidání nového songu do playlistu, žádné velké změny, ale otázka je, jestli bych chtěl ISACAARUM jiné, než takové, jací jsou. Jejich unikátní styl, kdy označit je pouze jako grind by vyznělo jako nadávka, už mají dotažený do maxima. Naštěstí se jim neustále daří tvořit chytlavé hitovky a tak třeba taková Ladyboy Fisted, pocházející z poslední desky, vlila nové krve do těla všem těm pařmenům, kteří vytvořili mocný, místy až bolavý, kotel. ISACAARUM nezklamali, lidi si zařádili a smetanu... tu přece slíznul Chymus. (Coornelus)
Nejvíc jsem se na Božkov těšila na bláznivce ISACAARUM. Grind poslouchám prakticky jen naživo, obvykle na různých festivalech – přiznávám se bez mučení, že doma si to ke kávičce běžně nepouštím. (úsměv) To ovšem nic nemění na faktu, že naživo mě grindové kapely a jejich romantické písně o lásce baví, přičemž u ISACAARUM mám odzkoušené, že jejich hudba v kombinaci s pódiovou show je vždycky výborný zážitek. Nejinak tomu bylo i tentokráte. Byla to zábava, (doufejme, že umělé) tělní tekutiny tekly proudem, kotlilo se, dokonce se objevily pokusy o stage diving… Za mě tedy jako vždycky – jedním slovem paráda. (Veronika)
ISACAARUM jsem za poslední dva roky viděl několikrát, takže mě na jejich show nic nepřekvapilo. Ale na sále evidentně byli jedinci, kteří viděli kluky v kostýmech poprvé a kulili na ně oči. Ono není divu, Chymus se tváří jako chovanec psychiatrické léčebny a neodpouští si ani trochu perverzností. Hudba ISACAARUM je taky řádná divočina na pomezí grindu a blacku a tak se pod pódiem rozjela ještě větší pařba, než na předchozí deathové drtikoly. (Johan)
1000 BOMBS je nová thrashová sebranka sestavená ze členů Trollech vyjma Morbivoda a na Božkově trojice koncertně debutovala. Oblečeni do příznačných uniforem (džísky s nášivkami, kšiltovky a šátky, tenisky), pódium se zahalilo do plachet s tématikou příslušnou názvu kapely a po doznění intra se rozjela old school thrash metalová jízda. Pánové spustili koncert skladbou Peace is Dead, která by měla být titulní peckou chystaného alba, a pokračovali ve stejném staroškolském duchu i nadále. Bombám se dostalo zaslouženého ohlasu, já si poslechl ještě asi tři skladby a šel se připravovat. (úsměv) (Opat)
1000 BOMBS hráli svůj první koncert a jelikož nemají žádnou nahrávku, těžko se dalo čekat o co se bude jednat. Jediná dostupná informace byla ta, že se bude podávat thrash metal. Trojice zkušených muzikantů to vzala dost poctivě, a to i co se image týká, a tak nemohli chybět povinné džísky plné nášivek. Nejvíc mě ale překvapila Asurova kšiltovka. (úsměv) Nechyběly ani plachty na pódiu, v tomto směru vše zmáknuto na jedničku. Ač jsem měl před vystoupením plno obav, naštěstí se rychle rozplynuly. Poctivý thrashing s odkazem za severní atlantický oceán, se poslouchal dobře a nenudil. Kapele svědčí, že jak Asura, tak Throlmass, jsou schopni zazpívat, a tak střídání vokálů působilo jako dobré oživení. Že koncert nebyl jen přísná záležitost, dokládá Asurovo vtipné uvádění skladeb... „teď zahrajeme jednu novou“ (úsměv). Jo jo, Bomby bodovaly. (Coornelus)
Na 1000 BOMBS se čekalo s velkou zvědavostí. Aby ne, když se tři čtvrtiny TROLLECH (bez Morbivoda) rozhodly hrát thrash. Čekal jsem pořádnou divočinu, ale Asura, Throllmas a Sheafraid vsadili na střední tempa a zhlédli se spíše v zaoceánském pojetí žánru. Asura v kšiltovce budil zpočátku úsměv, ale kapela na svém prvním vystoupení nezahrála špatně, ale ani světově. Trochu mi chyběl větší nadhled, s jakým to dělají RADIOLOKÁTOR, trochu ta nespoutanost, s jakou moshují LAHAR, ale 1000 BOMBS, využívající všechna žánrová klišé (včetně typicky osmdesátkově znějících názvů songů, oblečení, póz...) na to jdou od jiného lesa a až se pořádně sehrají (jednu skladbu museli po chybce zahrát znovu), můžou být zajímavou alternativou třeba k EXORCIZPHOBII. (Johan)
1000 BOMBS aneb projekt muzikantů z Trollech. Hrál se pravý a poctivý thrash metal osmdesátých let. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem se vrátil v čase zpět do doby, kdy moje džíska byla ještě na hubený kluky. Moc pěkné byly pasáže, kdy se zpívalo dvojhlasně. Správný thrash má řezat, což bylo splněno,.tudíž mé staré thrashové srdce bylo navýsost spokojeno. Za mě jednoznačně palec nahoru. Samozřejmě, je to retro, ale velice dobře zahrané a myslím, že výkřiky z davu „bomby, bomby“ mezi jednotlivými songy, mluví za vše. Klidně bych snesl i delší vystoupení, ale 1000 BOMBS ještě asi nemají tolik skladeb složeno. Doufám, že bude tato kapela i nadále pokračovat a že se nejedná jen o jednorázovou akci. Thrash je přeci nesmrtelný! Vše sedělo, jak mělo, takže jsem již podruhé propotil své zánovní triko. Thrash till death! (Asphyx)
Druhou koncertní premiéru měl ten večer Morbivodův projekt WAR FOR WAR. Kdo sledoval dění okolo WAR FOR WAR před akcí, pro toho nemohla být sestava muzikantů žádným překvapením, zkrátka Stíny Plamenů hráli skladby WAR FOR WAR. Před akcí jsem si sám sobě pokládal otázku, jak bude celý set pojmut. Bude se odehrávat na pódiu nějaká estráda? Budou snad kluci nalíčení, odhodí holinky a budou v převleku za horníky? Odpověď jsem dostal záhy, a to když jsem viděl Morbivoda procházet sálem bez líčení, zato s vlasy načesanými á la jihoamerický indián. To ale bylo vše, co se týká image, jinak kapela vystoupila v civilu. Páteř vystoupení tvořily skladby z poslední desky Věž smrti, ale k mému překvapení se dostalo i na období před deskou Kovy odjinud, což je úplně jiná muzika, než na jakou jsme na posledních dvou nahrávkách zvykli. Tuším, že zazněly pouze dvě vypalovačky z období nejhrubšího blackmetalového zla. Osobně se mi nejvíc zamlouvá poslední album, a tak když zazněl hit Uran uhlí železo, byla má spokojenost na maximální úrovni. Refrén skladby mi pak zněl hlavou, když jsem se v noci vracel domů... do okresu Příbram. (Coornelus)
WAR FOR WAR hrají ve stejném složení jako Stíny Plamenů a Pod Kopcem si měli odbýt svoji koncertní premiéru. Skoro jsem prošvihla začátek, ale nějaká dobrá duše mě upozornila, že už je čas – byla jsem tak vytržena z hovoru s nejmenovaným členem Umbrtky, takže to barové vysedávání vlastně nebylo až tak od věci. (úsměv) A moje dojmy z blackmetalové diskotéky? Určitě pozitivní. Pro mě byli WAR FOR WAR premiéra nejen naživo, ale vlastně úplně. Jak jsem si ale mohla všimnout, mnozí si prozpěvovali spolu s kapelou. Pravda je, že refrén „uran, uhlí, železo“ mi zněl v bolavé hlavě ještě druhý den, když jsem se probrala z deliria. (úsměv) (Veronika)
Hlavním lákadlem pro mě byli WAR FOR WAR, Morbivodův projekt, který na prknech představovali STÍNY PLAMENŮ. První koncert WFW v historii, která sahá do roku 2001 a má na kontě 1 demáč a tři řadová alba, byl lákadlem pro spoustu zvědavců. Mě trochu mrzelo, že z mé nejoblíbenější nahrávky Kovy odjinud zazněla pouze jedna skladba, ale i tak jsem si vystoupení užil. Jestli se nepletu, zaznělo jen šest songů, kromě hitu Mezi světy se dostalo na Hněv budov, V kleci a Uran uhlí železo z Věže smrti a taky se vzpomínalo na doby, kdy to „bylo primitivní, zlé, plné satana a války“, jak pravil Morbivod. A tyhle návraty do hluboké minulosti mě překvapivě bavily taky, i když jsem se původně těšil hlavně na novější songy. Pro mě nejlepší kapela večera, s chutí jsem si s Morbivodem zakřičel „Střílet mezi světy ostrá spektra dálných hvězd...“, jen mě mrzelo, že nezazněla Dlouhá žíla. (Johan)
Těsně před koncertem nás postihly technické problémy v podobě vyhořelého harddisku, naštěstí se však vše povedlo nahradit a na poslední chvíli zajistit vše potřebné. Jsme připraveni a po intru začínáme úvodní skladbou posledního alba „Věž smrti“ – Hněv budov. Zvuk na pódiu byl příjemný a zbytky trémy ze mě po chvíli opadly. Kromě tří skladeb z poslední desky bylo plánováno také několik výletů do minulosti, a tak v průběhu zazněla také skladba Born for War z již dvanáct let starého minialba „Black Metal War“, z alba „War is the Only Way“ dostala prostor úvodní sypačka Father of All Beings (na tu jsem se extrémně těšil) a zvolnění přišlo v podobě Mezi světy z desky „Kovy odjinud“. Půlhodinka utekla jako voda a WAR FOR WAR se rozloučili skočnější skladbou Uran, uhlí, železo. Ohlas byl příjemný a my měli z vystoupení také, řekl bych, dobrý pocit. Na youtube je mimochodem možné najít záznamy všech šesti skladeb. (Opat)
DEBAUCHERY slízli tolik nejapných poznámek na svou adresu, až mi jich začalo být líto. Je jasné, že hudebně se mi líbit nemůžou (jsem rád, že to tak přišlo i mým kolegům), navíc toho kýče kolik dokáží vyprodukovat, ať už jde o image, nebo hudbu samotnou, aby jeden pohledal. Hudebně to byl obyčejný hard rock s growlem, kde byl kladen důraz na vlezlý refrén. Zajímavé bylo sledovat kolik se nás v průběhu produkce DEBAUCHERY sešlo v předsálí a to nezávisle na sobě. Jediný, kdo si od nás vystoupení našich západních sousedů užíval, byl náš kamarád Immortal, který suverénně vyhrál titul zemědělec roku. (Coornelus)
DEBAUCHERY. A jsem u zahraničního hosta, z kterého jsem byl hodně rozpačitý. Viděl jsem DEBAUCHERY kdysi v Plzni, ale za žádnou bombu je nepovažuji, spíše za průměrnou kapelu těžící z image, baskytaristky a z toho, že jsou z Německa. Image si v Božkově samozřejmě zachovali, basačka se ale nekonala, asi už v kapele nepůsobí, ale abych to teď někde hledal, na to mě ta kapela tak nezajímá. A hlavní jméno nezajímalo zdaleka tolik fanoušků, jako předchozí tuzemské party - sálek začal řídnout a i když se pařilo, žádný extra úspěch Němci neměli. Není divu, jejich death metal křížený s hard rockem je typickou německou prací pro opivněné německé publikum. (Johan)
Německý zombie death´n´roll. Mám s touhle kapelou odjakživa problém. Některé songy se mi líbí a staré desky jsou velice příjemné. Má ale i nahrávky, které mi přijdou jako takové mršení starých AC/DC. Bohužel, úplně přesně to na mě fungovalo i naživo. DEBAUCHERY sice k vystoupení přistoupili s velkým nasazením, ale byla místa, kdy jsem se nedovedl na vystoupení příliš soustředit. Celkově to ale vyznělo pro mě lépe než na CD. Bylo slyšet, že se jedná o zkušenou kapelu, která moc dobře ví, jak svůj set vygradovat a jak na to. Jednoduchá, až primitivní muzika zněla nakonec naživo velmi pěkně a já byl po jejich vystoupení spokojen. (Asphyx)
Třetina sálu odjela posledním nočním trolejbusem a udělala velkou chybu. Druhý tahák večera (pro mě) jsem sice sledoval již poněkud zemdleně, ale to jen do odeznění úvodního intra. PANDEMIA potvrdila status české deathmetalové legendy. Profesionální přístup. Parádně poskládané songy (zazněla i novinka a je na co se těšit!). A ty bicí přátelé! To byla jedním slovem bomba. Pan bicmen si to dával jako málokdo a ostatní do vystoupení také dávali vše. Ani jsem netušil, že mám v sobě ještě tolik síly a od druhého záseku jsem již opět pařil jako o život. Takhle bych si nějak představoval deathmetalové vystoupení. Jen si neodpustím jednu malou výtku. Mrzí mě, že s sebou kapela nepřivezla trička ve velikosti XXL (hubnout fakt asi nebudu - smích). To je ale samozřejmě jen podružná věc. Vystoupení to bylo prvotřídní a myslím, že jsme si to i s ostatními vytrvalci užili nadmíru. Zazněly všechny zásadní songy a já odcházel spokojen. (Asphyx)
PANDEMIA pro mě vždy znamenala pracovitost, ale hudebně mě zaujala až poslední řadovka Feet Of Anger, hlavně všudypřítomné melodie. Živě se pánové předvedli ve velmi dobré formě, servírovali jak novější, tak staré fláky, vše s jistotou a nasazením, i když čas pokročil a řady posluchačů prořídly. (Johan)
A protože PANDEMIA hrála jako poslední, připojím ještě malé zhodnocení celé akce. Já osobně jsem šel na death metal (plus na 1000 BOMBS). V Božkově se vždycky dobře pilo. Ty Svijany byly prvotřídní jako vždy, prostory přesně odpovídají pořádnému undergroundu. Lidi usměvaví, pohoda, klídek a death metal. Velmi příjemné bylo (mimo mnou recenzovaných) vystoupení WAR FOR WAR, které z desek nejsou zrovna mojí krevní skupinou, ale naživo to bylo parádní, velká poklona! Co si víc vlastně takhle v sobotu odpoledne může člověk přát? Zvuk byl také velmi dobrý (samozřejmě detailisté si něco malého najdou, ale já byl spokojen). Parádní jsou ta setkání třetího druhu s jednotlivými lidmi, které potkávám jen pod pódiem! Ani nevím, jak se kdo jmenuje, ale známe se, protože nám jde o stejnou věc. O to, užít si pořádný metal. A to bylo na sedmém Deadly Storm splněno na výbornou. (Asphyx)
Letošní Deadly Storm navštívilo kolem 110 platících fanoušků metalové hudby, což je o několik desítek více než v loňském roce. Zároveň se ohromně povedlo ozvučení celé akce, všechna vystoupení, která jsem viděl, byla ozvučena výtečně, takže všechna čest zvukaři. Na závěr chci také za WAR FOR WAR poděkovat za podporu (úsměv). (Opat)
Fotky: Coornelus, Ignor, Asphyx
Asphyxova galerie - Rajče
Oskarova galerie - Photomusic
Božkovskou hospodu s přilehlým sálem máme rádi. Jezdíme tam na Phantoms Of Pilsen a Deadly Storm, pěkně na jaře a na podzim. Líbí se nám zdejší prostředí, pěkný vesnický sál, přilehlá hospoda s několika druhy piva i jídla za rozumné ceny, potkáváme spoustu známých tváří a líbí se nám i styl, jakým obě akce pořadatelé koncipují. Jarní dostaveníčko bývá pestré, podzimní temné, stejně jako příroda v dané roční době. Jen letos ta příroda barvami příliš nehýřila, zima jak v lednu, jaro nevidět... (Johan)
Ano, akce v božkovské hospodě Pod Kopcem mě baví, ať už jde o Phantomy či tentokrát Deadly Storm. Ač docela na konci světa, je to podnik příjemný a koncerty si tam vyloženě užívám. Bohužel možná až příliš, obsluha barů je opravdu vstřícná, a i když je možnost se nabaštit a trochu tak zahustit záplavy piva, většinou odtud mám konce akcí poměrně zamlžené. (smích) (Veronika)
Dramaturgie festivalu měla uspokojit všechny metalové fanoušky a z mého pohledu byl výběr kapel s jednou výjimkou optimální a zajímavý. Menší kapelky, známá jména i jeden zahraniční host, z něhož jsem pravda příliš nadšení nejevil. Ale o tom všem více v reportu, který jsme pojali velkoryse a podílelo se na něm 5 redaktorů a 3 fotografové. (Johan)
S Davidem jsme dorazili krátce před 16. hodinou, kdy měla akce začít. Na sále zvučili KILL KILL KILL, ale prostory zatím zely prázdnotou, ostatně já byl osmý platící... Ale lidi seděli ve vedlejší hospodě a když KILL KILL KILL spustili svůj thrash metal, na sále bylo docela dost zvědavců. Já jsem o kapele věděl jen to, že v ní zpívá Vlčák (jinak PANYCHIDA) a že se hlásí ke klasickému thrash metalu. A ono to tak nějak i bylo, kapela solidně šlapala, Vlčák řval a muzikanty nerozhodil ani defekt kytary a s chutí dohráli své vystoupení na vypůjčený Opatův nástroj. (Johan)
Role otvírací kapely se ujala mezinárodní smečka KILL KILL KILL, jejíž polovina pochází z USA a druhá z Plzeňského kraje. Před čtyřmi měsíci jsem měl možnost tuto čtveřici vidět v plzeňském klubu Parlament, kde se při jejich vystoupení strhl neskutečný mazec před pódiem, ale koncert jako takový mne až tolik nezaujal. Také už to bylo v pozdních hodinách a s nepříliš povedeným zvukem. Tentokrát však 3x KILL vytáhli tak stonásobně lepší vystoupení, thrashová jízda jako hrom. Nový zpěvák Vlčák (Panychida) do kapely už perfektně zapadl a KILL KILL KILL šlapali a sypali jednu ultrarychlou skladbu za druhou. Vystoupení mělo grády, čtveřice se na pódiu nezastavila a rozjezd Deadly Storm 7 byl tedy hodně zabijácký. (Opat)
KEEP ON ROTTING jsou Ignorovi oblíbenci, už loni nám je hustil do hlav cestou na Brutal, takže není divu, že si je pozval na svou akci. A byla to trefa do černého. I když jsem tuhle partu nikdy nesledoval a neslyšel nic jiného, než to, co nám Ignor pouštěl v autě, na živo mě bavila. Melodický death metal plný technických fines, kytarových sól a vyhrávek se mi líbil a vydržel jsem pány muzikanty pozorovat takřka celý set. A ani mi nevadilo, že dorazili bez baskytaristy. (Johan)
Z Litoměřic dorazili KEEP ON ROTTING pohybující se na pomezí techničtějšího deathu a deathcore. Přijeli však oslabeni o baskytaristu, což na celkovém zvuku samozřejmě bylo znát. Často jsem v hudbě KOR slyšel vlivy americké legendy Death, hlavně, co se týče různých kytarových výjezdů a melodií. Chybět nemohly ani různé breakdowny, zasekávačky (v jedné skladbě mne právě jedna taková část se zasekávanými blastbeaty ohromně nadchla). Některé pasáže mi na druhou stranu trochu neseděly a přišly mi malinko mimo, celkově však litoměřický kvartet předvedl příjemný set. (Opat)
Kapela, u které na první pohled zaujala absence baskytary, hrála s nasazením. Jejich songy jsou inspirovány klasiky žánru, tak to chvílemi zběsile sypalo, pak zase jen valilo ve středním tempu. Vystoupení nechyběl náboj, jen ta basa... Je to škoda, protože jinak jsou KEEP ON ROTTING sehraní dobře a jako druhá vystupující kapela (pro mě vlastně první, co mě zajímala) mě dovedla velmi příjemně naladit na celý večer. V brzké době by mělo vyjít nové album, tak jsem zvědav. Ochutnávka naživo totiž zněla velmi dobře. Na první ligu to sice zatím ještě není, ale našlápnuto je velmi dobře. Jen by to chtělo trošku větší „nátlak“. (Asphyx)
Na trochu melodičtější a skočnější notu zahrála další plzeňská skvadra ALTER IN MIND, kterou dobře znám a měl jsem tu čest živě již několikrát. Osobně nevím, kam přesně žánrově kapelu zaškatulkovat, sama se popisuje jakožto crossover-metal. K mému překvapení kapela do setlistu nezařadila jedinou skladbu z debutového EP „Wake up!“ a zaměřila se na představení nové tvorby. Ta mi přišla o něco svižnější než náplň zmiňovaného počinu, příjemná energická hudba, osvěžení harmonogramu festivalu něčím nebrutálním prospělo. Fanoušci Trollech či Umbrtky měli navíc další možnost slyšet Tomáše (Throllmase) v jiných hlasových polohách, než jsou zvyklí. (Opat)
První kapelou, kterou jsem v tuto mrazivou březnovou sobotu stihla, byli plzeňští ALTER IN MIND. Musím říct, že ačkoli mě mrzelo, že z KEEP ON ROTTING jsem slyšela jen poslední song, byla jsem ráda, že pro mě mohli večírek nakonec odstartovat právě tito muzikanti. Co se týče stylu, který hrají, těžko jednoznačně určit, vlivů je slyšet nemálo. Ale když ponechám stranou škatulkování, důležité je, že jim to výtečně šlape, na čemž bychom se - soudě dle výrazů přítomných - asi shodli. Rozhodně si je ráda zase někdy poslechnu a jak jsem tak číhala jejich bandzone, bude to nasnadě v květnu v Parlamentu. (Veronika)
Další neznámá, ALTER IN MIND. Až na místě se mi Throllmas pochlubil, že v kapele zpívá a že hrají nějaký crossover... Crossover to byl docela živelný, Throllmas se nezastavil a na pódiu pěkně dováděl, střídal čistější zpěv s hrubším, kapela slušně šlapala, ale můj šálek čaje to nebyl. (Johan)
Nátlak. Zlo. Tsunami. Inferno. Od začátku do konce to jelo na plný plyn. Na BRUTALLY DECEASED je hrozně slyšet, že na sobě neustále pracují. Opět to bylo ještě o trošku více „švédsky“ než v zimě na turné s Vader. Nové songy fungují naživo skvěle a už se těším, až je budu mít doma na fyzickém nosiči. Líbil se mi správně řezavý a studený zvuk. Mezi mnou a pódiem se vytvořil menší circle pit. Pařilo se jako o závod a protože mám první desku BRUTALLY DECEASED perfektně nastudovanou, řval jsem jako raněný zvíře. Nosit klobouk, tak ho smekám a dělám velkou poklonu. Švédský masakr. Chvílemi jsem měl pocit, že přijeli staří Grave a vzali s sebou Dismember a Entombed. Nebudu zdržovat, to se nedá popisovat slovy, to se musí zažít. Mně jednoduše sedlo úplně vše. Občas sice nebyl zvuk úplně na výbornou, ale pro mě jeden z vrcholů večera. (Asphyx)
BRUTALLY DECEASED stoupají vzhůru. Z debutového alba mě sice jejich Švédskem a starobou načichlý death metal moc nebavil, ale živě to bylo o něčem jiném. Žlababa a spol. to v Božkově rozjeli a měli doposud nejsilnější diváckou odezvu. A právem, kapela jela naplno, vystoupení to bylo opravdu strhující. (Johan)
Přišel čas, kdy je třeba dát perverznosti zelenou. Po roce opět vidím svou oblíbenou kapelu ISACAARUM na pódiu. Pravda, neregistruju za ten rok, krom přidání nového songu do playlistu, žádné velké změny, ale otázka je, jestli bych chtěl ISACAARUM jiné, než takové, jací jsou. Jejich unikátní styl, kdy označit je pouze jako grind by vyznělo jako nadávka, už mají dotažený do maxima. Naštěstí se jim neustále daří tvořit chytlavé hitovky a tak třeba taková Ladyboy Fisted, pocházející z poslední desky, vlila nové krve do těla všem těm pařmenům, kteří vytvořili mocný, místy až bolavý, kotel. ISACAARUM nezklamali, lidi si zařádili a smetanu... tu přece slíznul Chymus. (Coornelus)
Nejvíc jsem se na Božkov těšila na bláznivce ISACAARUM. Grind poslouchám prakticky jen naživo, obvykle na různých festivalech – přiznávám se bez mučení, že doma si to ke kávičce běžně nepouštím. (úsměv) To ovšem nic nemění na faktu, že naživo mě grindové kapely a jejich romantické písně o lásce baví, přičemž u ISACAARUM mám odzkoušené, že jejich hudba v kombinaci s pódiovou show je vždycky výborný zážitek. Nejinak tomu bylo i tentokráte. Byla to zábava, (doufejme, že umělé) tělní tekutiny tekly proudem, kotlilo se, dokonce se objevily pokusy o stage diving… Za mě tedy jako vždycky – jedním slovem paráda. (Veronika)
ISACAARUM jsem za poslední dva roky viděl několikrát, takže mě na jejich show nic nepřekvapilo. Ale na sále evidentně byli jedinci, kteří viděli kluky v kostýmech poprvé a kulili na ně oči. Ono není divu, Chymus se tváří jako chovanec psychiatrické léčebny a neodpouští si ani trochu perverzností. Hudba ISACAARUM je taky řádná divočina na pomezí grindu a blacku a tak se pod pódiem rozjela ještě větší pařba, než na předchozí deathové drtikoly. (Johan)
1000 BOMBS je nová thrashová sebranka sestavená ze členů Trollech vyjma Morbivoda a na Božkově trojice koncertně debutovala. Oblečeni do příznačných uniforem (džísky s nášivkami, kšiltovky a šátky, tenisky), pódium se zahalilo do plachet s tématikou příslušnou názvu kapely a po doznění intra se rozjela old school thrash metalová jízda. Pánové spustili koncert skladbou Peace is Dead, která by měla být titulní peckou chystaného alba, a pokračovali ve stejném staroškolském duchu i nadále. Bombám se dostalo zaslouženého ohlasu, já si poslechl ještě asi tři skladby a šel se připravovat. (úsměv) (Opat)
1000 BOMBS hráli svůj první koncert a jelikož nemají žádnou nahrávku, těžko se dalo čekat o co se bude jednat. Jediná dostupná informace byla ta, že se bude podávat thrash metal. Trojice zkušených muzikantů to vzala dost poctivě, a to i co se image týká, a tak nemohli chybět povinné džísky plné nášivek. Nejvíc mě ale překvapila Asurova kšiltovka. (úsměv) Nechyběly ani plachty na pódiu, v tomto směru vše zmáknuto na jedničku. Ač jsem měl před vystoupením plno obav, naštěstí se rychle rozplynuly. Poctivý thrashing s odkazem za severní atlantický oceán, se poslouchal dobře a nenudil. Kapele svědčí, že jak Asura, tak Throlmass, jsou schopni zazpívat, a tak střídání vokálů působilo jako dobré oživení. Že koncert nebyl jen přísná záležitost, dokládá Asurovo vtipné uvádění skladeb... „teď zahrajeme jednu novou“ (úsměv). Jo jo, Bomby bodovaly. (Coornelus)
Na 1000 BOMBS se čekalo s velkou zvědavostí. Aby ne, když se tři čtvrtiny TROLLECH (bez Morbivoda) rozhodly hrát thrash. Čekal jsem pořádnou divočinu, ale Asura, Throllmas a Sheafraid vsadili na střední tempa a zhlédli se spíše v zaoceánském pojetí žánru. Asura v kšiltovce budil zpočátku úsměv, ale kapela na svém prvním vystoupení nezahrála špatně, ale ani světově. Trochu mi chyběl větší nadhled, s jakým to dělají RADIOLOKÁTOR, trochu ta nespoutanost, s jakou moshují LAHAR, ale 1000 BOMBS, využívající všechna žánrová klišé (včetně typicky osmdesátkově znějících názvů songů, oblečení, póz...) na to jdou od jiného lesa a až se pořádně sehrají (jednu skladbu museli po chybce zahrát znovu), můžou být zajímavou alternativou třeba k EXORCIZPHOBII. (Johan)
1000 BOMBS aneb projekt muzikantů z Trollech. Hrál se pravý a poctivý thrash metal osmdesátých let. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem se vrátil v čase zpět do doby, kdy moje džíska byla ještě na hubený kluky. Moc pěkné byly pasáže, kdy se zpívalo dvojhlasně. Správný thrash má řezat, což bylo splněno,.tudíž mé staré thrashové srdce bylo navýsost spokojeno. Za mě jednoznačně palec nahoru. Samozřejmě, je to retro, ale velice dobře zahrané a myslím, že výkřiky z davu „bomby, bomby“ mezi jednotlivými songy, mluví za vše. Klidně bych snesl i delší vystoupení, ale 1000 BOMBS ještě asi nemají tolik skladeb složeno. Doufám, že bude tato kapela i nadále pokračovat a že se nejedná jen o jednorázovou akci. Thrash je přeci nesmrtelný! Vše sedělo, jak mělo, takže jsem již podruhé propotil své zánovní triko. Thrash till death! (Asphyx)
Druhou koncertní premiéru měl ten večer Morbivodův projekt WAR FOR WAR. Kdo sledoval dění okolo WAR FOR WAR před akcí, pro toho nemohla být sestava muzikantů žádným překvapením, zkrátka Stíny Plamenů hráli skladby WAR FOR WAR. Před akcí jsem si sám sobě pokládal otázku, jak bude celý set pojmut. Bude se odehrávat na pódiu nějaká estráda? Budou snad kluci nalíčení, odhodí holinky a budou v převleku za horníky? Odpověď jsem dostal záhy, a to když jsem viděl Morbivoda procházet sálem bez líčení, zato s vlasy načesanými á la jihoamerický indián. To ale bylo vše, co se týká image, jinak kapela vystoupila v civilu. Páteř vystoupení tvořily skladby z poslední desky Věž smrti, ale k mému překvapení se dostalo i na období před deskou Kovy odjinud, což je úplně jiná muzika, než na jakou jsme na posledních dvou nahrávkách zvykli. Tuším, že zazněly pouze dvě vypalovačky z období nejhrubšího blackmetalového zla. Osobně se mi nejvíc zamlouvá poslední album, a tak když zazněl hit Uran uhlí železo, byla má spokojenost na maximální úrovni. Refrén skladby mi pak zněl hlavou, když jsem se v noci vracel domů... do okresu Příbram. (Coornelus)
WAR FOR WAR hrají ve stejném složení jako Stíny Plamenů a Pod Kopcem si měli odbýt svoji koncertní premiéru. Skoro jsem prošvihla začátek, ale nějaká dobrá duše mě upozornila, že už je čas – byla jsem tak vytržena z hovoru s nejmenovaným členem Umbrtky, takže to barové vysedávání vlastně nebylo až tak od věci. (úsměv) A moje dojmy z blackmetalové diskotéky? Určitě pozitivní. Pro mě byli WAR FOR WAR premiéra nejen naživo, ale vlastně úplně. Jak jsem si ale mohla všimnout, mnozí si prozpěvovali spolu s kapelou. Pravda je, že refrén „uran, uhlí, železo“ mi zněl v bolavé hlavě ještě druhý den, když jsem se probrala z deliria. (úsměv) (Veronika)
Hlavním lákadlem pro mě byli WAR FOR WAR, Morbivodův projekt, který na prknech představovali STÍNY PLAMENŮ. První koncert WFW v historii, která sahá do roku 2001 a má na kontě 1 demáč a tři řadová alba, byl lákadlem pro spoustu zvědavců. Mě trochu mrzelo, že z mé nejoblíbenější nahrávky Kovy odjinud zazněla pouze jedna skladba, ale i tak jsem si vystoupení užil. Jestli se nepletu, zaznělo jen šest songů, kromě hitu Mezi světy se dostalo na Hněv budov, V kleci a Uran uhlí železo z Věže smrti a taky se vzpomínalo na doby, kdy to „bylo primitivní, zlé, plné satana a války“, jak pravil Morbivod. A tyhle návraty do hluboké minulosti mě překvapivě bavily taky, i když jsem se původně těšil hlavně na novější songy. Pro mě nejlepší kapela večera, s chutí jsem si s Morbivodem zakřičel „Střílet mezi světy ostrá spektra dálných hvězd...“, jen mě mrzelo, že nezazněla Dlouhá žíla. (Johan)
Těsně před koncertem nás postihly technické problémy v podobě vyhořelého harddisku, naštěstí se však vše povedlo nahradit a na poslední chvíli zajistit vše potřebné. Jsme připraveni a po intru začínáme úvodní skladbou posledního alba „Věž smrti“ – Hněv budov. Zvuk na pódiu byl příjemný a zbytky trémy ze mě po chvíli opadly. Kromě tří skladeb z poslední desky bylo plánováno také několik výletů do minulosti, a tak v průběhu zazněla také skladba Born for War z již dvanáct let starého minialba „Black Metal War“, z alba „War is the Only Way“ dostala prostor úvodní sypačka Father of All Beings (na tu jsem se extrémně těšil) a zvolnění přišlo v podobě Mezi světy z desky „Kovy odjinud“. Půlhodinka utekla jako voda a WAR FOR WAR se rozloučili skočnější skladbou Uran, uhlí, železo. Ohlas byl příjemný a my měli z vystoupení také, řekl bych, dobrý pocit. Na youtube je mimochodem možné najít záznamy všech šesti skladeb. (Opat)
DEBAUCHERY slízli tolik nejapných poznámek na svou adresu, až mi jich začalo být líto. Je jasné, že hudebně se mi líbit nemůžou (jsem rád, že to tak přišlo i mým kolegům), navíc toho kýče kolik dokáží vyprodukovat, ať už jde o image, nebo hudbu samotnou, aby jeden pohledal. Hudebně to byl obyčejný hard rock s growlem, kde byl kladen důraz na vlezlý refrén. Zajímavé bylo sledovat kolik se nás v průběhu produkce DEBAUCHERY sešlo v předsálí a to nezávisle na sobě. Jediný, kdo si od nás vystoupení našich západních sousedů užíval, byl náš kamarád Immortal, který suverénně vyhrál titul zemědělec roku. (Coornelus)
DEBAUCHERY. A jsem u zahraničního hosta, z kterého jsem byl hodně rozpačitý. Viděl jsem DEBAUCHERY kdysi v Plzni, ale za žádnou bombu je nepovažuji, spíše za průměrnou kapelu těžící z image, baskytaristky a z toho, že jsou z Německa. Image si v Božkově samozřejmě zachovali, basačka se ale nekonala, asi už v kapele nepůsobí, ale abych to teď někde hledal, na to mě ta kapela tak nezajímá. A hlavní jméno nezajímalo zdaleka tolik fanoušků, jako předchozí tuzemské party - sálek začal řídnout a i když se pařilo, žádný extra úspěch Němci neměli. Není divu, jejich death metal křížený s hard rockem je typickou německou prací pro opivněné německé publikum. (Johan)
Německý zombie death´n´roll. Mám s touhle kapelou odjakživa problém. Některé songy se mi líbí a staré desky jsou velice příjemné. Má ale i nahrávky, které mi přijdou jako takové mršení starých AC/DC. Bohužel, úplně přesně to na mě fungovalo i naživo. DEBAUCHERY sice k vystoupení přistoupili s velkým nasazením, ale byla místa, kdy jsem se nedovedl na vystoupení příliš soustředit. Celkově to ale vyznělo pro mě lépe než na CD. Bylo slyšet, že se jedná o zkušenou kapelu, která moc dobře ví, jak svůj set vygradovat a jak na to. Jednoduchá, až primitivní muzika zněla nakonec naživo velmi pěkně a já byl po jejich vystoupení spokojen. (Asphyx)
Třetina sálu odjela posledním nočním trolejbusem a udělala velkou chybu. Druhý tahák večera (pro mě) jsem sice sledoval již poněkud zemdleně, ale to jen do odeznění úvodního intra. PANDEMIA potvrdila status české deathmetalové legendy. Profesionální přístup. Parádně poskládané songy (zazněla i novinka a je na co se těšit!). A ty bicí přátelé! To byla jedním slovem bomba. Pan bicmen si to dával jako málokdo a ostatní do vystoupení také dávali vše. Ani jsem netušil, že mám v sobě ještě tolik síly a od druhého záseku jsem již opět pařil jako o život. Takhle bych si nějak představoval deathmetalové vystoupení. Jen si neodpustím jednu malou výtku. Mrzí mě, že s sebou kapela nepřivezla trička ve velikosti XXL (hubnout fakt asi nebudu - smích). To je ale samozřejmě jen podružná věc. Vystoupení to bylo prvotřídní a myslím, že jsme si to i s ostatními vytrvalci užili nadmíru. Zazněly všechny zásadní songy a já odcházel spokojen. (Asphyx)
PANDEMIA pro mě vždy znamenala pracovitost, ale hudebně mě zaujala až poslední řadovka Feet Of Anger, hlavně všudypřítomné melodie. Živě se pánové předvedli ve velmi dobré formě, servírovali jak novější, tak staré fláky, vše s jistotou a nasazením, i když čas pokročil a řady posluchačů prořídly. (Johan)
A protože PANDEMIA hrála jako poslední, připojím ještě malé zhodnocení celé akce. Já osobně jsem šel na death metal (plus na 1000 BOMBS). V Božkově se vždycky dobře pilo. Ty Svijany byly prvotřídní jako vždy, prostory přesně odpovídají pořádnému undergroundu. Lidi usměvaví, pohoda, klídek a death metal. Velmi příjemné bylo (mimo mnou recenzovaných) vystoupení WAR FOR WAR, které z desek nejsou zrovna mojí krevní skupinou, ale naživo to bylo parádní, velká poklona! Co si víc vlastně takhle v sobotu odpoledne může člověk přát? Zvuk byl také velmi dobrý (samozřejmě detailisté si něco malého najdou, ale já byl spokojen). Parádní jsou ta setkání třetího druhu s jednotlivými lidmi, které potkávám jen pod pódiem! Ani nevím, jak se kdo jmenuje, ale známe se, protože nám jde o stejnou věc. O to, užít si pořádný metal. A to bylo na sedmém Deadly Storm splněno na výbornou. (Asphyx)
Letošní Deadly Storm navštívilo kolem 110 platících fanoušků metalové hudby, což je o několik desítek více než v loňském roce. Zároveň se ohromně povedlo ozvučení celé akce, všechna vystoupení, která jsem viděl, byla ozvučena výtečně, takže všechna čest zvukaři. Na závěr chci také za WAR FOR WAR poděkovat za podporu (úsměv). (Opat)
Fotky: Coornelus, Ignor, Asphyx
Asphyxova galerie - Rajče
Oskarova galerie - Photomusic
