Je libo trochu šílené hudby? Pak sáhněte po albu s výše uvedeným podivným názvem, které stvořili dva šílení strojaři. (úsměv) Wokis, který se v minulosti podílel na zběsilosti !T.O.O.H!, a Walis, ten zase na „neposlouchatelnosti“ AAEN ANIMAA, vyprojektovali a pak vyrobili sedm skladeb, ze kterých je cítit pach zámečnické dílny a slyšet rachot fréz či soustruhů. No, přirovnání jsou to trochu nadsazená, ale tvorba dua homunkulů se opravdu vymyká běžné produkci. Tady je slovo avantgardní zcela na místě. Pánové sice na BZ píší o metalu progresivním, ale pod tímto pojmem si představuji trochu jinou muziku. U DUOBETIC HOMUNKULUS bych spíše připojil k avantgardnímu ještě slovo industriální a po menším váhání taky prapodivný.
No už ten začátek... záznam z rozhlasu, kde se hraje dechovka na přání, pak se rozjede docela zajímavá divočina, v níž se prolínají kytary se syntetickými zvuky, je to samý zvrat a obrat a zase to končí dechovkou, kde se za mikrofonem asi realizuje Josef Zíma. Parodie na Polámal se mraveneček je taky dílo. Zatímco první skladba byla (kromě vstupů dechovkářů) instrumentální, tady už se zpívá, nebo spíše řve... „Polámal se hřídeleček, ví to celá fabrika, o půlnoci zavolali nejvyššího dělníka...“ Je to celkem vtipné, posazené samozřejmě do továrny, hudebně opět jako předchozí skladba košaté a při vší té divokosti to nepůsobí samoúčelně, snad až na další nástup dechovky s klarinetem a moravsky zpívaným Hřídelečkem uprostřed. Ve vší té bláznivosti se ale objevují i docela pěkné melodie, se kterými se sice šetří, ale které muziku zpřístupňují i jiným, než vyloženě avantgardně laděným posluchačům. Co si budeme povídat, tvorba dvou podivínu asi zasáhne jen pár bláznů, kteří se v podobných divokostech vyžívají, běžný konzument bude kroutit hlavou. I nad zapojením foukací harmoniky (nebo co to je) v Kardanoidech, kde se dokonce chvilku hraje vzletně jako v romantickém filmu. Jarmilky jsou opět divoké, vrchol ujetosti přichází s Kájou Gottem, kterého si dle všeho střihl sám pan vydavatel Martin Brňovják pějící o snídani muže se strojem. Nicméně hudebně spíše sevřená melodická, tady i progresivně laděná deathmetalová kompozice. Po ní tedy logicky následuje bláznivost, tentokrát s řevem. Závěrečná skladba je stejně ujetá jako její název, zase sem a tam, pomalu i rychle, divoce i minimalisticky, těžko to všechno popsat, lepší bude, když si ten, koho předchozí odstavce navnadily (nebo u něj alespoň probudily zvědavost) najde muziku prostřednictvím „sítě celosvětové“ (jak se píše v bookletu).
Zvuk pánové pořizovali doma, jak píší v obýváku, ale není to poznat. Zvuk se mi líbí, je pěkně čitelný, čistý, dá se říci vypulírovaný. Každý z dua si to navíc nahrával ve svém vlastním obýváku, jen řevy se pořizovaly v brandýském kině. Na to, že jde o DIY práci, všechna čest.
K svérázné muzice patří svérázný obal. Pozoruhodná kartónová skládačka definici svérázna splňuje, navíc kromě zvláštního formátu obsahuje i specifickou grafickou práci. Dva pánové nad něčím dumají, nebo cosi opravují ve spleti potrubí, nechybí samozřejmě informace o nahrávání, ale ani Prohlášení o shodě (samozřejmě vtipné).
Kromě hudebního záznamu obsahuje CD ještě datovou stopu, která je pojata jako webová prezentace, v níž lze vyhledat informace o obou protagonistech, údaje o způsobu nahrávání i použitých nástrojích, fotky z nahrávání, z koncertů a turné po Ukrajině a Bělorusku a také dvě live videa.
Duo-betici mají mé sympatie, s bodováním je to ale těžké. Nejraději bych nebodoval, ale protože do Pařátu budu stejně muset nějakou známku udělit, tak se k tomu stavím čelem a dávám šest. Blázni nechť si klidně dva bodíky připočtou, konzervy odečtou. (smích)
P.S. Poděkování pana Walise: Hlavně bych chtěl poděkovat všem nadšencům a bláznům, kteří naše počínání alespoň respektují a nebojí se to dát najevo na koncertech!!!
P.S.2 Ano, tahle dvojice skutečně předvádí tyhle zběsilosti i na koncertech, stylově v montérkách. Kdybych šel okolo, s chutí bych se podíval.
Seznam skladeb:
Čas: 23:52
Sestava:
www.bandzone.cz/duobetichomunkulus
martin.brnovjak.com/zbp
No už ten začátek... záznam z rozhlasu, kde se hraje dechovka na přání, pak se rozjede docela zajímavá divočina, v níž se prolínají kytary se syntetickými zvuky, je to samý zvrat a obrat a zase to končí dechovkou, kde se za mikrofonem asi realizuje Josef Zíma. Parodie na Polámal se mraveneček je taky dílo. Zatímco první skladba byla (kromě vstupů dechovkářů) instrumentální, tady už se zpívá, nebo spíše řve... „Polámal se hřídeleček, ví to celá fabrika, o půlnoci zavolali nejvyššího dělníka...“ Je to celkem vtipné, posazené samozřejmě do továrny, hudebně opět jako předchozí skladba košaté a při vší té divokosti to nepůsobí samoúčelně, snad až na další nástup dechovky s klarinetem a moravsky zpívaným Hřídelečkem uprostřed. Ve vší té bláznivosti se ale objevují i docela pěkné melodie, se kterými se sice šetří, ale které muziku zpřístupňují i jiným, než vyloženě avantgardně laděným posluchačům. Co si budeme povídat, tvorba dvou podivínu asi zasáhne jen pár bláznů, kteří se v podobných divokostech vyžívají, běžný konzument bude kroutit hlavou. I nad zapojením foukací harmoniky (nebo co to je) v Kardanoidech, kde se dokonce chvilku hraje vzletně jako v romantickém filmu. Jarmilky jsou opět divoké, vrchol ujetosti přichází s Kájou Gottem, kterého si dle všeho střihl sám pan vydavatel Martin Brňovják pějící o snídani muže se strojem. Nicméně hudebně spíše sevřená melodická, tady i progresivně laděná deathmetalová kompozice. Po ní tedy logicky následuje bláznivost, tentokrát s řevem. Závěrečná skladba je stejně ujetá jako její název, zase sem a tam, pomalu i rychle, divoce i minimalisticky, těžko to všechno popsat, lepší bude, když si ten, koho předchozí odstavce navnadily (nebo u něj alespoň probudily zvědavost) najde muziku prostřednictvím „sítě celosvětové“ (jak se píše v bookletu).
Zvuk pánové pořizovali doma, jak píší v obýváku, ale není to poznat. Zvuk se mi líbí, je pěkně čitelný, čistý, dá se říci vypulírovaný. Každý z dua si to navíc nahrával ve svém vlastním obýváku, jen řevy se pořizovaly v brandýském kině. Na to, že jde o DIY práci, všechna čest.
K svérázné muzice patří svérázný obal. Pozoruhodná kartónová skládačka definici svérázna splňuje, navíc kromě zvláštního formátu obsahuje i specifickou grafickou práci. Dva pánové nad něčím dumají, nebo cosi opravují ve spleti potrubí, nechybí samozřejmě informace o nahrávání, ale ani Prohlášení o shodě (samozřejmě vtipné).
Kromě hudebního záznamu obsahuje CD ještě datovou stopu, která je pojata jako webová prezentace, v níž lze vyhledat informace o obou protagonistech, údaje o způsobu nahrávání i použitých nástrojích, fotky z nahrávání, z koncertů a turné po Ukrajině a Bělorusku a také dvě live videa.
Duo-betici mají mé sympatie, s bodováním je to ale těžké. Nejraději bych nebodoval, ale protože do Pařátu budu stejně muset nějakou známku udělit, tak se k tomu stavím čelem a dávám šest. Blázni nechť si klidně dva bodíky připočtou, konzervy odečtou. (smích)
P.S. Poděkování pana Walise: Hlavně bych chtěl poděkovat všem nadšencům a bláznům, kteří naše počínání alespoň respektují a nebojí se to dát najevo na koncertech!!!
P.S.2 Ano, tahle dvojice skutečně předvádí tyhle zběsilosti i na koncertech, stylově v montérkách. Kdybych šel okolo, s chutí bych se podíval.
Seznam skladeb:
- Kreveťácká rovnačka přihýbáním
- Polámal se hřídeleček
- Kardanoidy (Kardanovy hemeroidy)
- Jarmilky horizontálního obrážeče Bédy
- Když muž se strojem snídá
- Ach ty mé zvlhlé rutilové elektrody
- Háges Bádes neboli paradidly na močový měchýř fanrafanové žirafy Xylofonie z obce Chuang-te, aneb já do práce nepojedu, já do práce nepůjdu
Čas: 23:52
Sestava:
- Walis – kytarové suspenziální hřídelo, vypravěč, rozprogramování robotálen
- Wokis – bassově nosné vodící lištely, prozpěvovač dechovek, flíglhorn
www.bandzone.cz/duobetichomunkulus
martin.brnovjak.com/zbp
