Dvacet let letos uplyne od založení děčínské skupiny DESTROYSELF. Teoreticky by tedy měla patřit mezi tuzemské legendy, nicméně já se klidně přiznám, že dokud mi v poště nepřistálo aktuální 2CD, neměl jsem o ní ani potuchy. Myslím, že podobně na tom bude většina čtenářů této stati, tak snad na úvod neuškodí pár slov týkajících se historie kapely.
Ta vznikla v roce 1993 a dlouhou dobu hrála punk, o kterém bylo několik vydaných nahrávek, nejdříve vlastními silami a posléze pod Ceckem. Až v roce 2008, po výměně již několikátého basáka, se výrazně přitvrdilo, punk vystřídal metal, nikoliv jen heavy, ale i thrash. Kapela pak rychle vydala tři na sebe navazující alba, v roce 2010 si zahrála na Sonisphere a před pár dny vyvrhla další řadovku, rovnou dvojité CD.
2CD lze v dnešní době považovat za hazard i v případech mnohem známějších interpretů. Kdo má náladu a čas se pečlivě věnovat nahrávce déle než 40 minut? A navíc když jde o monotématický příběh, volně navazující na předchozí počiny... Kdo asi tak bude pečlivě studovat texty, hledat souvislosti? Každopádně to každý může zkusit. (úsměv) Já se přiznám, že jsem se do textů začetl, ale protože neznám předchozí příběhy Maxe, Molly nebo Zdechlin krále, nevím, co se odehrálo v Deštivé ulici ve Městě snů, tak nechápu právě ty souvislosti a vlastně ani to, jestli ten Max je lotr, nebo dobroděj. Texty jsou ale napsané celkem solidně, musely dát spoustu práce, aby na sebe navazovaly a dávalo to aspoň někomu smysl.
Radši pojďme k muzice, která se pohybuje na hraně heavy/thrash metal, přičemž v případě heavy nejde o nějaké kvapíky a vlezlé melodie, ale spíše střední tempa a zemitější podobu žánru, v případě thrashe lze uvést podobnou charakteristiku – žádná extrémně rychlá tempa, žádný frenetický řev, ale spíš umírněná forma. Když to tak poněkolikáté poslouchám, napadá mě přirovnání k ARAKAINU, a to jak tomu aktuálnímu, tak i pravěkému. DESTROYSELF totiž chvílemi sázejí na modernější vyznění, chvílemi působí archaicky. Těžko jim to asi vyčítat, na to, aby experimentovali, co by jako chtěli v budoucnu hrát, jsou myslím dost staří a zkušení, tudíž se kloním k tomu, že to prostě takhle cíleně chtějí.
Po prvním poslechu jsem si říkal, že tohle tedy ne. Přišlo mi to celé takové upachtěné, nemohl jsem se ve skladbách zorientovat, chyběly mi záchytné body. Tak krásný obal (digipack s vloženou textovou přílohou, kvalitní lesklý papír, skvělý titulní obrázek, vytříbena grafika celého paklíku...) a taková nemastná neslaná muzika, říkal jsem si, a dalších poslechů a hlavně psaní recenze se docela obával. Ale nakonec jsem si nejspíš zvykl, čemuž asi pomohla vytrvalost, se kterou jsem hlavně delší první disk protáčel. Našel jsem na něm i několik potenciálních hitovek, kterým nechybí chytlavé momenty, třeba refrén v Posledním přání, jinak vcelku ostrém fláku. Docela valí i Břitva za zády, vyloženě syrová věc, prostá kudrlinek, ale žel v ní trochu hapruje frázování; zato několik okamžiků jakoby nebylo ARAKAINU podobných, ale spíše „obdobných“. Nechybí ani pomalá píseň, věnovaná Molly, zřejmě pouliční slečně; ke cti kapely budiž fakt, že nejde o podbízivou vlezlost, na druhou stranu se tu ukazují vokální limity zpěváka, který na čisté polohy nemá ten správný hlas, ten správný náboj prostě z téhle posmutnělé písničky kvůli zpěvu neleze – přitom po hudební stránce je to zdařilá, místy až minimalistická záležitost.
Z druhého CD bych vypíchl hned první Na cestě, pěkně svižnou a odsýpající věc. Dojde i na hard rock v Nikdy neprohrál, což je poměrně rozsáhlá skladba, zavane i dávný punkový vítr v Snad mi odpustěj. Ono to druhé kolečko je takové pestřejší, případně roztrhanější, podle toho, jak to kdo bude cítit. Vedle uvedených tří skladeb se od prvního disku odlišuje i zbytek, jakoby si DESTROYSELF ohmatávali další výrazové možnosti. Po tobě jdem nemá daleko k rock´n´rollu ne nepodobnému MÖTORHEAD, Město snů je akustická pomalá píseň (opět mi v ní nesedí zpěv) a předposlední Kolik času ještě zbejvá se přelévá od BLACK SABBATH k thrashovému kvapíku americké provenience.
Pro zvuk si pánové dojeli na Slovensko do studia Gothoom a dá se říci, že udělali dobře. Deska hraje velmi pěkně, čistě, prostě zvuk je podařený.
Celkový dojem? Nepatrně lepší průměr.
Seznam skladeb:
CD 1
CD 2
Čas: 45:04 + 27:32
Sestava:
www.destroyself.cz
bandzone.cz/destroyself
www.facebook.com/destroyself
Ta vznikla v roce 1993 a dlouhou dobu hrála punk, o kterém bylo několik vydaných nahrávek, nejdříve vlastními silami a posléze pod Ceckem. Až v roce 2008, po výměně již několikátého basáka, se výrazně přitvrdilo, punk vystřídal metal, nikoliv jen heavy, ale i thrash. Kapela pak rychle vydala tři na sebe navazující alba, v roce 2010 si zahrála na Sonisphere a před pár dny vyvrhla další řadovku, rovnou dvojité CD.
2CD lze v dnešní době považovat za hazard i v případech mnohem známějších interpretů. Kdo má náladu a čas se pečlivě věnovat nahrávce déle než 40 minut? A navíc když jde o monotématický příběh, volně navazující na předchozí počiny... Kdo asi tak bude pečlivě studovat texty, hledat souvislosti? Každopádně to každý může zkusit. (úsměv) Já se přiznám, že jsem se do textů začetl, ale protože neznám předchozí příběhy Maxe, Molly nebo Zdechlin krále, nevím, co se odehrálo v Deštivé ulici ve Městě snů, tak nechápu právě ty souvislosti a vlastně ani to, jestli ten Max je lotr, nebo dobroděj. Texty jsou ale napsané celkem solidně, musely dát spoustu práce, aby na sebe navazovaly a dávalo to aspoň někomu smysl.
Radši pojďme k muzice, která se pohybuje na hraně heavy/thrash metal, přičemž v případě heavy nejde o nějaké kvapíky a vlezlé melodie, ale spíše střední tempa a zemitější podobu žánru, v případě thrashe lze uvést podobnou charakteristiku – žádná extrémně rychlá tempa, žádný frenetický řev, ale spíš umírněná forma. Když to tak poněkolikáté poslouchám, napadá mě přirovnání k ARAKAINU, a to jak tomu aktuálnímu, tak i pravěkému. DESTROYSELF totiž chvílemi sázejí na modernější vyznění, chvílemi působí archaicky. Těžko jim to asi vyčítat, na to, aby experimentovali, co by jako chtěli v budoucnu hrát, jsou myslím dost staří a zkušení, tudíž se kloním k tomu, že to prostě takhle cíleně chtějí.
Po prvním poslechu jsem si říkal, že tohle tedy ne. Přišlo mi to celé takové upachtěné, nemohl jsem se ve skladbách zorientovat, chyběly mi záchytné body. Tak krásný obal (digipack s vloženou textovou přílohou, kvalitní lesklý papír, skvělý titulní obrázek, vytříbena grafika celého paklíku...) a taková nemastná neslaná muzika, říkal jsem si, a dalších poslechů a hlavně psaní recenze se docela obával. Ale nakonec jsem si nejspíš zvykl, čemuž asi pomohla vytrvalost, se kterou jsem hlavně delší první disk protáčel. Našel jsem na něm i několik potenciálních hitovek, kterým nechybí chytlavé momenty, třeba refrén v Posledním přání, jinak vcelku ostrém fláku. Docela valí i Břitva za zády, vyloženě syrová věc, prostá kudrlinek, ale žel v ní trochu hapruje frázování; zato několik okamžiků jakoby nebylo ARAKAINU podobných, ale spíše „obdobných“. Nechybí ani pomalá píseň, věnovaná Molly, zřejmě pouliční slečně; ke cti kapely budiž fakt, že nejde o podbízivou vlezlost, na druhou stranu se tu ukazují vokální limity zpěváka, který na čisté polohy nemá ten správný hlas, ten správný náboj prostě z téhle posmutnělé písničky kvůli zpěvu neleze – přitom po hudební stránce je to zdařilá, místy až minimalistická záležitost.
Z druhého CD bych vypíchl hned první Na cestě, pěkně svižnou a odsýpající věc. Dojde i na hard rock v Nikdy neprohrál, což je poměrně rozsáhlá skladba, zavane i dávný punkový vítr v Snad mi odpustěj. Ono to druhé kolečko je takové pestřejší, případně roztrhanější, podle toho, jak to kdo bude cítit. Vedle uvedených tří skladeb se od prvního disku odlišuje i zbytek, jakoby si DESTROYSELF ohmatávali další výrazové možnosti. Po tobě jdem nemá daleko k rock´n´rollu ne nepodobnému MÖTORHEAD, Město snů je akustická pomalá píseň (opět mi v ní nesedí zpěv) a předposlední Kolik času ještě zbejvá se přelévá od BLACK SABBATH k thrashovému kvapíku americké provenience.
Pro zvuk si pánové dojeli na Slovensko do studia Gothoom a dá se říci, že udělali dobře. Deska hraje velmi pěkně, čistě, prostě zvuk je podařený.
Celkový dojem? Nepatrně lepší průměr.
Seznam skladeb:
CD 1
- Intro
- Vítej, pocestnej
- Stíny za zdí
- Max 5
- Old town
- Poslední přání
- Lebka za lebkou
- Břitva za zády
- Sny a melodie (Molly 2)
- Komando
- Velkej flám
- Pocestnej odchází
CD 2
- Na cestě
- Nikdy neprohrát
- Snad mi odpustěj
- Mít tak vteřinu
- Po tobě jdem
- Město snů
- Kolik času ještě zbejvá
- Outro
Čas: 45:04 + 27:32
Sestava:
- MTT – kytara, zpěv
- Pepíno – bicí
- Kalda – baskytara, zpěv
www.destroyself.cz
bandzone.cz/destroyself
www.facebook.com/destroyself
