K nové desce Frantíků FRACTAL GATES jsem zpočátku přistupoval s určitým despektem, jelikož, jejich přes tři roky starý debut "Altered State of Consciousness" byl naprosto ordinérní nudou, nabízející porci nemastného, neslaného "prog" melodického death metalu, kterých se po světě potuluje asi tak milion. Pánové si řekli, že to tak nenechají, a "Beyond the Self" je této úmluvy dobrým důkazem.
Ne, že by snad hudební náplň kotouče byla nějak přehnaně originální, naopak, jenže FRACTAL GATES ubrali na progresivitě a přidali řádnou porci staromilského death metalu devadesátých let, takže výsledná směska je pro posluchače nejen v našich končinách jistě vítaným soustem metalového menu.
Někdo říká, že alba dělají kytarové riffy, a album Beyond The Self má těch výborných riffů přehršle. Kytarové plochy Arnauda a Stepháneho se nesou v duchu klasických nabasovaných death metalových hradeb ve stylu At The (Fractal) Gates, přičemž zaujme i chirurgicky přesná, rychlá bicí hra Jerema Briqueta.
Na rozdíl od výše zmíněných Švédů však jejich historičtí rivalové šli cestou odlehčenějšího melodic death metalu, takže pomalu se pohybující tank vystřídala minimálně tatrovka. Přesto se nejedná o žádné kvapíky a deska se z velké části odehraje ve středních tempech.
Jednotlivé skladby pak jdou na věc přímo, bez nedůležitých kudrlin, vždy sloka, chorus, mezihra a znovu. Tahle trochu jednoduchá struktura však dostane ještě vzpruhu v podobě jednoduše geniálních kytarových riffů, které ukazují, že netřeba znovu vynalézat kolo, aby to fungovalo.
Skvělé jsou i melodické mezihry ("Everblaze"), v nichž se kytary střídají s až neočekávanou přesností - očividně spolu mají kytaristé už něco odehráno. Trošku diskutabilní pak jsou čisté vokály, které se hned několikrát (ale pouze v jedné skladbě, což skalní melodic death metalisty snad uklidní) vloudí mezi jinak veskrze standardní melodic death metalový chropot Sebastiena Pierreho. Ten se ukazuje být kvalitním pěvcem, který se sice svým hlasovým rozsahem příliš neblýskne, ale svou práci de facto plní dobře. Ono, člověk je uchvácen souhrami kytar natolik, že je mu kvalita vokálu vlastně celkem fuk, na tu se tu nehraje.
Obrovský závan starého skandinávského death metalu v "On Your Own" jen potvrzuje prvotní dojem z nahrávky, jenž se z počátečního nesmělého osahávání brzy proměnil v úsměch od ucha k uchu. Jistě, není to nic nového, jistě párkrát to během dlouhých padesáti minut stopáže (kapely podobného ražení dřív věděly, proč dělat alba max čtyřiceti minutová) zanudí, ale povětšinou je to zábava ohromná.
Pokud bych si pak měl vybrat jednu skladbu z tohoto jistě vydařeného počinu, byla by to "Timeless", na níž se podílel i Sotiris ze Septic Flesh a jeho úžasná atmosférická sóla válu hodně pomohla.
Nu, co k tomu dodat, od Beyond The Self jsem upřímně nečekal naprosto nic, a dostal vydatnou porci kvalitně napsaného a zahraného melodic death metalu ze staré školy, který se může své konkurenci hrdě podívat do tváře. Jen tak dál, pánové z Fractal Gates.
P.S.: Mighty Wings (Cheap Trick tuto skladbu složili k oné perfektní americké blbině Top Gun) je vážně vtipný cover.
Čas: 50:29
Seznam skladeb:
Ne, že by snad hudební náplň kotouče byla nějak přehnaně originální, naopak, jenže FRACTAL GATES ubrali na progresivitě a přidali řádnou porci staromilského death metalu devadesátých let, takže výsledná směska je pro posluchače nejen v našich končinách jistě vítaným soustem metalového menu.
Někdo říká, že alba dělají kytarové riffy, a album Beyond The Self má těch výborných riffů přehršle. Kytarové plochy Arnauda a Stepháneho se nesou v duchu klasických nabasovaných death metalových hradeb ve stylu At The (Fractal) Gates, přičemž zaujme i chirurgicky přesná, rychlá bicí hra Jerema Briqueta.
Na rozdíl od výše zmíněných Švédů však jejich historičtí rivalové šli cestou odlehčenějšího melodic death metalu, takže pomalu se pohybující tank vystřídala minimálně tatrovka. Přesto se nejedná o žádné kvapíky a deska se z velké části odehraje ve středních tempech.
Jednotlivé skladby pak jdou na věc přímo, bez nedůležitých kudrlin, vždy sloka, chorus, mezihra a znovu. Tahle trochu jednoduchá struktura však dostane ještě vzpruhu v podobě jednoduše geniálních kytarových riffů, které ukazují, že netřeba znovu vynalézat kolo, aby to fungovalo.
Skvělé jsou i melodické mezihry ("Everblaze"), v nichž se kytary střídají s až neočekávanou přesností - očividně spolu mají kytaristé už něco odehráno. Trošku diskutabilní pak jsou čisté vokály, které se hned několikrát (ale pouze v jedné skladbě, což skalní melodic death metalisty snad uklidní) vloudí mezi jinak veskrze standardní melodic death metalový chropot Sebastiena Pierreho. Ten se ukazuje být kvalitním pěvcem, který se sice svým hlasovým rozsahem příliš neblýskne, ale svou práci de facto plní dobře. Ono, člověk je uchvácen souhrami kytar natolik, že je mu kvalita vokálu vlastně celkem fuk, na tu se tu nehraje.
Obrovský závan starého skandinávského death metalu v "On Your Own" jen potvrzuje prvotní dojem z nahrávky, jenž se z počátečního nesmělého osahávání brzy proměnil v úsměch od ucha k uchu. Jistě, není to nic nového, jistě párkrát to během dlouhých padesáti minut stopáže (kapely podobného ražení dřív věděly, proč dělat alba max čtyřiceti minutová) zanudí, ale povětšinou je to zábava ohromná.
Pokud bych si pak měl vybrat jednu skladbu z tohoto jistě vydařeného počinu, byla by to "Timeless", na níž se podílel i Sotiris ze Septic Flesh a jeho úžasná atmosférická sóla válu hodně pomohla.
Nu, co k tomu dodat, od Beyond The Self jsem upřímně nečekal naprosto nic, a dostal vydatnou porci kvalitně napsaného a zahraného melodic death metalu ze staré školy, který se může své konkurenci hrdě podívat do tváře. Jen tak dál, pánové z Fractal Gates.
P.S.: Mighty Wings (Cheap Trick tuto skladbu složili k oné perfektní americké blbině Top Gun) je vážně vtipný cover.
Čas: 50:29
Seznam skladeb:
- Visions VII
- Dissonance
- Everblaze
- On Your Own
- The Sign
- Visions VIII
- Timeless
- We Are All Leaders
- Reverse Dawn
- Mighty Wings (Cheap Trick cover)
- The Experiment
- Beyond the Self
- Glooms of Cyan
- Visions IX
