Za tu dobu, co jsem zde na Fobii, jsou LE BAIN DE MAID třetí kapelou z Chebu, nebo jeho blízkého okolí, kterou jsem měl možnost hodnotit. Na tom samozřejmě není nic zajímavého, to co jsem tím chtěl říct, je, že všechny tři skupiny vaří z podobných ingrediencí. Když napíšu, že jedna z těch tří recenzovaných byla MOSSAMBIC, tak tím toho pravděpodobně moc neozřejmím, ale když nadhodím ESAZLESA, to už mnozí zbystří.
Nedá se svítit, a je mi jasné, že LE BAIN DE MAID na to srovnávání musí být alergičtí, ale ty ESAZLESA v souvislosti s nimi je prostě těžké nezmínit. Z LE BAIN DE MAID je cítit podobné nadšení pro věc, i když jejich výraz je o něco jemnější, melancholičtější. Kapela je pod silnějším vlivem kytarovek, či post rocku, než hardcoru, nebo ukřičeného ema, i když ani to tam nechybí. Struktury skladeb jsou klidnějšího rázu, to ale neznamená, že se výbuchy a gradace nekonají. K onomu klidu, který z velké části z hudby čiší, přispívá fakt, že se se zpěvem šetří, což není nic výjimečného u podobně laděných kapel, a většinou je to ku prospěchu věci. Vokálně je to potom taková klasicky odvedená práce, zpěv je něco mezi řevem a přirozeným hlasem, nechybí ani mluvené slovo. Podobně, tak jako tomu je u kapel uvedených v prvním odstavci, se nejedná o žádný lahůdkový výsledek, v některých momentech je Kosiho projev spíš rušivým elementem.
LE BAIN DE MAID chytře vložili hned ten nejpovedenější moment z celého alba na začátek. Výborná uhrančivá kytara si člověka s lehkostí omotává a ta melodie se zarývá přímo do mozku, hlouběji a hlouběji. Tahle poloha klukům velice svědčí. Jelikož kapela hraje v klasickém rockovém složení, kytara, basa a bicí. Baskytara dostává výraznější prostor, hlavně je slyšet, a není jen na ozdobu. Rytmicky to potom LE BAIN DE MAID funguje standardně dobře, ono aby ne, bubeník Buchtass není žádným juniorem a v podobných kapelách hraje už spousty let. Nápady mu neschází, a tak s nimi nešetří a jeho hra je pestrá.
Netradičně pojmenované skladby, pouze číslicemi, už tak netradičně otextované nejsou. Tím ale nechci tvrdit, že by texty byly špatné. Zřejmě se jedná o osobní pocity Kosiho, všechny texty jsou jeho prací, tudíž na nějaký rozbor to není. Každopádně mě rozhodně při poslechu neruší a neplýtvají nic neříkajícími vzkazy, jak vše stojí za…
Debutová deska LE BAIN DE MAID je příjemnou a upřímnou záležitostí. Má spád, a i přes svou délku nemá tendenci nudit. To, s čím mám menší problém a tudíž se nemůžu bodově vyšponovat k většímu výkonu je, že postrádám větší punc osobitosti, což uznávám, je v dnešní době dost složitá záležitost, navíc každý z nás tuto výtku vnímá jinak. Obzvlášť blbý na tomhle tvrzení, ve vztahu k LE BAIN DE MAID, je to, že podobně znějící kapela s vámi sdílí jedno město, a stačila za sebou zanechat, za svou krátkou činnost poměrně výrazný otisk. Potom už zbývá jediná možnost, jak tyto remcavé hlasy umlčet. Vymyslet větší počet dech beroucích momentů, i když čerpajících ze stejného zdroje. To se dle mě, bohužel, úplně také nepodařilo. Vyloženě si lahodím na začátku první skladby, načež mě poslech celé desky baví, to chci zdůraznit, ale dostat mě ze stavu „ je to fajn“, do stádia „ ty vole, to je pecka, honem to pusť znovu!“, se kapele nepodařilo.
Seznam skladeb:
Nedá se svítit, a je mi jasné, že LE BAIN DE MAID na to srovnávání musí být alergičtí, ale ty ESAZLESA v souvislosti s nimi je prostě těžké nezmínit. Z LE BAIN DE MAID je cítit podobné nadšení pro věc, i když jejich výraz je o něco jemnější, melancholičtější. Kapela je pod silnějším vlivem kytarovek, či post rocku, než hardcoru, nebo ukřičeného ema, i když ani to tam nechybí. Struktury skladeb jsou klidnějšího rázu, to ale neznamená, že se výbuchy a gradace nekonají. K onomu klidu, který z velké části z hudby čiší, přispívá fakt, že se se zpěvem šetří, což není nic výjimečného u podobně laděných kapel, a většinou je to ku prospěchu věci. Vokálně je to potom taková klasicky odvedená práce, zpěv je něco mezi řevem a přirozeným hlasem, nechybí ani mluvené slovo. Podobně, tak jako tomu je u kapel uvedených v prvním odstavci, se nejedná o žádný lahůdkový výsledek, v některých momentech je Kosiho projev spíš rušivým elementem.
LE BAIN DE MAID chytře vložili hned ten nejpovedenější moment z celého alba na začátek. Výborná uhrančivá kytara si člověka s lehkostí omotává a ta melodie se zarývá přímo do mozku, hlouběji a hlouběji. Tahle poloha klukům velice svědčí. Jelikož kapela hraje v klasickém rockovém složení, kytara, basa a bicí. Baskytara dostává výraznější prostor, hlavně je slyšet, a není jen na ozdobu. Rytmicky to potom LE BAIN DE MAID funguje standardně dobře, ono aby ne, bubeník Buchtass není žádným juniorem a v podobných kapelách hraje už spousty let. Nápady mu neschází, a tak s nimi nešetří a jeho hra je pestrá.
Netradičně pojmenované skladby, pouze číslicemi, už tak netradičně otextované nejsou. Tím ale nechci tvrdit, že by texty byly špatné. Zřejmě se jedná o osobní pocity Kosiho, všechny texty jsou jeho prací, tudíž na nějaký rozbor to není. Každopádně mě rozhodně při poslechu neruší a neplýtvají nic neříkajícími vzkazy, jak vše stojí za…
Debutová deska LE BAIN DE MAID je příjemnou a upřímnou záležitostí. Má spád, a i přes svou délku nemá tendenci nudit. To, s čím mám menší problém a tudíž se nemůžu bodově vyšponovat k většímu výkonu je, že postrádám větší punc osobitosti, což uznávám, je v dnešní době dost složitá záležitost, navíc každý z nás tuto výtku vnímá jinak. Obzvlášť blbý na tomhle tvrzení, ve vztahu k LE BAIN DE MAID, je to, že podobně znějící kapela s vámi sdílí jedno město, a stačila za sebou zanechat, za svou krátkou činnost poměrně výrazný otisk. Potom už zbývá jediná možnost, jak tyto remcavé hlasy umlčet. Vymyslet větší počet dech beroucích momentů, i když čerpajících ze stejného zdroje. To se dle mě, bohužel, úplně také nepodařilo. Vyloženě si lahodím na začátku první skladby, načež mě poslech celé desky baví, to chci zdůraznit, ale dostat mě ze stavu „ je to fajn“, do stádia „ ty vole, to je pecka, honem to pusť znovu!“, se kapele nepodařilo.
Seznam skladeb:
- 18
- 16
- 17
- 15
- 19
- 12 bonus track
