Brněnská čtveřice Pitbull Diesel má zřejmě smysl pro humor. Soudím dle průvodního dopisu přiloženého k promu, ve kterém se objevují názory muzikantů z jiných kapel na PD typu ?kdyby tohle poslouchaly moje děti, tak jim nejdřív nalískám a pak je dám do děcáku? (basák Wohnout J. Zemánek) nebo se zmiňuje ohlas paní Dietlové z časopisu Xantypa (což je asi nějakej in magazín pro ženy). K tomu si přidejte vlastní definici stylu ?dirty heavy hip rock metal? a teď něčemu věřte. No, nedalo mi to a navštívil jsem web kapely, a koukám, ona ta Dietlová o PD v tom časáku fakt píše, ale ne recenzi, ale doporučuje váženým a milým čtenářkám, aby nebyly lhostejné ke kultuře svých potomků, protože se mezi nimi může objevit ještě horší umění, než které poslouchá její dcerenka, jež zřejmě zblbla, poněvadž jí doma řvou PD. Vřele doporučuju si přečíst celý článek!
Úvod asi stačí, mrkneme se na to umění. A začneme tím grafickým, neboli bookletíkem, jestli se tak nechá nazvat karta 12 x 12 cm z tvrdého papíru potištěná z obou stran. Na té titulní je starej gramec, do jehož trouby si svítí umělej hafan, nejspíš pitbull. Na zadní straně seznam skladeb (chybí texty), sestava, kontakt a údaje o nahrávání - studio Old Bakery Brno. V tomhle pro mě neznámém studiu pod vedením B. Šmída nahráli PD sedm skladeb a dosáhli slušného hutného zvuku. Nejvíce mě zaujala hned úvodní skladba, teda kromě úvodního řevu ?Tohle je pro všechny brněnský ku**y?. Silně podladěné kytary, bručící basa a razantní bubny udávají ráz prvním dvěma třetinám skladby, k tomu agresivní vokál a máme tu mix HC a thrash metalu. V závěru vítězí thrashing, respektive vyjící kytarová pasáž ála Slayer v 80. letech minulého století. V podobném duchu se vlastně nese celá nahrávka, většinou ve svižném tempu, sem tam se zvolní (a do popředí se dostává baskytara), sem tam zasóluje kytara, místo řevu se občas jen tak hrubě skoromluví. Nechybí ani střídmější pasáže (závěr trojky, čtyřka) či mírně melodičtější zpěv (čtyřka). Nesedí mi akorát násilné (pro mě, muzikanti to určitě cítí naopak) změny rytmu v pátém songu, který se chvílemi rozjíždí v pekelném tempu, aby náhle přišlo zvolnění a zase peklo a zase zvolnění - nebál bych masakroidního tempa delší dobu.
Celkově bych zhodnotil necelou půlhodinu jako podařenou řezničinu. Všichni instrumentalisté jsou šikulové, mají jasno co chtějí hrát a hrajou to precizně a s chutí. Myslím, že živá prezentace bude zajímavější než poslech doma v obejváku.
Čas: 28:18
Skladby:
1. The Opener
2. Same Factory / Different Type
3. Kolsha R.I.P.
4. No More
5. Stepback
6. Robotic
7. Blood 4 Blood
