Noční můry přicházejí prý vždy v časech, kdy je lidská mysl rozjitřena. Zjevují se vám ve snech příběhy z dětství, kdy i zdánlivé banality představují takové zlo, že se budíte strachy? Kdo to leží pod postelí? Kdo vás chytne za nohu, až půjdete na záchod? Zjeví se vám najednou maniakální spolužák, který vám dělal samé špatné věci? Zlo se vrací v různých podobách. Poprvé se vrátilo v roce 2011 na albu švédských MORBUS CHRON. Neslo název Sleepers in the Rift a dnešní recenzi berte prosím, zároveň jako i jakousi poctu tomuto albu. Určitě to znáte. Jsou alba, o kterých všichni mluví v superlativech, ale vy zrovna nemáte náladu nebo vám prostě těch pár ukázek na internetu nesedne. Jenže když už nakonec zbýváte skoro poslední, kdo desku neslyšel, donutí vás to (smích). A stejně jako se vrací zlé sny, vracívám se i já k veškerým nahrávkám těchto špinavých seveřanů.
Kapela vznikla v roce 2007 a po demu a jednom EP (Creepy Creeping Creeps – 2010) nahrála právě skvostné album Sleepers in the Rift. MORBUS CHRON se zhlédli v otcích zakladatelích a tak na jejich deskách můžeme slyšet temnotu Autopsy, nářezy raných Entombed, Nihilist, občasné výjezdy Chucka Schuldingera a další odkazy na slavné spolky. Berou si od nich jen to nejlepší a stejně jako jejich kolegové Miasmal, Necrovation a Degial představují současnou „špinavou“ špičku (alespoň podle mě) mladých švédských pokračovatelů smrtícího kovu. Tedy spíše té části scény, která se pohybuje v nejtemnějších kobkách severského undergroundu. Nevím, jestli by z jejich textů a muziky měl radost Sigmund Freud, ale přinejmenším by byly určitě velice dobrým objektem pro jeho zkoumání špatných snů. Jako zrychleně tepající srdce se nad vámi budou vznášet melodie bezbožníků MORBUS CHRON. Vše je podřízeno jedinému. Zlu. A to jak muzika, tak obal, fotky, zvuk… absolutně vše. Není před nimi úniku. Jsou ve vašich snech.
Převalujete se v posteli a nemůžete usnout. Ani nevíte, že jste ve stadiu polobdění. Přestáváte rozlišovat pravdu od reality. Kytary vás tahají za uši, zpěv cuchá už tak napnuté nervy. Už to přichází. Už je to tady. Preludium smrti. Chorály mrtvých stínů. Vše objímající strach z toho, co přijde. I na EP A Saunter Through the Shroud pokračují MORBUS CHRON v deptání vašich smyslů. Možná jsou ještě více temnější a opět budete mít problém se probouzet do našeho světa. Zlé sny vás vtáhnou do říše Hypnose – boha spánku. Někdy si možná vzpomenete na staré doomové kapely. A to hlavně v mezihrách, které jsou pravděpodobně tou největší noční můrou. Pak se pokaždé rozjede zběsilý a zmatený kytarový motiv jako stvořený šílenci. Někdy jsem se dostával do podivného stavu mezi nocí a dnem, když jsem přehrával tři nové songy z recenzované desky s plynule navazujícími songy z předešlého cd pořád dokola. MORBUS CHRON pokračují v započatém díle. Sny se stávají realitou.
Nemůžu si A Saunter Through the Shroud pouštět příliš často. Mohl bych jinak propadnout dlouhodobým depresím. Možná je to ale jen pud sebezáchovy. Nemůžu přeci zcela propadnout nočním můrám. MORBUS CHRON jsou úkazem na undergroundové scéně. Každý, kdo se považuje za znalce death metalové scény by je měl začít vést v patrnosti. Je přece dobré znát svá nejtemnější přání, nebo ne? Nebo máte strach? Neradi s takovými věcmi přicházíte do styku? Pak dejte radši od MORBUS CHRON ruce pryč. Jinak se propadnete do hlubin své duše a svět už pro vás bude jen černý. Pohltí vás atmosféra chladu a strachu. Deska na mě působí jako na některé lidi škrábání nehty po školní tabuli, jako trhání polystyrenu, praskání klouby, strach z výšek, fobie z pavouků… Znáte ještě něco, co vám způsobuje mrazení v zádech, až vás to donutí se oklepat mrazem? Já ano, je to noční můra se jménem MORBUS CHRON!
Seznam skladeb:
- Channeling the Numinous
- Black Orb Reverence
- The Place of the Four Hundred Volcanoes
Čas: 13:19
Sestava:
- Adam Lindmark – bicí
- Dag Landin – basa
- Edvin Aftonfalk – kytara
- Robert Andersson – zpěv, kytara
http://www.facebook.com/morbuschron
http://www.myspace.com/morbuschronband
http://www.last.fm/music/Morbus+Chron
