Po dlouhé pisálkovské pauze mne z letargie probrala až jedna z desek, od které jsem toho, popravdě, mnoho nečekal. Přitom minulý počin melodicky doomových čarodějníků Saturnus „Veronika Decides To Die“ byl kritikou oceňovaný doomový diamant, ačkoliv tedy příznivci starších nahrávek pochopitelně spílali až příliš učesanému seversky melodickému, modernímu zvuku. Je pravda, že v roce 2006 tento žánr zažíval obrovský boom a posluchač již začínal být podobně znějícími spolky tak trochu zahlcen, ovšem přesně touto cestou se před časem tito bezesporu šikovní Dánové tehdy rozhodli ubrat, a já jim to ani v nejmenším nemohu mít za zlé.
Na pokračovatele výše zmíněné nahrávky, loňskou desku „Saturn in Ascension“ se čekalo dlouhých šest let, během kterých Saturnus buď mohli upustit balon a zabřednout, či popsat další stohy papíru vynikajícím melodickým doom/death metalem, jenž vždy spolehlivě oblaží srdíčka milovníků tvorby takových In Mourning, Swallow The Sun, Withering a dalších žánrově spřízněných kolegů.
Naštěstí se Saturnus přiklonili ke druhé možnosti, a tak je „Saturn“ asi nejlepší loňskou mainstreamovou melo-doomovou deskou. Úvodní „Litany of Rain“ – toť klasický melo doomový opus s pomalým tempem, spoustou prostoru pro striktně melodické, zádumčivé kytarové vyhrávky, s opět naprosto úchvatným low growlem dvorního pěvce Thomase Akima Grønbæk Jensena, jenž své řemeslo jednoduše ovládá na jedničku a jeho (minimálně studiovým) výkonům není jednoduše co vytknout.
Já osobně jsem však poznal sílu alba až při dvojce „Wind Torn“, přinášející klasickou hudební nádheru, na kterou jsme byli zvyklí z „Veroniky“. Jednoduché melodie, padnoucí rytmické kytary, minimalistické, přesto dostačující bicí Henrika Glasse, výborné texty – Saturnus jednoduše nic neponechali náhodě a pokud jste byli fandy předchozího štychu, ani tentokrát není příliš co řešit.
Pánové navíc ke spolupráci přizvali zpěvačku Todensbonden/Rain Fell Within Laurie Ann Haus, jež svým úžasným hlasem spestřila atmosféru v „A Lonely Passage“, jakési akustické existencialistické sondě do hlubin lidského nitra.
Zde se dostane užití také čistých vokálů, jež se na novince vyskytují v poměrně značné míře a korespondují s poněkud dospělejším soundem, podporovaným čistě akustickými songy, mezi které patří kromě pasáže například také severský folk připomínající „Call Of The Raven Moon“ se zajímavými klávesovými sbory, za vrchol celé nahrávky bych pak označil nejspíše bezchybný deseti minutový opus „Forest Of Insomnia“, sloužící coby jakási busta celého žánru, který, když budete chtít představit někomu neznalému, použijete právě tuto skladbu coby názornou ukázku. Střední tempo, tklivé klávesové pasáže, narativy, gothické texty, kontrast brutality a uklidňujících hudebních vln – vše na svém místě, přesně, jak to fanoušek má rád.
A i přesto, že nahrávka obsahuje sem tam i nějakou tu slabší skladbu (napadá mne například nemastná, neslaná „Between“), jedná se o velice kvalitní příspěvek do pozvolna ochabujícího žánru, který kapelu ukazuje v dobrém světle a ani v nejmenším neoslabuje jejich, mezi některými fans takřka kultovní status.
Digipacková edice pak obsahuje ještě skladbu „Limbs Of Crystal Clear“, původně z demosnímku z roku 1994, pěkně vystihující tehdejší představu o melodickém death/doomu.
Čas: 74:26
Seznam skladeb:
Na pokračovatele výše zmíněné nahrávky, loňskou desku „Saturn in Ascension“ se čekalo dlouhých šest let, během kterých Saturnus buď mohli upustit balon a zabřednout, či popsat další stohy papíru vynikajícím melodickým doom/death metalem, jenž vždy spolehlivě oblaží srdíčka milovníků tvorby takových In Mourning, Swallow The Sun, Withering a dalších žánrově spřízněných kolegů.
Naštěstí se Saturnus přiklonili ke druhé možnosti, a tak je „Saturn“ asi nejlepší loňskou mainstreamovou melo-doomovou deskou. Úvodní „Litany of Rain“ – toť klasický melo doomový opus s pomalým tempem, spoustou prostoru pro striktně melodické, zádumčivé kytarové vyhrávky, s opět naprosto úchvatným low growlem dvorního pěvce Thomase Akima Grønbæk Jensena, jenž své řemeslo jednoduše ovládá na jedničku a jeho (minimálně studiovým) výkonům není jednoduše co vytknout.
Já osobně jsem však poznal sílu alba až při dvojce „Wind Torn“, přinášející klasickou hudební nádheru, na kterou jsme byli zvyklí z „Veroniky“. Jednoduché melodie, padnoucí rytmické kytary, minimalistické, přesto dostačující bicí Henrika Glasse, výborné texty – Saturnus jednoduše nic neponechali náhodě a pokud jste byli fandy předchozího štychu, ani tentokrát není příliš co řešit.
Pánové navíc ke spolupráci přizvali zpěvačku Todensbonden/Rain Fell Within Laurie Ann Haus, jež svým úžasným hlasem spestřila atmosféru v „A Lonely Passage“, jakési akustické existencialistické sondě do hlubin lidského nitra.
Zde se dostane užití také čistých vokálů, jež se na novince vyskytují v poměrně značné míře a korespondují s poněkud dospělejším soundem, podporovaným čistě akustickými songy, mezi které patří kromě pasáže například také severský folk připomínající „Call Of The Raven Moon“ se zajímavými klávesovými sbory, za vrchol celé nahrávky bych pak označil nejspíše bezchybný deseti minutový opus „Forest Of Insomnia“, sloužící coby jakási busta celého žánru, který, když budete chtít představit někomu neznalému, použijete právě tuto skladbu coby názornou ukázku. Střední tempo, tklivé klávesové pasáže, narativy, gothické texty, kontrast brutality a uklidňujících hudebních vln – vše na svém místě, přesně, jak to fanoušek má rád.
A i přesto, že nahrávka obsahuje sem tam i nějakou tu slabší skladbu (napadá mne například nemastná, neslaná „Between“), jedná se o velice kvalitní příspěvek do pozvolna ochabujícího žánru, který kapelu ukazuje v dobrém světle a ani v nejmenším neoslabuje jejich, mezi některými fans takřka kultovní status.
Digipacková edice pak obsahuje ještě skladbu „Limbs Of Crystal Clear“, původně z demosnímku z roku 1994, pěkně vystihující tehdejší představu o melodickém death/doomu.
Čas: 74:26
Seznam skladeb:
- Litany Of Rain
- Wind Torn
- A Lonely Passage
- A Fathers Providence
- Mourning Sun
- Call of The Raven Moon
- Forest of Insomnia
- Between
- Limbs of Crystal Clear (1994 re-issue)
