ILLEGAL ILLUSION – Things After Death

Bílovečtí ILLEGAL ILLUSION se na domácí scéně pohybují přes patnáct let, mají za sebou několik nahrávek, platí za kvalitní těleso (aspoň já je mám tak zaškatulkované), avšak neustále zůstávají tak nějak „stranou“. Nejsou zkrátka tolik na očích. Koncertní aktivita tohoto tělesa není kdovíjaká, a tak sice funguje a nahrává desky, ale bez většího ohlasu, který by si jejich tvorba zasloužila, navzdory kladným recenzím. Příčinu to má jednu jedinou. Variace na téma rocková muzika alá ILLEGAL ILLUSION není totiž úplně lehce stravitelnou záležitostí. A v tomto duchu pokračují i na novince, která dostala název „Things After Death“.

Charakterizovat muziku jakou ILLEGAL ILLUSION hrají jedním slovem nelze. Jejich hudba vychází z rocku, ale rozhodně se nejedná o příjemné a nenáročné písničky, k tomu mají všechny věci na albu daleko, i když jsou zastoupeny i pomalejší záležitosti. Klasický líbivý model sloka – hitový refrén, délka skladby do tří minut, aby náhodou nenudila a jedeme dál, toho se od ILLEGAL ILLUSION opravdu nedočkáte. On ani Bialíkův vokál není ten typ hlasu, který by se těšil masové oblibě, čímž nechci říct, že je špatný. Naopak, jeho barva je vůbec to první, co mi v souvislosti s ILLEGAL ILLUSION naběhne.

Podstatnou část „Things After Death“ tvoří skladby, které se těžko do člověka zakousnou hned po prvním poslechu. I když hned po něm se musí uznat, že počínání bíloveckých není prázdným bušením do vrat. Zkrátka chce to dát nahrávce čas a nechat ji na sebe působit, až pak jdou dělat nějaké ucelenější závěry. Toť jeden z bodů, který běžný konzument od počítače málokdy podstoupí.

ILLEGAL ILLUSION si rádi pohrávají s rytmikou, bubeník neustále vymýšlí různé kudrlinky, jen aby probůh nezahrál obyčejný rytmus. Na to se nabalují kytary, které, než že by sázely fiff za riffem, poletují ve vzduchu a vzájemně se proplétají, aby se ve finále sešly. A to patří k jednomu úskalí, které mi deska přinesla, v titulní Fingerprints mě to baví, v druhé Usual Hostage to člověk pořád ještě bere, ale když se po bloku třech dalších, odlišných věcí, u šesté Smelling Gobi in Sahara stejný pracovní postup vrací na scénu, přijde mi, že mi CD skočilo zpět na začátek a už mě ona rytmika lehce unavuje. Další věcí, která mi při poslechu hudby z média nevyhovuje, jsou konce skladeb, které končí pozvolným snižováním hlasitosti; naneštěstí ILLEGAL ILLUSION k tomuto kroku sahají poměrně často. Opak tvoří věc Superjumbo, ta je zas pro změnu necitlivě useknutá. Stejně tak nemám rád neustále kolovrátkové opakování textu, jako se tomu děje v pomalé Nit Tip, jejíž začátek je při tom nadmíru příjemný.

Za nejpovedenější songy považuji určitě otvírák Fingerprints. Pomalou In a Paper Cap, krásná práce s kytarou, jedna určitá pasáž mi dost připomíná Baroness. A v neposlední řadě bych chtěl vyzdvihnout poslední věc na albu Antibiotics, ve které kde jsou všechny nástroje v krásné souhře.

CD vyšlo jako příloha časopisu Ful Moon a údajně kapela chystá vydání  „Things After Death“ na vinylu. Což je chvályhodný fakt, ostatně zkušenosti s tímto médiem už kapela má. Na LP by jistě i lépe vynikla vkusná malba pojmenovaná „do středu“, která je na titulu desky. Rozkládací booklet obsahuje texty jak v angličtině, tak jejich český překlad. Při jejich pročítání se nedivím, že Jiří Bialík, jejich autor a zpěvák kapely, zpívá anglicky, česky by to opravdu nešlo.

Závěr je takový, že ač je deska po muzikantské stránce skvěle propracovaná a počínání ILLEGAL ILLUSION je mi sympatické, objevilo se na ní víc zakolísání, než jsem původně čekal. Neustále je to poctivá porce muziky, zahraná s jasnou vizí, ale bohužel se dostavují místa, kdy se ne tak úplně bavím. Každopádně fanoušci jejich starších počinů nemohou být rozhodně zklamaní, to jen mně trochu těch pochybností přelétlo přes nos.