V předvánočním čase se v nabitém programu brněnského klubu Melodka skvělo především jméno klávesisty a skladatele, který v osmdesátých letech přivedl svou kapelu mezi legendy hard rocku. Jako čtyřiadvacetiletý muzikant byl Ken Hensley spoluzakladatelem Uriah Heep, kde působil od roku 1969 do roku 1980, a je autorem drtivé většiny jejich písní, při kterých si vybudoval svůj charakteristický klávesový zvuk. Ken Hensley za svou hudební kariéru spolupracoval například i s W.A.S.P., Cinderella nebo Therion, a dvaačtyřicet let po vzniku Uriah Heep přijíždí do Brna jako sólista. Večer začínal krátce po osmé hodině a sál klubu byl po střechu naplněn jak židlemi pro sedící publikum, tak fanoušky, kteří jeho vystoupení sledovali vestoje. Muzikant hrál jak starší hity „Uriášů“, tak i písně své sólové tvorby, a v mezičase odpověděl i na několik dotazů z publika.
S Kenem Hensleym na pódiu spolupracovala moderátorka, která překládala Hensleyho vyprávění a také dotazy na jeho osobu. Vzhledem k tomu, že na Melodku přišla především ta střední generace kolem čtyřiceti let, bylo to rozhodně nutné. Skromný muzikant během večera střídal akustickou kytaru a své charakteristické hammondky. Po krátkém přivítání zahrál hned jako první píseň jeden z hitů Uriah Heep, skladbu Free Me a přiměl empativní publikum ke sborovému zpívání. Mezi jednotlivými písněmi nám přiblížil svůj život hudebníka na turné, jak jednotlivé skladby vznikly a přidal i různé zajímavé příběhy. Ukázal i svůj trochu tatíkovský smysl pro humor, a tak byla v příjemné atmosféře i docela zábava. Všechny přítomné šokoval hned první tazatel z publika, kterým byl fanoušek až z Izraele. Prý s kamarádem přiletěl jen kvůli Hensleymu, což hudebníka i všechny v sále velmi překvapilo. Cestovatel se zeptal na Kenův osobní život, ke kterému dotázaný jen stručně odpověděl, že je sice ženatý ale děti mít nemůže, a tak si to vynahrazuje čtyřnohými miláčky, kterých má na své farmě nespočet. Další dotaz směřoval od hudebního žurnalisty, specializujícího se na sedmdesátá a osmdesátá léta, který se zeptal, zda-li Hensley vidí nějaký zásadní rozdíl mezi žánry hard rock a heavy metal. Následovala dlouhá odpověď, nebo spíše zamyšlení, při kterém skladatel uvedl, že v tom žádný velký rozdíl není. Zkrátka někdo tomu novému stylu začal říkat hard rock, a někdo heavy metal. Mimo jiné si taky postěžoval, že v moderní rockové a metalové hudbě už téměř vůbec neslyší to klasické písničkářství, kterému se Hensley věnuje. Následoval další blok písní především z éry Uriah Heep, ale také jeho sólové tvorby s kapelou Live Fire. Zajímavá odpověď přišla na dotaz, zda-li přece jen vidí nějaké skladatelsky dobré současné kapely, jejichž hudba má co nabídnout. Překvapivě pro mě jmenoval nová alba Green Day a také progresivní metalovou kapelu Dream Theater. A to i přesto, že dříve zmínil, že progresivní hudbu moc nemusí, protože je pro něj až příliš vyumělkovaná, a i když jsou muzikanti dobří hráči, chybí mu tam zmíněné písničkářství. K závěru příjemné debaty zazněla hitovka July Morning, kterou Hensley napsal v tourbuse, zatímco se ostatní členové kapely honili za holkama. Hned po ní Ken upřesnil situaci ohledně prvního klávesového syntetizátoru v Anglii, který z Ameriky přivezl Manfred Mann. Právě on na něj zahrál poslední pasáž písně July Morning, i když to chtěl udělat Ken. Úplně poslední skladbou nemohla být jiná, než legendární Lady In Black, kterou si s chutí zazpívali téměř všichni. Po koncertě se pak Ken Hensley stal lovnou zvěří a podpisy a fotky létaly ze strany na stranu. Ken je rozhodně příjemný chlapík se smyslem pro humor, který výrazně pomáhal formovat tvář hard rocku, když byl ještě v plenkách. Rozhodně se jednalo o příjemný a klidný večer.
