Pod svými křídly ochraňuje zajímavá hudební tělesa napříč žánry, nicméně nás bude zajímat hlavně oblast hudby tvrdší. A také skutečnost, že za firmičkou stojí slečna Štěpánka Kubíčková, do které byste to na první pohled neřekli. (úsměv) Ale dost řečí okolo, jdeme za Štěpánkou, drobnou kráskou, která se s námi podělí o všechno, co se kolem KONTRA PRODUCTION děje...
Ahoj Štěpánko, můžeš na úvod KONTRA PRODUCTION krátce představit? Kdy, kdo a proč společnost založil...
Ahoj Johane a sledovatelé Fobia zinu! Kontra Production vznikala plíživě, ale název jako takový se datuje cca od jara 2010, kdy probíhalo turné Kult hyeny skupin Insania a První hoře. Název vznikl ve spolupráci s Milanem Urzou. První polovinu jsem vymyslela já, druhou on (úsměv). Původně jsem totiž uvažovala o názvu „Kontra Music“, ale vzhledem k tomu, že pod názvem „Kontra-Musik“ funguje již jedno švédské vydavatelství, byla snaha vymyslet něco jiného… Urza tehdy zcela spontánně vyslovil spojení „Kontra Production“ a bylo okamžitě rozhodnuto (úsměv). Význam tohoto slovního spojení se také v čase krásně posunuje a rozpíná. Původně mělo vyjadřovat alternativní zaměření agentury, nyní zároveň i její žánrovou rozmanitost. Pod jednu střechu se ubytovaly jak kapely alternativně-metalové/crossoverové, tak z oblasti folku a world music, šansonu nebo revivaly, a ač jde v hudbě často o protichůdné světy, zde dokáží v rámci Kontra Production fungovat i spolu (úsměv).
A můžeš představit i sebe? (úsměv) Jak se k tvrdé hudbě dostala, jak dlouho se jí věnuješ? Je nějaká kapela, nahrávka, ať už zahraniční, nebo naše, která Ti takříkajíc změnila život? (úsměv)
Hudba jako taková mě provází od narození (úsměv). Můj otec se pohyboval v oblasti klasické hudby a symbolicky jsem se narodila 12. května v Praze v čase, kdy každoročně probíhá úvodní koncert mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro (výročí úmrtí Bedřicha Smetany). Přáním mého otce, který je houslista, samozřejmě bylo, abych se „potatila“ a brzy mi koupil osminové housle (úsměv) a následně se čtvrtinovým nástrojem mě pak přihlásil s maminkou do „lidušky“. Přiznám se, že hodiny jsem ale velmi šidila a nebavily mě, a vzhledem k tomu, že to nebyla úplně laciná záležitost, po dvou letech tato vize padla a byla jsem vysvobozena (úsměv). Od nějakých čtyřech let jsem osobně preferovala být buď dirigentkou nebo bubenicí (smích). První varianta ve mně vyšuměla a druhá byla nemyslitelná (úsměv). Rodiče doufali, že moje přání uspokojí bubnem z hračkářství, ale úplně se tak nestalo a nejen rodinné návštěvy jsem pravidelně zpestřovala hrou na poklice a kbelík. Později neuspěla ani varianta sborového zpěvu s možností alternativnější školní docházky (úsměv). Ačkoli jsem se tedy pohybovala v dětství v oblasti „vážné hudby“ a vlastně často navštěvovala od nejútlejšího věku tyto koncerty (a podotýkám, že zcela dobrovolně) (úsměv) a jezdila na turné orchestru, ve kterém otec hrál, prosakovala ke mně i hudba rocková. První kapelu, kterou si pamatuji konkrétně, byl Pražský výběr a taky potom Lucie. V nějakých patnácti jsem začala ujíždět i na extrémních metalových žánrech a popravdě mě třeba ani moc nezajímalo, o jakou jde kapelu (úsměv), ale nikdy jsem nebyla žánrově zcela vyhraněná.
Jaké jsou Tvé hudební preference? Dáváš přednost té tvrdší muzice, nebo u Tebe platí takové to klišé „vybírám si kvalitní hudbu bez ohledu na žánr“? Jsou nějaké žánry, které nesneseš?
Jak už vyplynulo z předchozí odpovědi, hudební vyhraněnost mě nikdy nepotkala. Myslím si, že striktní upřednostnění některého žánru je více o vyznávání určitého životního stylu než o hudbě samotné. Věřím, že preference se můžou i třeba dost zásadně u někoho změnit … Mému vnímání ale asi skutečně nejvíc odpovídá tvrdší a impulzivní hudba, ze které je cítit potřeba sdělení a dostatečná muzikantská představivost.
Kterou kapelu jsi do sítí KONTRA PRODUCTION „ulovila“ jako první? A jak? Byli to kamarádi, kterým jsi chtěla pomoci, nebo jsi přišla na koncert, viděla zajímavé vystoupení a tak jsi zašla za kapelou a řekla: „Pánové, já se o vás budu starat, chcete mě?“ (úsměv)
První zkušenosti jsem skutečně odstartovala skrz kamarády. Zlomový okamžik, který vedl k intenzivní managerské činnosti pak přišel se skupinou První hoře, které jsem objevila při jednom společném koncertu s kapelou Už jsme doma. Jejich vystoupení mě velmi nadchlo pro svou „jinakost“, ale k úzké spolupráci s kapelou vedla ještě poměrně dlouhá cesta (úsměv). V této době jsem se hodně věnovala také literárním aktivitám a došlo k vzájemným sympatiím v rámci poezie mezi mojí a Urzovou tvorbou. Spolupráce se navazovala také skrz mé pořadatelské aktivity a zájem ze strany První hoře o PR služby a nakonec i tedy o kompletní zastoupení (úsměv).
Postupně jsi posbírala kapel více a dá se říci, že nyní ochraňuješ tuzemskou špičku. V mnoha případech jde o kapely, které dříve vydávaly alba u Redblacku – zafungovala nějaká spolupráce mezi KONTRA PRODUCTION a Redblackem, nebo prostě kapely od Redblacku postupně odešly a tys jim nabídla spolupráci?
Další spolupráce vyplynuly velmi přirozeně a víceméně nezávisle na Redblacku. V jednání byla sice poté užší spolupráce mezi Kontra Production a XProduction, ale hlavní pojítko je skrz výčet kapel, které u Redblacku či XP vydaly minimálně jedno své album.
INSANIA, SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, PRVNÍ HOŘE, DYING PASSION, ENDLES... co název, to sběratel nějakých cen – Andělů, Břitev... mají z Tvého pohledu tahle ocenění nějaký význam – když třeba kapelu někam „tlačíš“, slyší na to pořadatelé, nebo jim je to fuk?
Myslím si, že tato ocenění jsou v první řadě pro kapelu jakousi další odpovědí na jejich práci a stimulem pro následné dění, rozhodně potěší. Další významy už nejsou tak prokazatelné, minimálně ne v rámci ČR.
Jak se může kapela do Tvé stáje dostat? Dejme tomu, že mám kapelu, která shání management. Co musím udělat, abych si mohl dát na web avízo, že se o mě stará KONTRA PRODUCTION?
(Úsměv). Vzhledem k tomu, že nejsme nafukovací, tak je to docela těžké, respektive jde o naplnění kapacity v rámci jedné z oblastí, kterým se věnujeme. Nicméně krom kompletního zastoupení je možná domluva kupříkladu i na nárazové spolupráci, hlavně co se týká PR. Takže doporučuji dát určitě o sobě vědět (úsměv).
Na hlavní stránce KONTRA PRODUCTION jsou čtyři okna – oblasti zájmu: rock, crossover, hard and heavy / folk, reggae, jazz, šanson / revivaly / ohňová show + menu ještě nabízí servis na firemní a společenské akce. Když dnes člověk poslouchá, v jakém stavu je hudební průmysl, napadá ho, že z toho žádné slušné peníze „trhnout“ nelze. Vidíš to obdobně, nebo to není tak zlé?
Je pravda, že v současnosti jsou slova „kultura“, potažmo „hudba“ a „peníze“ od sebe dál víc než kdy jindy a v komerčních oblastech, kde se třeba před časem mohly točit slušné peníze, jsou obraty nižší a tam, kde byly aspoň nějaké, jsou teď, doplní si každý sám… (úsměv). Ať už se dá tohle téma zavést do jakýchkoli sfér a odvětví, které se s tímto bizarním termínem „hudební průmysl“ pojí, Kontra Production určitě není prostředkem ke „zbohatnutí“ (smích).
Něco jiného možná budou „ohníčkáři“, revivaly nebo ty akce pro firmy... Můžeš říci, jaký je podíl příjmů z pěti možných oblasti zájmu?
Jak jsem uvedla výše, situace není růžová v žádné z oblastí, nicméně do některých žánrů nebo druhů kulturního programu je větší pravděpodobnost, že nějaký subjekt přece jen vloží svou investici.
Kolik lidí dnes na firmě pracuje? Podle webu máš dva viditelné pomocníky orientované na zahraniční propagaci SSOGE, existují ještě nějací neviditelní?
Kontra Production tvoří čtyřčlenný tým a také s námi spolupracuje řada dobrovolníků. O zahraniční booking se nově stará Aleš Ondráček a také částečně můj přítel Pavel Hrnčíř alias Hrnec ze „Silentů“. Honza Jirovský má pak starosti webové stránky, grafiku a focení.
Když jsme nakousli zahraničí – pokoušíš se o promotion i v cizině, nebo řešíš jen ČR?
Donedávna jsem se pokoušela řešit i zahraniční komunikaci, ale vzhledem k tomu, že je to pro jednoho už opravdu velké sousto a tato činnost byla předána Alešovi a Pavlovi, řeším cizinu už jen okrajově a plně se soustředím na ČR a Slovensko.
Pořádáš i koncerty – s jakým úspěchem? Vážíš hodně pečlivě kdy a kde a koho uspořádáš, nebo se snažíš, aby kapely hrály co nejvíce? Stává se často, že akce končí v mínusu? Spousta pořadatelů dnes skuhrá, že lidi na koncerty nechodí, přesto je koncertů pořád spousta...
Pořadatelství se ujímám svátečně, především se pak jedná o kapely, které zastupuji. Konkurence je skutečně vysoká, ale návštěvníky ubírá samozřejmě i fakt, že lidé na akce obecně chodí méně než třeba v devadesátých letech. Nejmladší generace žije více „virtuálně“ a klubový koncert není pro hodně z nich tak velké lákadlo. Takže jde vlastně o nepřímou úměru, čím méně lidí chodí na akce, tím více se jich pořádá (smích). Vyplývá to možná z toho, že ti, co už se o muziku více zajímají, se chtějí často i aktivně podílet na dění okolí ní, ať už si založit vlastní kapelu nebo například otevřít hudební klub – a v dnešní době je tato realizace poměrně dostupná. Kvalitních kapel nebo klubů, které s úspěchem fungují delší čas, není však moc. Kapely pak mají relativně snadné začátky v tom, že si prakticky okamžitě mohou zahrát v místním klubu (který je uvítá díky nulovému ekonomickému riziku), propagovat svou existenci na Internetu a nějak fungovat v rámci své lokality, zatímco dříve by stejná kapela třeba ani nevylezla z garáže a skončila by dříve, než by se někdo krom samotné kapely a nejbližšího okolí dozvěděl o jejím založení. Tak vzniká svým způsobem nadprodukce, zvyšuje se počet akcí, kterým neodpovídá počet návštěvníků, protože fanoušci kapely, co má ten den koncert, zrovna „taky někde hrajou“ a jejich kámoši se přijdou podívat prioritně a povinně na ně (úsměv).
Jestli se nepletu, tak zatím jsi coby vydavatel zaštítila akorát album PRVNÍ HOŘE Club Silencio a pak dva demosnímky SINUHET resp. jeden PRVNÍ HOŘE. Plánuješ rozšíření aktivit i v tomto směru – vydávat alba kapel, které máš ve svém portfoliu?
Vydavatelská činnost není úplně prioritou Kontra Production, ale co se týká našich kapel, určitě nevylučuji, že bude rozšířena.
Jaké máš plány na rok 2013? Co by Tě potěšilo, kdyby se podařilo?
Vzhledem k vyčerpávajícím předchozím odpovědím se budu snažit zestručnit (úsměv). V plánu je namátkou vydání nového alba Prvního hoře nebo návrat skupiny Endless na koncertní podia s novým materiálem. A potěšily by mě narvané kluby nadšených fanoušků, jako tomu bylo na nedávném pražském vánočním koncertu První hoře.
www.kontraproduction.cz
Ahoj Štěpánko, můžeš na úvod KONTRA PRODUCTION krátce představit? Kdy, kdo a proč společnost založil...
Ahoj Johane a sledovatelé Fobia zinu! Kontra Production vznikala plíživě, ale název jako takový se datuje cca od jara 2010, kdy probíhalo turné Kult hyeny skupin Insania a První hoře. Název vznikl ve spolupráci s Milanem Urzou. První polovinu jsem vymyslela já, druhou on (úsměv). Původně jsem totiž uvažovala o názvu „Kontra Music“, ale vzhledem k tomu, že pod názvem „Kontra-Musik“ funguje již jedno švédské vydavatelství, byla snaha vymyslet něco jiného… Urza tehdy zcela spontánně vyslovil spojení „Kontra Production“ a bylo okamžitě rozhodnuto (úsměv). Význam tohoto slovního spojení se také v čase krásně posunuje a rozpíná. Původně mělo vyjadřovat alternativní zaměření agentury, nyní zároveň i její žánrovou rozmanitost. Pod jednu střechu se ubytovaly jak kapely alternativně-metalové/crossoverové, tak z oblasti folku a world music, šansonu nebo revivaly, a ač jde v hudbě často o protichůdné světy, zde dokáží v rámci Kontra Production fungovat i spolu (úsměv).
A můžeš představit i sebe? (úsměv) Jak se k tvrdé hudbě dostala, jak dlouho se jí věnuješ? Je nějaká kapela, nahrávka, ať už zahraniční, nebo naše, která Ti takříkajíc změnila život? (úsměv)
Hudba jako taková mě provází od narození (úsměv). Můj otec se pohyboval v oblasti klasické hudby a symbolicky jsem se narodila 12. května v Praze v čase, kdy každoročně probíhá úvodní koncert mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro (výročí úmrtí Bedřicha Smetany). Přáním mého otce, který je houslista, samozřejmě bylo, abych se „potatila“ a brzy mi koupil osminové housle (úsměv) a následně se čtvrtinovým nástrojem mě pak přihlásil s maminkou do „lidušky“. Přiznám se, že hodiny jsem ale velmi šidila a nebavily mě, a vzhledem k tomu, že to nebyla úplně laciná záležitost, po dvou letech tato vize padla a byla jsem vysvobozena (úsměv). Od nějakých čtyřech let jsem osobně preferovala být buď dirigentkou nebo bubenicí (smích). První varianta ve mně vyšuměla a druhá byla nemyslitelná (úsměv). Rodiče doufali, že moje přání uspokojí bubnem z hračkářství, ale úplně se tak nestalo a nejen rodinné návštěvy jsem pravidelně zpestřovala hrou na poklice a kbelík. Později neuspěla ani varianta sborového zpěvu s možností alternativnější školní docházky (úsměv). Ačkoli jsem se tedy pohybovala v dětství v oblasti „vážné hudby“ a vlastně často navštěvovala od nejútlejšího věku tyto koncerty (a podotýkám, že zcela dobrovolně) (úsměv) a jezdila na turné orchestru, ve kterém otec hrál, prosakovala ke mně i hudba rocková. První kapelu, kterou si pamatuji konkrétně, byl Pražský výběr a taky potom Lucie. V nějakých patnácti jsem začala ujíždět i na extrémních metalových žánrech a popravdě mě třeba ani moc nezajímalo, o jakou jde kapelu (úsměv), ale nikdy jsem nebyla žánrově zcela vyhraněná.
Jaké jsou Tvé hudební preference? Dáváš přednost té tvrdší muzice, nebo u Tebe platí takové to klišé „vybírám si kvalitní hudbu bez ohledu na žánr“? Jsou nějaké žánry, které nesneseš?
Jak už vyplynulo z předchozí odpovědi, hudební vyhraněnost mě nikdy nepotkala. Myslím si, že striktní upřednostnění některého žánru je více o vyznávání určitého životního stylu než o hudbě samotné. Věřím, že preference se můžou i třeba dost zásadně u někoho změnit … Mému vnímání ale asi skutečně nejvíc odpovídá tvrdší a impulzivní hudba, ze které je cítit potřeba sdělení a dostatečná muzikantská představivost.
Kterou kapelu jsi do sítí KONTRA PRODUCTION „ulovila“ jako první? A jak? Byli to kamarádi, kterým jsi chtěla pomoci, nebo jsi přišla na koncert, viděla zajímavé vystoupení a tak jsi zašla za kapelou a řekla: „Pánové, já se o vás budu starat, chcete mě?“ (úsměv)
První zkušenosti jsem skutečně odstartovala skrz kamarády. Zlomový okamžik, který vedl k intenzivní managerské činnosti pak přišel se skupinou První hoře, které jsem objevila při jednom společném koncertu s kapelou Už jsme doma. Jejich vystoupení mě velmi nadchlo pro svou „jinakost“, ale k úzké spolupráci s kapelou vedla ještě poměrně dlouhá cesta (úsměv). V této době jsem se hodně věnovala také literárním aktivitám a došlo k vzájemným sympatiím v rámci poezie mezi mojí a Urzovou tvorbou. Spolupráce se navazovala také skrz mé pořadatelské aktivity a zájem ze strany První hoře o PR služby a nakonec i tedy o kompletní zastoupení (úsměv).
Postupně jsi posbírala kapel více a dá se říci, že nyní ochraňuješ tuzemskou špičku. V mnoha případech jde o kapely, které dříve vydávaly alba u Redblacku – zafungovala nějaká spolupráce mezi KONTRA PRODUCTION a Redblackem, nebo prostě kapely od Redblacku postupně odešly a tys jim nabídla spolupráci?
Další spolupráce vyplynuly velmi přirozeně a víceméně nezávisle na Redblacku. V jednání byla sice poté užší spolupráce mezi Kontra Production a XProduction, ale hlavní pojítko je skrz výčet kapel, které u Redblacku či XP vydaly minimálně jedno své album.
INSANIA, SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, PRVNÍ HOŘE, DYING PASSION, ENDLES... co název, to sběratel nějakých cen – Andělů, Břitev... mají z Tvého pohledu tahle ocenění nějaký význam – když třeba kapelu někam „tlačíš“, slyší na to pořadatelé, nebo jim je to fuk?
Myslím si, že tato ocenění jsou v první řadě pro kapelu jakousi další odpovědí na jejich práci a stimulem pro následné dění, rozhodně potěší. Další významy už nejsou tak prokazatelné, minimálně ne v rámci ČR.
Jak se může kapela do Tvé stáje dostat? Dejme tomu, že mám kapelu, která shání management. Co musím udělat, abych si mohl dát na web avízo, že se o mě stará KONTRA PRODUCTION?
(Úsměv). Vzhledem k tomu, že nejsme nafukovací, tak je to docela těžké, respektive jde o naplnění kapacity v rámci jedné z oblastí, kterým se věnujeme. Nicméně krom kompletního zastoupení je možná domluva kupříkladu i na nárazové spolupráci, hlavně co se týká PR. Takže doporučuji dát určitě o sobě vědět (úsměv).
Na hlavní stránce KONTRA PRODUCTION jsou čtyři okna – oblasti zájmu: rock, crossover, hard and heavy / folk, reggae, jazz, šanson / revivaly / ohňová show + menu ještě nabízí servis na firemní a společenské akce. Když dnes člověk poslouchá, v jakém stavu je hudební průmysl, napadá ho, že z toho žádné slušné peníze „trhnout“ nelze. Vidíš to obdobně, nebo to není tak zlé?
Je pravda, že v současnosti jsou slova „kultura“, potažmo „hudba“ a „peníze“ od sebe dál víc než kdy jindy a v komerčních oblastech, kde se třeba před časem mohly točit slušné peníze, jsou obraty nižší a tam, kde byly aspoň nějaké, jsou teď, doplní si každý sám… (úsměv). Ať už se dá tohle téma zavést do jakýchkoli sfér a odvětví, které se s tímto bizarním termínem „hudební průmysl“ pojí, Kontra Production určitě není prostředkem ke „zbohatnutí“ (smích).
Něco jiného možná budou „ohníčkáři“, revivaly nebo ty akce pro firmy... Můžeš říci, jaký je podíl příjmů z pěti možných oblasti zájmu?
Jak jsem uvedla výše, situace není růžová v žádné z oblastí, nicméně do některých žánrů nebo druhů kulturního programu je větší pravděpodobnost, že nějaký subjekt přece jen vloží svou investici.
Kolik lidí dnes na firmě pracuje? Podle webu máš dva viditelné pomocníky orientované na zahraniční propagaci SSOGE, existují ještě nějací neviditelní?
Kontra Production tvoří čtyřčlenný tým a také s námi spolupracuje řada dobrovolníků. O zahraniční booking se nově stará Aleš Ondráček a také částečně můj přítel Pavel Hrnčíř alias Hrnec ze „Silentů“. Honza Jirovský má pak starosti webové stránky, grafiku a focení.
Když jsme nakousli zahraničí – pokoušíš se o promotion i v cizině, nebo řešíš jen ČR?
Donedávna jsem se pokoušela řešit i zahraniční komunikaci, ale vzhledem k tomu, že je to pro jednoho už opravdu velké sousto a tato činnost byla předána Alešovi a Pavlovi, řeším cizinu už jen okrajově a plně se soustředím na ČR a Slovensko.
Pořádáš i koncerty – s jakým úspěchem? Vážíš hodně pečlivě kdy a kde a koho uspořádáš, nebo se snažíš, aby kapely hrály co nejvíce? Stává se často, že akce končí v mínusu? Spousta pořadatelů dnes skuhrá, že lidi na koncerty nechodí, přesto je koncertů pořád spousta...
Pořadatelství se ujímám svátečně, především se pak jedná o kapely, které zastupuji. Konkurence je skutečně vysoká, ale návštěvníky ubírá samozřejmě i fakt, že lidé na akce obecně chodí méně než třeba v devadesátých letech. Nejmladší generace žije více „virtuálně“ a klubový koncert není pro hodně z nich tak velké lákadlo. Takže jde vlastně o nepřímou úměru, čím méně lidí chodí na akce, tím více se jich pořádá (smích). Vyplývá to možná z toho, že ti, co už se o muziku více zajímají, se chtějí často i aktivně podílet na dění okolí ní, ať už si založit vlastní kapelu nebo například otevřít hudební klub – a v dnešní době je tato realizace poměrně dostupná. Kvalitních kapel nebo klubů, které s úspěchem fungují delší čas, není však moc. Kapely pak mají relativně snadné začátky v tom, že si prakticky okamžitě mohou zahrát v místním klubu (který je uvítá díky nulovému ekonomickému riziku), propagovat svou existenci na Internetu a nějak fungovat v rámci své lokality, zatímco dříve by stejná kapela třeba ani nevylezla z garáže a skončila by dříve, než by se někdo krom samotné kapely a nejbližšího okolí dozvěděl o jejím založení. Tak vzniká svým způsobem nadprodukce, zvyšuje se počet akcí, kterým neodpovídá počet návštěvníků, protože fanoušci kapely, co má ten den koncert, zrovna „taky někde hrajou“ a jejich kámoši se přijdou podívat prioritně a povinně na ně (úsměv).
Jestli se nepletu, tak zatím jsi coby vydavatel zaštítila akorát album PRVNÍ HOŘE Club Silencio a pak dva demosnímky SINUHET resp. jeden PRVNÍ HOŘE. Plánuješ rozšíření aktivit i v tomto směru – vydávat alba kapel, které máš ve svém portfoliu?
Vydavatelská činnost není úplně prioritou Kontra Production, ale co se týká našich kapel, určitě nevylučuji, že bude rozšířena.
Jaké máš plány na rok 2013? Co by Tě potěšilo, kdyby se podařilo?
Vzhledem k vyčerpávajícím předchozím odpovědím se budu snažit zestručnit (úsměv). V plánu je namátkou vydání nového alba Prvního hoře nebo návrat skupiny Endless na koncertní podia s novým materiálem. A potěšily by mě narvané kluby nadšených fanoušků, jako tomu bylo na nedávném pražském vánočním koncertu První hoře.
www.kontraproduction.cz
