Po dvou letech od prvotiny – promo alba Zimní nebe – se SINUHET vrací v úplně jiném rozpoložení. Když si čtu rozhovor, který jsme vedli s hlavním autorem hudby a textů na Zimním nebi Milanem Urzou (jinak samozřejmě PRVNÍ HOŘE), vzpomenu si na okřídlené sousloví „nikdy neříkej nikdy“. „Texty píšu já a čeština je jistá volba. Jednak se v angličtině necítím v kramflecích, jednak není důvod, aby česká kapela za každou cenu pěla v cizím jazyce. Texty jsou jak u SINUHETA, tak u PRVNÍ HOŘE minimálně rovnocennou součástí muziky, a tak by byla škoda, kdyby jim rozuměla jen část posluchačů, když navíc nemáme ambice uspět v zahraničí – můj názor je, že žádná česká kapela v zahraničí nikdy výrazně neuspěla a neuspěje,“ pravil Milan předloni... a letos SINUHET angažoval zpěvačku, uhladil hudební výraz a... začal používat angličtinu!
Ona je to vůbec úplně jiná kapela a docela se divím, že dáma a pánové nesáhli po novém názvu. Zatímco Zimní nebe bylo nahrávkou barevnou, rozevlátou, expresivní..., tak obě novinky jsou... jak to vyjádřit... nejlepší bude odcitovat slova z BZ profilu kapely: „SINUHET ve zvukových laboratořích destiluje radost ze smutku“. Obě novinky jsou prostě trochu smutné, trochu veselé, a hlavně hodně nečeské. Kdyby mi někdo tvrdil, že poslouchám nějakou zahraniční mainstreamovou partu, bez přemýšlení bych uvěřil. Coornelus při prvním společném poslechu vzpomenul ANATHEMU, s čímž se dá souhlasit, ale spíš kvůli tomu, že nemáme přehled o dalších „pop-rock-alternative bands“. (úsměv) Ale na tom až tak nezáleží, důležité je, zda dokáže hudba zaujmout. A odpověď je „ano“.
A důvody jsou rovnou tři. Tím prvním, asi nejvýznamnějším, výborný zpěv devatenáctileté Barbory Mochowe. Když ji poslouchám, napadá mě, nevím proč, Galadriel, elfka z Pána prstenů, kvůli éteričnosti, čistotě... Barbora má velmi zajímavý hlas, kterým opravdu jako by destilovala onen smutek, melancholii, aniž by sklouzla k podbízivosti. Barbora se střídá s Milanem, který tady pěje o poznání sofistikovaněji než ve své hlavní kapele. A střídání civilního mužského zpěvu s ženským křišťálem je opravdu příjemné.
Druhým důvodem jsou zajímavě vystavěné skladby. Výše uvedené spojení pop-rock-alternative je myslím vcelku výstižné, přičemž poměrně časté jsou akustické hrátky, ať už kytarové, či ty připomínající klavír.
A třetím je zvuk. Skladby se nahrávaly skoro rok ve studiích Entlaab, Svárov a ve studiu Mirka Chyšky (J.A.R., Jana Lota aj.), který se taktéž postaral o mix a mastering. Produkce skladeb se ujali Milan Urza a Robert Rajs ve spolupráci s Mirkem Chyškou a Michalem Pelantem. Kapela prosí posluchače, aby dali její hudbě šanci, otevřeli srdce a uši a pustili si ji na nějakém dobrém poslechu – z počítačových chrchlátek uslyší jenom půlku. Podobně se vyjadřuji již delší čas na adresu všech nahrávek... A to je pravda pravdoucí! (úsměv)
Jediné, co mi není úplně po chuti, je angličtina. Na chystaném albu prý bude ke slyšení i čeština a egyptština, ale já bych dal přednost češtině zcela. Jednak má Milan nejspíš pravdu, že na české kapely v zahraničí žádné štěstí nečeká, ale hlavně Milanovy české texty se mi vždycky líbily – a v angličtině to tak nevyzní.
Seznam skladeb:
- No One Can
- Eyes Wide Open
Čas: 8:40
Sestava:
- Barbora Mochowa – zpěv
- Milan Urza – kytara, zpěv
- Michal Mihok – klávesy, syntetizéry
- Jiří Hes – baskytara
- Šimon Hajdovský – bicí
Hosté:
- Robert Rajs – klávesy, programování
- Honza Jakubec – baskytara
