Podzimní klubová sezóna je u nás každoročně nabitá zajímavými jmény v rámci honosných turné s nablýskanou reklamou. Všímavý fanoušek ale občas může narazit na zářivou perlu v lehce obrostlé a špinavé škebli. Takovou nepřeleštěnou perlou v listopadovém programu tuzemských klubů byly koncerty finské sebranky DISCO ENSEMBLE. Ti se po dvou letech opět vydali do našich končin, přičemž v úterý 20. listopadu odehráli show v Brně, a o den později vystoupili v Praze. Elektro post-hardcorová čtveřice si s sebou přivezla předkapelu, alternativně rockové DEATH LETTERS z Nizozemí.
Mládí kupředu!
Do klubu jsem dorazil už v průběhu koncertu excentrického dua DEATH LETTERS, takže se v brněnském Metru začalo na čas. Už při příchodu jsem byl vělmi překvapen, protože se z reproduktorů linul hodně alternativní garage punk/rock a vokál zpěváka Duendeho zněl velmi nenásilně a netradičně. Hudba Death Letters je založená na častých změnách tempa, ba i stylů. Půl minuty je to psychedelický punk-rock kdy Duende křičí jak zběsilý a bubeník Victor řeže do bicích co může, pak přijde zlom a slyšíme jen činely a tichý popový vokál. Většinu času se ale drží ve střední rovině nějakého alternativního rocku a faktorem X jejich sympatií jsou melodie. Příjemné kytarové riffy, které Vás nutí se pohupovat a barevný vokál Duendeho je vražednou kombinací vkusu a kvalitní muziky. Koncert pánové nakombinovali tak, že Vám přišla každá píseň jako z jiného šálku. Nejdříve to byla více punkovější věc, další song byl spíše víc blues-rockový, pak přišla balada a tak podobně. Abych trochu více přiblížil styl, lze slyšet velké ovlivnění kapelami Death Cab For Cutie nebo At The Drive-In, které jsou koneckonců i uvedeny v profilu Death Letters jako inspirace. Show Death Letters byla živá, zábavná, profesionální, komunikace s fanoušky na obvyklé úrovni a atmosféra, která se při jejich setu vytvořila, byla opravdu bezstarostná. Tím víc Vás pak šokuje fakt, že klukům není ještě ani 20! Bubeník Victor má 17 a zpěvákovi, celým jménem Jordi „Duende“ Aliza Lora, je 19. V Nizozemí se přitom proslavili v hudebních soutěžích jako duo v patnácti, resp. šestnácti letech. To je něco neuvěřitelného. Myslím, že pokud to kluky neomrzí, tak se Death Letters v Evropě mohou stát velkou rybou.
Závan svěžího rocku z mrazivého severu
Po půlhodinové přestavbě pódia se objevila čtveřice z finského Pori. Kapela funguje už od roku 1996 a během té doby si vybudovala velké jméno po Skandinávii. Ve zbytku Evropy jsou známí spíše okrajově, ale přesto u nás už mají slušnou základnu, o čemž svědčí asi 200 fanoušků nápaditého synth rocku. Od stěžejního alba The Island of Disco Ensemble v roce 2010, které je opravdový skvost svého žánru, se jedná už o druhou návštěvu naší země. Po fantastickém koncertu v pražském Strahově v roce 2010 se vrátili, jednak v úplně jiné situaci, ale hlavně s novou deskou Warriors. DISCO ENSEMBLE rostou jako z vody a už jen možnost sousledného koncertování je tomu důkazem (kapela během turné hrála KAŽDÝ den). Další důkazy nejsou potřeba, nicméně přidám ještě jeden. Kromě čtyřčlenného hudebního tělesa celé turné absolvuje jejich vlastní bedňák, vlastní „merchguy“, vlastní zvukař a dokonce i vlastní osvětlovač. Tím jsem nakousl jedno z velkých pozitiv jejich koncertu, ale k tomu se ještě dostanu. Po intru přivítal zaplněný sál své hrdiny bouřlivým potleskem a pánové do nás hned bez milosti stříleli ostrými náboji. Rozezněli se syntetizátory a začal čtyři roky starý hit Bad Luck Charm. Po raketovém startu nebyla dobrou volbou skladba We Might Fall Apart ze sedm let starého alba First Aid Kit, jelikož paměť a nadšení fanoušků už tak daleko nesahá. Naštěstí to byla nejstarší skladba koncertu a pokračovalo se modernějšími a novějšími věcmi. Debutu Viper Ethics (2003) se pak nedotkli vůbec. Vše zachránila pecka Second Soul z už aktuálního alba Warriors. Bylo jasně slyšet, že nové album Disco Ensemble není zdaleka tak agresivní a úderné, a kapela vsadila spíše na melodičnost a celkový feeling písní. Kromě obrovské energie a vekého charisma zpěváka byla show Finů úžasná ještě kvůli dalším hlediskům. Přestože je to jistě nákladné, ukázalo se, že vozit si s sebou vlastního zvukaře a osvětlovače se opravdu vyplatí. Inženýři znají koncerty kapely sekundu po sekundě a ví, jak ji sprváně ošetřit. Kromě skvělého zvuku, který byl opravdu zřetelný a o žádných přesleších nemohla být řeč, byl opravdu působivý i světelný aparát. Kapela si přivezla světelné panely, které velkolepě stály za muzikanty a v rovnoběžných horizontálních pruzích se na nich míhaly pestrobarevné světelné kreace. Při různorodosti hudby se osvětlovač sice docela zapotil, ale výsledný efekt vypadal naprosto famózně. Je známá věc, že když něco vnímáte více smysly, užijete si to lépe. V úterý v Metru sluchové a zrakové ústrojí chrochtalo blahem. Velký highlight koncertu přišel asi v polovině, kdy Miikka uvedl píseň So Cold z fantastického alba The Island Of Disco Ensemble. To se zvedlo ze země tolik nohou, že by se potenciálním sousedům o patro níž třásl lustr. Nejen v této písni první řady hlasitě hulákaly refrén. Kromě uvedení svého největšího hitu toho frontman Miikka moc nenakecal, ale před koncem show představil kapelu a poděkoval i svým přátelům, kteří se starají o bezchybný chod každého koncertu (zvukař, osvětlovač atd.). Jak se vystoupení blížilo ke konci, úroveň nadšení rostla, jelikož se na řadu dostaly ty známější písně. Další z nich byla například oblíbená „opakovačka“ Undo, baladická Headphones nebo moje srdcová White Flag For Peace, která mě v hlavě výrazně evokuje kapelu Rise Against. Úplně poslední skladbou byla nemastná neslaná, melancholická Your Shadow. Po odchodu kapely na sebe skandování nenechalo dlouho čekat, a asi o půl 11 se Disco Ensemble vrací na pódium, aby své fanoušky potěšili ještě přídavkem. Tím byl teprve druhý (a poslední) kousek z mého oblíbeného předposledního alba, silně emotivní Bay of Biscay. V rychlém sledu pak přišla na řadu úplně poslední věc, asi nejvíce corově laděná píseň celého večera, Stun Gun. Disco Ensemble předvedli opravdu strhující show, a přestože jsem byl z místa konání zprvu rozpačitý, ukázalo se, že klub Metro byl pro tento koncert naprosto skvělou volbou. Při menším koncertě byl prostor pro osobní neverbální komunikaci a atmosféra byla vynikající. Velkým dílem ke kvalitě koncertu samozřejmě přispěly i samotné písně. Hudba Disco Ensemble malinko evokuje rané Refused, At the Drive-In, zmíněné Rise Against, ale na pozadí i takoví The Cure. Velmi inovativní, inspirující a svěží moderní punk-rock se silnými vokály a syntetickými linkami bez debat drtí pseudo populární mainstreamové rockové a sebevykrádající se emo kapely. Jedná se rozhodně o formaci, na kterou by si měli fanoušci moderního rocku dávat sakra pozor.
Co říct více? Velmi vhodně vybrané místo pro perfektně zkombinované kapely, jejichž výkony udělaly z normálního večera opravdu skvělý zážitek. Je škoda, že se program oproti plánu malinko protáhl a já v klubu nemohl zůstat déle, abych prohodil pár slov s kapelou. Ale věřím, že se po vydařeném koncertu zase brzy vrátí. Ostatně, slíbili to.
