Jmenovitě se jedná o všem známá jména: Herdron, Štěpán Šimek, Johan, Venca Votruba, sekunduje jim Ota z MINORITY SOUND.V prvním vydání jsem přednesl svůj postoj vůči kritice o bou stran břehů věčně divoké řeky. Nejvíce kontroverzním se nakonec stal můj názor, že kritik by měl vytvářet nějakou uměleckou činnost. I proto jsem se na to zeptal mých kolegů. Nicméně hlavním vodítkem k této otázce i úvaze samotné bylo to, že nám to tu často kapely předhazují v diskuzích. Jak to tedy je? nebo jak by to mělo být? Našel někdo z dotázaných klíč k pravdě?
1, Proč bodovat? Proč nebodovat?
2, Měl by kritik vytvářet nějakou uměleckou činnost?
3, Měl by kritik přistupovat k dílu se respektem nebo povýšeně a namyšleně tak jak to známe spíše u divadelních nebo knižních kritiků staré školy?
4, Má kapela právo útočit na kritika v diskuzích?
5, Nadhodnotil jsi někdy kapelu, protože jsi znal její členy či jen pro to, že byla česká?
Ota – Minority Sound
1, Proč nebodovat? Bodování může velmi snadno vést k misinterpretaci. Vemte si, že recenzent píše o dvou death metalových kapelách. Jedná má super bicí a druhá zase super kytarová sóla. Recenzent má raději kytarovou ekvilibristiku a i když do recenze u obou kapel napíše jejich klady i zápory, pak logicky uloží vyšší známku kapele, která je mu v tom směru bližší. Bodování se pak nestává objektivní pro čtenáře, který si na sóla příliš nepotrpí a raději si poslechne pořádnou sypačku. Proč bodovat? Zjednodušuje to čtenáři přehled o tom co má cenu poslouchat (popř. číst) a co ne. Nemusí trávit dlouhý čas čtením. Ale ruku na srdce: Není pak lepší zakládat si pouze bodovací servery a na nějaký recenze se úplně vybodnout?
2, Nemusí. Stačí, když má uši a dostatečný rozhled.
3, Jednoznačně s respektem. Každá, i sebehorší, nahrávka vzniká za obrovského úsilí, jednotliví členové do ní vkládají svůj čas i nemalé peníze a už z tohoto důvodu není nasnadě se nad takto jednající lidi jakkoliv povyšovat.
4, Útočit zcela jistě ne. Pakliže recenze obsahuje faktické chyby, je záhodno na ně upozornit, ale všeobecně by měla veškerá internetová komunikace probíhat tak, jako kdybyste jí vedli z očí do očí. Taky si nedovolíte jen tak posílat lidi do prdele v hospodě u piva. Bohužel jak všichni víme, ne každý se tímto řídí a internetoví "hrdinové" jsou všudypřítomní.
5, No na těch pár recenzí co jsem napsal už skoro před deseti lety si těžko vzpomínám, ale jsem si skoro jistý, že ne. V kritice bývám upřímný. Ať v té negativní (a to si občas neumím odpustit říct vše na plnou hubu, i když to není zrovna potřeba), tak v té pozitivní (a zde zase nešetřím superlativy, když na to přijde). A očekávám to samé od ostatních!
Štěpán Šimek – Abyss
1, Bodování u recenzí má několikerý důležitý smysl:
- slouží jako nejstručnější a nejvystižnější sumarizační verdikt určitého počinu
- lze ho využít pro statistické moduly daného serveru (různé žebříčky jako nejlepší/nejhorší za měsíc, za rok apod.)
- lze konfrontovat hodnocení redakce a čtenářů (zpětná vazba od posluchačů) anebo různých redaktorů daného média (či "konkurenčních" médií)
2, Může a nemusí - rozhodně to však není podmínkou. Osobně zastávám názor (bavíme-li se konkrétně o rock-metalových kriticích), že kritik by se naopak neměl aktivně angažovat v oblasti, kterou publicisticky pokrývá. Z osobní zkušenosti, díky některým redakčním kolegům, jsem vypozoroval, že kritici-hudebníci poněkud odlišně nazírají na hudební dílo. Jedná-li se navíc i o kompatibilní hudební žánr, jemuž hráčsky/pěvecky holdují, a priori k němu chovají určitý respekt (a to ještě dříve, než z něj slyší jedinou notu). Jde o jistý syndrom z "branže", protože tvořit v tuzemských podmínkách undergroundovou muziku je velmi obtížné, nese to sebou nemálo odříkání a finančních nákladů, tudíž kritici-hudebníci připisují jen za tento fakt určité body navíc (pokud se jedná o českou kapelu, přihodí ještě něco málo k dobru). Dále se více soustředí na instrumentální, producentské či obecně technicko-formální aspekty nahrávky, ale tak nějak jim uniká to hlavní, o co v rock-metalové muzice, podle mě, jde především – emoce, imaginace, atmosféra, energie či jednoduše sdělení, poselství... Setkal jsem se s tím, že jinak průměrným až podprůměrným počinům udělili relativně vysoké hodnocení jen proto, že kapela umí dobře hrát. Ale to je to samé, jako bych pochválil kuchaře jen za to, že vůbec vaří. Pokud mi ale jeho pokrm nechutná, tak nepomůže ani to, že je uvařen z prvotřídních surovin.
3, Kritik by měl k dílu přistupovat především nezaujatě, fundovaně a s jistým odstupem a nadhledem (ten bohužel mnohdy chybí právě kritikům-muzikantům). Tedy měl by recenzovat pouze ty počiny v rámci žánru, kterému rozumí a jež má patřičně naposlouchané.
4, Kapela má právo se konstruktivně ke kritice vyjádřit. Velmi však záleží, zdali se jedná o kritiku v nějakém začínajícím amatérském blogu, v respektovaném webzinu nebo v profesionálním magazínu. Pokud u kritika selže jeho fundovanost, má kapela právo v diskuzi lapsy korigovat, pokud je však kritika po formální stránce v pořádku (což je obvyklé pouze u seriózních a zaběhlých médií) a kapele se pouze nelíbí nízké hodnocení, rozhodně nemá právo na kritika útočit. Naopak by si měla odnést z konstruktivní kritiky inspiraci pro své zlepšení.
5, Ze zásady nehodnotím počiny, s jejichž tvůrci jsem kamarád. Pokud jsem tak výjimečně musel učinit, tak jsem se snažil nenadhodnocovat. V současnosti tuzemské kapely, až na výjimky, již nerecenzuji. V hluboké minulosti ale byl magazín ABYSS více protuzemsky orientován (nikoliv však programově, ale díky horší dostupnosti zahraniční produkce), nyní nerozlišuje zemi původu díla, zajímá ho jen samotný tvůrčí výsledek.
Johan – Fobia
1, To je otázka, nad níž jsme svého času na FOBII přemýšleli celkem dlouze. Nakonec jsme body zavedli, ale sám nevím, jestli jsou nutné, nebo ne. Když se na to podívám jen subjektivně, tak pro mě body pod recenzí neznamenají, že bych si ji nepřečetl, když vidím, kolik nahrávka dostala. Čtu prostě všechno od svých oblíbených autorů (plus všechny články na FOBII a v PAŘÁTU) a vůbec mi nezáleží na tom, jestli tam je nějaké číselné hodnocení. Navíc mám za ty roky většinu recenzentů na naší scéně dokonale přečtenou a jejich bodování si dokážu přeložit do toho svého.
Možná někdo namítne, že někdo boduje přísně a někdo naopak velkoryse body rozhazuje. Ale tohle se dá napsat i na adresu psaného textu – někdo spíše hledá klady, někdo zápory. Takže tenhle argument u mě neobstojí... A co si budeme povídat – člověk je tvor hravý a bodování je svým způsobem hra. Třeba v PAŘÁTU si rád prohlížím tabulku recenzovaných nahrávek a porovnávám své známky se známkami ostatních.
2, Myslím, že na tom nezáleží. Podle mě by měl mít kritik hlavně jakýs takýs přehled o hudební scéně a potom by měl umět psát. Tím „umět psát“ samozřejmě nemyslím to, že dokáže klepat do klávesnice, ale aby ovládal jazyk, ve kterém se vyjadřuje – a to jak po stránce gramatické, tak hlavně stylistické; nějaké ty pravopisné chyby se dají odpustit, když je článek čtivý. Ale abych se vrátil na začátek – to, že někdo „dělá“ umění, ještě neznamená, že z něj bude dobrý publicista. A vůbec – jakou uměleckou činnost? Jaký je rozdíl mezi tím, že někdo třeba kreslí a někdo ne? To přece na práci hudebního kritika nemá žádný vliv. Co ale vliv mít může, je když kritik hodně čte – umělecká činnost to určitě není, ale člověk tím získává slovní zásobu a bezděky i vyjadřovací schopnost.
3, Tak to je snad jasné, že s respektem, ale nikoliv despektem. (úsměv) Osobně se snažím i k materiálu podle mého názoru chabému přistupovat s obyčejnou lidskou slušností. V recenzích vůbec nepoužívám vulgarismy, nedělám si z interpretů škodolibou legraci, neurážím... Snad jednou za rok to nevydržím a nějaké totální hlouposti to naložím... ale to jsou výjimky, většinou pocházející ze Severního Irska. (smích)
4, Kapela má právo na cokoliv. Je otázkou, co si představit pod pojmem „útočit“. Mně osobně rozumně vyargumentovaná kritika mé recenze nevadí, aspoň se zamyslím, jestli jsem se třeba nespletl nebo jestli jsem něco nezkazil. Ale když někdo začne kopat na všechny strany a místo argumentů používá nadávky, nebo kňučí, že jsme zlí a že mu na jiném místě dali o dva body víc, a přitom má v diskusních příspěvcích chyb jako je máku v makovici, neubráním se úsměvu. Ono je zajímavé, že za recenzi málokdo poděkuje, ale nadávat umí kde kdo. Přitom si neuvědomuje, že recenze je opravdu jen názor jednotlivce, většinou hudebního fanouška, který nad jejím psaním strávil spoustu času (když to tedy není pětiřádkový blábol od Alana Rohana nebo Dr. Willarda).
5, Ze začátku jsem nadhodnocoval všechno – když se ohlédnu a podívám na své první recenze, tak bych dnes byl přísnější. Ale ono je to logické – za začátku má člověk takovou tu radost, že někam může psát a někdo to třeba i čte, a v té euforii prostě všem fandí. (úsměv) Jinak u mě nehraje roli, jestli je kapela česká, nebo zahraniční, ani to, že pány umělce znám. Dnes už znám tolik lidí, že bych na české nahrávky recenze snad ani nemohl psát.
Venca Votruba – Metalforever
1, To je otázka, kterou jsem si v poslední době pokládal dost často. Po dlouhé úvaze jsem se rozhodl pro nebodování. Vrátil jsem se tak k formátu, který jsme kdysi používali v Pařátu, a který mi velmi vyhovoval. Mám totiž silný pocit, že samotné kapely, které člověk recenzuje, nezajímá text, ale jen to pomyslné číslo na konci článku. A stejně je to tak s obyčejnými čtenáři. Mrknou na hodnocení a dle něj se buď s recenzentem ztotožní, nebo nikoliv. Nutno říct, že mě občas u některých webů rozčiluje, když čtu kritickou recenzi a na konci vidím například číslo 8. Nevím, jak ostatní, ale já osmičku považuji už za velmi vysoké hodnocení, které si zaslouží opravdu naprosto skvělá nahrávka. Takhle to ve mně vyvolává pocit, jako by si recenzent nechtěl kapelu znepřátelit. Myslím si, že bodování je individuální věc, ke které každý kritik může přistoupit dle vlastního uvážení.
2, Myslím si, že nikoliv. Leckdo má úžasný cit pro hudbu, ale na nic neumí. Pak jsou muzikanti, kteří umí hodně, ale jednoduše to necítí.
3, Podle mého s určitým respektem. Povýšenost a namyšlenost je to, co mě u některých pisálků neskutečně rozpaluje. (smích)
4, Dobrá otázka. Internet je o svobodě, takže ať si na něm každý dělá, co chce. Každopádně, kapela, která v diskuzi útočí na kritika, dělá ostudu jen sama sobě. Jestliže nechtějí přijmout názor někoho jiného, tak proč, sakra, posílají svůj výtvor na recenzi. Osobně bych nejraději zrušil i diskuze pod články, protože se tam ve valné většině lidé mezi sebou jenom uráží, nebo zesměšňují někoho jiného. Z tohoto pohledu můžu říct jediné... Zlaté tiskoviny!!!
5, V žádném případě. V mém hodnocení mě nic neovlivňuje. Kamarád, nekamarád... Spíš se mi už párkrát stalo, že jsem něco nadhodnotil. Leckteré nahrávky potřebují čas, aby uzrály. Bohužel se také stává, že když uzrají, zjistíš, že jsi si cenil jen pozlaceného pozlátka, které je vlastně ale o ničem.
Herdron – Pařát
1, Jelikož je v Pařátu bodovací tabulka, tak bodovat. I když co človek, to (skoro) jiný názor, většina čtenářů u té stránky snad spočine déle a srovná svůj hudební vkus.
2, Přesně nerozumím, co by mělo být tou uměleckou činností. Jestli je to hraní v kapele a umět hrát na hudební nástroj, pak obě kritéria splňuji. Před lidmi jsem vystupoval, na jistý hudební nástroj umím hrát dobře, ale brzy jsem zjistil, že to není to, co by mě nějak naplňovalo a co bych chtěl dělat. Získat si jako kritik jméno a respekt dnes asi není vůbec jednoduché, neboť na webech se to pořád hemží novými redaktory a "redaktory". Většina z nich to brzy vzdá, protože napíše-li o někom (něčem) něco negativního, zpětná vazba často zní ve smyslu: "A co tys dokázal, že nás kritizuješ? Až nahraješ nějakou desku (nebo něco uspořádáš), pak mluv!" Docela směšné. Chce to čas, vytrvalost a třeba časem lidi pochopí, že tomu rozumíš. Nevím, my začínali v roce 2000, to byla trochu jiná doba.
3, Žádné povýšení ani namyšlení. Jelikož tvrdý metal poslouchám a intenzivně se o něj zajímám snad 20 let, po prvním poslechu je mi vesměs jasné, kam tu kapelu zařadit. Možná mám tu výhodu, že v podstatě píšu, jak mluvím (akorát píšu bez sprostých slov - smích). Žádné umělkování, dvouhodinové dokrášlování článku, hojné používání cizích slov, aby tomu co nejméně lidí rozumělo, atd.
4, Za skoro 13 let jsem na web (ZÁMĚRNĚ) napsal tolik článků, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky, takže nevím. Internetových diskuzí se neúčastním, nemám zapotřebí, aby na mě mohli útočit také anonymové. Nicméně neschovávám se a s každým si rád povykládám. Existuje několik možností, jak mě kontaktovat.
5, Nenadhodnotil a z toho důvodu se mnou kdysi hodně kapel nemluvilo, protože byly uražené, že jsem jim ublížil (smích). Nevím jak teď, ale před nějakými 10 lety docela platilo, že o kom jsi napsal negativně, byl jsi okamžitě jeho nepřítel, v opačném gardu tě kapely plácaly po ramenou a nejlepší kámoši (smích). Vždy bylo důležité držet si odstup. To si myslím stále. Mezi muzikanty mám několik velmi dobrých přátel, ale tam jde v první řadě o charakter těch samotných lidí. Že někdo hraje v nějaké kapele, je až druhá věc.
1, Proč bodovat? Proč nebodovat?
2, Měl by kritik vytvářet nějakou uměleckou činnost?
3, Měl by kritik přistupovat k dílu se respektem nebo povýšeně a namyšleně tak jak to známe spíše u divadelních nebo knižních kritiků staré školy?
4, Má kapela právo útočit na kritika v diskuzích?
5, Nadhodnotil jsi někdy kapelu, protože jsi znal její členy či jen pro to, že byla česká?
Ota – Minority Sound
1, Proč nebodovat? Bodování může velmi snadno vést k misinterpretaci. Vemte si, že recenzent píše o dvou death metalových kapelách. Jedná má super bicí a druhá zase super kytarová sóla. Recenzent má raději kytarovou ekvilibristiku a i když do recenze u obou kapel napíše jejich klady i zápory, pak logicky uloží vyšší známku kapele, která je mu v tom směru bližší. Bodování se pak nestává objektivní pro čtenáře, který si na sóla příliš nepotrpí a raději si poslechne pořádnou sypačku. Proč bodovat? Zjednodušuje to čtenáři přehled o tom co má cenu poslouchat (popř. číst) a co ne. Nemusí trávit dlouhý čas čtením. Ale ruku na srdce: Není pak lepší zakládat si pouze bodovací servery a na nějaký recenze se úplně vybodnout?
2, Nemusí. Stačí, když má uši a dostatečný rozhled.
3, Jednoznačně s respektem. Každá, i sebehorší, nahrávka vzniká za obrovského úsilí, jednotliví členové do ní vkládají svůj čas i nemalé peníze a už z tohoto důvodu není nasnadě se nad takto jednající lidi jakkoliv povyšovat.
4, Útočit zcela jistě ne. Pakliže recenze obsahuje faktické chyby, je záhodno na ně upozornit, ale všeobecně by měla veškerá internetová komunikace probíhat tak, jako kdybyste jí vedli z očí do očí. Taky si nedovolíte jen tak posílat lidi do prdele v hospodě u piva. Bohužel jak všichni víme, ne každý se tímto řídí a internetoví "hrdinové" jsou všudypřítomní.
5, No na těch pár recenzí co jsem napsal už skoro před deseti lety si těžko vzpomínám, ale jsem si skoro jistý, že ne. V kritice bývám upřímný. Ať v té negativní (a to si občas neumím odpustit říct vše na plnou hubu, i když to není zrovna potřeba), tak v té pozitivní (a zde zase nešetřím superlativy, když na to přijde). A očekávám to samé od ostatních!
Štěpán Šimek – Abyss
1, Bodování u recenzí má několikerý důležitý smysl:
- slouží jako nejstručnější a nejvystižnější sumarizační verdikt určitého počinu
- lze ho využít pro statistické moduly daného serveru (různé žebříčky jako nejlepší/nejhorší za měsíc, za rok apod.)
- lze konfrontovat hodnocení redakce a čtenářů (zpětná vazba od posluchačů) anebo různých redaktorů daného média (či "konkurenčních" médií)
2, Může a nemusí - rozhodně to však není podmínkou. Osobně zastávám názor (bavíme-li se konkrétně o rock-metalových kriticích), že kritik by se naopak neměl aktivně angažovat v oblasti, kterou publicisticky pokrývá. Z osobní zkušenosti, díky některým redakčním kolegům, jsem vypozoroval, že kritici-hudebníci poněkud odlišně nazírají na hudební dílo. Jedná-li se navíc i o kompatibilní hudební žánr, jemuž hráčsky/pěvecky holdují, a priori k němu chovají určitý respekt (a to ještě dříve, než z něj slyší jedinou notu). Jde o jistý syndrom z "branže", protože tvořit v tuzemských podmínkách undergroundovou muziku je velmi obtížné, nese to sebou nemálo odříkání a finančních nákladů, tudíž kritici-hudebníci připisují jen za tento fakt určité body navíc (pokud se jedná o českou kapelu, přihodí ještě něco málo k dobru). Dále se více soustředí na instrumentální, producentské či obecně technicko-formální aspekty nahrávky, ale tak nějak jim uniká to hlavní, o co v rock-metalové muzice, podle mě, jde především – emoce, imaginace, atmosféra, energie či jednoduše sdělení, poselství... Setkal jsem se s tím, že jinak průměrným až podprůměrným počinům udělili relativně vysoké hodnocení jen proto, že kapela umí dobře hrát. Ale to je to samé, jako bych pochválil kuchaře jen za to, že vůbec vaří. Pokud mi ale jeho pokrm nechutná, tak nepomůže ani to, že je uvařen z prvotřídních surovin.
3, Kritik by měl k dílu přistupovat především nezaujatě, fundovaně a s jistým odstupem a nadhledem (ten bohužel mnohdy chybí právě kritikům-muzikantům). Tedy měl by recenzovat pouze ty počiny v rámci žánru, kterému rozumí a jež má patřičně naposlouchané.
4, Kapela má právo se konstruktivně ke kritice vyjádřit. Velmi však záleží, zdali se jedná o kritiku v nějakém začínajícím amatérském blogu, v respektovaném webzinu nebo v profesionálním magazínu. Pokud u kritika selže jeho fundovanost, má kapela právo v diskuzi lapsy korigovat, pokud je však kritika po formální stránce v pořádku (což je obvyklé pouze u seriózních a zaběhlých médií) a kapele se pouze nelíbí nízké hodnocení, rozhodně nemá právo na kritika útočit. Naopak by si měla odnést z konstruktivní kritiky inspiraci pro své zlepšení.
5, Ze zásady nehodnotím počiny, s jejichž tvůrci jsem kamarád. Pokud jsem tak výjimečně musel učinit, tak jsem se snažil nenadhodnocovat. V současnosti tuzemské kapely, až na výjimky, již nerecenzuji. V hluboké minulosti ale byl magazín ABYSS více protuzemsky orientován (nikoliv však programově, ale díky horší dostupnosti zahraniční produkce), nyní nerozlišuje zemi původu díla, zajímá ho jen samotný tvůrčí výsledek.
Johan – Fobia
1, To je otázka, nad níž jsme svého času na FOBII přemýšleli celkem dlouze. Nakonec jsme body zavedli, ale sám nevím, jestli jsou nutné, nebo ne. Když se na to podívám jen subjektivně, tak pro mě body pod recenzí neznamenají, že bych si ji nepřečetl, když vidím, kolik nahrávka dostala. Čtu prostě všechno od svých oblíbených autorů (plus všechny články na FOBII a v PAŘÁTU) a vůbec mi nezáleží na tom, jestli tam je nějaké číselné hodnocení. Navíc mám za ty roky většinu recenzentů na naší scéně dokonale přečtenou a jejich bodování si dokážu přeložit do toho svého.
Možná někdo namítne, že někdo boduje přísně a někdo naopak velkoryse body rozhazuje. Ale tohle se dá napsat i na adresu psaného textu – někdo spíše hledá klady, někdo zápory. Takže tenhle argument u mě neobstojí... A co si budeme povídat – člověk je tvor hravý a bodování je svým způsobem hra. Třeba v PAŘÁTU si rád prohlížím tabulku recenzovaných nahrávek a porovnávám své známky se známkami ostatních.
2, Myslím, že na tom nezáleží. Podle mě by měl mít kritik hlavně jakýs takýs přehled o hudební scéně a potom by měl umět psát. Tím „umět psát“ samozřejmě nemyslím to, že dokáže klepat do klávesnice, ale aby ovládal jazyk, ve kterém se vyjadřuje – a to jak po stránce gramatické, tak hlavně stylistické; nějaké ty pravopisné chyby se dají odpustit, když je článek čtivý. Ale abych se vrátil na začátek – to, že někdo „dělá“ umění, ještě neznamená, že z něj bude dobrý publicista. A vůbec – jakou uměleckou činnost? Jaký je rozdíl mezi tím, že někdo třeba kreslí a někdo ne? To přece na práci hudebního kritika nemá žádný vliv. Co ale vliv mít může, je když kritik hodně čte – umělecká činnost to určitě není, ale člověk tím získává slovní zásobu a bezděky i vyjadřovací schopnost.
3, Tak to je snad jasné, že s respektem, ale nikoliv despektem. (úsměv) Osobně se snažím i k materiálu podle mého názoru chabému přistupovat s obyčejnou lidskou slušností. V recenzích vůbec nepoužívám vulgarismy, nedělám si z interpretů škodolibou legraci, neurážím... Snad jednou za rok to nevydržím a nějaké totální hlouposti to naložím... ale to jsou výjimky, většinou pocházející ze Severního Irska. (smích)
4, Kapela má právo na cokoliv. Je otázkou, co si představit pod pojmem „útočit“. Mně osobně rozumně vyargumentovaná kritika mé recenze nevadí, aspoň se zamyslím, jestli jsem se třeba nespletl nebo jestli jsem něco nezkazil. Ale když někdo začne kopat na všechny strany a místo argumentů používá nadávky, nebo kňučí, že jsme zlí a že mu na jiném místě dali o dva body víc, a přitom má v diskusních příspěvcích chyb jako je máku v makovici, neubráním se úsměvu. Ono je zajímavé, že za recenzi málokdo poděkuje, ale nadávat umí kde kdo. Přitom si neuvědomuje, že recenze je opravdu jen názor jednotlivce, většinou hudebního fanouška, který nad jejím psaním strávil spoustu času (když to tedy není pětiřádkový blábol od Alana Rohana nebo Dr. Willarda).
5, Ze začátku jsem nadhodnocoval všechno – když se ohlédnu a podívám na své první recenze, tak bych dnes byl přísnější. Ale ono je to logické – za začátku má člověk takovou tu radost, že někam může psát a někdo to třeba i čte, a v té euforii prostě všem fandí. (úsměv) Jinak u mě nehraje roli, jestli je kapela česká, nebo zahraniční, ani to, že pány umělce znám. Dnes už znám tolik lidí, že bych na české nahrávky recenze snad ani nemohl psát.
Venca Votruba – Metalforever
1, To je otázka, kterou jsem si v poslední době pokládal dost často. Po dlouhé úvaze jsem se rozhodl pro nebodování. Vrátil jsem se tak k formátu, který jsme kdysi používali v Pařátu, a který mi velmi vyhovoval. Mám totiž silný pocit, že samotné kapely, které člověk recenzuje, nezajímá text, ale jen to pomyslné číslo na konci článku. A stejně je to tak s obyčejnými čtenáři. Mrknou na hodnocení a dle něj se buď s recenzentem ztotožní, nebo nikoliv. Nutno říct, že mě občas u některých webů rozčiluje, když čtu kritickou recenzi a na konci vidím například číslo 8. Nevím, jak ostatní, ale já osmičku považuji už za velmi vysoké hodnocení, které si zaslouží opravdu naprosto skvělá nahrávka. Takhle to ve mně vyvolává pocit, jako by si recenzent nechtěl kapelu znepřátelit. Myslím si, že bodování je individuální věc, ke které každý kritik může přistoupit dle vlastního uvážení.
2, Myslím si, že nikoliv. Leckdo má úžasný cit pro hudbu, ale na nic neumí. Pak jsou muzikanti, kteří umí hodně, ale jednoduše to necítí.
3, Podle mého s určitým respektem. Povýšenost a namyšlenost je to, co mě u některých pisálků neskutečně rozpaluje. (smích)
4, Dobrá otázka. Internet je o svobodě, takže ať si na něm každý dělá, co chce. Každopádně, kapela, která v diskuzi útočí na kritika, dělá ostudu jen sama sobě. Jestliže nechtějí přijmout názor někoho jiného, tak proč, sakra, posílají svůj výtvor na recenzi. Osobně bych nejraději zrušil i diskuze pod články, protože se tam ve valné většině lidé mezi sebou jenom uráží, nebo zesměšňují někoho jiného. Z tohoto pohledu můžu říct jediné... Zlaté tiskoviny!!!
5, V žádném případě. V mém hodnocení mě nic neovlivňuje. Kamarád, nekamarád... Spíš se mi už párkrát stalo, že jsem něco nadhodnotil. Leckteré nahrávky potřebují čas, aby uzrály. Bohužel se také stává, že když uzrají, zjistíš, že jsi si cenil jen pozlaceného pozlátka, které je vlastně ale o ničem.
Herdron – Pařát
1, Jelikož je v Pařátu bodovací tabulka, tak bodovat. I když co človek, to (skoro) jiný názor, většina čtenářů u té stránky snad spočine déle a srovná svůj hudební vkus.
2, Přesně nerozumím, co by mělo být tou uměleckou činností. Jestli je to hraní v kapele a umět hrát na hudební nástroj, pak obě kritéria splňuji. Před lidmi jsem vystupoval, na jistý hudební nástroj umím hrát dobře, ale brzy jsem zjistil, že to není to, co by mě nějak naplňovalo a co bych chtěl dělat. Získat si jako kritik jméno a respekt dnes asi není vůbec jednoduché, neboť na webech se to pořád hemží novými redaktory a "redaktory". Většina z nich to brzy vzdá, protože napíše-li o někom (něčem) něco negativního, zpětná vazba často zní ve smyslu: "A co tys dokázal, že nás kritizuješ? Až nahraješ nějakou desku (nebo něco uspořádáš), pak mluv!" Docela směšné. Chce to čas, vytrvalost a třeba časem lidi pochopí, že tomu rozumíš. Nevím, my začínali v roce 2000, to byla trochu jiná doba.
3, Žádné povýšení ani namyšlení. Jelikož tvrdý metal poslouchám a intenzivně se o něj zajímám snad 20 let, po prvním poslechu je mi vesměs jasné, kam tu kapelu zařadit. Možná mám tu výhodu, že v podstatě píšu, jak mluvím (akorát píšu bez sprostých slov - smích). Žádné umělkování, dvouhodinové dokrášlování článku, hojné používání cizích slov, aby tomu co nejméně lidí rozumělo, atd.
4, Za skoro 13 let jsem na web (ZÁMĚRNĚ) napsal tolik článků, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky, takže nevím. Internetových diskuzí se neúčastním, nemám zapotřebí, aby na mě mohli útočit také anonymové. Nicméně neschovávám se a s každým si rád povykládám. Existuje několik možností, jak mě kontaktovat.
5, Nenadhodnotil a z toho důvodu se mnou kdysi hodně kapel nemluvilo, protože byly uražené, že jsem jim ublížil (smích). Nevím jak teď, ale před nějakými 10 lety docela platilo, že o kom jsi napsal negativně, byl jsi okamžitě jeho nepřítel, v opačném gardu tě kapely plácaly po ramenou a nejlepší kámoši (smích). Vždy bylo důležité držet si odstup. To si myslím stále. Mezi muzikanty mám několik velmi dobrých přátel, ale tam jde v první řadě o charakter těch samotných lidí. Že někdo hraje v nějaké kapele, je až druhá věc.
