4horsemen:
Co s načatým večerem, respektive sobotou. Dlouho jsem nebyl na koncertě, tak co třeba někam vyrazit. Ale kam? Toť byla otázka. Směr Praha. Minority Sound, kteří mají na kontě čerstvé album The Explorer, pořádali v Exit-u akcičku Explore the Worst Tour. Akce byla spojená s křtem akba Zero Point kapely Proximity. V Rock Café byl koncert kapel, pro mě zajímavější, Tortharry, Poppy Seed Grinder, Antigod (mají čerstvé splitko s Have The Munches), Deathstar a Valury (od nás z Hořovic, které jsem ještě neměl čest vidět - nakonec je to jejich asi druhý koncert). Směr Plzeň. Pod názvem Kladivo na antikrista proběhl v KD Šeříkovka koncert ostřílených mazáků Törr a Debustrol.
Vybíral jsem vybíral, až jsem málem přebral. Exit-us jsem brzo vypustil z hlavy, protože v hracím listě proběhly nějaké změny a Rock Café je o něco blíž (úsměv) a jak jsem napsal, byla tam pro mě lákavější sestava. Blížila se večerní hodina a přede mnou nestíhačka na koncerty začínající v 19 hodin a také o něco do vzdálenější Prahy. V Šeříkovce koncert měl začít o hodinu později. Vstup je sice o proti pražským koncertům o celou stovku dražší, ale i přesto vyhrává Debustrol a Törr. Nakonec jsem poslední jmenované viděl někdy před čtyřmi lety a to ještě s Vlastou Henychem, tak proč se nepodívat na "novou" sestavu. Přijíždím půl hodiny před začátkem. Akorát pěkný čas zakoupit lupen, obhlídnout to tam, dát si pivko. U pokladny se dozvídám, že se začne hrát ještě o další půl hodiny později. Nakonec se to protáhlo na půl druhé hodiny! To je asi dost nebo ne? To je záměr koho? Čeká se na pozdní příchozí? Každý vidí začátek ve 20 hodin. Jak si tak vybavuji, tak v Šeříkovce je to zřejmě normální. Pokaždé, co jsem tady byl, tak se dost dlouho čekalo.
Nakonec jsme se dočkali. TÖRR rozjíždí svoji kultovní mašinerii. Každý jej snad zná, tak snad nemá cenu něco podrobně popisovat a ti, co přišli na koncert, tak věděli, na co jdou a určitě toho nelitovali. Vlastně od samého začátku se rozjíždí pořádná mela, která vydržela všem až do konce. Hrozí se, strkanice je snad v celé půli sálu a objevuje se i nějaký ten pokus o skok, který je ovšem neúspěšný (na pódium jsou vlastně schody) a taky tomu bylo zabráněno pořadatelem. Ota nás hned na začátku seznámil s tím, co zazní. Čili v úvodu to byly nějaké písně z prehistorického začátku Törru jako jsou Ďáblův dech a Exorcist. Uprostřed hracího času je představovačka a Ota se uvádí skladbou Já tu jsem. Ze středního období kapely je skladbička Anální alpinista. Nechyběla samozřejmě ani aktuální deska z loňského roku Tempus Fugit, z které zazněla píseň Až mě všichni naserou. Pár dní před koncertem se objevil na internetu čerstvý videoklip kapely a ke konci setu nechyběla ani píseň To smrt jsem já. A tady je důvod, proč jsem zavítal na koncert. Podívat se na Otu jak vypadá, protože ve videoklipu je vlastně jak smrťák (úsměv). Určitě do starého železa ještě nepatří a taktéž jeho TÖRR. Myslím, že určitě mají ještě co ukázat a předvést. A na konec, co jiného než klasika. Kultovní Kladivo na čarodějnice, kde si zapěl Henychovy party basák Bart, kde mně možná Vlasta chyběl (snad to bylo zvukem, ještě se vrátím k tomu). A samozřejmě ke Kladivu neodmyslitelně patří Armagedon, který uzavřel hodinový koncert. Radost mi udělala jedna písnička, ale nemůžu si vzpomenout, které to momentálně byla. Takže mě napadá, jestli náhodou nejsem Vemeno z hada (smích).
Půlhodinová pauzička byla vyplněná jedním nealko pivkem. A na scénu v mžiku přichází slayerovská klasika v českém provedení DEBUSTROL. Na úvod snad nejkratší debustrolská řežba Přerushit a hned v zápětí Trendshit. Törr jeli v historii od počátku k dnešním dnům a co jsem vypozoroval, tak DEBUSTROL si to sjel přibližně od dnešní doby ke svým prvopočátkům. Rwandu nemám pořádně naposlouchanou , tak si nejsem jist, co z ní zaznělo. I když jsou to sice dobré tři roky od vydání alba, ale všechno nemusím zase znát. Ale na sto procent zazněla stejnojmenná titulní píseň s tímto textem:
"Výkřik tváří v tvář
Zabij, co je tady živý
Hnusná nenávist čeká aby mohla žít..."
V neskutečně řežbě, při které se pařilo snad v celém sále (ne-li víc než u Törru), se sled písní jak šel za sebou, nedal ani zapamatovat. V rychlosti Kolins zneužil Umučenou, ubil řetězem Charlese Mansona, dozvěděli jsme se, že je Papež vrah. Proběhlo Vyhlazení a první třicetiminutová část koncertu byla zakončena jak jinak než na motorovou pilu s Masoterianem.
Druhá půlka si nezadala s tou první části. Neúnavný DEBUSTROL to drtil a neustále do nás mlátil. Yugoslavia, to je samá smrt a zabíjení a tak určitě nesmí chybět další kultovní skladba Vyznání smrti. Psal jsem, že se vše nedá zapamatovat, a možná jsem nějaké písně, co byly, v druhé půli rozepsal do první části. A tak se aspoň teď zmíním trochu o zvuku. U Törru mi připadal občas zvuk přehlušený, tak trochu zahuhlený. Byl jsem sice blízko pódia, možná jsem se měl posunout dozadu, ale když byla možnost pořádně být vepředu, tak proč ne. Ale kdybych písně neznal, tak bych v určitých momentech nepoznal, o co jde. Proto mi Bartův zpěv v Kladivu připadal dost nevýrazný. Nástupem Debustrolu jsem si hned s první písní a Martinovým křikem začal mlaskat. To bylo jiný kafe a podotýkám, že tam kde jsem si vystal důlek u první kapely, tak jsem jej tak i našel. Ke konci ovšem jakoby i s rychlosti Debustrolu bylo přidáno také na hlasitosti a měl jsem dojem, že zvuk šel trošičku z kopce. Nevadí, bavím se neskutečně dobře i při poslední skladbě Protest. Potěšila mě taky jedna písnička a tady si ji moc dobře pamatuji a to Svět co zatočí s tebou.
Jak Ota Hereš podotkl, tak jsou v Plzni právě skoro na den po roce, kdy se zde představil nový baskytarista Jan Bart Bartoš. Shodou okolnosti jsem přijel na koncert taky skoro po roce, kdy jsem zaslechl písně Törru, ale v podání Vlastovy formce Henych 666. Je tu jeden velký podstatný rozdíl. A to v počtu lidí. Můj odhad je takový, že na koncert přišlo až pětinásobek lidí co tenkrát. 150 - 200 fans. Jde vidět, že zaběhnuté značky táhnou, a to Törr a Debustrol jsou. Po delší době jsem navštívil pěkný koncert.
----------------------------------------------------
Asphyx:
Úkol zněl jasně. Vylejt se jak konve! Už při plánování této akce mi bylo jasné, že to bude hodně fyzicky náročné. Přeci jen, už nám není dvacet a naše těla vždy potřebují o hodně více času k rekonvalescenci. My kluci, co spolu chodíme (smích), jsme se domluvili hned. Všechny okolnosti nahrávaly tomu, že půjdeme. Jednak to byla sobota a jednak to bylo v Plzni, takže odpadlo nějaké trmácení a noční dlouhé cesty domů. Šli jsme já starý deathař Asphyx, Barťas – dneska deathař a thrasher a bývalý i současný blackař a Lucas, kterýmu je to tak nějak jedno. Už v práci několik dní před koncertem Barťas prohlásil: „Už mě ty manažeři v práci tak serou, že se potřebuju totálně vyčistit hard disk.“
A já vzpomínal, jak mi bylo něco okolo patnácti, a šli jsme s klukama z rodné Boleslavi na můj první metalový koncert. Bylo tenkrát aktuálně venku demo Vyznání smrti a já byl z koncertu tak nadšen, že jsem řval „Proteeeest!“ ještě asi dva měsíce po koncertě. Nikdo ze mě nedostal tenkrát jiný slovo…Dokonce mě třídní učitelka vyslýchala v kabinetě, co to kreslím do sešitů za divný obrázky.
Příprava probíhala v jedné hospodě v Plzni na Slovanech. Piva do nás padala jak Němci do zákopu. Probralo se úplně všechno od muziky po další muziku. Již cestou z hospody jsme někteří z nás začali opět po 24 letech řvát jak na lesy Proteeest! Ono to musí vypadat divně, když dva pupkatí pánové od rodin chodí po Plzni, je relativně brzy a oni vyřvávají slova, která dnes mohou znamenat klidně i vybízení k nějaké nové revoluci. A asistuje jim podobně pupkatý kluk v mikině Iron Maiden. Museli jsme být k zulíbání. Byli jsme podivná trojka, to musím uznat.
Před Šeříkovkou nikdo nebyl, tak mi na chvilku zatrnulo, jelikož na některé koncerty v dnešní době přijde jen pár lidí. Čertudík uvnitř už se to docela plnilo. A pak se asi dvě hodiny čekalo. Kupodivu bylo velice dobře pitelné i europivo Gambrinus (jakože normálně bych ho nevzal do dršky), tak se čekalo vcelku příjemně.
Pamatuji si tenkrát to dlouhé čekání v Boleslavském kulturáku. Neměl jsem snad jako jediný metalové tričko, hrozně jsem se styděl a potají jsem vyhodil svačinu, co mi dala moje hodná máma s sebou, abych prý neměl na tý kultůře hlad…
Na TÖRR jsem byl hodně zvědavej. Neslyšel jsem je již mnoho a mnoho let. Samozřejmě jsem dění okolo kapely sledoval. Kolem desátý hodiny začali hrát. Líbil se mi zvuk kapely, líbila se mi práce Radka Sladkýho u bicích. A to bylo tak všechno, co pro mě stálo za řeč. Jinak jsem měl chvílemi pocit, že jsem na koncertě nějaký obyčejný zábavovky. A protože jsme si nechtěli kazit celkový obrázek o této legendě, radši jsme asi v polovině vystoupení zmizeli do předsálí. Chvílemi mi to připomínalo Herešův Alkehol. Ať si každej říká, co chce, bez Henycha to prostě není ono. A o Danovi „Šakalovi“ Švarcovi snad nemusím ani mluvit (moje nejoblíbenější období TÖRRU). Bylo mi z toho tak nějak smutno. Každopádně lidem se vystoupení líbilo a spousta si jich to určitě užila. Já už dávno poslouchám něco jiného. Sice si alba Torru vždy někde seženu, ale již spoustu let to se mnou nic nedělá. Nějakej kluk na záchodech dokonce dokola pořád opakoval: „Co je to za klauni, co je to za klauni, panebože…“ Mě Torr hodně zklamal. Byli chlapci nějaký chcíplí, jakoby bez energie.
Barťas začal zavodňovat džusem, protože prej už dál nemůže. Já radši už nepil nic a říkal si, jestli už nejsme na takovýhle blbnutí starý. Jakmile se uvedl DEBUSTROL songem Přerushit!, ihned mi ale došlo, že ještě tak starý nejsme. Představte si tři metráky živý váhy v pohybu. Dokonce i Barťas, kterého jsem v životě neviděl „tančit“, rozpohyboval svoje tělo a předvedl nádherný šamanský tanec. Řvali jsme texty jak postřelený bizoni. DEBUSTROL měl perfektně sestavený setlist. Hrály se všechny zásadní písně a já si uvědomil, kolik textů vlastně znám nazpaměť a jak je příjemný si česky pořádně zakřičet. Na mě i mé spolubojovníky Kolinsova parta zafungovala na 100 %.
Tenkrát před mnoha lety jsem stál jako opařený v sálu plném lidí a kamarád mě učil dělat paroháče. Styděl jsem se za svoji pruhovanou mikinu a černé mokasíny. Málem jsem ohluchl a v těch starých dobrých časech mi stačila k veselosti čtyři piva místní značky Klášter…
DEBUSTROL předvedl parádní vystoupení se skvělým zvukem. Snad jen Kolins byl občas trošku hůře slyšet. Ale to bylo možná způsobeno tím, že jsme stáli celou dobu v levé části sálu, protože na levý oko hůře vidím (smích). Takhle bych si nějak představoval legendu po tolika letech. Dokonce se i přidávala jedna píseň (Svět co zatočí s tebou). Jo, a ta motorovka je pořád exluzivní (smích). Je zajímavý, že i po těch 25 letech to žeru DEBUSTROLUi s navijákem. Přitom jsem hudebně již dávno někde jinde. Tělo stárne, rána jsou čím dál šílenější, ale je to skvělý pocit, že to i my starý páky (myslím naši údernou skupinu i Debustrol), dovedeme ještě pořádně rozjet. Skvělý vystoupení…Jo a, ještě jsme dostáli svému slibu a vylili se jak konve (nebo spíš jako rybník). Proteeest!
Fotky: Asphyx, galerie
Co s načatým večerem, respektive sobotou. Dlouho jsem nebyl na koncertě, tak co třeba někam vyrazit. Ale kam? Toť byla otázka. Směr Praha. Minority Sound, kteří mají na kontě čerstvé album The Explorer, pořádali v Exit-u akcičku Explore the Worst Tour. Akce byla spojená s křtem akba Zero Point kapely Proximity. V Rock Café byl koncert kapel, pro mě zajímavější, Tortharry, Poppy Seed Grinder, Antigod (mají čerstvé splitko s Have The Munches), Deathstar a Valury (od nás z Hořovic, které jsem ještě neměl čest vidět - nakonec je to jejich asi druhý koncert). Směr Plzeň. Pod názvem Kladivo na antikrista proběhl v KD Šeříkovka koncert ostřílených mazáků Törr a Debustrol.
Vybíral jsem vybíral, až jsem málem přebral. Exit-us jsem brzo vypustil z hlavy, protože v hracím listě proběhly nějaké změny a Rock Café je o něco blíž (úsměv) a jak jsem napsal, byla tam pro mě lákavější sestava. Blížila se večerní hodina a přede mnou nestíhačka na koncerty začínající v 19 hodin a také o něco do vzdálenější Prahy. V Šeříkovce koncert měl začít o hodinu později. Vstup je sice o proti pražským koncertům o celou stovku dražší, ale i přesto vyhrává Debustrol a Törr. Nakonec jsem poslední jmenované viděl někdy před čtyřmi lety a to ještě s Vlastou Henychem, tak proč se nepodívat na "novou" sestavu. Přijíždím půl hodiny před začátkem. Akorát pěkný čas zakoupit lupen, obhlídnout to tam, dát si pivko. U pokladny se dozvídám, že se začne hrát ještě o další půl hodiny později. Nakonec se to protáhlo na půl druhé hodiny! To je asi dost nebo ne? To je záměr koho? Čeká se na pozdní příchozí? Každý vidí začátek ve 20 hodin. Jak si tak vybavuji, tak v Šeříkovce je to zřejmě normální. Pokaždé, co jsem tady byl, tak se dost dlouho čekalo.
Nakonec jsme se dočkali. TÖRR rozjíždí svoji kultovní mašinerii. Každý jej snad zná, tak snad nemá cenu něco podrobně popisovat a ti, co přišli na koncert, tak věděli, na co jdou a určitě toho nelitovali. Vlastně od samého začátku se rozjíždí pořádná mela, která vydržela všem až do konce. Hrozí se, strkanice je snad v celé půli sálu a objevuje se i nějaký ten pokus o skok, který je ovšem neúspěšný (na pódium jsou vlastně schody) a taky tomu bylo zabráněno pořadatelem. Ota nás hned na začátku seznámil s tím, co zazní. Čili v úvodu to byly nějaké písně z prehistorického začátku Törru jako jsou Ďáblův dech a Exorcist. Uprostřed hracího času je představovačka a Ota se uvádí skladbou Já tu jsem. Ze středního období kapely je skladbička Anální alpinista. Nechyběla samozřejmě ani aktuální deska z loňského roku Tempus Fugit, z které zazněla píseň Až mě všichni naserou. Pár dní před koncertem se objevil na internetu čerstvý videoklip kapely a ke konci setu nechyběla ani píseň To smrt jsem já. A tady je důvod, proč jsem zavítal na koncert. Podívat se na Otu jak vypadá, protože ve videoklipu je vlastně jak smrťák (úsměv). Určitě do starého železa ještě nepatří a taktéž jeho TÖRR. Myslím, že určitě mají ještě co ukázat a předvést. A na konec, co jiného než klasika. Kultovní Kladivo na čarodějnice, kde si zapěl Henychovy party basák Bart, kde mně možná Vlasta chyběl (snad to bylo zvukem, ještě se vrátím k tomu). A samozřejmě ke Kladivu neodmyslitelně patří Armagedon, který uzavřel hodinový koncert. Radost mi udělala jedna písnička, ale nemůžu si vzpomenout, které to momentálně byla. Takže mě napadá, jestli náhodou nejsem Vemeno z hada (smích).
Půlhodinová pauzička byla vyplněná jedním nealko pivkem. A na scénu v mžiku přichází slayerovská klasika v českém provedení DEBUSTROL. Na úvod snad nejkratší debustrolská řežba Přerushit a hned v zápětí Trendshit. Törr jeli v historii od počátku k dnešním dnům a co jsem vypozoroval, tak DEBUSTROL si to sjel přibližně od dnešní doby ke svým prvopočátkům. Rwandu nemám pořádně naposlouchanou , tak si nejsem jist, co z ní zaznělo. I když jsou to sice dobré tři roky od vydání alba, ale všechno nemusím zase znát. Ale na sto procent zazněla stejnojmenná titulní píseň s tímto textem:
"Výkřik tváří v tvář
Zabij, co je tady živý
Hnusná nenávist čeká aby mohla žít..."
V neskutečně řežbě, při které se pařilo snad v celém sále (ne-li víc než u Törru), se sled písní jak šel za sebou, nedal ani zapamatovat. V rychlosti Kolins zneužil Umučenou, ubil řetězem Charlese Mansona, dozvěděli jsme se, že je Papež vrah. Proběhlo Vyhlazení a první třicetiminutová část koncertu byla zakončena jak jinak než na motorovou pilu s Masoterianem.
Druhá půlka si nezadala s tou první části. Neúnavný DEBUSTROL to drtil a neustále do nás mlátil. Yugoslavia, to je samá smrt a zabíjení a tak určitě nesmí chybět další kultovní skladba Vyznání smrti. Psal jsem, že se vše nedá zapamatovat, a možná jsem nějaké písně, co byly, v druhé půli rozepsal do první části. A tak se aspoň teď zmíním trochu o zvuku. U Törru mi připadal občas zvuk přehlušený, tak trochu zahuhlený. Byl jsem sice blízko pódia, možná jsem se měl posunout dozadu, ale když byla možnost pořádně být vepředu, tak proč ne. Ale kdybych písně neznal, tak bych v určitých momentech nepoznal, o co jde. Proto mi Bartův zpěv v Kladivu připadal dost nevýrazný. Nástupem Debustrolu jsem si hned s první písní a Martinovým křikem začal mlaskat. To bylo jiný kafe a podotýkám, že tam kde jsem si vystal důlek u první kapely, tak jsem jej tak i našel. Ke konci ovšem jakoby i s rychlosti Debustrolu bylo přidáno také na hlasitosti a měl jsem dojem, že zvuk šel trošičku z kopce. Nevadí, bavím se neskutečně dobře i při poslední skladbě Protest. Potěšila mě taky jedna písnička a tady si ji moc dobře pamatuji a to Svět co zatočí s tebou.
Jak Ota Hereš podotkl, tak jsou v Plzni právě skoro na den po roce, kdy se zde představil nový baskytarista Jan Bart Bartoš. Shodou okolnosti jsem přijel na koncert taky skoro po roce, kdy jsem zaslechl písně Törru, ale v podání Vlastovy formce Henych 666. Je tu jeden velký podstatný rozdíl. A to v počtu lidí. Můj odhad je takový, že na koncert přišlo až pětinásobek lidí co tenkrát. 150 - 200 fans. Jde vidět, že zaběhnuté značky táhnou, a to Törr a Debustrol jsou. Po delší době jsem navštívil pěkný koncert.
----------------------------------------------------
Asphyx:
Úkol zněl jasně. Vylejt se jak konve! Už při plánování této akce mi bylo jasné, že to bude hodně fyzicky náročné. Přeci jen, už nám není dvacet a naše těla vždy potřebují o hodně více času k rekonvalescenci. My kluci, co spolu chodíme (smích), jsme se domluvili hned. Všechny okolnosti nahrávaly tomu, že půjdeme. Jednak to byla sobota a jednak to bylo v Plzni, takže odpadlo nějaké trmácení a noční dlouhé cesty domů. Šli jsme já starý deathař Asphyx, Barťas – dneska deathař a thrasher a bývalý i současný blackař a Lucas, kterýmu je to tak nějak jedno. Už v práci několik dní před koncertem Barťas prohlásil: „Už mě ty manažeři v práci tak serou, že se potřebuju totálně vyčistit hard disk.“
A já vzpomínal, jak mi bylo něco okolo patnácti, a šli jsme s klukama z rodné Boleslavi na můj první metalový koncert. Bylo tenkrát aktuálně venku demo Vyznání smrti a já byl z koncertu tak nadšen, že jsem řval „Proteeeest!“ ještě asi dva měsíce po koncertě. Nikdo ze mě nedostal tenkrát jiný slovo…Dokonce mě třídní učitelka vyslýchala v kabinetě, co to kreslím do sešitů za divný obrázky.
Příprava probíhala v jedné hospodě v Plzni na Slovanech. Piva do nás padala jak Němci do zákopu. Probralo se úplně všechno od muziky po další muziku. Již cestou z hospody jsme někteří z nás začali opět po 24 letech řvát jak na lesy Proteeest! Ono to musí vypadat divně, když dva pupkatí pánové od rodin chodí po Plzni, je relativně brzy a oni vyřvávají slova, která dnes mohou znamenat klidně i vybízení k nějaké nové revoluci. A asistuje jim podobně pupkatý kluk v mikině Iron Maiden. Museli jsme být k zulíbání. Byli jsme podivná trojka, to musím uznat.
Před Šeříkovkou nikdo nebyl, tak mi na chvilku zatrnulo, jelikož na některé koncerty v dnešní době přijde jen pár lidí. Čertudík uvnitř už se to docela plnilo. A pak se asi dvě hodiny čekalo. Kupodivu bylo velice dobře pitelné i europivo Gambrinus (jakože normálně bych ho nevzal do dršky), tak se čekalo vcelku příjemně.
Pamatuji si tenkrát to dlouhé čekání v Boleslavském kulturáku. Neměl jsem snad jako jediný metalové tričko, hrozně jsem se styděl a potají jsem vyhodil svačinu, co mi dala moje hodná máma s sebou, abych prý neměl na tý kultůře hlad…
Na TÖRR jsem byl hodně zvědavej. Neslyšel jsem je již mnoho a mnoho let. Samozřejmě jsem dění okolo kapely sledoval. Kolem desátý hodiny začali hrát. Líbil se mi zvuk kapely, líbila se mi práce Radka Sladkýho u bicích. A to bylo tak všechno, co pro mě stálo za řeč. Jinak jsem měl chvílemi pocit, že jsem na koncertě nějaký obyčejný zábavovky. A protože jsme si nechtěli kazit celkový obrázek o této legendě, radši jsme asi v polovině vystoupení zmizeli do předsálí. Chvílemi mi to připomínalo Herešův Alkehol. Ať si každej říká, co chce, bez Henycha to prostě není ono. A o Danovi „Šakalovi“ Švarcovi snad nemusím ani mluvit (moje nejoblíbenější období TÖRRU). Bylo mi z toho tak nějak smutno. Každopádně lidem se vystoupení líbilo a spousta si jich to určitě užila. Já už dávno poslouchám něco jiného. Sice si alba Torru vždy někde seženu, ale již spoustu let to se mnou nic nedělá. Nějakej kluk na záchodech dokonce dokola pořád opakoval: „Co je to za klauni, co je to za klauni, panebože…“ Mě Torr hodně zklamal. Byli chlapci nějaký chcíplí, jakoby bez energie.
Barťas začal zavodňovat džusem, protože prej už dál nemůže. Já radši už nepil nic a říkal si, jestli už nejsme na takovýhle blbnutí starý. Jakmile se uvedl DEBUSTROL songem Přerushit!, ihned mi ale došlo, že ještě tak starý nejsme. Představte si tři metráky živý váhy v pohybu. Dokonce i Barťas, kterého jsem v životě neviděl „tančit“, rozpohyboval svoje tělo a předvedl nádherný šamanský tanec. Řvali jsme texty jak postřelený bizoni. DEBUSTROL měl perfektně sestavený setlist. Hrály se všechny zásadní písně a já si uvědomil, kolik textů vlastně znám nazpaměť a jak je příjemný si česky pořádně zakřičet. Na mě i mé spolubojovníky Kolinsova parta zafungovala na 100 %.
Tenkrát před mnoha lety jsem stál jako opařený v sálu plném lidí a kamarád mě učil dělat paroháče. Styděl jsem se za svoji pruhovanou mikinu a černé mokasíny. Málem jsem ohluchl a v těch starých dobrých časech mi stačila k veselosti čtyři piva místní značky Klášter…
DEBUSTROL předvedl parádní vystoupení se skvělým zvukem. Snad jen Kolins byl občas trošku hůře slyšet. Ale to bylo možná způsobeno tím, že jsme stáli celou dobu v levé části sálu, protože na levý oko hůře vidím (smích). Takhle bych si nějak představoval legendu po tolika letech. Dokonce se i přidávala jedna píseň (Svět co zatočí s tebou). Jo, a ta motorovka je pořád exluzivní (smích). Je zajímavý, že i po těch 25 letech to žeru DEBUSTROLUi s navijákem. Přitom jsem hudebně již dávno někde jinde. Tělo stárne, rána jsou čím dál šílenější, ale je to skvělý pocit, že to i my starý páky (myslím naši údernou skupinu i Debustrol), dovedeme ještě pořádně rozjet. Skvělý vystoupení…Jo a, ještě jsme dostáli svému slibu a vylili se jak konve (nebo spíš jako rybník). Proteeest!
Fotky: Asphyx, galerie
