RAPSÖD jsou nezmaři. Nejenže čile koncertují, a to nejen v Čechách, ale hlavně během krátké doby vydávají už třetí vinyl. Zatímco první dva záseky vyšly ve formě 7" EP splitek, to první s Průmyslovou Smrtí, druhé se Stolen Lives, novinková Pochodeň je už konečně plnohodnotné, velké debutové album, na kterém se nemusí o prostor s nikým dělit a je jen jejich. Jestliže na vydání předešlých nahrávek, se podílelo několik nezávislých labelů, debut zaštítilo aktivní vydavatelství PHR Records. Zcela očekávaně vyšla Pochodeň pouze ve formě LP. Jako alternativa pro ty, kteří gramofon dosud nevlastní a chtěli by RAPSÖD poslouchat ve slušné kvalitě, je nahrávka volně ke stažení na jejich Bandcamp profilu.
Punk, hardcore, thrash toť základní kameny tvorby této čtyřčlenné jihlavské smečky. Není žádným překvapením, že jejich muzika odsýpá v divokém tempu. Všech deset věcí letí vpřed nezadržitelnou rychlostí, co bychom taky chtěli jiného od songů, které se pohybují svou délkou kolem dvou minut. Bicí neustále klepou a svým stylem, na konec i díky zvuku virblu, je to ta největší složka, která v hudbě RAPSÖD zastupuje punk. Zatímco bicí znějí striktně punkově, kytara už je o poznání ostřejší, a zní víc thrash, než punk. Kytarista Vojta neustále loudí melodie a riffy, které se mezi sebou misí a chvíli znějí tvrději – to většinou, nešetří ale ani na ryze punkových melodiích. Všechny songy mají v sobě zajímavý nosný motiv a dokáží zaujmout. Ale jedna věc v mých očích nad zbytkem vítězí. Největší hitovka je až úplně na konci – Rajský zahrady – tahle vypalovačka mě baví ze všech nejvíc. Výborný temný úvodní riff, následují chytlavé melodie... jasný hit.
Deska se natáčela... můžete hádat kde? (úsměv) Ano, správně. Samozřejmě v jihočeském Hellsoundu, a jako již tradičně vše působí, že je vše v pořádku. A ono je, zvuk kytary a bubnů je ok, ale nějak mi nesedí basa. Ono slovo nesedí také není úplně nejvhodnější výraz, spíš mě mrzí, že v kapele, kde jsou tři nástroje, hraje tak malou roli a víceméně jen zvuk zahušťuje a zcela se podřizuje celku. Těch málo momentů, kdy si zabublá a dá osobě trochu víc vědět (Za plotem, Pochodeň), mi nestačí. Rozumím tomu, že hudba RAPSÖD je postavena na komunikaci kytara – bicí, a českém vokálu Kocoura, ale já bych baskytaru snesl výraznější a zajímavější.
Podstatnou součástí vydání desky na LP je její obal a celkové zpracování. Ilustraci a design si vzal na svá bedra tradiční autor této složky u RAPSÖD, působící pod nickem Tofu Thrasher. Tofu Thrasher je ten samý člověk, který v RAPSÖD obstarává kytaru, kde je, ale uveden jako Vojta. Každopádně jeho malba mi hned připomněla obaly předchozích nahrávek, ne že by si byly podobné, každá měla jiný motiv, ale svým specifickým stylem malby. Samotný vinyl je klasicky vyveden v černém provedení. Vnitřek desky obsahuje jeden list s texty, na jedné straně v češtině a na druhé v angličtině. V tomto směru je vše povedené.
RAPSÖD si svou velkou desku zasloužili a je jen dobře, že vyšla. Jak se dalo očekávat, kluci si s ní pohráli po všech stránkách. Tím pádem předkládají lidem produkt, na který můžou být náležitě pyšní. Často u podobných kapel typu RAPSÖD přemýšlím nad tím, jak deska může působit na otevřenější metalovou obec, přece jen jsme zin, kde se věnujeme převážně metalu. Z podobných vod jako RAPSÖD vzešli dnes již čistokrevní thrasheři Lahar, přijímáni u metal fans s otevřenou náručí. V tomto směru to podobně jako s Lahar nedopadlo, narozdíl od nich jsou RAPSÖD mnohem víc punk, než metal, i když kytara se metalu dost blíží. Zatímco ostřejší thrashing, tím pádem i Lahar, mě baví o něco víc, chápu, že ne každý může a hlavně ani nechce najednou drhnout čistý thrash metal, jen z důvodu, že je to momentálně in. RAPSÖD mají svůj styl namixovaný metodou od každého kousek a ví jak v něm chodit a při tom si neustále držet svůj ksicht. Mně přirozeně šmakují víc ty ostřejší momenty, vyhrávají nad těmi punkovějšími. Přesto když se řekne RAPSÖD, představím si zajímavý mix více stylů, a hlavně punkové bicí, thrashující kytaru, zapamatovatelný vokál Kocoura a svébytné grafické zpracování jejich desek... a to není málo.
Čas: cca 21 minut
Seznam skladeb:
Punk, hardcore, thrash toť základní kameny tvorby této čtyřčlenné jihlavské smečky. Není žádným překvapením, že jejich muzika odsýpá v divokém tempu. Všech deset věcí letí vpřed nezadržitelnou rychlostí, co bychom taky chtěli jiného od songů, které se pohybují svou délkou kolem dvou minut. Bicí neustále klepou a svým stylem, na konec i díky zvuku virblu, je to ta největší složka, která v hudbě RAPSÖD zastupuje punk. Zatímco bicí znějí striktně punkově, kytara už je o poznání ostřejší, a zní víc thrash, než punk. Kytarista Vojta neustále loudí melodie a riffy, které se mezi sebou misí a chvíli znějí tvrději – to většinou, nešetří ale ani na ryze punkových melodiích. Všechny songy mají v sobě zajímavý nosný motiv a dokáží zaujmout. Ale jedna věc v mých očích nad zbytkem vítězí. Největší hitovka je až úplně na konci – Rajský zahrady – tahle vypalovačka mě baví ze všech nejvíc. Výborný temný úvodní riff, následují chytlavé melodie... jasný hit.
Deska se natáčela... můžete hádat kde? (úsměv) Ano, správně. Samozřejmě v jihočeském Hellsoundu, a jako již tradičně vše působí, že je vše v pořádku. A ono je, zvuk kytary a bubnů je ok, ale nějak mi nesedí basa. Ono slovo nesedí také není úplně nejvhodnější výraz, spíš mě mrzí, že v kapele, kde jsou tři nástroje, hraje tak malou roli a víceméně jen zvuk zahušťuje a zcela se podřizuje celku. Těch málo momentů, kdy si zabublá a dá osobě trochu víc vědět (Za plotem, Pochodeň), mi nestačí. Rozumím tomu, že hudba RAPSÖD je postavena na komunikaci kytara – bicí, a českém vokálu Kocoura, ale já bych baskytaru snesl výraznější a zajímavější.
Podstatnou součástí vydání desky na LP je její obal a celkové zpracování. Ilustraci a design si vzal na svá bedra tradiční autor této složky u RAPSÖD, působící pod nickem Tofu Thrasher. Tofu Thrasher je ten samý člověk, který v RAPSÖD obstarává kytaru, kde je, ale uveden jako Vojta. Každopádně jeho malba mi hned připomněla obaly předchozích nahrávek, ne že by si byly podobné, každá měla jiný motiv, ale svým specifickým stylem malby. Samotný vinyl je klasicky vyveden v černém provedení. Vnitřek desky obsahuje jeden list s texty, na jedné straně v češtině a na druhé v angličtině. V tomto směru je vše povedené.
RAPSÖD si svou velkou desku zasloužili a je jen dobře, že vyšla. Jak se dalo očekávat, kluci si s ní pohráli po všech stránkách. Tím pádem předkládají lidem produkt, na který můžou být náležitě pyšní. Často u podobných kapel typu RAPSÖD přemýšlím nad tím, jak deska může působit na otevřenější metalovou obec, přece jen jsme zin, kde se věnujeme převážně metalu. Z podobných vod jako RAPSÖD vzešli dnes již čistokrevní thrasheři Lahar, přijímáni u metal fans s otevřenou náručí. V tomto směru to podobně jako s Lahar nedopadlo, narozdíl od nich jsou RAPSÖD mnohem víc punk, než metal, i když kytara se metalu dost blíží. Zatímco ostřejší thrashing, tím pádem i Lahar, mě baví o něco víc, chápu, že ne každý může a hlavně ani nechce najednou drhnout čistý thrash metal, jen z důvodu, že je to momentálně in. RAPSÖD mají svůj styl namixovaný metodou od každého kousek a ví jak v něm chodit a při tom si neustále držet svůj ksicht. Mně přirozeně šmakují víc ty ostřejší momenty, vyhrávají nad těmi punkovějšími. Přesto když se řekne RAPSÖD, představím si zajímavý mix více stylů, a hlavně punkové bicí, thrashující kytaru, zapamatovatelný vokál Kocoura a svébytné grafické zpracování jejich desek... a to není málo.
Čas: cca 21 minut
Seznam skladeb:
- Beznaděj
- Houstne dým
- Vězeň XY
- Řeka
- Pomsta rudý minulosti
- Na útěku
- Za plotem
- Sekta
- Pochodeň
- Rajský zahrady
