Když jsem byl v pubertě a kreslil s klukama na školní sešity loga metalových kapel, OVERKILL se mi vždycky dobře malovali. Měli a mají absolutně nezaměnitelné logo a vlastně i muziku. Dokonce jsme při přibírání nových členů do naší „šíleně drsné“ party každého zkoušeli z poslechu. A kdo nepoznal OVERKILL, byl stižen totální nenávistí, byl prohlášen za marného a musel snášet jen samá příkoří (smích). OVERKILL vydávali, vydávají a snad ještě dlouho budou vydávat skvělá alba. Pro mě osobně několik posledních let zrají jako víno. Letos nám přijeli představit svoje poslední album The Electric Age, které je mým věrným společníkem na cestách v autě již od jeho vydání. A tak nebylo co řešit, musel jsem je konečně vidět. (Asphyx)
Podzim ve znamení thrash metalu pokračuje. Přesně na polovinu října si do pražského klubu Meet Factory dali dostavení další z legend amerického thrashe – OVERKILL. V posledních letech se Praze vyhýbali a tak jsem za nimi musel cestovat dvakrát do Zlína a jednou do Brna. Vzhledem k tomu, že česká zastávka European Killfest tour 2012 vyšla na pondělí patnáctého, byl jsem rád, že se za OVERKILL nemusím trmácet přes půlku republiky. Společnost v roli předkapel vytvořili kanadští 3 INCHES OF BLOOD, norští PURIFIED IN BLOOD a DEGRADEAD ze Švédska. Všechny čtyři kapely na společné turné vyrazily v rámci podpory svých nových desek. (Peťan)
V klubu Meet Factory jsem ještě nikdy nebyl a tak jsem byl bývalou opuštěnou budovou u železnice vcelku překvapen, je to opravdu vhodné industriální prostředí pro koncert legendy thrash metalu. O interiér se postaral umělec pan Černý (takový ten pán, co natírá tanky na růžovo a jeho autobusy dělají kliky na olympiádě). Trošku si musím postěžovat na velice nepříjemnou gorilu u vchodu. Neustále něco prohlašoval o tom, že si na něj máme dávat bacha, že nesnáší metal apod. Kdybych byl o trošku mladší a nemusel ráno do práce, vyzval bych ho za kuropění na souboj, zbraně by si mohl zvolit (smích). Točil se Budvar, který opravdu nebyl dobrý a pak patnáctistupňové pivo, jehož název jsem radši zapomněl. To byl takový hnus, že jsem přes polovinu vylil na záchodě. Chvilku před sedmou nás konečně vpustili do předsálí, kde jsme se hromadili, až se nedalo dýchat. Dveře do sálu byly pořád zavřené. To jsem nějak nepochopil, ale budiž. Asi minutu po sedmé jsme konečně mohli dovnitř. (Asphyx)
DEGRADEAD. Mladá a neklidná byla tato kapela. Hráli melodický death metal. Bylo to takové obyčejné, víceméně nemastné neslané. Bez čehokoli, co by mě bylo schopno zaujmout. Pokud zpěvák „growloval“, bylo vše celkem v pořádku, pokud se pokusil zpívat, byla to bída. Celou dobu jsem se musel dívat na vysmátého kytaristu, který vypadal jak po požití nějaké omamné látky způsobující neustálou veselost. Každopádně jejich muzika mě vůbec nezaujala. (Asphyx)
Co čert nechtěl se stalo skutečností a po zdržení se v pracovním procesu už vím, že start akce, který je plánován na devatenáctou hodinu, nestíhám. Cesta přes půlku Prahy do zapadlého klubu v blízkosti Smíchovského nádraží také není kdovíjak rychlá a přicházím tak o úvodní set DEGRADEAD. Po příchodu už vidím pouze kapelu balit si „fidlátka“. No nic, pozdravit partu přátel (ta velká banda z jihu Čech je zkrátka všude), pokecat, objednat pivko a už se zase hraje. Přiznám se, že o kapele PURIFIED IN BLOOD jsem neměl ani tušení. Neposlouchal jsem je ani před tímto koncertem a tak tu chvilku poslechu kapele dávám. Moderní metal s prvky hardcoru, nahoru a dolů. Jedna skladba stejná jako druhá. Nějak mi tento set splývá v jednu hlukovou kouli. Možná si tato parta své fanoušky našla, mě však PURIFIED IN BLOOD neoslovili. Navíc tato kapela žánrově vůbec do tohoto večera nezapadala. (Peťan)
Jsem veškerého metalcore přejeden již asi tak deset let. Málokterá kapela z tohoto stylu je schopna mě oslovit. PURIFIED IN BLOOD hráli obyčejný, tuctový metal smíchaný s hardcore. Co jsem musel ocenit, bylo nasazení kapely. Zpěvák skočil několikrát mezi lidi, pařil pod pódiem a zúčastnil se circle pitu. Kluci vypadali, že spoustu času tráví v posilovnách. Na rozhýbání atmosféry v klubu se kapela ale celkem hodila. Chyběla mi nějaká přidaná hodnota, něco, co by mě více zaujalo. Každopádně i tato skupina se svezla na veskrze velice slušném zvuku, který byl dobrý celý večer. Rád jsem je viděl, ale za půl roku si je asi už nebudu pamatovat. (Asphyx)
Je libo, old school heavy metal? Tak zajděte na 3 INCHES OF BLOOD. Po první písni si mě Kanaďani ihned získali. Hrají přesně ten druh heavy metalu, který mám rád. Žádný zbytečný pózy, ale rovnou na věc. Mám doma dokonce jejich jedno ze zatím pěti vydaných cd. Letos nám přijeli představit svoji novinku Long Live Heavy Metal. Poznávacím znamením kapely je „uječený“ zpěvák Cam Pipes, který se střídá s kytaristou Justinem. Já osobně ječící zpěváky přímo nesnáším. Tady mi to ale vůbec nevadilo. Šlapalo to jak dobře namazaný stroj. Předvedli perfektní show, která gradovala až k mé oblíbené Battles and Brotherhood. Skvělé vystoupení, které jsem si opravdu užil. Tyhle Kanaďany budu nadále sledovat, i když jsou absolutně mimo můj hudební záběr. (Asphyx)
Kanaďany 3 INCHES OF BLOOD jsem měl možnost během krátké doby vidět podruhé. Poctivý heavy/thrash metal staré školy, hudba plná energie. Silný vítr vlivu NWOBHM zavanul celým sálem. Tvrdé riffy i melodické pasáže. Snad jen ten vokál byl místy moc uječený. Koncert 3 INCHES OF BLOOD nepostrádal kytarová sóla ani pořádné sypačky, které měly na svědomí i malý mosh pit pod podiem. Celý set kanadské smečky gradoval se skladbami „Battles and Brotherhood“ a „The Goatrider's Horde“. Zejména pak první jmenovaná strhla většinu fans s sebou a svým zpěvným a lehce zapamatovatelným refrénem jasně vyčnívala v playlistu kapely. (Peťan)
Po krátké pauze se o desáté večer v klubu setmělo a bez zdlouhavého intra nastoupili headlineři večera – OVERKILL. Takhle legendární parta okolo Bobbyho Blitze Elswortha a D.D. Verniho za více než třicet let své existence nevybočila ze svých zajetých kolejí a právě proto jsou dnes tam, kam patří – na vrcholu. Poslední dvě desky „Ironbound“ a „The Electric Age“ rozhodně nejsou v bohaté diskografii jen do počtu. Naopak, troufám si tvrdit, že patří k tomu nejlepšímu, co OVERKILL natočili a jedná se o jedny z nejlepších thrash metalových nahrávek posledních let. Očekávaný otvírák „Come and Get It“ nakopnul celé publikum. Zpočátku setu sice Bobbyho zpěv zanikal v dunivé base, postupem času se ale zvuk srovnal. „Plechové“ bicí, Verniho baskytara a ostré thrashové riffy pokračují s následující „Bring Me the Night“. Další důkaz toho, že současná tvorba kapely má neuvěřitelnou energii. Pokud se našel někdo, koho OVERKILL ještě nepřesvědčili, ten se chytil na třetím válu – prastará vypalovačka „Rotten to the core“ z debutového alba. Snad každý si musel s Blitzem zařvat ten těžce nakažlivý refrén. Následují „It Lives“ a další novinka „Electric Rattlesnake“. Je dobré vidět, že sama kapela je potěšena výbornou reakcí i na nové skladby. Mosh, les zdvižených rukou, zpívané pasáže... OVERKILL právě nasadili pekelné tempo. Na nic se nečeká a startuje vykopávka z osmdesátek „Hello From the Gutter“. Melodické a neskutečně rychlé pasáže v „Ironbound“ nebo „Save Yourself“ jakoby byly učebnicí současného thrash metalu hraného však pořád po staru. Následuje pro mě trochu překvapivě „The Wait – New High in Lows“ a další typický koncertní kousek „Thunderhead“. OVERKILL vždy měli blízko k punku a to já rád. Ve skladbě s výstižným názvem „Old school“ se proměnili v Motörhead a předvedli prvotřídní punkovou jízdu. Trochu zakroutit kníry, přidat nějakou tu bradavici a z D.D. Verniho je Lemmy jako vyšitý (úsměv). Lehký oddych v podobě „Who Tends the Fire“ a „In Union We Stand“ přišel vhod. Především „In Union We Stand“ pak znovu dokázala svůj statut hymny OVERKILL. Sál se nenechává zahanbit a důstojně zpívá společně s Bobbym. Závěr patří naprostým klasikám. „Elimination“ je pro mě tradičně vrchol koncertu. Neuvěřitelná energie valící se z pódia, rozjetý mosh pit, Blitzův nezaměnitelný štěkot a praskající basa hrnou vše před sebou. Jako přídavky následují „Coma“ a tutovka „Fuck You“ s vloženou thrash/punkovkou „Powersurge“. OVERKILL se loučí s Prahou. Znovu předvedli svůj vysoký standard, který byl podpořený pestrým a skvěle sestaveným playlistem. Nové skladby proložené starými fláky, vše výborně sedělo. To, že jsou OVERKILL ve výtečné formě, potvrzuje i fakt, že lidé nečekají jako u mnohých legend pouze na osvědčené hitovky, ale těší se stejně i z nových pecek. V mém případě se nejednalo o překvapení, ale především o další výborný hudební zážitek. OVERKILL jsou naživo bezpochyby jednou z nejlepších kapel vůbec. (Peťan)
Byl jsem napnutý jako struna. Kdo jste někdy byl na koncertě své oblíbené kapely, tak to určitě chápete. Pak zazněla úvodní píseň Come and Get It z letošního vynikajícího alba The Electric Age. Následovala Bring Me the Night a Rotten to the Core. Jenže to už jsem byl úplně ztracen. Tady se hrála první liga a kolem mě zněla historie thrash metalu (samozřejmě, jak je u OVERKILL dobrým zvykem i okořeněná punkem a heavy metalem). Přiznám se, že jsem chvílemi byl dojat a vzpomínal jak stará nostalgická bába. Fláky jako Thunderhead, Old school, In Union We Stand, Elimination, mě vracely postupně do historie těchto velikánů. Zpěvák Blitz musí mít někde u srdce zabudovanou rozbušku s dynamitem, který každý koncert vybuchne. Ron Lipnicki bušil do bicích jako ďábel a Derek s Davem na kytary kouzlili jeden riff za druhým. D.D. Verni se jen usmíval a drhnul basu jakoby nezaujatě. Když jste ho ale pozorovali pečlivě a viděli jste ty kmitající prsty po hmatníku, museli jste jeho hře také podlehnout. Z pódia přímo hmatatelně přetékala energie. Neměl jsem moc čas odtrhnout oči od kapely, ale koutkem oka jsem viděl okolo sebe jen samé usmívající se a pařící tváře. Věkový průměr v sálu byl kolem čtyřiceti let a bylo až dojímavé vidět skákat a hrozit „paroháčema“ táty od rodin. A vůbec, jestli posloucháte thrash metal, měli jste tam být! Mohli jste si s náma na závěr zařvat: „Fuck you“(smích). OVERKILL mě na začátku vtáhli do svého thrashového království a vyhodili totálně zničeného po poslední písni. Nebyl jsem schopen vnímat cokoliv jiného než vystoupení OVERKILL. Samozřejmě, kytary byly občas zbytečně nahlas a Blitz se mi asi dvakrát trošku ztratil, ale vadí to někomu? Mně určitě ne. Já si tu hodinu a půl a pak přídavky opravdu užil. Připadám si ještě dnes druhý den jako po úrazu elektrickým proudem. Jsem hrozně rád, že jsem se zase přemluvil a vyrazil na OVERKILL splnit si další hudební sen. Moje první setkání s kapelou, která mě provází celý můj „hudební“ život bylo jedním slovem vynikající. Thrash till death!! (Asphyx)
Setlist OVERKILL:
Come and Get It
Bring Me the Night
Rotten to the Core
It Lives
Electric Rattlesnake
Hello From the Gutter
Ironbound
Save Yourself
The Wait – New High in Lows
Thunderhead
Old School
Who Tends the Fire
In Union We Stand
Elimination
Přídavky:
Coma
Fuck you/Powersurge
Fotky: Asphyx
Celé fotoalbum
Podzim ve znamení thrash metalu pokračuje. Přesně na polovinu října si do pražského klubu Meet Factory dali dostavení další z legend amerického thrashe – OVERKILL. V posledních letech se Praze vyhýbali a tak jsem za nimi musel cestovat dvakrát do Zlína a jednou do Brna. Vzhledem k tomu, že česká zastávka European Killfest tour 2012 vyšla na pondělí patnáctého, byl jsem rád, že se za OVERKILL nemusím trmácet přes půlku republiky. Společnost v roli předkapel vytvořili kanadští 3 INCHES OF BLOOD, norští PURIFIED IN BLOOD a DEGRADEAD ze Švédska. Všechny čtyři kapely na společné turné vyrazily v rámci podpory svých nových desek. (Peťan)
V klubu Meet Factory jsem ještě nikdy nebyl a tak jsem byl bývalou opuštěnou budovou u železnice vcelku překvapen, je to opravdu vhodné industriální prostředí pro koncert legendy thrash metalu. O interiér se postaral umělec pan Černý (takový ten pán, co natírá tanky na růžovo a jeho autobusy dělají kliky na olympiádě). Trošku si musím postěžovat na velice nepříjemnou gorilu u vchodu. Neustále něco prohlašoval o tom, že si na něj máme dávat bacha, že nesnáší metal apod. Kdybych byl o trošku mladší a nemusel ráno do práce, vyzval bych ho za kuropění na souboj, zbraně by si mohl zvolit (smích). Točil se Budvar, který opravdu nebyl dobrý a pak patnáctistupňové pivo, jehož název jsem radši zapomněl. To byl takový hnus, že jsem přes polovinu vylil na záchodě. Chvilku před sedmou nás konečně vpustili do předsálí, kde jsme se hromadili, až se nedalo dýchat. Dveře do sálu byly pořád zavřené. To jsem nějak nepochopil, ale budiž. Asi minutu po sedmé jsme konečně mohli dovnitř. (Asphyx)
DEGRADEAD. Mladá a neklidná byla tato kapela. Hráli melodický death metal. Bylo to takové obyčejné, víceméně nemastné neslané. Bez čehokoli, co by mě bylo schopno zaujmout. Pokud zpěvák „growloval“, bylo vše celkem v pořádku, pokud se pokusil zpívat, byla to bída. Celou dobu jsem se musel dívat na vysmátého kytaristu, který vypadal jak po požití nějaké omamné látky způsobující neustálou veselost. Každopádně jejich muzika mě vůbec nezaujala. (Asphyx)
Co čert nechtěl se stalo skutečností a po zdržení se v pracovním procesu už vím, že start akce, který je plánován na devatenáctou hodinu, nestíhám. Cesta přes půlku Prahy do zapadlého klubu v blízkosti Smíchovského nádraží také není kdovíjak rychlá a přicházím tak o úvodní set DEGRADEAD. Po příchodu už vidím pouze kapelu balit si „fidlátka“. No nic, pozdravit partu přátel (ta velká banda z jihu Čech je zkrátka všude), pokecat, objednat pivko a už se zase hraje. Přiznám se, že o kapele PURIFIED IN BLOOD jsem neměl ani tušení. Neposlouchal jsem je ani před tímto koncertem a tak tu chvilku poslechu kapele dávám. Moderní metal s prvky hardcoru, nahoru a dolů. Jedna skladba stejná jako druhá. Nějak mi tento set splývá v jednu hlukovou kouli. Možná si tato parta své fanoušky našla, mě však PURIFIED IN BLOOD neoslovili. Navíc tato kapela žánrově vůbec do tohoto večera nezapadala. (Peťan)
Jsem veškerého metalcore přejeden již asi tak deset let. Málokterá kapela z tohoto stylu je schopna mě oslovit. PURIFIED IN BLOOD hráli obyčejný, tuctový metal smíchaný s hardcore. Co jsem musel ocenit, bylo nasazení kapely. Zpěvák skočil několikrát mezi lidi, pařil pod pódiem a zúčastnil se circle pitu. Kluci vypadali, že spoustu času tráví v posilovnách. Na rozhýbání atmosféry v klubu se kapela ale celkem hodila. Chyběla mi nějaká přidaná hodnota, něco, co by mě více zaujalo. Každopádně i tato skupina se svezla na veskrze velice slušném zvuku, který byl dobrý celý večer. Rád jsem je viděl, ale za půl roku si je asi už nebudu pamatovat. (Asphyx)
Je libo, old school heavy metal? Tak zajděte na 3 INCHES OF BLOOD. Po první písni si mě Kanaďani ihned získali. Hrají přesně ten druh heavy metalu, který mám rád. Žádný zbytečný pózy, ale rovnou na věc. Mám doma dokonce jejich jedno ze zatím pěti vydaných cd. Letos nám přijeli představit svoji novinku Long Live Heavy Metal. Poznávacím znamením kapely je „uječený“ zpěvák Cam Pipes, který se střídá s kytaristou Justinem. Já osobně ječící zpěváky přímo nesnáším. Tady mi to ale vůbec nevadilo. Šlapalo to jak dobře namazaný stroj. Předvedli perfektní show, která gradovala až k mé oblíbené Battles and Brotherhood. Skvělé vystoupení, které jsem si opravdu užil. Tyhle Kanaďany budu nadále sledovat, i když jsou absolutně mimo můj hudební záběr. (Asphyx)
Kanaďany 3 INCHES OF BLOOD jsem měl možnost během krátké doby vidět podruhé. Poctivý heavy/thrash metal staré školy, hudba plná energie. Silný vítr vlivu NWOBHM zavanul celým sálem. Tvrdé riffy i melodické pasáže. Snad jen ten vokál byl místy moc uječený. Koncert 3 INCHES OF BLOOD nepostrádal kytarová sóla ani pořádné sypačky, které měly na svědomí i malý mosh pit pod podiem. Celý set kanadské smečky gradoval se skladbami „Battles and Brotherhood“ a „The Goatrider's Horde“. Zejména pak první jmenovaná strhla většinu fans s sebou a svým zpěvným a lehce zapamatovatelným refrénem jasně vyčnívala v playlistu kapely. (Peťan)
Po krátké pauze se o desáté večer v klubu setmělo a bez zdlouhavého intra nastoupili headlineři večera – OVERKILL. Takhle legendární parta okolo Bobbyho Blitze Elswortha a D.D. Verniho za více než třicet let své existence nevybočila ze svých zajetých kolejí a právě proto jsou dnes tam, kam patří – na vrcholu. Poslední dvě desky „Ironbound“ a „The Electric Age“ rozhodně nejsou v bohaté diskografii jen do počtu. Naopak, troufám si tvrdit, že patří k tomu nejlepšímu, co OVERKILL natočili a jedná se o jedny z nejlepších thrash metalových nahrávek posledních let. Očekávaný otvírák „Come and Get It“ nakopnul celé publikum. Zpočátku setu sice Bobbyho zpěv zanikal v dunivé base, postupem času se ale zvuk srovnal. „Plechové“ bicí, Verniho baskytara a ostré thrashové riffy pokračují s následující „Bring Me the Night“. Další důkaz toho, že současná tvorba kapely má neuvěřitelnou energii. Pokud se našel někdo, koho OVERKILL ještě nepřesvědčili, ten se chytil na třetím válu – prastará vypalovačka „Rotten to the core“ z debutového alba. Snad každý si musel s Blitzem zařvat ten těžce nakažlivý refrén. Následují „It Lives“ a další novinka „Electric Rattlesnake“. Je dobré vidět, že sama kapela je potěšena výbornou reakcí i na nové skladby. Mosh, les zdvižených rukou, zpívané pasáže... OVERKILL právě nasadili pekelné tempo. Na nic se nečeká a startuje vykopávka z osmdesátek „Hello From the Gutter“. Melodické a neskutečně rychlé pasáže v „Ironbound“ nebo „Save Yourself“ jakoby byly učebnicí současného thrash metalu hraného však pořád po staru. Následuje pro mě trochu překvapivě „The Wait – New High in Lows“ a další typický koncertní kousek „Thunderhead“. OVERKILL vždy měli blízko k punku a to já rád. Ve skladbě s výstižným názvem „Old school“ se proměnili v Motörhead a předvedli prvotřídní punkovou jízdu. Trochu zakroutit kníry, přidat nějakou tu bradavici a z D.D. Verniho je Lemmy jako vyšitý (úsměv). Lehký oddych v podobě „Who Tends the Fire“ a „In Union We Stand“ přišel vhod. Především „In Union We Stand“ pak znovu dokázala svůj statut hymny OVERKILL. Sál se nenechává zahanbit a důstojně zpívá společně s Bobbym. Závěr patří naprostým klasikám. „Elimination“ je pro mě tradičně vrchol koncertu. Neuvěřitelná energie valící se z pódia, rozjetý mosh pit, Blitzův nezaměnitelný štěkot a praskající basa hrnou vše před sebou. Jako přídavky následují „Coma“ a tutovka „Fuck You“ s vloženou thrash/punkovkou „Powersurge“. OVERKILL se loučí s Prahou. Znovu předvedli svůj vysoký standard, který byl podpořený pestrým a skvěle sestaveným playlistem. Nové skladby proložené starými fláky, vše výborně sedělo. To, že jsou OVERKILL ve výtečné formě, potvrzuje i fakt, že lidé nečekají jako u mnohých legend pouze na osvědčené hitovky, ale těší se stejně i z nových pecek. V mém případě se nejednalo o překvapení, ale především o další výborný hudební zážitek. OVERKILL jsou naživo bezpochyby jednou z nejlepších kapel vůbec. (Peťan)
Byl jsem napnutý jako struna. Kdo jste někdy byl na koncertě své oblíbené kapely, tak to určitě chápete. Pak zazněla úvodní píseň Come and Get It z letošního vynikajícího alba The Electric Age. Následovala Bring Me the Night a Rotten to the Core. Jenže to už jsem byl úplně ztracen. Tady se hrála první liga a kolem mě zněla historie thrash metalu (samozřejmě, jak je u OVERKILL dobrým zvykem i okořeněná punkem a heavy metalem). Přiznám se, že jsem chvílemi byl dojat a vzpomínal jak stará nostalgická bába. Fláky jako Thunderhead, Old school, In Union We Stand, Elimination, mě vracely postupně do historie těchto velikánů. Zpěvák Blitz musí mít někde u srdce zabudovanou rozbušku s dynamitem, který každý koncert vybuchne. Ron Lipnicki bušil do bicích jako ďábel a Derek s Davem na kytary kouzlili jeden riff za druhým. D.D. Verni se jen usmíval a drhnul basu jakoby nezaujatě. Když jste ho ale pozorovali pečlivě a viděli jste ty kmitající prsty po hmatníku, museli jste jeho hře také podlehnout. Z pódia přímo hmatatelně přetékala energie. Neměl jsem moc čas odtrhnout oči od kapely, ale koutkem oka jsem viděl okolo sebe jen samé usmívající se a pařící tváře. Věkový průměr v sálu byl kolem čtyřiceti let a bylo až dojímavé vidět skákat a hrozit „paroháčema“ táty od rodin. A vůbec, jestli posloucháte thrash metal, měli jste tam být! Mohli jste si s náma na závěr zařvat: „Fuck you“(smích). OVERKILL mě na začátku vtáhli do svého thrashového království a vyhodili totálně zničeného po poslední písni. Nebyl jsem schopen vnímat cokoliv jiného než vystoupení OVERKILL. Samozřejmě, kytary byly občas zbytečně nahlas a Blitz se mi asi dvakrát trošku ztratil, ale vadí to někomu? Mně určitě ne. Já si tu hodinu a půl a pak přídavky opravdu užil. Připadám si ještě dnes druhý den jako po úrazu elektrickým proudem. Jsem hrozně rád, že jsem se zase přemluvil a vyrazil na OVERKILL splnit si další hudební sen. Moje první setkání s kapelou, která mě provází celý můj „hudební“ život bylo jedním slovem vynikající. Thrash till death!! (Asphyx)
Setlist OVERKILL:
Come and Get It
Bring Me the Night
Rotten to the Core
It Lives
Electric Rattlesnake
Hello From the Gutter
Ironbound
Save Yourself
The Wait – New High in Lows
Thunderhead
Old School
Who Tends the Fire
In Union We Stand
Elimination
Přídavky:
Coma
Fuck you/Powersurge
Fotky: Asphyx
Celé fotoalbum
