V rámci propagace nového alba Serpent Sermon se švédské blackmetalové ikony MARDUK vydaly na dlouhé turné po evropských městech. Společnost jim dělala americká smrtící eskadra IMMOLATION, našinci HEAVING EARTH a na české zastávce dvě mně neznámé party – Francouzi FORSAKEN WORLD a DEAD BEYOND BURIED z Anglie (část turné předtím jela španělská skupina NOCTEM). (Johan)
Nad hlavním městem se zatáhla obloha. Mraky se skoro dotýkaly země. Už cestou od Plzně tekla voda z nebes proudem. Jakoby se příroda zlobila. Na dálnici zácpa. V Praze taky. Pak konečně dodávka zastavila před klubem Nová Chmelnice. Byla to moje první návštěva tohoto zařízení. A byla to i moje první návštěva koncertu mé srdcové kapely IMMOLATION. Co jsem vyrozuměl z rozhovorů kolem- stojících, všichni vyrazili hlavně na MARDUK. Vyběhl jsem do prvního patra a lehce utrmácený hledal záchranu v podobě pivního moku. Byl jsem překvapen, jelikož točili pivo mého rodného kraje, Podkováň. Vzal jsem kelímek do ruky a polkl první sousto. Ježíšimarjá, nechápu, proč si nedovedou aspoň propláchnout trubky. Na jazyku se mi válela šílená pachuť. Šel jsem radši pod pódium. (Asphyx)
Pražská zastávka měla původně proběhnout v klubu HooDoo, ale snad kvůli nedostatečné kapacitě byla přesunuta do Nové Chmelnice. Ta byla nedávno znovu otevřena s pověstí disko klubu (úsměv), ale pro potřeby metalistů vyhovuje taky. Rekonstrukce klubu prospěla, prostředí je na úrovni, což se žel nedá říci o kvalitě piva... Výrobek pivovaru Podkováň se dal pít jen s velkým sebezapřením... (Johan)
Viděl jsem, kvůli pozdnímu příjezdu a asi pětiminutovému šoku z piva, jen polovinu vystoupení DEAD BEYOND BURIED. Svůj death metal prokládali groove pasážemi. Líbilo se mi nasazení kapely. Zvuk byl celkem v pořádku. Jejich vystoupení jsem si pro sebe rozdělil na dvě části. V první hráli death metal a líbila se mi. V druhé části sklouzli k metalcore a nebavilo mě to. Bohužel pro mě se obě části prolínaly ve všech písních a tak jsem se chvílemi úplně ztrácel. Jako předkapela ale předvedli vcelku dobrý výkon a jsem rád, že jsem je viděl, i když jejich cd asi zrovna vyhledávat nebudu. (Asphyx)
DEAD BEYOND BURIED nejsou co do stylu mým šálkem čaje. Brousili modernější verzi death metalu ve středních tempech, možná i s náznaky deathcore, leč nikterak interesantní (roli sehrál i zmršený zvuk). (Johan)
Ačkoliv byl na většině míst začátek avizován na 19:00, již nějakou dobu před odbitím sedmé hodiny to na pódiu v obnovené a vzhledově mírně pozměněné Chmelnici roztáčeli londýnští death metalisté DEAD BEYOND BURIED. Mé první setkání s touto kapelou bylo vskutku příjemné, pánové se mi trefili do vkusu a jejich techničtější pojetí smrtelného kovu bavilo. Pětice „nemetalově“ vypadajících muzikantů byla zpočátku sledována velmi malým počtem lidí, v průběhu se však sál pomalu zaplňoval a DEAD BEYOND BURIED se tedy dostalo alespoň ke konci důstojné odezvy. Co však dojem z vystoupení poměrně značnou měrou kazilo, byl zvuk – příliš nahlas. Dost příliš… (Opat)
A to i při české bandě HEAVING EARTH, při níž zvukař snad ještě trochu přidal na volume až na hranici únosnosti. Smečku vedenou charismatickým growlerem Žlababou mám velmi rád, naživo mne vždy jejich hudba, silně inspirována předními kapelami hlavně americké death metalové scény (výrazný vliv Immolation nebo Suffocation), bavila, ale ozvučení mi bránilo si koncert řádně užít. Kapela jela na 100 %, avšak ze zmiňovaných důvodů nemůžu zařadit vystoupení HE mezi ta nejlepší. V průběhu koncertu jsem zahlédl vedle pódia také část samotných Immolation, Ross Dolan (basa, vokál) si neustále klepal do rytmu. Sympatické, nehrají si na žádné hvězdy, neschovávají se, podpoří kapelu. (Opat)
Za zmínku určitě stojí skutečnost, že HEAVING EARTH neplnili roli lokálního supportu, ale po boku slavných part odjeli více než polovinu turné, které zahrnovalo přes 40 koncertů. Věc u tuzemských kapel zřídka viděná, ale o to zajímavější. Pánové nedávno provětrali sestavu a aktuálně se snaží propagovat hlavně jméno kapely, protože debut Diabolic Prophecies už je staršího data a aktuální EP Redemption Ablaze, které je předzvěstí chystaného druhého alba, obsahuje pouze dvě skladby. V Praze jsem čekal, že HEAVING EARTH nastoupí jako třetí, ale čert ví proč hráli jako druzí, po DEAD BEYOND BURIED. Viděl jsem HEAVING EARTH nedávno na Deadly Stormu v Božkově, kde odehráli z mého pohledu lepší vystoupení. Nikoliv, že by se za půl roku zhoršili nebo změnili, ale tehdy jim přál zvukař, tak na Chmelnici byl asi nachmelený... (úsměv) Zbytečně přehulený zvuk mi dělal pramalou radost, jinak ale pánové odehráli sebevědomé vystoupení plné technického death metalu s brutálním Žlababovým řevem. (Johan)
Při třetím pivku se mi pachuť v ústech ustálila a já se těšil na moje oblíbence HEAVING EARTH. Když jsem je viděl v Plzni na Deadly Storm, moc se mi líbili. Mám rád jejich první desku Diabolic Prophecies, která se mi moc líbí a i EP Redemption Ablaze je skvělou českou odpovědí na Immolation, Morbid Angel apod. Při prvním songu jsem byl ještě schopen zvukaři odpustit jeho špatnou práci. Bohužel zvuková koule pokračovala a ani velké nasazení kapely nedovedlo vytvořit atmosféru, jakou jsem si představoval. Zpěv Žlababy byl utopený a tak jsem si aspoň užíval výkon bicmena Jirky Zajíce. Pro mě tedy kapela za jedna a zvukař za pět. Nechal bych ho za trest poslouchat dva dny v kuse Michala Davida. (Asphyx)
Dovolím si malé odbočení. Po vystoupení HEAVING EARTH jsme se vydali ihned do předsálí k jejich improvizovanému stánku s tričky a cdčky. Uskutečnili obchod (mimochodem zase mi to nedá a musím říci, že tričko k Redemption Ablaze je prostě skvělý a jsem rád, že ho mám – smích) a pokračovali k hlavnímu stánku s merchandise IMMOLATION a MARDUK. Velké bylo naše zklamání. Můžete mi někdo vysvětlit proč mají kapely takového věhlasu pouze trička velikosti M apod.? Těšil jsem se na tričko k EP Providence od IMMOLATION. Škoda. Člověk by rád podpořil, ale když mu není přáno... (Asphyx)
A už vůbec nechápu, proč se na koncertu nedaly koupit žádné nosiče MARDUK (IMMOLATION jsem nehledal, tak nevím...). (Johan)
FORSAKEN WORLD, s obličeji s warpaintem, drhli podivný hybrid, jehož základem byl snad metalcore, na nějž roubovali prvky black metalu, death metalu i rock´n´rollu. Po předchozích dvou řežbách působilo vystoupení Francouzů oddychově, docela mě bavilo, i když asi i díky čitelnému zvuku, protože jsem aspoň registroval všechny nástroje. Ale že by se jednalo o něco, co bych musel vidět nebo slyšet znovu, to se říci nedá... (Johan)
Francouzi FORSAKEN WORLD mě velice mile překvapili. Neznal jsem je, nikdy neslyšel a tak jsem nic neočekával. Jejich set, v kterém kombinovali melodický death metal, melodický black metal a i vkusně zařazený metalcore, mě bavil. Měli dobrý zvuk a odsýpalo to velice dobře. Dokonce mi začala chutnat i Podkováň (asi už byly trubky čisté). Moc pěkné dynamické vystoupení. Kapela s sebou měla na turné spoustu kamarádů, kteří ji točili na všechny možné kamery, tablety, foťáky apod., takže když pohledáte, určitě jejich vystoupení někde na internetu bude. (Asphyx)
FORSAKEN WORLD jsou mladou kapelou, jež letos vydala debutový počin „As Time Reflects Our End“. Různé zdroje uváděly různé žánry, někde jsem se dočetl, že jde o melodic death metalovou kapelou s příměsí metalcore, někde jsem četl něco o black metalu. A když Francouzi nastoupili na pódium, black metal jsem také očekával vzhledem k warpaintům kapelou používaným. Jenže… malůvky byly posledním náznakem black metalu u FORSAKEN WORLD. Hudebně se jednalo o ničím neoriginální a pro mě nepoutavý metalcore, odebral jsem se tedy o kousek dále a vystoupení FW se příliš nevěnoval. Zlepšení však dostál zvuk. (Opat)
Tak jsem se konečně dočkal. Je to tady. Na pódium vyběhl holohlavý Robert Vigna a začal drtit první riff Close to the World Bellow. Házel s sebou jako při epileptickém záchvatu. Ždímal kytaru ze všech sil. Stál jsem kousek od něj a nemohl od něj odtrhnout oči. Ale to jen do té doby, než spustilo další zvíře Ross Dolan. Pro mě jeden z nejlepších death metalových hlasů. Steve mě svými bicími málem rozdrtil ušní bubínky. Ten chlap má místo rukou větrný mlýn! Celé vystoupení bylo velice temné, jeden pochmurný riff střídal druhý. IMMOLATION přehráli průřez celou svojí tvorbou. Asi bych už nedal dohromady pořadí písní, ale zazněly veškeré „důležité“ songy. (A stejně bych vám to neřekl, měli jste taky dorazit – smích) Jako velký obdivovatel IMMOLATION jsem tentokrát odpustil zvukaři, že byl zvuk ze začátku příliš zbytečně nahlas a nečitelný. Pak mi přišlo, jakoby mě zvukař vyslyšel a vše se srovnalo. Byl jsem schopen fotit své rozmazané fotky jen do druhé písně. (Fotím svým starým foťákem, to je ten pravej underground – smích). Od třetí písně mě vystoupení plně pohltilo a byl jsem vyhozen totálně vyčerpaný až při posledním songu. Temnota zahalila Prahu i moji mysl. Z některých písní šel opravdu strach. Američtí démoni mě přesvědčili o tom, že ne nadarmo patří mezi světovou death metalovou elitu. Z vystoupení sálala obrovská síla, dynamika a nasazení. Kapela mi přišla v pohodě, jeden na druhého házeli samé úsměvy a bylo vidět, jak je baví hrát. Těším se na novou desku, která by měla vyjít příští rok. Byla představena i jedna nová skladba a musím říct, že je vskutku na co se těšit. Splnil se mi sen a můj osobní zážitek z koncertu je absolutně skvělý a nepřenositelný. Samozřejmě, někdo to mohl slyšet trošku jinak, ale já marně hledám další slova, abych nějak vyjádřil svoje nadšení. Moje mise byla splněna a já můžu říci jen: „Death metal eternal!“ (Asphyx)
Zatímco na první kapelu koukalo pár zvědavců, postupně lidi přibývali a HE i FW už měli kulisu docela slušnou. Na IMMOLATION už se prostor zaplnil téměř všemi přítomnými, kterých mohlo dorazit odhadem dvě stě padesát. Na rovinu – IMMOLATION registruji jako přední představitele žánru, ale nijak podrobně jsem je nikdy nesledoval a neposlouchal. Na Chmelnici jsem si tedy chtěl doplnit vzdělání, ale zase mě trochu zlobil zvuk. Bez špuntů v uších byl to asi nevydržel. Opravdu nechápu, proč většina zvukařů považuje za nejlepší co nejhlasitější zvuk... Jinak ale američtí smrtonoši odehráli precizní set trvající zhruba hodinu, stoprocentně uspokojili své fanoušky a vlastně i mě – i když jsem vydržel zhruba dvě třetiny setu a pak se šel nadechnout čerstvějšího vzduchu – v sále bylo něco mezi saunou a plynovou komorou; všechna čest muzikantům, že v tom vedru, které muselo být na pódiu ještě větší, nejen že odehráli, ale i zapařili. (Johan)
Nastal čas na to, na co většina z příchozích čekala. Prvním vystupujícím z dvojbloku hlavních kapel večera byli američtí matadoři death metalu IMMOLATION. Poslední dobou nesmírně ujíždím na klasice „Close to a World Below“ z roku 2000 a titulní skladba z této fošny také odstartovala skvostný set v podání americké čtveřice. Z Rosse Dolana charisma čiší na sto honů, jeho vokál je pro IMMOLATION velmi charakteristický, Bob Vigna klasicky pohazoval kytarou všude kolem sebe při hutných riffech či kvílivých sólech, Bill Taylor takřka nehybný a vzadu to neustále hnal řezník Steve Shalaty. Setlist byl plný naprostých pecek, jmenovitě Father, You’re not the Father; What They Bring, A Glorious Epoch, Majesty and Decay, Dawn of Possession, Swarm of Terror nebo Into Everlasting Fire. Stál jsem naprosto vepředu, i tak jsem považoval zvuk za velmi zdařený. První z headlinerů absolutně nezklamal, naopak – viděl jsem čtveřici naživo potřetí a jednalo se bezpochyby o nejlepší koncert. S jakou intenzitou do nás sázeli skladby... často bez jakékoliv pauzy nebo s pouhým uvedením názvu songu mezi jednotlivými zářezy... IMMOLATION nám nedali ani vydechnout. (Opat)
A to samé mohu říci i o zástupci skandinávské black metalové školy – MARDUK. Čekání sice bylo o něco delší, o to většího nářezu se nám poté dostalo. Set otvírala očekávaně titulní pecka z letošní desky „Serpent Sermon“, následována dle mě rozhodně nejlepší skladbou z desky „Wormwood“ – Nowhere, No-One, Nothing. U novějších desek zůstaneme ještě peckou The Levelling Dust (z alba „Rom 5:12“) a nastává čas na kulty z let devadesátých – The Black Tormentor of Satan, On Darkened Wings nebo jeden z vrcholů celého koncertu – Slay the Nazarene. Nezastavitelná sypačka, momenty zběsilého paření střídaly momenty zírání s otevřenou hubou. Totální inferno. Starší skladby jsou občas proloženy něčím z letošní fošny, zazní z ní tedy i pomalejší Temple of Decay a na závěr klipovka Souls for Belial. Tyto skladby však nemohou překonat absolutní peklo v podobě dvojice Baptism by Fire/Panzer Division Marduk z naprosto kultovní desky „Panzer Division Marduk“. Druhý vrchol vystoupení. Kapela se zmiňovanou Souls for Belial loučí, zanedlouho se však po vzývání vrací a se slovy „je nám jasné, že v Praze nemůžeme vynechat skladbu HANGMAN OF PRAAAAAAGUE!“ rozpoutá ještě na chvíli peklo na i pod pódiem. Vše končí skladbou Wolves z téměř dvě desítky let staré „Those of the Unlight“ a následným podáním si ruky s nenávistným frontmanem Mortuusem. Na druhou stranu, nepřišel mi ten večer až tak zlý, jak se říká a jak jsem měl možnost vidět na různých záznamech (akorát nezapomněl počastovat „spícího osvětlovače“ nějakým tím hrubším výrazem a následovaným nevěnováním mu jedné ze skladeb (smích)). (Opat)
Největším tahákem pro mě byli MARDUK. Jejich letošní deska je strhující, líbí se mi natolik, že jsem při známkování v Pařátu vysolil bez dlouhého přemýšlení za jedna. Diskografie švédských obrů je plná alb, která psala dějiny, takže se dal čekat průřez tvorbou – a taky k němu došlo. Nepoznám všechny skladby podle názvů, takový znalec nejsem, ale když MARDUK spustili, byl jsem okamžitě vtažen do děje... Bylo mi úplně jedno, z které desky hrají, jestli z „pancéřové divize“, nebo z novinky, koncert byl od první do poslední skladby naprosto strhující, doslova pekelný... A světe div se, zvuk byl jedním slovem skvělý – špunty zmizely do kapsy a slyšet bylo úplně všechno, jako z nahrávky. Mortuus a spol. chytře střídali devastující vypalovačky se skladbami v trochu volnějším tempu, základní set trval hodinu a s přídavkem strávili MARDUK na pódiu 73 minut, což je na klubový koncert věc nevídaná. Když si tak promítám koncerty z poslední doby a hledám v paměti podobně silný blackmetalový zážitek, nějak nenalézám... Asi jsem v pátek 12.10.2012 zažil nejlepší blackový koncert svého života. (Johan)
Celý klub pomalu zahalila světla do červena laděná mlha. MARDUK na sebe nechali poměrně dlouho čekat. Je pravda, že nebýt toho, že zazněla první skladba, ani bych si nevšiml, že přišli. Přes tu mlhu jsem byl schopen rozeznat jen siluety. Co se týče muziky, bylo ale vše v nejlepším pořádku. Není moc black metalových kapel, které bych si rád vyslechnul, ale MARDUK patří mezi ně. Když hráli pomalejší, mrazivé pasáže, byl jsem navýsost spokojen. Při některých sypačkách jsem se sice trošku ztrácel, ale celkově mělo celé vystoupení ten správný undergroundový náboj. MARDUK jsem viděl před dvěma lety na Metalfestu v Plzni. Tam hráli někdy odpoledne. Měli tenkrát i chrlící i hořící oheň a ten se vyjímal za bílého dne až nepatřičně. Na Nové Chmelnici se mi líbili o řád více. Zvuk byl v pořádku, Na úvod jsem zaznamenal pár skladeb z posledního alba Serpent Sermon. Čím více se blížil koncert ke konci, sahali MARDUK do svých starších alb a vytahovali jednu pecku za druhou. Byl jsem ale již znaven z předchozích IMMOLATION, tak jsem jen v klidu stál a vychutnával si černočerný black metal. (Asphyx)
IMMOLATION a MARDUK, tedy kapely, na které asi všichni návštěvníci do Nové Chmelnice dorazili, museli snad každého příznivce potěšit. Předvedly naprosto bestiální koncerty podpořené výborným zvukem (škoda, že tomu tak nebylo v případě předkapel) a já odcházel pln nakonec velice pozitivních dojmů. (Opat)
Moje mise do hlavního města se vydařila. Dokonce i ta Podkováň mi nakonec vcelku zachutnala. Nevím, jestli to bylo zvukařem nebo celkovou akustikou klubu, ale kvalita zvuku hodně kolísala. Rád jsem konečně taky po půl roce poznal některé členy redakce (Johan, Opat, Ignor). Pokud bych sestavoval za sebe pomyslný žebříček, tak první místo má u mě jednoznačně IMMOLATION, následují MARDUK a za nimi v těsném závěsu HEAVING EARTH. Temný večer si musel užít každý fanoušek černého i smrtícího kovu. A ti, kdo nedorazili, můžou jen tiše závidět. (Asphyx)
Fotky: Ignor (MARDUK, IMMOLATION, FORSAKEN WORLD, HEAVING EARTH); Asphyx (DEAD BEYOND BURIED)
Asphyx - Album
Asphyx - Videa:
HEAVING EARTH
IMMOLATION
Nad hlavním městem se zatáhla obloha. Mraky se skoro dotýkaly země. Už cestou od Plzně tekla voda z nebes proudem. Jakoby se příroda zlobila. Na dálnici zácpa. V Praze taky. Pak konečně dodávka zastavila před klubem Nová Chmelnice. Byla to moje první návštěva tohoto zařízení. A byla to i moje první návštěva koncertu mé srdcové kapely IMMOLATION. Co jsem vyrozuměl z rozhovorů kolem- stojících, všichni vyrazili hlavně na MARDUK. Vyběhl jsem do prvního patra a lehce utrmácený hledal záchranu v podobě pivního moku. Byl jsem překvapen, jelikož točili pivo mého rodného kraje, Podkováň. Vzal jsem kelímek do ruky a polkl první sousto. Ježíšimarjá, nechápu, proč si nedovedou aspoň propláchnout trubky. Na jazyku se mi válela šílená pachuť. Šel jsem radši pod pódium. (Asphyx)
Pražská zastávka měla původně proběhnout v klubu HooDoo, ale snad kvůli nedostatečné kapacitě byla přesunuta do Nové Chmelnice. Ta byla nedávno znovu otevřena s pověstí disko klubu (úsměv), ale pro potřeby metalistů vyhovuje taky. Rekonstrukce klubu prospěla, prostředí je na úrovni, což se žel nedá říci o kvalitě piva... Výrobek pivovaru Podkováň se dal pít jen s velkým sebezapřením... (Johan)
Viděl jsem, kvůli pozdnímu příjezdu a asi pětiminutovému šoku z piva, jen polovinu vystoupení DEAD BEYOND BURIED. Svůj death metal prokládali groove pasážemi. Líbilo se mi nasazení kapely. Zvuk byl celkem v pořádku. Jejich vystoupení jsem si pro sebe rozdělil na dvě části. V první hráli death metal a líbila se mi. V druhé části sklouzli k metalcore a nebavilo mě to. Bohužel pro mě se obě části prolínaly ve všech písních a tak jsem se chvílemi úplně ztrácel. Jako předkapela ale předvedli vcelku dobrý výkon a jsem rád, že jsem je viděl, i když jejich cd asi zrovna vyhledávat nebudu. (Asphyx)
DEAD BEYOND BURIED nejsou co do stylu mým šálkem čaje. Brousili modernější verzi death metalu ve středních tempech, možná i s náznaky deathcore, leč nikterak interesantní (roli sehrál i zmršený zvuk). (Johan)
Ačkoliv byl na většině míst začátek avizován na 19:00, již nějakou dobu před odbitím sedmé hodiny to na pódiu v obnovené a vzhledově mírně pozměněné Chmelnici roztáčeli londýnští death metalisté DEAD BEYOND BURIED. Mé první setkání s touto kapelou bylo vskutku příjemné, pánové se mi trefili do vkusu a jejich techničtější pojetí smrtelného kovu bavilo. Pětice „nemetalově“ vypadajících muzikantů byla zpočátku sledována velmi malým počtem lidí, v průběhu se však sál pomalu zaplňoval a DEAD BEYOND BURIED se tedy dostalo alespoň ke konci důstojné odezvy. Co však dojem z vystoupení poměrně značnou měrou kazilo, byl zvuk – příliš nahlas. Dost příliš… (Opat)
A to i při české bandě HEAVING EARTH, při níž zvukař snad ještě trochu přidal na volume až na hranici únosnosti. Smečku vedenou charismatickým growlerem Žlababou mám velmi rád, naživo mne vždy jejich hudba, silně inspirována předními kapelami hlavně americké death metalové scény (výrazný vliv Immolation nebo Suffocation), bavila, ale ozvučení mi bránilo si koncert řádně užít. Kapela jela na 100 %, avšak ze zmiňovaných důvodů nemůžu zařadit vystoupení HE mezi ta nejlepší. V průběhu koncertu jsem zahlédl vedle pódia také část samotných Immolation, Ross Dolan (basa, vokál) si neustále klepal do rytmu. Sympatické, nehrají si na žádné hvězdy, neschovávají se, podpoří kapelu. (Opat)
Za zmínku určitě stojí skutečnost, že HEAVING EARTH neplnili roli lokálního supportu, ale po boku slavných part odjeli více než polovinu turné, které zahrnovalo přes 40 koncertů. Věc u tuzemských kapel zřídka viděná, ale o to zajímavější. Pánové nedávno provětrali sestavu a aktuálně se snaží propagovat hlavně jméno kapely, protože debut Diabolic Prophecies už je staršího data a aktuální EP Redemption Ablaze, které je předzvěstí chystaného druhého alba, obsahuje pouze dvě skladby. V Praze jsem čekal, že HEAVING EARTH nastoupí jako třetí, ale čert ví proč hráli jako druzí, po DEAD BEYOND BURIED. Viděl jsem HEAVING EARTH nedávno na Deadly Stormu v Božkově, kde odehráli z mého pohledu lepší vystoupení. Nikoliv, že by se za půl roku zhoršili nebo změnili, ale tehdy jim přál zvukař, tak na Chmelnici byl asi nachmelený... (úsměv) Zbytečně přehulený zvuk mi dělal pramalou radost, jinak ale pánové odehráli sebevědomé vystoupení plné technického death metalu s brutálním Žlababovým řevem. (Johan)
Při třetím pivku se mi pachuť v ústech ustálila a já se těšil na moje oblíbence HEAVING EARTH. Když jsem je viděl v Plzni na Deadly Storm, moc se mi líbili. Mám rád jejich první desku Diabolic Prophecies, která se mi moc líbí a i EP Redemption Ablaze je skvělou českou odpovědí na Immolation, Morbid Angel apod. Při prvním songu jsem byl ještě schopen zvukaři odpustit jeho špatnou práci. Bohužel zvuková koule pokračovala a ani velké nasazení kapely nedovedlo vytvořit atmosféru, jakou jsem si představoval. Zpěv Žlababy byl utopený a tak jsem si aspoň užíval výkon bicmena Jirky Zajíce. Pro mě tedy kapela za jedna a zvukař za pět. Nechal bych ho za trest poslouchat dva dny v kuse Michala Davida. (Asphyx)
Dovolím si malé odbočení. Po vystoupení HEAVING EARTH jsme se vydali ihned do předsálí k jejich improvizovanému stánku s tričky a cdčky. Uskutečnili obchod (mimochodem zase mi to nedá a musím říci, že tričko k Redemption Ablaze je prostě skvělý a jsem rád, že ho mám – smích) a pokračovali k hlavnímu stánku s merchandise IMMOLATION a MARDUK. Velké bylo naše zklamání. Můžete mi někdo vysvětlit proč mají kapely takového věhlasu pouze trička velikosti M apod.? Těšil jsem se na tričko k EP Providence od IMMOLATION. Škoda. Člověk by rád podpořil, ale když mu není přáno... (Asphyx)
A už vůbec nechápu, proč se na koncertu nedaly koupit žádné nosiče MARDUK (IMMOLATION jsem nehledal, tak nevím...). (Johan)
FORSAKEN WORLD, s obličeji s warpaintem, drhli podivný hybrid, jehož základem byl snad metalcore, na nějž roubovali prvky black metalu, death metalu i rock´n´rollu. Po předchozích dvou řežbách působilo vystoupení Francouzů oddychově, docela mě bavilo, i když asi i díky čitelnému zvuku, protože jsem aspoň registroval všechny nástroje. Ale že by se jednalo o něco, co bych musel vidět nebo slyšet znovu, to se říci nedá... (Johan)
Francouzi FORSAKEN WORLD mě velice mile překvapili. Neznal jsem je, nikdy neslyšel a tak jsem nic neočekával. Jejich set, v kterém kombinovali melodický death metal, melodický black metal a i vkusně zařazený metalcore, mě bavil. Měli dobrý zvuk a odsýpalo to velice dobře. Dokonce mi začala chutnat i Podkováň (asi už byly trubky čisté). Moc pěkné dynamické vystoupení. Kapela s sebou měla na turné spoustu kamarádů, kteří ji točili na všechny možné kamery, tablety, foťáky apod., takže když pohledáte, určitě jejich vystoupení někde na internetu bude. (Asphyx)
FORSAKEN WORLD jsou mladou kapelou, jež letos vydala debutový počin „As Time Reflects Our End“. Různé zdroje uváděly různé žánry, někde jsem se dočetl, že jde o melodic death metalovou kapelou s příměsí metalcore, někde jsem četl něco o black metalu. A když Francouzi nastoupili na pódium, black metal jsem také očekával vzhledem k warpaintům kapelou používaným. Jenže… malůvky byly posledním náznakem black metalu u FORSAKEN WORLD. Hudebně se jednalo o ničím neoriginální a pro mě nepoutavý metalcore, odebral jsem se tedy o kousek dále a vystoupení FW se příliš nevěnoval. Zlepšení však dostál zvuk. (Opat)
Tak jsem se konečně dočkal. Je to tady. Na pódium vyběhl holohlavý Robert Vigna a začal drtit první riff Close to the World Bellow. Házel s sebou jako při epileptickém záchvatu. Ždímal kytaru ze všech sil. Stál jsem kousek od něj a nemohl od něj odtrhnout oči. Ale to jen do té doby, než spustilo další zvíře Ross Dolan. Pro mě jeden z nejlepších death metalových hlasů. Steve mě svými bicími málem rozdrtil ušní bubínky. Ten chlap má místo rukou větrný mlýn! Celé vystoupení bylo velice temné, jeden pochmurný riff střídal druhý. IMMOLATION přehráli průřez celou svojí tvorbou. Asi bych už nedal dohromady pořadí písní, ale zazněly veškeré „důležité“ songy. (A stejně bych vám to neřekl, měli jste taky dorazit – smích) Jako velký obdivovatel IMMOLATION jsem tentokrát odpustil zvukaři, že byl zvuk ze začátku příliš zbytečně nahlas a nečitelný. Pak mi přišlo, jakoby mě zvukař vyslyšel a vše se srovnalo. Byl jsem schopen fotit své rozmazané fotky jen do druhé písně. (Fotím svým starým foťákem, to je ten pravej underground – smích). Od třetí písně mě vystoupení plně pohltilo a byl jsem vyhozen totálně vyčerpaný až při posledním songu. Temnota zahalila Prahu i moji mysl. Z některých písní šel opravdu strach. Američtí démoni mě přesvědčili o tom, že ne nadarmo patří mezi světovou death metalovou elitu. Z vystoupení sálala obrovská síla, dynamika a nasazení. Kapela mi přišla v pohodě, jeden na druhého házeli samé úsměvy a bylo vidět, jak je baví hrát. Těším se na novou desku, která by měla vyjít příští rok. Byla představena i jedna nová skladba a musím říct, že je vskutku na co se těšit. Splnil se mi sen a můj osobní zážitek z koncertu je absolutně skvělý a nepřenositelný. Samozřejmě, někdo to mohl slyšet trošku jinak, ale já marně hledám další slova, abych nějak vyjádřil svoje nadšení. Moje mise byla splněna a já můžu říci jen: „Death metal eternal!“ (Asphyx)
Zatímco na první kapelu koukalo pár zvědavců, postupně lidi přibývali a HE i FW už měli kulisu docela slušnou. Na IMMOLATION už se prostor zaplnil téměř všemi přítomnými, kterých mohlo dorazit odhadem dvě stě padesát. Na rovinu – IMMOLATION registruji jako přední představitele žánru, ale nijak podrobně jsem je nikdy nesledoval a neposlouchal. Na Chmelnici jsem si tedy chtěl doplnit vzdělání, ale zase mě trochu zlobil zvuk. Bez špuntů v uších byl to asi nevydržel. Opravdu nechápu, proč většina zvukařů považuje za nejlepší co nejhlasitější zvuk... Jinak ale američtí smrtonoši odehráli precizní set trvající zhruba hodinu, stoprocentně uspokojili své fanoušky a vlastně i mě – i když jsem vydržel zhruba dvě třetiny setu a pak se šel nadechnout čerstvějšího vzduchu – v sále bylo něco mezi saunou a plynovou komorou; všechna čest muzikantům, že v tom vedru, které muselo být na pódiu ještě větší, nejen že odehráli, ale i zapařili. (Johan)
Nastal čas na to, na co většina z příchozích čekala. Prvním vystupujícím z dvojbloku hlavních kapel večera byli američtí matadoři death metalu IMMOLATION. Poslední dobou nesmírně ujíždím na klasice „Close to a World Below“ z roku 2000 a titulní skladba z této fošny také odstartovala skvostný set v podání americké čtveřice. Z Rosse Dolana charisma čiší na sto honů, jeho vokál je pro IMMOLATION velmi charakteristický, Bob Vigna klasicky pohazoval kytarou všude kolem sebe při hutných riffech či kvílivých sólech, Bill Taylor takřka nehybný a vzadu to neustále hnal řezník Steve Shalaty. Setlist byl plný naprostých pecek, jmenovitě Father, You’re not the Father; What They Bring, A Glorious Epoch, Majesty and Decay, Dawn of Possession, Swarm of Terror nebo Into Everlasting Fire. Stál jsem naprosto vepředu, i tak jsem považoval zvuk za velmi zdařený. První z headlinerů absolutně nezklamal, naopak – viděl jsem čtveřici naživo potřetí a jednalo se bezpochyby o nejlepší koncert. S jakou intenzitou do nás sázeli skladby... často bez jakékoliv pauzy nebo s pouhým uvedením názvu songu mezi jednotlivými zářezy... IMMOLATION nám nedali ani vydechnout. (Opat)
A to samé mohu říci i o zástupci skandinávské black metalové školy – MARDUK. Čekání sice bylo o něco delší, o to většího nářezu se nám poté dostalo. Set otvírala očekávaně titulní pecka z letošní desky „Serpent Sermon“, následována dle mě rozhodně nejlepší skladbou z desky „Wormwood“ – Nowhere, No-One, Nothing. U novějších desek zůstaneme ještě peckou The Levelling Dust (z alba „Rom 5:12“) a nastává čas na kulty z let devadesátých – The Black Tormentor of Satan, On Darkened Wings nebo jeden z vrcholů celého koncertu – Slay the Nazarene. Nezastavitelná sypačka, momenty zběsilého paření střídaly momenty zírání s otevřenou hubou. Totální inferno. Starší skladby jsou občas proloženy něčím z letošní fošny, zazní z ní tedy i pomalejší Temple of Decay a na závěr klipovka Souls for Belial. Tyto skladby však nemohou překonat absolutní peklo v podobě dvojice Baptism by Fire/Panzer Division Marduk z naprosto kultovní desky „Panzer Division Marduk“. Druhý vrchol vystoupení. Kapela se zmiňovanou Souls for Belial loučí, zanedlouho se však po vzývání vrací a se slovy „je nám jasné, že v Praze nemůžeme vynechat skladbu HANGMAN OF PRAAAAAAGUE!“ rozpoutá ještě na chvíli peklo na i pod pódiem. Vše končí skladbou Wolves z téměř dvě desítky let staré „Those of the Unlight“ a následným podáním si ruky s nenávistným frontmanem Mortuusem. Na druhou stranu, nepřišel mi ten večer až tak zlý, jak se říká a jak jsem měl možnost vidět na různých záznamech (akorát nezapomněl počastovat „spícího osvětlovače“ nějakým tím hrubším výrazem a následovaným nevěnováním mu jedné ze skladeb (smích)). (Opat)
Největším tahákem pro mě byli MARDUK. Jejich letošní deska je strhující, líbí se mi natolik, že jsem při známkování v Pařátu vysolil bez dlouhého přemýšlení za jedna. Diskografie švédských obrů je plná alb, která psala dějiny, takže se dal čekat průřez tvorbou – a taky k němu došlo. Nepoznám všechny skladby podle názvů, takový znalec nejsem, ale když MARDUK spustili, byl jsem okamžitě vtažen do děje... Bylo mi úplně jedno, z které desky hrají, jestli z „pancéřové divize“, nebo z novinky, koncert byl od první do poslední skladby naprosto strhující, doslova pekelný... A světe div se, zvuk byl jedním slovem skvělý – špunty zmizely do kapsy a slyšet bylo úplně všechno, jako z nahrávky. Mortuus a spol. chytře střídali devastující vypalovačky se skladbami v trochu volnějším tempu, základní set trval hodinu a s přídavkem strávili MARDUK na pódiu 73 minut, což je na klubový koncert věc nevídaná. Když si tak promítám koncerty z poslední doby a hledám v paměti podobně silný blackmetalový zážitek, nějak nenalézám... Asi jsem v pátek 12.10.2012 zažil nejlepší blackový koncert svého života. (Johan)
Celý klub pomalu zahalila světla do červena laděná mlha. MARDUK na sebe nechali poměrně dlouho čekat. Je pravda, že nebýt toho, že zazněla první skladba, ani bych si nevšiml, že přišli. Přes tu mlhu jsem byl schopen rozeznat jen siluety. Co se týče muziky, bylo ale vše v nejlepším pořádku. Není moc black metalových kapel, které bych si rád vyslechnul, ale MARDUK patří mezi ně. Když hráli pomalejší, mrazivé pasáže, byl jsem navýsost spokojen. Při některých sypačkách jsem se sice trošku ztrácel, ale celkově mělo celé vystoupení ten správný undergroundový náboj. MARDUK jsem viděl před dvěma lety na Metalfestu v Plzni. Tam hráli někdy odpoledne. Měli tenkrát i chrlící i hořící oheň a ten se vyjímal za bílého dne až nepatřičně. Na Nové Chmelnici se mi líbili o řád více. Zvuk byl v pořádku, Na úvod jsem zaznamenal pár skladeb z posledního alba Serpent Sermon. Čím více se blížil koncert ke konci, sahali MARDUK do svých starších alb a vytahovali jednu pecku za druhou. Byl jsem ale již znaven z předchozích IMMOLATION, tak jsem jen v klidu stál a vychutnával si černočerný black metal. (Asphyx)
IMMOLATION a MARDUK, tedy kapely, na které asi všichni návštěvníci do Nové Chmelnice dorazili, museli snad každého příznivce potěšit. Předvedly naprosto bestiální koncerty podpořené výborným zvukem (škoda, že tomu tak nebylo v případě předkapel) a já odcházel pln nakonec velice pozitivních dojmů. (Opat)
Moje mise do hlavního města se vydařila. Dokonce i ta Podkováň mi nakonec vcelku zachutnala. Nevím, jestli to bylo zvukařem nebo celkovou akustikou klubu, ale kvalita zvuku hodně kolísala. Rád jsem konečně taky po půl roce poznal některé členy redakce (Johan, Opat, Ignor). Pokud bych sestavoval za sebe pomyslný žebříček, tak první místo má u mě jednoznačně IMMOLATION, následují MARDUK a za nimi v těsném závěsu HEAVING EARTH. Temný večer si musel užít každý fanoušek černého i smrtícího kovu. A ti, kdo nedorazili, můžou jen tiše závidět. (Asphyx)
Fotky: Ignor (MARDUK, IMMOLATION, FORSAKEN WORLD, HEAVING EARTH); Asphyx (DEAD BEYOND BURIED)
Asphyx - Album
Asphyx - Videa:
HEAVING EARTH
IMMOLATION
MARDUK
