Skupina NEŽFALEŠ se na našich stránkách objevuje pravidelně, zrecenzovány tu jsou jejich tři nahrávky a tak je logické, že když vyšla novinka, recenze je tu zas. (úsměv) Psal jsem všechny předešlé kritiky, takže mám kapelu celkem v merku a už dopředu mi bylo jasné, o čem to bude a že to nebude žádná bída. Pražská parta vždy disponovala kvalitními instrumentálními výkony, slušnými kompozičními postupy a nahrávky měly kvalitní zvuk. A taky, žel, některé texty trpěly klišovitými obraty i tématy.
A „Každej klub i bar“ pokračuje přesně tam, kde „Pár lacinejch triků“ končilo. Opět se hraje melodický a chytlavý punk rock, tu ostřejší a starobylejší, tu měkčí a novodobější. (úsměv) Mému vkusu jsou blíž ty rychlejší a tvrdší skladby, třeba hned úvodní vypalovačka „Druhej dech“, která by mohla docela spolehlivě tvorbu NEŽFALEŠE definovat a sehrát roli „ksicht“ songu pro ty, kteří s kapelou neměli zatím tu čest. Je to svižné, funguje tu spolehlivě střídání slok a refrénu, přičemž refrén je silně chytlavý a mezihry nejsou jen o třech akordech, ale nechají se v nich najít docela zajímavé momenty, včetně rytmických změn. Sólový zpěv se střídá se sborovým a co víc, text mi nepřijde vůbec od věci, podobnými myšlenkami se nejspíš v určitém věku zabývá každý. Ale kašlat na ně, protože druhej dech přijde! A pomůže třeba parta kamarádů – ostatně právě o kamarádství NEŽFALEŠ docela ráda vykřikuje... a proč by ne, i druhá „Nejsi v tom sám“ se povedla, úplně stejně jako předchozí věc.
A pak jedeme z kopce, „Ona má styl“ je plytká slátanina o nějaký slečně, co má styl, ale skladba se spíše vleče, než aby odsýpala. Refrén smrdí popinou a text taky nesrší vtipem... Nebaví... mě to. Podobně unyle na mě působí „Švindl“, zato „Sen o Londýnském pubu“ je úplně jiná sorta whisky – tohle je hodně zábavný song, nejen díky parádním klavírním vsuvkám a pěveckému vkladu Štěpána z N.V.Ú. – prostě jízda, s rock´n´rollovým refrénem, jehož repete v závěru je ještě lepší než už tak dobrý refrén klasický (snad jsem to vysvětlil srozumitelně – úsměv).
Už minule jsem se škaredil nad sborovým „ohohohoh“ a musím znova – tyhle pasáže v „Lovesongu“ jsou přímo odpudivé; přitom skladba je jinak docela zajímavá, hodně pestrá a i když nepatří k těm svižným, chápu její zařazení jako takový oddych; a přesně takhle taky po nejsilnější písni funguje. O textu se radši nebudu šířit, protože ten se tedy nepovedl... „Vítězství a prohra“ je klasický průměr, který proletí skrz uši a nezůstane po něm nic. S „Všichni do nebe nemůžou“ mám problém... další barevnou a spíše rockovou než punkovou skladbu totiž znovu hyzdí halekání typu „ohohohoh“... fakt nevím, co na tom kapela vidí, mě to prostě jinak hodně zajímavou skladbu kazí a ničí a prostě mě to tam sere. (pardon) „Sliby“ zdobí příjemná melodie, která se jimi proplétá a také celkem vtipná odlehčení v závěru – je jasné, že tahle parta se úplně vážně nebere. A loučí se stylově – v klubech a barech, ve kterých se vyskytla, ji to bavilo a tak není důvodu hrát o těchhle zařízeních nějak pomalu... Titulní skladba (byť se nejmenuje „Každej klub i bar“, ale „Afterpárty“) proto sviští a desku ukončuje stylově.
No ukončuje, ještě tu máme bonus, akustickou „Kapely, co už ti nezahrajou“, v níž hrají prim akustické kytary a foukací harmonika, sem tam se zlehka přidají i bicí. Skladbou se NEŽFALEŠ pasuje do role pamětníků, kteří pořád přísahají na starou dobrou muziku... Kašlu na posmrtný desky, v mym srdci pořád živej je, ten kdo mi hrával cestou ke škole i na mejch prvních mejdanech. Kdo ví, třeba se i NEŽFALEŠ jednoho dne dostane do pozice kapel, o kterých bude tahle věta taky platit.
Po deseti letech existence je na to ještě brzy, nicméně k výročí si nadělila pěkný digipack s vloženou textově-plakátkovou přílohou, navíc ve velmi pěkném grafickém provedení.
Seznam skladeb:
Čas: 29:43
Sestava:
Hosté:
http://bandzone.cz/nezfales
www.cecek.com
A „Každej klub i bar“ pokračuje přesně tam, kde „Pár lacinejch triků“ končilo. Opět se hraje melodický a chytlavý punk rock, tu ostřejší a starobylejší, tu měkčí a novodobější. (úsměv) Mému vkusu jsou blíž ty rychlejší a tvrdší skladby, třeba hned úvodní vypalovačka „Druhej dech“, která by mohla docela spolehlivě tvorbu NEŽFALEŠE definovat a sehrát roli „ksicht“ songu pro ty, kteří s kapelou neměli zatím tu čest. Je to svižné, funguje tu spolehlivě střídání slok a refrénu, přičemž refrén je silně chytlavý a mezihry nejsou jen o třech akordech, ale nechají se v nich najít docela zajímavé momenty, včetně rytmických změn. Sólový zpěv se střídá se sborovým a co víc, text mi nepřijde vůbec od věci, podobnými myšlenkami se nejspíš v určitém věku zabývá každý. Ale kašlat na ně, protože druhej dech přijde! A pomůže třeba parta kamarádů – ostatně právě o kamarádství NEŽFALEŠ docela ráda vykřikuje... a proč by ne, i druhá „Nejsi v tom sám“ se povedla, úplně stejně jako předchozí věc.
A pak jedeme z kopce, „Ona má styl“ je plytká slátanina o nějaký slečně, co má styl, ale skladba se spíše vleče, než aby odsýpala. Refrén smrdí popinou a text taky nesrší vtipem... Nebaví... mě to. Podobně unyle na mě působí „Švindl“, zato „Sen o Londýnském pubu“ je úplně jiná sorta whisky – tohle je hodně zábavný song, nejen díky parádním klavírním vsuvkám a pěveckému vkladu Štěpána z N.V.Ú. – prostě jízda, s rock´n´rollovým refrénem, jehož repete v závěru je ještě lepší než už tak dobrý refrén klasický (snad jsem to vysvětlil srozumitelně – úsměv).
Už minule jsem se škaredil nad sborovým „ohohohoh“ a musím znova – tyhle pasáže v „Lovesongu“ jsou přímo odpudivé; přitom skladba je jinak docela zajímavá, hodně pestrá a i když nepatří k těm svižným, chápu její zařazení jako takový oddych; a přesně takhle taky po nejsilnější písni funguje. O textu se radši nebudu šířit, protože ten se tedy nepovedl... „Vítězství a prohra“ je klasický průměr, který proletí skrz uši a nezůstane po něm nic. S „Všichni do nebe nemůžou“ mám problém... další barevnou a spíše rockovou než punkovou skladbu totiž znovu hyzdí halekání typu „ohohohoh“... fakt nevím, co na tom kapela vidí, mě to prostě jinak hodně zajímavou skladbu kazí a ničí a prostě mě to tam sere. (pardon) „Sliby“ zdobí příjemná melodie, která se jimi proplétá a také celkem vtipná odlehčení v závěru – je jasné, že tahle parta se úplně vážně nebere. A loučí se stylově – v klubech a barech, ve kterých se vyskytla, ji to bavilo a tak není důvodu hrát o těchhle zařízeních nějak pomalu... Titulní skladba (byť se nejmenuje „Každej klub i bar“, ale „Afterpárty“) proto sviští a desku ukončuje stylově.
No ukončuje, ještě tu máme bonus, akustickou „Kapely, co už ti nezahrajou“, v níž hrají prim akustické kytary a foukací harmonika, sem tam se zlehka přidají i bicí. Skladbou se NEŽFALEŠ pasuje do role pamětníků, kteří pořád přísahají na starou dobrou muziku... Kašlu na posmrtný desky, v mym srdci pořád živej je, ten kdo mi hrával cestou ke škole i na mejch prvních mejdanech. Kdo ví, třeba se i NEŽFALEŠ jednoho dne dostane do pozice kapel, o kterých bude tahle věta taky platit.
Po deseti letech existence je na to ještě brzy, nicméně k výročí si nadělila pěkný digipack s vloženou textově-plakátkovou přílohou, navíc ve velmi pěkném grafickém provedení.
Seznam skladeb:
- Druhej dech
- Nejsi v tom sám
- Ona má styl
- Švindl
- Sen o londýnském pubu
- Lovesong
- Vítězství a prohra
- Všichni do nebe nemůžou (Kámoši z podsvětí II.)
- Sliby
- Afterpárty
- Bonus: Kapely, co už ti nezahrajou
Čas: 29:43
Sestava:
- Radek Š. – zpěv, sbory
- Degi – kytary, zpěv, sbory
- Moucha – basa, akustické kytary, sbory
- Petr – bicí
- Kráťa – sbory
Hosté:
- Balco – klávesy, tamburíny, sbory
- Štěpán „Makeba“ Málek – sbory, zpěv, foukací harmonika
- Tom Calda – sbory
- Venca – sbory
http://bandzone.cz/nezfales
www.cecek.com
