Možná by nebylo na škodu, kdybys na úvod zavzpomínal na svou hudební dráhu. Kdy jsi začal, v kolika kapelách a jak dlouho jsi účinkoval?
No tak to je hluboká historie. Někdy v devadesátým pátým jsem tehdy jako šestnáctiletej spratek vlezl do Troodonu, se kterým jsem poprvé vystoupil v dubnu 97 společně s kapelami Come-die (dnešní Mater Monstifera) a Kapybara. V roce 2001 jsme natočili demo Illusion, které nás docela slušně nakoplo, ale kapela se rok a půl nato rozpadla. Současně jsem asi dva roky účinkoval v humpolecké kapele Aluminium, což byl jeden velký mejdan a více než hudba nás zajímal chlast a holky. To bylo mezi léty 99 a 01. Za zmínku možná stojí ještě konkurs na zpěváka kapely Age Of Storm v roce 95, což bylo vzhledem k mému věku dost troufalý počin… (smích)
Jak to přijde, že po tolika letech hudební nečinnosti začneš zase hulákat do mikrofonu? Přemýšlel jsi o návratu delší dobu nebo se vše tak nějak seběhlo? Odkud přišel hlavní impulz?
Nechtěl jsem to vzdát hlavně po rozpadu Troodonu. Dokonce jsem si od kluků tehdy vyžádal práva na skladby i na název a chtěl jsem v dobře nakoplém projektu pokračovat, Nicméně, bylo velice těžké sehnat lidi, kteří by hudbu skutečně cítili. Proběhly snad dvě zkoušky s novou sestavou, než jsem pochopil, že to nemá smysl, že už to nebude jako se starou sestavou. Také mě lákali do jiných kapel, ale všechny nabídky jsem odmítnul. Chtěl jsem dělat jen jednu věc a to mi nebylo dopřáno a tak jsem to tak nějak přestal řešit a vrhnul se na vydávaní a psaní. Díky vydavatelské činnosti jsem byl stále součástí scény, tak jsem ani nepociťoval potřebu se hrabat na pódium a když, tak jsem si zabékal párkrát s Agony song In Nomine a to bylo vše.
Impulz přišel v lednu 2009, kdy přítelkyně našeho basáka dostala bláznivej nápad, a sice uspořádat mu ke třicátým narozeninám překvápko v podobě, že sezve všechny kapely ve kterých kdy hrál. Bylo jich asi pět. Takže nás nutila zkoušet, přičemž basák neměl ani tucha, proč ho pořád honíme. Najednou jsme po sedmi letech byli zase spolu. Horká krev vypěnila a začali jsme pracovat. Na oslavě pak dostal čerstvej třicátník nejdříve sladkou basu v životní velikosti, pak se ale musel chopit té pravé a odehrát celej večer s pěti kapelama. Dal to obstojně. Potom, co jsme si všimli, že na nás lidi reflektujou a že si nás pamatujou, jsme začali hrát i normálně a časem skládat i novej materiál. Nyní jsme ve fázi, kdy se snad dohrabeme k debutový desce.
Měl jsi po dlouhém „hlasivkovém klidu“ problém se do toho zase dostat? Nebo to šlo „jako po másle“?
Překvapivě ani ne. Tak já pořád někde řval, na hokeji, v hospodě, v práci… (úsměv) Nejvíce tenkrát lamentoval bubeník, který jako jediný pořád někde hrál. Nicméně po první zkoušce jsme se na sebe podívali a to kouzlo bylo zpátky. Až na výjimky jsme se nezasekli, že bychom něco zapomněli. Ano, museli jsme poslouchat, jak jsme to předtím vlastně hráli nebo si to znova ukázat, ale měl jsem pocit, jakoby ta pauza byla dlouhá měsíc a ne sedm let.
Momentálně je s Tvým jménem svázána hlavně formace NO BELIEF, která má venku debutové album „Silent Doom“. NO BELIEF jsou složeni ze samých „profláklých“ tváří – jak to přišlo, že jste se dali dohromady?
Rozpadly se Agony a zbytek sestavy chtěl hrát. Nevím, jestli kluci a dáma oslovili nejdříve mě a pak Vencu Votrubu, ale pamatuji si, že jsme na první zkoušku jeli spolu. Partička nám zahrála pár svých věcí, které zkomponovala od rozpadu Agony, který proběhl na konci června 010. Tehdy bych chladný říjen 010. Když jsem viděl tu hravost, radost a mládí, řekl jsem si, že by tahle kapela mohla mít slušný směr. A snad jsem se nemýlil, nejen, že aktuální debut Silent Doom nám otvírá dveře, ale s klukama a dámou jsme byli už předtím dlouhodobí přátelé a já věděl, že se v jejich společnosti budu cítit dobře a zatím to tak je.
Jak probíhalo komponování materiálu na album? Kdo je většinovým autorem hudby? Řekli jste i předem, „budeme hrát death/doom“, nebo to vyplynulo ze situace?
No s tím stylovým zařazením to byla docela legrace. Protože jakýkoliv téma odvedle bylo podle mladejch vybočení ze stylu, který jsme ani neměli stanovený… (smích) Ale ano, věděli jsme, jakým stylem se budeme ubírat a že to bude právě melodickej death metal s prvky doomu. Jen chvíli trvalo, než jsme vše sladili. Bylo potřeba pochopit, že ať kdokoli přinese cokoli, vždycky tomu dáme ksicht No Belief.
Jinak většinovým skladatelem je Kuba Vondrka. Tak jako jeho bratr Michal je kouzelník na ledě, tak on je kouzelník na kytaru a v hlavě se mu rodí skvělý nápady. Takže je nosí hlavně on, my mu to pak překopeme, Peťulka tam prskne klávesy, já zpěvy a texty a je hotovo. Uvidíme, jak se bude náš styl vyvíjet dál.
Kdo je hlavním tahounem kapely?Při pohledu z vnějšku to může vypadat jako Tvůj projekt, ostatní mají další rozjeté kapely.
Tak to se stalo těma Vencovýma náborama… (smích) Nejprve zlanařil do Dark Angels Peťulu, pak Kubu a nakonec i bicáka Stresora. Takže to spíše může vypadat jako boční projekt DA. Nicméně NB není ničím projektem. Je to kapela, která má své ambice a tvrdě si za nimi stojí.
Zevnitř tedy kapelu táhne Kuba jakožto hlavní skladatel, my s Vencou se pak staráme o management.
CD jsi vydal na svém labelu, který je ale momentálně spíše v útlumu. Je jasné, že dnes se skoro nic neprodá, takže se vydání CD nevyplácí. NO BELIEF jsi přesto vydal – dá se tady mluvit o návratnosti investice, nebo sis to prostě vydal pro radost?
Ano, nebýt mého osobního návratu k hudbě, IFA records by patrně značně stagnovalo. Momentálně jej mám jen pro své projekty. Návratnost ani tak nějak nečekám, přesto si myslím, že přes značku IFA dokážu album propagovat mnohem lépe, než kdyby to bylo samovydání; nehledě na to, že se vydání u IFA records přímo nabízelo. Vtipný je, že spousta labelů kdysi vznikalo pro to, aby kapely mohly vydávat své desky, zatímco IFA records takhle víceméně dožívá. Ale hlavu vzhůru, na konci září vyšlo album After Rain, na kterém jsem se také trošíčku podílel, no a na jaře už snad vydám ten Troodon, takže pořád se tak nějak něco bude dít.
Jak se „to“ vůbec prodává? Kolik kusů je pryč a jaký byl náklad? Těžíš při prodeji ze získaného jména – kdyby to vyšlo vlastním nákladem, myslíš, že by byl prodej srovnatelný nebo o poznání nižší?
Na prodejnost se ptát je asi brzy. Odehráli jsme málo koncertů, ještě ani pořádně nevyšly recenze, nepustil jsem se do výměn atd. Udělal jsem klasicky 500 ks, teď mám stovku pryč asi, nevím... jestli si myslím, že jsme prodali 50 CD, tak asi nebudu daleko od pravdy. Kdyby to šlo vlastním nákladem, ztratí to takovej ten punc kvality a těžko by se to pak měnilo. I přesto, že jsem zpěvák v téhle kapele, tak jsem pořád šéf IFA records, které vždy vydávalo to, co se líbilo jenom mně a o čem jsem si myslel, že je to dobrý. Kdybych tedy nahrávce nevěřil, vyšla by vlastním nákladem.
Nedá mi to a rýpnu si do obalu. Zombík nevypadá zle, ale podle mě titulku hyzdí ta mini-socha anděla... Na mě to působí jak „pěst na voko“. Co tím chtěl autor říci?
To je jednoduchý – úpadek náboženství. Má tam svý místo. Zombík jakožto znázornění zkázy. Zkáza je způsobená náboženstvím. A je jedno, jestli vírou v Boha a nebo vírou v peníze. Momentálně tady kolem nás zuří neslyšitelná válka, která má denně tisíce obětí. Cítíš to napětí ve vzduchu? Takovej ten podivnej neklid? Něco se děje a děje se to už dlouho. A o tomhle jsou naše texty. Tichá zkáza pomalu přichází, ale nikdo o ní neví a až se vyjeví, bude už pozdě. Vlastně už je pozdě teď. Teď trochu odbočím od našich textů, které nejsou tak konkrétní, ale zamyslíš-li se hluboko nad dnešní situací ve světě a v ČR, tak snadno zjistíš, že jsme se časovou smyčkou ocitli v roce 1938 – také jsme dali cizím mocnostem naší republiku bez jediného výstřelu a bez náznaku obrany. Taky se o našich záležitostech rozhoduje někde jinde. A bude hůř. Koncept desky má obšírnější témata a náboženství se tam prostě odráží a jeho symbolika je na obalu jasná.
Hodláte s NO BELIEF fungovat jako aktivní koncertní kapela, která obráží kluby a festivaly? Budete se snažit hrát co nejvíc? Nebo to berete, jak to přijde, zahrajete hlavně „kolem komína“ pro kamarády jednou za čtvrt roku...
Ano, jdeme do toho natvrdo. Už teď domlouváme festivaly na příští rok a snažíme se co nejvíce hrát. Třeba vymyslíme na jaře nějaké to turné, uvidíme. Každopádně zahrajeme všude, kde to jde a já s Vencou tyto aktivity hodně živíme. Otvírají se před námi nový možnosti díky našim zkušenostem a já doufám, že se jich pořádně svorně chytneme a půjdeme si za svým cílem.
Když už s Tebou mluvím, tak se zeptám i na Tvou další skupinu – TROODON. Tam jste taky začali cosi tvořit nového, nebo hrajete jen staré fláky s cílem se vyblbnout?
Ano, máme nové věci, máme odhodlání, chceme natočit desku, kde si tedy vypomůžeme asi dvěma věcma z demáče a možná ještě otevřeme prachem zanesené šuplíky. V minulosti jsme měli asi dvacet skladeb, tak proč si po nějaké nešáhnout, když bude potřeba. Jdeme časem zpět, serem na trendy, máme v krvi pravověrný thrash metal přelomu osmdesátých a devadesátých let německého střihu a přesně ten chceme dělat. V současné době nás brzdí sólový kytarista, který nám jaksi chybí, tak snad se s tím nějak popereme a někoho najdeme.
Další Tvou aktivitou je „spisovatelství“. Vydal jsi román Apokalypsa, nejdřív vlastním nákladem, letos u vydavatelství Leviathan. Kniha je normálně v distribuci – jak se prodává a jaké máš ohlasy? Chystáš něco dalšího?
Ohlasy mám zatím jen od čtenářů, kterým se mé dílo zamlouvá. Názory se různí, ale většinou slyším, že knížku přečetli jedním dechem nebo za dva dny. To mě moc těší. S kritikou je to horší, protože se jakožto neznámý autor nemohu dostat na kobylku knižním recenzentům. Jednoduše na to kašlou a nic nepíšou. Přitom jsem u nás jediný v žánru. Knížka se prodává celkem slušně, myslím, že by si zasloužila více pozornosti od pánů z oboru. Zkoušel jsem to chvíli se tam procpat, pak jsem pochopil, že člověk toho musí napsat mnohem více, aby si ho vůbec všimli a vykašlal jsem se na ně. Recenze budou, ale od lidí z hudební branže, tak uvidíme.
Ano, chystám další knížku. Bude asi trošku komplikovanější, více do psycha a do temnoty. Bude se zabývat právě tím napětím okolo nás, které jsem zmiňoval výše. Bude se tedy zabývat novodobou psychologickou válkou. Tohle téma mi není cizí. Objevilo se už v Apokalypse, aniž bych si to uvědomoval. Cítil jsem tedy něco už v roce 2003, kdy jsem Apokalypsu začal psát.
A poslední Tvá činnost – pořádání koncertů. Jak často ted děláš akce? Přece jen lidí na koncertech ubývá, až si člověk říká, jestli mu to za tu námahu stojí...
Dělám z pohodlnosti jednu větší akci ročně a to IFA party situovanou mezi svátky na konci roku. Letos bych chtěl koncert roztáhnout do dvou dnů, protože svátky vychází na střed týdne a nabízí se tedy pátek a sobota. Pokud se nepletu, bude to už osmý ročník. Já si nemyslím, že lidí na koncertech ubývá, jen jsou rozmělnění mezi více akcí. Pořadatelé kolikrát nepřemýšlí a pak pláčí. Například, letošní koncert výborných kapel Forgotten Silence, Dying Passion a spol. v den, kdy se hraje semifinále hokeje s účastí českého týmu. To je prostě nesmysl. Praxe je taková, že když se člověk do toho vloží, má nějaké zkušenosti a cit, tak to většinou dopadne dobře. U nás to dělá třeba dobře Rob s Antistar a řekněme, že se mu daří díky jeho schopnostem. Podívej se, kde byl Shindy dříve a kde je teď a tak bych mohl vyprávět dál…
Jsme na konci – takže poslední slova jsou Tvá – co máš na srdci a co na jazyku? (úsměv)
No snad v návaznosti s nakousnutým tématem bych jen řekl, ať se všeci mají na pozoru. Ať mají otevřená srdce i mysl. Kolem nás je spousta zla a možná se dožijeme věcí, kterým bychom donedávna ani nevěřili. Nemyslím teďko rok 2012 a podobné nesmysly kolem jeho konce. To, co se na nás řítí, je obrovská bouře. Musíme zůstat silní!
www.bandzone.cz/nobelief
RECENZE
No tak to je hluboká historie. Někdy v devadesátým pátým jsem tehdy jako šestnáctiletej spratek vlezl do Troodonu, se kterým jsem poprvé vystoupil v dubnu 97 společně s kapelami Come-die (dnešní Mater Monstifera) a Kapybara. V roce 2001 jsme natočili demo Illusion, které nás docela slušně nakoplo, ale kapela se rok a půl nato rozpadla. Současně jsem asi dva roky účinkoval v humpolecké kapele Aluminium, což byl jeden velký mejdan a více než hudba nás zajímal chlast a holky. To bylo mezi léty 99 a 01. Za zmínku možná stojí ještě konkurs na zpěváka kapely Age Of Storm v roce 95, což bylo vzhledem k mému věku dost troufalý počin… (smích)
Jak to přijde, že po tolika letech hudební nečinnosti začneš zase hulákat do mikrofonu? Přemýšlel jsi o návratu delší dobu nebo se vše tak nějak seběhlo? Odkud přišel hlavní impulz?
Nechtěl jsem to vzdát hlavně po rozpadu Troodonu. Dokonce jsem si od kluků tehdy vyžádal práva na skladby i na název a chtěl jsem v dobře nakoplém projektu pokračovat, Nicméně, bylo velice těžké sehnat lidi, kteří by hudbu skutečně cítili. Proběhly snad dvě zkoušky s novou sestavou, než jsem pochopil, že to nemá smysl, že už to nebude jako se starou sestavou. Také mě lákali do jiných kapel, ale všechny nabídky jsem odmítnul. Chtěl jsem dělat jen jednu věc a to mi nebylo dopřáno a tak jsem to tak nějak přestal řešit a vrhnul se na vydávaní a psaní. Díky vydavatelské činnosti jsem byl stále součástí scény, tak jsem ani nepociťoval potřebu se hrabat na pódium a když, tak jsem si zabékal párkrát s Agony song In Nomine a to bylo vše.
Impulz přišel v lednu 2009, kdy přítelkyně našeho basáka dostala bláznivej nápad, a sice uspořádat mu ke třicátým narozeninám překvápko v podobě, že sezve všechny kapely ve kterých kdy hrál. Bylo jich asi pět. Takže nás nutila zkoušet, přičemž basák neměl ani tucha, proč ho pořád honíme. Najednou jsme po sedmi letech byli zase spolu. Horká krev vypěnila a začali jsme pracovat. Na oslavě pak dostal čerstvej třicátník nejdříve sladkou basu v životní velikosti, pak se ale musel chopit té pravé a odehrát celej večer s pěti kapelama. Dal to obstojně. Potom, co jsme si všimli, že na nás lidi reflektujou a že si nás pamatujou, jsme začali hrát i normálně a časem skládat i novej materiál. Nyní jsme ve fázi, kdy se snad dohrabeme k debutový desce.
Měl jsi po dlouhém „hlasivkovém klidu“ problém se do toho zase dostat? Nebo to šlo „jako po másle“?
Překvapivě ani ne. Tak já pořád někde řval, na hokeji, v hospodě, v práci… (úsměv) Nejvíce tenkrát lamentoval bubeník, který jako jediný pořád někde hrál. Nicméně po první zkoušce jsme se na sebe podívali a to kouzlo bylo zpátky. Až na výjimky jsme se nezasekli, že bychom něco zapomněli. Ano, museli jsme poslouchat, jak jsme to předtím vlastně hráli nebo si to znova ukázat, ale měl jsem pocit, jakoby ta pauza byla dlouhá měsíc a ne sedm let.
Momentálně je s Tvým jménem svázána hlavně formace NO BELIEF, která má venku debutové album „Silent Doom“. NO BELIEF jsou složeni ze samých „profláklých“ tváří – jak to přišlo, že jste se dali dohromady?
Rozpadly se Agony a zbytek sestavy chtěl hrát. Nevím, jestli kluci a dáma oslovili nejdříve mě a pak Vencu Votrubu, ale pamatuji si, že jsme na první zkoušku jeli spolu. Partička nám zahrála pár svých věcí, které zkomponovala od rozpadu Agony, který proběhl na konci června 010. Tehdy bych chladný říjen 010. Když jsem viděl tu hravost, radost a mládí, řekl jsem si, že by tahle kapela mohla mít slušný směr. A snad jsem se nemýlil, nejen, že aktuální debut Silent Doom nám otvírá dveře, ale s klukama a dámou jsme byli už předtím dlouhodobí přátelé a já věděl, že se v jejich společnosti budu cítit dobře a zatím to tak je.
Jak probíhalo komponování materiálu na album? Kdo je většinovým autorem hudby? Řekli jste i předem, „budeme hrát death/doom“, nebo to vyplynulo ze situace?
No s tím stylovým zařazením to byla docela legrace. Protože jakýkoliv téma odvedle bylo podle mladejch vybočení ze stylu, který jsme ani neměli stanovený… (smích) Ale ano, věděli jsme, jakým stylem se budeme ubírat a že to bude právě melodickej death metal s prvky doomu. Jen chvíli trvalo, než jsme vše sladili. Bylo potřeba pochopit, že ať kdokoli přinese cokoli, vždycky tomu dáme ksicht No Belief.
Jinak většinovým skladatelem je Kuba Vondrka. Tak jako jeho bratr Michal je kouzelník na ledě, tak on je kouzelník na kytaru a v hlavě se mu rodí skvělý nápady. Takže je nosí hlavně on, my mu to pak překopeme, Peťulka tam prskne klávesy, já zpěvy a texty a je hotovo. Uvidíme, jak se bude náš styl vyvíjet dál.
Kdo je hlavním tahounem kapely?Při pohledu z vnějšku to může vypadat jako Tvůj projekt, ostatní mají další rozjeté kapely.
Tak to se stalo těma Vencovýma náborama… (smích) Nejprve zlanařil do Dark Angels Peťulu, pak Kubu a nakonec i bicáka Stresora. Takže to spíše může vypadat jako boční projekt DA. Nicméně NB není ničím projektem. Je to kapela, která má své ambice a tvrdě si za nimi stojí.
Zevnitř tedy kapelu táhne Kuba jakožto hlavní skladatel, my s Vencou se pak staráme o management.
CD jsi vydal na svém labelu, který je ale momentálně spíše v útlumu. Je jasné, že dnes se skoro nic neprodá, takže se vydání CD nevyplácí. NO BELIEF jsi přesto vydal – dá se tady mluvit o návratnosti investice, nebo sis to prostě vydal pro radost?
Ano, nebýt mého osobního návratu k hudbě, IFA records by patrně značně stagnovalo. Momentálně jej mám jen pro své projekty. Návratnost ani tak nějak nečekám, přesto si myslím, že přes značku IFA dokážu album propagovat mnohem lépe, než kdyby to bylo samovydání; nehledě na to, že se vydání u IFA records přímo nabízelo. Vtipný je, že spousta labelů kdysi vznikalo pro to, aby kapely mohly vydávat své desky, zatímco IFA records takhle víceméně dožívá. Ale hlavu vzhůru, na konci září vyšlo album After Rain, na kterém jsem se také trošíčku podílel, no a na jaře už snad vydám ten Troodon, takže pořád se tak nějak něco bude dít.
Jak se „to“ vůbec prodává? Kolik kusů je pryč a jaký byl náklad? Těžíš při prodeji ze získaného jména – kdyby to vyšlo vlastním nákladem, myslíš, že by byl prodej srovnatelný nebo o poznání nižší?
Na prodejnost se ptát je asi brzy. Odehráli jsme málo koncertů, ještě ani pořádně nevyšly recenze, nepustil jsem se do výměn atd. Udělal jsem klasicky 500 ks, teď mám stovku pryč asi, nevím... jestli si myslím, že jsme prodali 50 CD, tak asi nebudu daleko od pravdy. Kdyby to šlo vlastním nákladem, ztratí to takovej ten punc kvality a těžko by se to pak měnilo. I přesto, že jsem zpěvák v téhle kapele, tak jsem pořád šéf IFA records, které vždy vydávalo to, co se líbilo jenom mně a o čem jsem si myslel, že je to dobrý. Kdybych tedy nahrávce nevěřil, vyšla by vlastním nákladem.
Nedá mi to a rýpnu si do obalu. Zombík nevypadá zle, ale podle mě titulku hyzdí ta mini-socha anděla... Na mě to působí jak „pěst na voko“. Co tím chtěl autor říci?
To je jednoduchý – úpadek náboženství. Má tam svý místo. Zombík jakožto znázornění zkázy. Zkáza je způsobená náboženstvím. A je jedno, jestli vírou v Boha a nebo vírou v peníze. Momentálně tady kolem nás zuří neslyšitelná válka, která má denně tisíce obětí. Cítíš to napětí ve vzduchu? Takovej ten podivnej neklid? Něco se děje a děje se to už dlouho. A o tomhle jsou naše texty. Tichá zkáza pomalu přichází, ale nikdo o ní neví a až se vyjeví, bude už pozdě. Vlastně už je pozdě teď. Teď trochu odbočím od našich textů, které nejsou tak konkrétní, ale zamyslíš-li se hluboko nad dnešní situací ve světě a v ČR, tak snadno zjistíš, že jsme se časovou smyčkou ocitli v roce 1938 – také jsme dali cizím mocnostem naší republiku bez jediného výstřelu a bez náznaku obrany. Taky se o našich záležitostech rozhoduje někde jinde. A bude hůř. Koncept desky má obšírnější témata a náboženství se tam prostě odráží a jeho symbolika je na obalu jasná.
Hodláte s NO BELIEF fungovat jako aktivní koncertní kapela, která obráží kluby a festivaly? Budete se snažit hrát co nejvíc? Nebo to berete, jak to přijde, zahrajete hlavně „kolem komína“ pro kamarády jednou za čtvrt roku...
Ano, jdeme do toho natvrdo. Už teď domlouváme festivaly na příští rok a snažíme se co nejvíce hrát. Třeba vymyslíme na jaře nějaké to turné, uvidíme. Každopádně zahrajeme všude, kde to jde a já s Vencou tyto aktivity hodně živíme. Otvírají se před námi nový možnosti díky našim zkušenostem a já doufám, že se jich pořádně svorně chytneme a půjdeme si za svým cílem.
Když už s Tebou mluvím, tak se zeptám i na Tvou další skupinu – TROODON. Tam jste taky začali cosi tvořit nového, nebo hrajete jen staré fláky s cílem se vyblbnout?
Ano, máme nové věci, máme odhodlání, chceme natočit desku, kde si tedy vypomůžeme asi dvěma věcma z demáče a možná ještě otevřeme prachem zanesené šuplíky. V minulosti jsme měli asi dvacet skladeb, tak proč si po nějaké nešáhnout, když bude potřeba. Jdeme časem zpět, serem na trendy, máme v krvi pravověrný thrash metal přelomu osmdesátých a devadesátých let německého střihu a přesně ten chceme dělat. V současné době nás brzdí sólový kytarista, který nám jaksi chybí, tak snad se s tím nějak popereme a někoho najdeme.
Další Tvou aktivitou je „spisovatelství“. Vydal jsi román Apokalypsa, nejdřív vlastním nákladem, letos u vydavatelství Leviathan. Kniha je normálně v distribuci – jak se prodává a jaké máš ohlasy? Chystáš něco dalšího?
Ohlasy mám zatím jen od čtenářů, kterým se mé dílo zamlouvá. Názory se různí, ale většinou slyším, že knížku přečetli jedním dechem nebo za dva dny. To mě moc těší. S kritikou je to horší, protože se jakožto neznámý autor nemohu dostat na kobylku knižním recenzentům. Jednoduše na to kašlou a nic nepíšou. Přitom jsem u nás jediný v žánru. Knížka se prodává celkem slušně, myslím, že by si zasloužila více pozornosti od pánů z oboru. Zkoušel jsem to chvíli se tam procpat, pak jsem pochopil, že člověk toho musí napsat mnohem více, aby si ho vůbec všimli a vykašlal jsem se na ně. Recenze budou, ale od lidí z hudební branže, tak uvidíme.
Ano, chystám další knížku. Bude asi trošku komplikovanější, více do psycha a do temnoty. Bude se zabývat právě tím napětím okolo nás, které jsem zmiňoval výše. Bude se tedy zabývat novodobou psychologickou válkou. Tohle téma mi není cizí. Objevilo se už v Apokalypse, aniž bych si to uvědomoval. Cítil jsem tedy něco už v roce 2003, kdy jsem Apokalypsu začal psát.
A poslední Tvá činnost – pořádání koncertů. Jak často ted děláš akce? Přece jen lidí na koncertech ubývá, až si člověk říká, jestli mu to za tu námahu stojí...
Dělám z pohodlnosti jednu větší akci ročně a to IFA party situovanou mezi svátky na konci roku. Letos bych chtěl koncert roztáhnout do dvou dnů, protože svátky vychází na střed týdne a nabízí se tedy pátek a sobota. Pokud se nepletu, bude to už osmý ročník. Já si nemyslím, že lidí na koncertech ubývá, jen jsou rozmělnění mezi více akcí. Pořadatelé kolikrát nepřemýšlí a pak pláčí. Například, letošní koncert výborných kapel Forgotten Silence, Dying Passion a spol. v den, kdy se hraje semifinále hokeje s účastí českého týmu. To je prostě nesmysl. Praxe je taková, že když se člověk do toho vloží, má nějaké zkušenosti a cit, tak to většinou dopadne dobře. U nás to dělá třeba dobře Rob s Antistar a řekněme, že se mu daří díky jeho schopnostem. Podívej se, kde byl Shindy dříve a kde je teď a tak bych mohl vyprávět dál…
Jsme na konci – takže poslední slova jsou Tvá – co máš na srdci a co na jazyku? (úsměv)
No snad v návaznosti s nakousnutým tématem bych jen řekl, ať se všeci mají na pozoru. Ať mají otevřená srdce i mysl. Kolem nás je spousta zla a možná se dožijeme věcí, kterým bychom donedávna ani nevěřili. Nemyslím teďko rok 2012 a podobné nesmysly kolem jeho konce. To, co se na nás řítí, je obrovská bouře. Musíme zůstat silní!
www.bandzone.cz/nobelief
RECENZE
