Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
TRNY& ŽILETKY Třetí hlas

Jihočeská úderka S.U.S.U.! nepatří zatím mezi příliš známé pojmy, ale možná se to začne měnit po nedávném split LP s dalšími divočáky RABIES…

Důvody by mohly být přinejmenším dva – specifický formát vinylu, tzv. shape a haze, ale hlavně v rámci žánru netradiční pojetí muziky s kombinací mužského a ženského vokálu a zapojením flétny – a to jsme pořád v hardcoru!

Slovo mají Ra(Dě)dek a Ajeťák.

S.U.S.U.! jsem zaregistroval až v souvislosti s vydáním výše uvedeného splitka, takže na úvod bych se chvilku rýpal v historii, protože naše stránky čtou většinou lidé, kteří toho o vás také moc neví. Můžeš kapelu představit stylem z našich 10 otázek, tj. jednotliví členové, jejich věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj…

Ra(Dě)dek: S.U.S.U.! vznikla jako kapela v lednu 2009. Jenom jsme změnili název po rozpadu předchozí formace, kde jsem já, Hasman a Poly fungovali předtím. Na basu jsme přibrali Ajeťáka a  začali jsme znovu. Takže na začátku jsme hráli v klasické sestavě kytara, basa, bicí, zpěv. V tomto složení jsme v prosinci 2009 v Hellsoundu nahráli demo s „Kudlou v zádech“,  na kterém je 18 záseků.   Pětice kousků z tohoto dema je zaznamenána na Šakalovo mapující LP kompilaci „Posloucháte Jižní Čechy 3“. V březnu nebo dubnu 2010 se k nám připojuje se zpěvem a flétnou Čivava. V prosinci 2010 nahráváme materiál „Bez perspektivy“, na kterém je 17 záseků. To potom sami vydáváme na lisovaném CD v roce 2011. V listopadu 2011 nahráváme 7 záseků na split LP s veteránama  z okolí Temelína RABIES.
Teď něco k sestavě. Od začátku jsme hráli v sestavě: Ra(Dě)dek – vrchní prskal a führer, Ajeťák – čtyřprsťák, Poly – šestistruník, Čivava – ničitelka ušních bubínků a flétna příčná, Hasman – koželuh a válcovna plechů. Ten však skončil v lednu letošního roku a březnu ho nahradil Dominik – řezník a uzenář. Co se týče věku, tak mně, Ajeťákovi a Polymu je už nějakých -cet a celkem dost pamatujeme. Mončin a Dominikův věk prozrazovat nebudeme. Mají dost podstatnou část života teprve před sebou. Jinak všichni jsme za ta léta  prošli různýma lokálníma (čti oblastníma) spolkama. Vyjma Domina všichni hrají déle jak 10 let. Na jaké  virtuózní úrovni to musí posoudit jiní. Sami o sobě však máme jen to nejlepší mínění ha ha.

Ajeťák: Jak již bylo řečeno, věkové složení S.U.S.U.! je v současnosti značně heterogenní, čemuž odpovídá i doba, po kterou se jednotliví členové hře na svůj nástroj věnují. Všichni jsme ale už v nějaké kapele hráli nebo ještě někde jinde hrajeme.

Co jsem tak pochytil, před splitem s RABIES jste nahráli dva demáče. Kdybys je měl s odstupem času zhodnotit a srovnat s aktuální nahrávkou, jaké vidíš rozdíly/pokroky?

Radek: Po bitvě je každý generál. I s odstupem času jsem celkem spokojenej, přestože by se dalo mnohé zlepšit, ale to už je alibistický prohlášení. Sám za sebe se ale musím přiznat, že jsem spíš takový ten krkavčí otec. Poslouchám  S.U.S.U.! jen když musím. První demo „S kudlou v zádech!“ bylo o rychlosti a je takový přímočarý. Na „Bez perspektivy“ už je znát příchod Čivavy. Zpěv navíc a flétna. Skladby jsou dělaný už trochu jinak. Začalo se víc pracovat s atmosférou jednotlivých záseků, ha ha. Dovolili jsme si spojit různé hudební styly k sobě. Přidali jsme pomalé pasáže. Snad se nám to podařilo. Je to oproti „Kudle“ hodně pestrobarevná muzika, ha ha. Aspoň podle mě. Věci na splitku s RABIES jsou takovým volným pokračováním „Bez perspektivy“. Vzhledem k tomu, že se dalo čekat, že RABIES ve zběsilé rychlosti nepoleví, tak jsme vsadili na dlouhé tóny, dechovkové tempo, ponuré melodie a konečně zbraň nejsilnější. A to naše melodické zpěvy a mohutné sbory! Záměr vytvořit  co největší kontrast mezi jednotlivými kapelami/stranami splitka se snad zdařil. Každá naše nahrávka je v něčem jiná. Díky každé jsme se naučili nové věci nejen kolem zvuku a skládání. Snad je to z nich  slyšet. Když si je náhodou všechny  pustím po sobě, tak mi nesplývají mi dohromady a to je pro mě to nejdůležitější.

Flétna v sestavě HC kapely, to je v podstatě exotika jako hrom. Koho napadlo tenhle nástroj zapojit a kde jste natrefili na Čivavu, která jej obsluhuje?

Radek: Napadlo to našeho bývalého bubeníka, který s tím  přišel na zkoušku. Jsou to kolegové z rachoty. Zeptal se co my na to a že chodila spousty let na flétnu do školy. Jednoho dne Čivava přišla plaše na zkoušku něco se předvedlo, vyzkoušela se flétna i zpěv. Monča se rozhodla a od toho dne je s námi.

Ajeťák: To je jen jedna z verzí, jak se Čivava dostala k S.U.S.U.! nebo naopak S.U.S.U.! k Čivavě. Málokdo už ale ví, že drobná Čivava je zarputilá ochránkyně zákona a seznámení s ní je příběh jako z pohádky. Coby neukázněného řidiče, kterému nesvítilo levé koncové světlo, mě zastavila hlídka dopravní policie. Policistka drobné postavy na mě zařvala tak ostrým a zlostným hlasem, až jsem na sedadle nadskočil a praštil se hlavou o strop. V tu chvíli se mi rozsvítilo a došlo mi, že to by mohl být ten správný hlas pro S.U.S.U. Když jsme poté zjistili, že dotyčná studovala řadu let hru na příčnou flétnu, už nebylo co řešit a tak s náma hraje až dodnes.

Jak probíhá komponování vašich skladeb? Skládáte tak, že dopředu přemýšlíte, kde flétna bude, nebo ji „roubujete“ až do hotové skladby?

Radek: „Komponování“ probíhá v přírodě při toulkách se psem. Jak se člověku trochu víc okysličí mozek to jsou potom panečku nápady ha ha. Problém je ovšem ty nápady udržet v hlavě až do návratu domů. Texty si člověk zapíše do mobilu, s muzikou už je to horší. To jsou potom hlášky typu: K..wa jak to bylo? To není vono. X-krát se to předělá, než se to dostane do podoby, se kterou jsem spokojenej. Na zkouškách se to potom stejně ještě dodělává/předělává. Flétnu roubujeme až do hotové skladby, ale ne za každou cenu. Flétna nemusí být všude. Pokud ovšem Čivava nepřijde s hodně dobrým nápadem, který tam vyloženě sedne. Je třeba ji používat jako šafrán.

Ajeťák: Protože s náma Čivava nehraje od samého začátku, tak jsme se zpočátku pokoušeli u několika starších věcí flétnu, jak říkáš, naroubovat do hotové skladby. V několika případech byl výsledek uspokojivý, ale často ve skladbách chyběl pro melodický nástroj prostor a v celkové kompozici pak flétna zněla násilně. Dnes většinou vymýšlíme dopředu, kde a co flétna bude hrát, stejně tak jako ostatní nástroje. Skladby začínáme zkoušet, až když máme v těchto věcech alespoň z části jasno, i když jak již pravil führer, na zkouškách se to potom stejně ještě hodně dodělává nebo předělává.

Na koncertech bývá většinou problém s nazvučením jiných než běžných nástrojů. Má Čivava flétnu nějak speciálně upravenou?

Radek: Dramatická chvíle napětí a konečně jasná odpověď: Nemá.

Ajeťák: Přesně tak, Čivava žádnou speciální úpravu na nástroji nemá. Po nejrůznějších, vesměs neúspěšných experimentech se speciálními mikrofony, upevněnými přímo na flétně, se nám nejvíce osvědčilo zvučit ji pomocí běžného zpěvového mikrofonu. Výsledek je uspokojivý a zkušený zvukař si s flétnou dokáže poměrně dobře poradit.

Pojďme k vinylu – split je už vaším druhým zářezem, poprvé to bylo na sampleru „Posloucháte Jižní Čechy 3“. Spousta kapel se k vinylu nedopracuje za celou existenci, vy hned po třech letech… měli jste štěstí? Navíc to luxusní provedení – musíte být nadšení…

Radek: Štěstí jsme měli a  doufám že stále máme a budeme mít, protože se známe se Šakalem a ten se zase zná s dalšíma, co se na tom podíleli, ha ha. DIY scéna funguje jen díky takovýmto  nadšencům. Co je to štěstí? V našem případě to můžeme dokonce i  parafrázovat: „Nevyměňuj starý známý pro nový! Páč se to dřív, nebo později, vyplatí!“ Nezbývá nám než pevně doufat, že v našem případě jsme ho skutečně nějak, možná dokonce i hudebně, zaujali. Tím myslím Šakala. I když vzhledem k tomu, že je slušně vychován, ten kluk jeden uličnická, tak tu existuje reálná  možnost, že se tak stalo jen z úcty k našemu stáří. Anebo jen proto, že chtěl udělat dobrý skutek. Ale o tom raději nechceme nic vědět. Nadšení tu samozřejmě je. Kdo by nebyl rád za takovou asfaltovou nádheru, na jejímž vzniku se podílelo tolik pro nás neznámých lidí? Dokonce i z daleké ciziny. Takže díky tomuto počinu o  sobě konečně můžeme směle a beze studu po letech čekání prohlašovat, na rozdíl od jiných, že jsme umělci! Heč! Ať všichni puknou závistí! Tou pěknou lidskou vlastností.

Zaujaly mě vaše texty, které sice ctí HC ducha, ale zároveň jsou napsané trochu umírněně, nebo jak to lépe vyjádřit… Prostě to s těmi sociálně kritickými, vegetariánskými a ekologickými termíny nepřeháníte… hned tři ze sedmi skladeb mají jako hlavní téma smrt. Myslíš si, že v tom typickém punkovém duchu už bylo vše řečeno a je na místě spíše apatie?

Radek: Kdepak apatie. Stále platí opakování matka moudrosti. A v současnosti dvojnásob. To jen mocipáni by nás rádi měli a viděli ve stavu apatie. S nelibostí musíme konstatovat, že se jim to celkem daří. V nových věcech už jsou zase takový ty klasický texty. Smrt je přeci nedílná součást života, která s námi kráčí od narození až do úplného konce. Stačí se porozhlédnout okolo sebe a zjistíme, že smrt spousty lidí zapříčinili politici s doživotní imunitou a razítky vybavení úředníci za nic nenesoucí zodpovědnost a jejich špatná rozhodnutí, kterými zničili a ještě zničí další životy. Bohužel zůstávají všichni stále nepotrestaní. Jinak samozřejmě s vegetariánstvím a ekologickými aktivitami nemáme žádný problém. Jen nějak nemáme potřebu to ventilovat v našich textech. Nikdo z nás není lepší člověk jen proto např., že  nejí maso, protestuje proti  výstavbě Temelínu atd... Věci by se měly přeci chápat v mnohem širších souvislostech a ne s klapkami na očích. Navíc nemá cenu vnucovat někomu, kdo o to mnohdy ani nestojí, svoje názory a postoje. K tomu musí dospět dříve nebo později každý sám.

Ajeťák: V žádné ze sedmi skladeb není smrt ústředním motivem. Skladby jsou o společnosti, o lidech, o současnosti a možná i trochu o budoucnosti, prostě o životě, jehož je smrt nedílnou součástí. Smrt je zde zmiňována vždy v nějakém kontextu, ale pointa skladby je pokaždé jiná. Texty kritické jsou, kritizují především neduhy naší společnosti, které jsou pravou příčinou sociálních, ekologických a řady dalších jiných problémů. Pominu-li název jedné ze skladeb, tak apatie rozhodně na místě není.

Nemůžu nezmínit text k poslední skladbě „Pravda a láska? Aneb nic nám není svatý!“, kde se navážíte do Václava Havla. Skladba byla nahrána v roce 2010, tedy dlouho před smrtí VH. Vymysleli jste její zařazení na LP ještě za jeho života, nebo vás to napadlo až potom…? Nebo naopak neodrazovalo vás jeho úmrtí? Byli jste v této záležitosti v kapele jednotní?

Radek: Zařadit tuto skladbu na splitko jsme byli rozhodnuti ještě dávno předtím, než jsme šli v listopadu 2011 do studia nahrávat zbytek věcí na splitko s RABIES. Už při „Perspektivě“, kde byla zařazena poprvé, jsme řešili „hlavně aby nám neumřel než to stačíme všechno zrealizovat a CD vypustit ven.“ Kritické hlasy jsme čekali už tenkrát. Pár jich i zaznělo. I když se musíme přiznat, že nás svojí smrtí zaskočil. Ne, že by to člověk už několik let nečekal, ale taky mohl vydržet až do dubna, kdy vinyl opustil Loděnice. Stejně nám to udělal naschvál, ha ha. Vzhledem k vrozenému cynismu a odporu k jakýmkoli autoritám jsme byli v kapele jednotní. Nastalá hysterie a nastolení kultu osobnosti po jeho skonu nás utvrdilo v tom, že jsme udělali dobře.

Ajeťák: Ano, její zařazení bylo plánováno ještě za života Václava Havla. Skladba je cíleně netradičně stylově pojatá a v celkovém zvuku desky tak trochu vyčnívá. Má provokovat a burcovat společnost k zamyšlení nad cestou, kterou se naše země ubírá. Nejde v ní ani tak o kritiku osoby Václava Havla nebo jeho politických názorů či aktivit, to už je řadu let neaktuální a každý ať si to zhodnotí sám, ale o snahu apelovat na hodnoty, které z naší společnosti nenávratně mizí. S úmrtím Václava Havla ztratil její text možná trochu co do aktuálnosti, ale její význam se nijak nezměnil a proto na LP zůstala i po této události.

Není trochu škoda, že tak originální nosič je zabalený v tak fádním obalu? Chápu něco jako skromnost, ale ne v případě, že uvnitř je taková zubatá barevná nádhera…

Radek: V jednoduchosti je přeci krása. Nechtěli jsme mít nic přeplácanýho a je to v duchu D.I.Y. Všechno je to koneckonců o penězích. A těch není nikdy nazbyt. Takže je znovu na místě poděkovat všem těm, kteří se svými financemi i časem podíleli na zrodu tohoto nápaditého počinu. Ještě jednou  všem velký dík. Jako fádní obal nechápeme, protože je podle našich představ a nikdo nám do toho zbytečně nekecal. Necítíme potřebu vyhazovat peníze za rádoby umělecké výtvory. Kolik z hrdinů co se např. účelově polívají na společných fotkách umělou krví,  jde o vánocích ještě před vyřknutím ortelu nad kaprem do mdlob? Není problém dnes díky možnostem v grafice  udělat co nejvíce šokující obal kvůli lepšímu prodeji. Navíc takto využité peníze se projeví v konečné ceně desky řádově v desítkách korun. O tom tento náš společný nosič není.

Ajeťák: Myslíme si, že obal není fádní. Jeho černobílé provedení má korespondovat s černou a bílou barvou prolínající se ve vinylu. Jiné barvy na té barevné nádheře nenajdeš. Taky by nemuselo být jednoduché barevně sladit grafiku obou kapel, takže černobílé provedení bylo cíleně plánováno od samého začátku.

Na vnitřním obalu vidím Černou věž a Samsonovu kašnu – jste českobudějovickými patrioty? Co vás vedlo k tomu, že jste na přebal umístili právě tyhle symboly ČB?

Radek: Jsou to dvě dominanty těch našich Budějc. Proč se jimi nepochlubit? Taky jsme tam mohli  jako motiv použít plánovaně/plánovitě rozkopané silnice a s tím související dopravní zácpy. Nejen v současné době asi nejpalčivější problém díky našim zastupitelům. Nebo obraz řeky Vltavy a jejího krásně upraveného vodního toku, kde se toho už utopilo… a  opravdu vše jen ve prospěch turismu? Doufám, že jak kašna tak věž vydrží déle než ti pleticháři na radnici, kde jsou odborníci na všechno. Ke škodě věci je však u mnohých z nich jejich jediná odborná kvalifikace jen příslušná legitimace a  stranické uvědomění. Jen jejich touha po sebe zviditelnění, osobním prospěchu a s tím související  rádoby vzestup na společenském žebříčku. Což samozřejmě všichni popřou, protože jim jde a vždy šlo v první řadě o prospěch nás všech. Bohužel je nemůžeme skutečně obětovat, když se pro nás tak rádi masochisticky a zcela jistě nezištně obětují sami, ha ha. Třeba by to přineslo konečně nějaké ty výsledky pro celou společnost. V minulosti to mělo údajně fungovat. Proto byly zvoleny tyto dva budějcký symboly jako výraz našeho hrdinného odboje a občanské nespokojenosti. V blízkosti kašny se nachází tzv. bludný kámen. Ten by měli mnozí a to nejen budějcký politici povinně překročit a konečně odkráčet zapomenuti do propadliště dějin. V případě jejich návratu tu máme ještě Černou věž. Vzhledem k její výšce je to vhodný objekt pro vykonávání defenestrace. Ovšem až po odstranění ochranných sítí. Myslím, že by tento v minulosti vyzkoušený lidový zvyk mohl značně zvednout turistický ruch a s tím související příjem do městské kasy. Už vidím ty nadšený davy japonských turistů s kamerama v ruce... ha ha. To je ve zkratce asi tak vše a tím jsme se zároveň vyjádřili i k tomu našemu patriotismu.

Ajeťák: Z jiného pohledu, pokud chceš hrát Black Tower Hardcore, tak to taky musí být někde vidět.

Samson nebo Budvar… je v těch sudech na starém povozu? A které značce dáváte přednost? (úsměv)

Radek: Je tam  Budvar, aspoň to Poly tvrdí. Pokud má člověk možnost volby, tak radši zůstane u něj. Jinak z vědeckých důvodů se nebráníme žádnému průzkumu jiných značek. Sám za sebe bych řekl, že je dokonce i upřednostňuji. Průzkumy si však platíme ze svých zdrojů a s EU v tomto směru k její škodě nespolupracujeme. Jsme dobří průzkumníci. I my bychom se totiž dokázali za nějaký ty penízky daňových poplatníků pěkně utopit. Kdo z nás ne, že ano?

Ajeťák: Kroužku prostě nelze odolat, ale je tady i spousta jiných dobrých značek.

Ještě k vnitřnímu obalu – vaše polovina obsahuje jen texty a chybí jak fotka, tak sestava. Hrajete si na inkognito, nebo je v tom jiný záměr?

Radek: Abych se přiznal tak jsme o našich fotkách ani na chvilku neuvažovali a zvolili jsme jinou trochu netradiční možnost sebe propagace. Takže na vnitřním obalu jsme v grafické podobě všichni znázorněni. Kdo hledá najde. K tomu bych si ještě vypůjčil slova klasika. „Kdo by se chtěl dívat na ty naše starý a vyžilý ksichty?“ Možná někdy v budoucnu, pokud se nám naskytne podobná příležitost, bychom o tom zauvažovali. Velký šance však vzhledem k syndromu Doriana Graye bych tomu ale nedával. Máme doma totiž všichni zrcadla, která nám každodenně umožňují vidět náš skutečný obraz.  Pravda někdy bolí. V dnešní kybernetické době není problém si info o kapele zjistit např. na našich stránkách www.standupspeakup.cz., které již nějakou dobu fungují. Nabízíme tak jako bezplatný bonus při hledání informací o naší kapele možnost přijít do tzv. karpálního tunelu. Tímto vlastně nepřímo posléze přispíváme i na rozvoj našeho zdravotnictví. Regulační poplatek za tuto službu na rozdíl od lékařů ovšem nevybíráme. Máme totiž „karakter“.

Nahrávali jste v Hellsoundu, a myslím, že to nebylo poprvé. Co vás vede k tomu se na místo činu vracet?

Radek: Klidné prostředí. Žádný stres. Dostatečná vzdálenost od domova umožňující věnovat se jen muzice. Odbornost. Profesionalita. Trpělivost. A konečně i Jeník jako člověk. Jsme takový dobří holubi, co se vracejí. Je až zvláštní, že tam problémy s alkoholismem nemáme. To bude asi tím vzduchem... nebo tím kopcem, pod kterým se Hellsound nachází? Nebo tím, že tam nemáme každý vlastní kyblík? Navíc v zimě to tam z kopce kurevsky klouže. Pojímáme to zároveň i jako takovou detoxikační kúru, ha ha. Vzhledem ke stále stoupající prestiži Hellsoundu si můžeme namlouvat, že je to i naší zásluhou a nesmazatelně se tak i my zapisujeme do dějin hudby. Navíc jezdíme fikaně až v prosinci. Takže umně zneužíváme toho, co se Jeník nového naučí a vyzkouší během roku na dalších kapelách ve svůj prospěch. Díky vám všem, kteří nám umožňujete jít tímto způsobem stále kupředu… levá! Zpátky ni krok?!

Ajeťák: Hellsound je prostě nejlepší.

Jak jste na tom s koncerty? Hrajete takříkajíc co to jde, nebo si vybíráte? Hrajete třeba i na multižánrových akcích (punk, metal)? Jaké jsou vůbec ve vašem ranku koncertní možnosti? Pořádáte i vy sami akcičky? A registrujete obecně trend poslední doby, alespoň tedy v metalu to tak je, že počet fanoušků na koncertech klesá a dost často se nevybere ani na cesťáky pro kapely?

Radek: S hraním na tom nejsme nic moc. Hráli bychom rádi více, ale máme pracovní povinnosti i o víkendech, což je celkem omezující. Nejde do nekonečna přehazovat šichty nebo odkládat práci tak, jak se to člověku zrovna hodí. Živí nás práce a ne muzika. Multižánrové akce by nám určitě nevadily.  Jsme celkem tolerantní. Možnosti na hraní tu určitě jsou, ale pořadatelé si raději pozvou tzv. zavedenou kapelu než nová jména. To je vzhledem k současné ekonomické situaci pochopitelné. Čest výjimkám, kteří se nebojí. Vyplývá to i z trendu který zmiňuješ.  Lidí na akcích ubývá a dotovat to ze svého nelze do nekonečna. Spousta lidí chodí jen na  ty známější kapely, ale už ani ty nezaručují, že akce neskončí prodělkem. Akce se snažíme sami občas dělat, takže víme, o čem je řeč. Navíc požadavky a odvaha některých kapel jsou celkem zábavný. V poslední době mě pobavila kamarádova zkušenost, kdy si mu kapela, jejíž jméno jsem do té doby neslyšel, řekla za ujetejch 50 km tam i zpátky o neskutečnejch 1200,- Kč. Prý jde o skutečné náklady. Celkem zábavný. Asi by přijeli ZILem. Tomu říkám hard core. Ale odvážným budiž přáno. To je zase druhá strana mince. I když trochu soudnosti by možná někdy neškodilo. Bereme muziku jako koníček a ten hold něco stojí. Za ty léta to víme až moc dobře. Ale kvůli penězům muziku slušnej člověk snad nedělá, že jo? Bavíme se o hard coru. Jak to funguje u metalovejch akcí nevíme.

Ajeťák: Sami hrajeme multižánrově a snažíme se hrát všude tam, kde je o naší hudbu zájem. Vždy to ale také nevyjde. Několik akcí jsme už udělali. Na koncerty nám chodí poměrně stálá základna fanoušků, které tato hudba asi nějakým způsobem oslovuje. Někdy jich přijde více, někdy méně, ale žádný trend bych v tom, alespoň v případě našich akcí, nehledal.

Po té barevné nádheře budete mít těžké přijít s něčím, co by ji překonalo… Tak s čím se tedy chystáte přijít? Co máte v plánu a kam byste to chtěli dotáhnout? Kde je meta hardcorové kapely?

Radek: To už asi nepřekonáme. Ta laťka byla nastavena hodně vysoko. Takže uvidíme, jestli nás vůbec něco napadne. Jinak v prosinci znovu vyrážíme do Hellsoundu zvěčnit nové věci. Poprvé z Dominem. Řezník a uzenář nám to nakopává pěkně dopředu, takže my dříve narození někdy sotva popadáme dech, ha ha. Inu mladá krev se nezapře. Narozdíl od nás nemá takovej ten punkovej přístup k věci a je snaživej.
Kam to dotáhnout? Samozřejmě, že do vítězného konce. Dělat muziku, která by lidi bavila a my se mohli plácat po ramenou jak jsme dobrý. Tahle muzika není masová záležitost, takže mety tady žádný neexistujou. Poznáš spoustu lidí, kteří mají podobné názory. Nejsou laxní a snaží se aspoň něco dělat. Koukneš se na místa, kam by jsi se asi nedostal. Jinak mě napadá, že jako jedna z met by mohlo být sníst co nejvíc druhů sójovýho guláše.

Ajeťák: Jsme duchem mladá a začínající kapela, hudebně stále zrajeme. V současnosti připravujeme nový materiál do studia a protože se složení S.U.S.U.! omladilo, tak saháme i do starších, již hotových věcí. Věříme, že veškerý tento materiál bude lepší než předchozí nahrávky, a to jak v koncertní, tak ve studiové podobě.

http://www.standupspeakup.cz/


Zveřejněno: 16. 09. 2012
Přečteno:
3306 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář